ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.458.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 458/2021-737
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 5. 2021 o dovolání, které podal obviněný R. D. , nar. XY ve XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 13 To 281/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 2 T 36/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. D. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 2 T 36/2020, byl obviněný R. D. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto přečiny a sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, spáchané ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jejichž spácháním byl uznán vinným pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 19. 7. 2019, č. j. 2 T 120/2019-77, byl podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z pravomocného trestního příkazu Okresního soudu v Kladně ze dne 19. 7. 2019, č. j. 2 T 120/2019-77, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 13 To 281/2020. Podle §258 odst. l písm. e), odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek částečně zrušen, a to ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že byl obviněný odsouzen i za sbíhající přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 19. 7. 2019, č. j. 2 T 120/2019-77, podle §205 odst. 3 a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu v trestním příkazu Okresního soudu Kladno ze dne 19. 7. 2019, č. j. 2 T 120/2019-77, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
II.
3. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
4. V jeho odůvodnění uvedl, že nesouhlasí se závěry soudů nižších stupňů ohledně prokázání jeho viny. Je toho názoru, že z provedeného dokazování nelze dojít jednoznačně k závěru, že právě on spáchal skutky, z nichž byl obžalován. Veškeré dokazování bylo postaveno především na jeho doznání v rámci přípravného řízení. V rámci odvolacího řízení však uvedl, že se cítí nevinen, že dané skutky nespáchal a k doznání byl přinucen vyšetřovatelem v přípravném řízení. Podle jeho slov mu vyšetřovatel přislíbil, že pokud se ke spáchání předmětné trestné činnosti dozná, bude propuštěn z vazby a bude mu udělen souhrnný trest k rozsudkům Okresního soudu Praha – východ, č. j. 44 T 11/2020-110 a Okresního soudu Kladno ze dne 19. 7. 2019 v maximální výši 36 měsíců. K argumentaci odvolacího soudu, že jeho vinu prokazuje i jeho spolupráce při prověrce na místě činu, obviněný uvedl, že zápis o této prověrce na místě měl vyšetřovatel sepsán ještě před samotným provedením prověrky a on ji pouze podepsal, ale nijak se na jejím obsahu nepodílel.
5. Na základě výše uvedených skutečností obviněný navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze zrušil a věc vrátil jmenovanému soudu k novému projednání.
6. K tomuto dovolání zaslal sdělení státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že nevyužívá svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a nebude se vyjadřovat. Současně vyslovil z hlediska §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.
III.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
8. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 13 To 281/2020, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
9. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí (s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu) vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení, a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
11. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale zásadně nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
12. Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
13. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
14. V posuzované věci však námitky obviněného uplatněné v podaném dovolání směřují výlučně do oblasti skutkové, procesní. Dovolatel totiž soudu druhého stupně (potažmo soudu nalézacímu) de facto vytýká nesprávné hodnocení provedených důkazů a vadné skutkové závěry, přičemž prosazuje svoji verzi, podle níž z provedeného dokazování nelze dovodit, že byl pachatelem skutků popsaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Právě a pouze z uvedených skutkových (procesních) výhrad vyvozuje závěr o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
15. Obviněný tedy nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry (vykonanými soudy po zhodnocení provedených důkazů) a právním posouzením věci, neuplatňuje žádné hmotněprávní námitky. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti spatřuje v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky pod uvedený (ani jiný) dovolací důvod zásadně podřadit nelze.
16. Jak již bylo výše zmíněno, Nejvyšší soud zasahuje do skutkových zjištění v rámci řízení o dovolání jen zcela výjimečně – a to s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces – jestliže mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní nesoulad . Tzv. extrémní nesoulad je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když jsou skutková zjištění soudů opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud je však v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (viz přiměřeně rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 a další).
17. Nejvyšší soud však konstatuje, že obviněný extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy výslovně nenamítl a že v projednávané věci není dána vada důkazního řízení v podobě zmíněného extrémního nesouladu, jež by odůvodňovala jeho výjimečný zásah do skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů.
18. Nutno uvést, že dovolací námitky ve vztahu ke správnosti skutkových zjištění nevybočily z rámce prostých námitek skutkové povahy, jimiž obviněný zpochybňuje skutkový závěr vyjádřený především ve výroku rozsudku nalézacího soudu. Možno ovšem shrnout, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je dostatečně seznatelné, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Dlužno poznamenat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry.
19. Pouze ve stručnosti tak lze uvést, že věrohodnost doznání obviněného, jež on v dovolání (stejně jako v odvolání) zpochybňuje, je potvrzena dalšími provedenými důkazy. Obviněný například vydal zahradní motorovou sekačku zn. Landroid a kameru zn. HIK Vision (viz protokol o vydání věci č. l. 245 spisu), tedy věci, jež podle vlastního doznání odcizil poškozenému D. M. (bod 10. skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně). Stejně tak je namístě zmínit, že v případě krádeže vloupáním ke škodě D. K. (bod 12. skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně) byla na místě činu (při ohledání) zajištěna biologická stopa (viz protokol o ohledání místa činu č. l. 325, 326 spisu), která byla ztotožněna s DNA profilem obviněného (viz odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika č. l. 331 – 333 spisu). V neposlední řadě pak lze poukázat na tu skutečnost, že obviněný mj. ve vztahu k dílčímu skutku spáchanému ke škodě poškozené D. M. (bod 15. skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně) doznal vedle vlastní krádeže vloupáním i tu skutečnost, že na místě vytrousil malou baterku s kleštěmi. Toto tvrzení zcela koresponduje vysvětlení podanému jmenovanou poškozenou, podle něhož „u dveří zahradního domku byly na zemi pohozené kleště a malá baterka“ (viz č. l. 342 spisu), jakož i protokolu o ohledání místa činu, z něhož plyne, že při tomto úkonu byly uvedené předměty nalezeny a zajištěny jako věcné stopy (viz č. l. 347 spisu). Nadto je třeba zdůraznit, že na předmětné baterce byla zjištěna DNA obviněného (viz odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika č. l. 361 – 363 spisu). Tvrdí-li obviněný, že zápis o prověrce na místě činu měl vyšetřovatel sepsat ještě před samotným provedením prověrky a on ji pouze podepsal, ale nijak se na jejím obsahu nepodílel, pak je třeba konstatovat, že takové tvrzení obstát nemůže již proto, že součástí příslušného protokolu je i fotodokumentace, z níž je zřejmý přesný opak. I se zřetelem k těmto skutečnostem je třeba uzavřít, že v posuzované věci není dán extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů.
20. Na tomto místě je vhodné poukázat také na závěry Ústavního soudu vyslovené v jeho usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16, že ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Článek 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů. Odkázat je možno i na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1337/17, kde tento mj. uvedl, že institut dovolání nezakládá právo na přezkum rozhodnutí nižších soudů ve stejné šíři jako odvolání. Dovolací soud není oprávněn hodnotit tytéž důkazy odlišně od soudů nižších stupňů a nemůže ani vycházet z jiných skutkových zjištění.
21. Činí-li za dané situace obviněný kroky ke zpochybnění skutkových závěrů soudů nižších stupňů, a právě z toho dovozuje vadnost právního posouzení skutku, pak nutno zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného dovolacího důvodu (i jiných důvodů dovolání) irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
22. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 5. 2021
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu