ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.420.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 420/2021-247
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 5. 2021 o dovolání obviněného F. H. , nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 5. 1. 2021, č. j. 13 To 346/2020-177, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 2 T 270/2020, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 5. 1. 2021, č. j. 13 To 346/2020-177, v části, jíž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti výroku o vině a trestech ohledně skutků uvedených pod body 1 a 2) rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 23. 10. 2020, č. j. 2 T 270/2020-146. Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Jinak zůstává napadené usnesení nedotčeno.
Odůvodnění:
1. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 5. 1. 2021, č. j. 13 To 346/2020-177, byla podle §256 tr. ř. zamítnuta odvolání obviněného F. H. (dále jen „obviněného“, příp. „dovolatele“) a státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Svitavách (podané pouze do výroku o trestu) proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 23. 10. 2020, č. j. 2 T 270/2020-146, kterým byl obviněný uznán vinným pod body 1) a 2) výroku o vině zločiny krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a pod bodem 3) výroku o vině přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen za skutky uvedené pod body 1) a 2) - za dva zločiny krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 tr. zákoníku a sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, za který byl pravomocně odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2020, č. j. 8 T 39/2020-40, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců a k trestu zákazu pobytu na území Statutárního města Brna na dobu dvou roků, podle §205 odst. 4, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a tří měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, dále podle §75 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu pobytu na území Statutárního města Brna a na okrese Svitavy na dobu dvou roků, při současném zrušení výroku o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2020, č. j. 8 T 39/2020-40, jakož i všech dalších rozhodnutí, na tento výrok o trestu obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a za skutek pod bodem 3) – přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon obviněného zařadil podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou.
I.
Dovolání a vyjádření k němu
2. Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 5. 1. 2021, č. j. 13 To 346/2020-177, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci svého dovolání poukázal na to, že v případě jeho odsouzení za skutky vymezené pod bodem 1) a 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně byl nesprávně uznán vinným kvalifikovanou skutkovou podstatou zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. V návaznosti na uvedené argumentuje dále tím, že již v řízení před nižšími soudy poukazoval na skutečnost, že předmětem jeho protispolečenského jednání bylo přisvojení si základních hygienických potřeb a potravin, což nijak nesouviselo s nouzovým stavem ani pandemií. V další části svého dovolání (po rekapitulaci předchozího trestního stíhání) poukazuje také na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 110/2021, a na závěry z něj vyplývající. Ve vztahu ke skutku pod bodem 3) – přečin krádeže, je toho názoru, že mu za něj byl uložen nepřiměřeně přísný trest, když za jednání, pod uvedeným bodem popsané, mělo být podle jeho mínění trestní stíhání zastaveno, případně mu uložen trest jiný než nepodmíněný. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek a věc po zrušení přikázal Okresnímu soudu ve Svitavách k novému projednání a rozhodnutí, případně aby Nejvyšší soud sám ve smyslu §265m tr. ř. ve věci rozhodl.
3. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ztotožnil s argumentací dovolatele, pokud jde o jeho výhrady k aplikaci kvalifikované skutkové podstaty zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (viz body 13-16 vyjádření státního zástupce). Ve vztahu k námitkám obviněného k bodu 3) výroku o vině však vyjádřil své přesvědčení, že tyto nespadají pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když jejich podstatou je tvrzení o nepřiměřeně přísném trestu, který byl obviněnému uložen soudem prvního stupně a jako správný potvrzen odvolacím soudem. Státní zástupce s ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a tomuto soudu (Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích) věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
II.
Přípustnost dovolání
4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a vyhovuje obligatorním náležitostem ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
5. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
6. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [v případě, že odvolání obviněných je zamítnuto podle §256 tr. ř., pak je nutno zmíněný dovolací důvod uplatnit prostřednictvím dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávat úplnost provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
7. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem - advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
III. Důvodnost dovolání
8. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že argumenty dovolatele odpovídají zákonnému znaku dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze k části dovoláním napadeného rozhodnutí, a že námitky jím v mimořádném opravném prostředku uplatněné, neumožňují o něm rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 tr. ř. – tj. formou odmítnutí.
9. Z pohledu dovolací argumentace je nutno konstatovat, že v dovolání uplatnil obviněný obsahově shodné námitky s těmi, které uvedl již ve svém odvolání (viz bod 4-7 usnesení odvolacího soudu) a na které odvolací soud reagoval v bodech 13-16 svého usnesení. Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti (viz bod 8) přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. dovoláním napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že v případě právní kvalifikace jednání obviněného jako zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku byly námitky obviněným uplatněny relevantně a dovolatelem uplatněný dovolací důvod [§265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] byl naplněn.
10. K námitce obviněného, kterou považoval Nejvyšší soud za relevantní a závěrům nižších soudů k uvedené problematice a jimi zvolené právní kvalifikaci jednání obviněného podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že velký senát trestního kolegia dospěl v trestní věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 15 Tdo 110/2021, k závěru, že aplikaci zákonného znaku §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku („ jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ) je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak výrazněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud spáchaný čin se týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby atd., v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posuzování bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu.
11. S ohledem nejen na shora uvedené skutečnosti, ale i další závěry vyplývající z rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia [viz rozsudek Nejvyššího soudu dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021], dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí nemůže jako celek obstát. Z rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá jednak formální odkaz na vyhlášený nouzový stav (viz bod 14 usnesení), jednak konstatování (bod 13), že „z dikce ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku nelze dovodit, že by se trestnost činu krádeže podle tohoto ustanovení vztahovala pouze na přisvojení si pouze určitého typu věcí (například v tomto případě roušek, respirátorů apod.).“, aniž by z uvedeného rozhodnutí bylo patrno, zda v předmětné trestní věci obviněného existovala taková věcná souvislost ( ve vztahu k jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ), která by soudy zvolenou právní kvalifikaci odůvodňovala [viz blíže k uvedenému rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021], přičemž je nutno poznamenat, že vyhlášený nouzový stav přitom může mít jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku [viz blíže bod 28) rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021]. Skutečnosti shora zmíněné, které vyplývají z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu ve vazbě na závěry vyslovené velkým senátem trestního kolegia Nejvyššího soudu v souvislosti s „věcnou souvislostí“ s takovou událostí, která by odůvodnila kvalifikaci podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, vedly Nejvyšší soud k závěru, že v uvedené části nemůže obstát výrok odvolacího soudu o zamítnutí odvolání obviněného vůči výroku o vině a trestu za zločiny krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným soudem prvního stupně, a proto Nejvyšší soud musel v tomto rozsahu zrušit usnesení odvolacího soudu, a v této části věc přikázat odvolacímu soudu (§265l odst. 1 tr. ř.) k novému projednání a rozhodnutí, přičemž při novém projednání nelze přehlédnout již shora zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (viz §265s tr. ř.). Ve vztahu k této části byla zrušena také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k niž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
12. Ve vztahu k jednání, které bylo popsáno pod bodem 3) výroku rozsudku soudu prvního stupně, a ve vztahu k němuž bylo rovněž odvolání podané obviněným odvolacím soudem (pod jedním usnesením o zamítnutí) zamítnuto podle §256 tr. ř., a vůči němuž vznáší obviněný výhrady k nepřiměřené přísnosti jemu uloženého trestu, což podřazuje pod dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., považuje Nejvyšší soud za vhodné pro stručnost odkázat na rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr. s odkazem, že uvedené námitky [nepřiměřeně přísný trest] , nelze podřadit nejen pod obviněným zmiňovaný dovolací důvod, ale ani event. pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [podrobněji rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.]. V návaznosti na shora uvedené a ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud dodává, že tento dovolací důvod lze uplatnit za situace, kdy byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněný si musí být vědom, že byl uznán vinným [v případě skutku pod bodem 3) výroku rozsudku soudu prvního stupně] přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, podle kterého mu bylo možno uložit trest odnětí svobody od šesti měsíců do tří let. Byl-li obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pak je nutno konstatovat, že nejde o takový druh trestu, který zákon nepřipouští a nejde ani o trest uložený mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným [obviněný patrně přehlédl, že při ukládání trestu musel soud brát v úvahu mj. i skutečnosti uvedené v jeho rozsudku pod bodem 7-9, mj. tedy i 22 záznamů v rejstříku trestů převážně pro majetkovou trestnou činnost a za posledního půl roku šest záznamů pro majetkové přestupky (R 10/1974 Sb. rozh. tr.)] . Ve vztahu k této části dovolání by s ohledem na shora uvedené skutečnosti přicházel v úvahu postup podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. [Pokud bylo Nejvyšším soudem konstatováno, že v ostatních výrocích zůstalo dovoláním napadené rozhodnutí nedotčeno, byla tím míněna ta část zamítavého rozhodnutí odvolacího soudu, kterou bylo rozhodnuto ve vztahu ke skutku pod bodem 3) výroku rozsudku soudu prvního stupně (viz shora) a ve vztahu k odvolání státního zástupce do výroku o trestu (Nejvyšším státním zástupcem dovolání v neprospěch obviněného podáno nebylo)].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. 5. 2021
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu