ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.453.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 453/2021-73
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 5. 2021 o dovolání obviněné A. M., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 5 To 346/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 38 T 95/2020, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 5 To 346/2020. Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 5 To 346/2020, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněné A. M. (dále jen „obviněné“, příp. „dovolatelky“) proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. 38 T 95/2020, kterým byla obviněná uznána vinnou zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a odsouzena podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců.
I.
Dovolání a vyjádření k němu
2. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 5 To 346/2020, podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná argumentuje tím, že odvolací soud, který její důvodné odvolání zamítl, dovodil nesprávnou právní kvalifikaci jejího jednání pouze z časové souvislosti jednání s vyhlášeným nouzovým stavem. Jinou než časovou souvislost nezjistil, přitom z provedeného dokazování podle dovolatelky neplyne ani žádný závěr ve smyslu učiněném nalézacím soudem, že by v souvislosti s jejím jednáním byly na bezpečnostní službu a zaměstnance obchodu kladeny zvýšené nároky, než jaké by byly na ně kladeny v běžné situaci. Pokud jde o uložený trest, tak ve vztahu k jednání, kterého se obviněná dopustila, a které podle jejího názoru nevykazuje znaky zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, by jí měl být uložen výchovný trest – trest obecně prospěšných prací, který lépe vystihuje charakter spáchané trestné činnosti a je rovněž „vhodnějším způsobem potrestání“. S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil nejen dovoláním napadené usnesení, ale také jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, a tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
3. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedl, že se ztotožňuje s podaným dovoláním, neboť s ohledem na rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia, které rovněž dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku zmiňuje, nemůže dovoláním napadené rozhodnutí obstát. Závěrem obsáhlého vyjádření, ve kterém reprodukuje skutečnosti plynoucí z rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia, navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil nejen dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu, ale také jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a ze skutkového zjištění, které učinil nalézací soud, vypustil slova „a takového jednání se dopustili v době nouzového stavu, vyhlášeného na území České republiky usnesením vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020 č. 194, který byl usnesením vlády České republiky ze dne 9. 4. 2020 č. 396 prodloužen do 30. 3. 2020“, a sám pak podle §265m odst. 1 tr. ř. ve věci rozhodl, a obviněné uložil trest totožný s trestem, který uložil soud prvního stupně.
II.
Přípustnost dovolání
4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a vyhovuje obligatorním náležitostem ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
5. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
6. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [v případě, že odvolání obviněných je zamítnuto podle §256 tr. ř., pak je nutno zmíněný dovolací důvod uplatnit prostřednictvím dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávat úplnost provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
7. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem - advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
III. Důvodnost dovolání
8. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že argumenty dovolatelky odpovídají zákonnému znaku dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a že námitky jí v mimořádném opravném prostředku uplatněné neumožňují o něm rozhodnout způsobem uvedeným v §265i odst. 1 tr. ř. – tj. formou odmítnutí.
9. Z pohledu dovolací argumentace je nutno konstatovat, že v dovolání obviněná uplatnila obsahově shodné námitky s těmi, které uvedla již ve svém odvolání (viz bod 2 usnesení odvolacího soudu) a na které odvolací soud reagoval v bodě 6) svého usnesení. Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti (viz bod 8) přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. dovoláním napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že v případě právní kvalifikace jednání obviněné jako zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, byly námitky obviněnou uplatněny relevantně a dovolatelkou uplatněný dovolací důvod [§265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] byl naplněn.
10. K námitce obviněné, kterou považoval Nejvyšší soud za relevantní a závěrům nižších soudů k uvedené problematice a jimi zvolené právní kvalifikaci jednání obviněné podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že velký senát trestního kolegia dospěl v trestní věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 15 Tdo 110/2021 k závěru, že aplikaci zákonného znaku §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku („ jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ) je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak výrazněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud spáchaný čin se týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby atd., v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posuzování bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu.
11. S ohledem nejen na shora uvedené skutečnosti, ale i další závěry vyplývající z rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia [rozsudek Nejvyššího soudu dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021], dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí nemůže obstát. Z rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá jednak formální odkaz na vyhlášený nouzový stav (viz bod 6 usnesení), jednak konstatováním, že „námitka obviněné, že jednání naplňuje kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu krádeže dle §205 odst. 4 tr. zákoníku pouze formálně v časové souvislosti, neboť nedošlo ke krádeži nedostatkových léků či zdravotních pomůcek, nelze akceptovat. Zvýšená společenská škodlivost jednání obviněné je dána nikoli charakterem předmětů, které jsou odcizovány, ale celkovou situací ve společnosti, která byla v předmětné době ohrožena pandemií infekčního onemocnění a maximální úsilí celé společnosti bylo směřováno právě k boji s touto hrozbou a vyhlášení nouzového stavu je jedním z prostředků, jak zajistit co nejúčelněji mimo jiné i bezpečnost ve společnosti. Skutečnost, že v zemi panoval nouzový stav byla obviněné známa“, aniž by z uvedeného rozhodnutí bylo patrno, zda v předmětné trestní věci obviněné existovala taková věcná souvislost ( ve vztahu k jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ), která by takovou právní kvalifikaci odůvodňovala [viz blíže k uvedenému rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021], přičemž je nutno poznamenat, že vyhlášený nouzový stav přitom může mít jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku [viz blíže bod 28 rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021]. Skutečnosti shora zmíněné, které vyplývají z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu ve vazbě na závěry vyslovené velkým senátem trestního kolegia Nejvyššího soudu v souvislosti s „věcnou souvislosti“ s takovou událostí, která by odůvodnila kvalifikaci podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, vedly Nejvyšší soud k závěru, že nemůže obstát výrok odvolacího soudu o zamítnutí odvolání obviněné, a proto Nejvyšší soud musel zrušit usnesení odvolacího soudu a přikázat věc odvolacímu soudu (§265l odst. 1 tr. ř.) k novému projednání a rozhodnutí, přičemž při novém projednání nelze přehlédnout již shora zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (viz §265s tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. 5. 2021
enátu:
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu