ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.610.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 610/2021-176
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 6. 2021 o dovolání obviněného I. L., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 2. 2021, č. j. 4 To 45/2021-135, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 3 T 74/2020, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 2. 2021, č. j. 4 To 45/2021-135. Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 2. 2021, č. j. 4 To 45/2021-135, byla podle §256 tr. ř. zamítnuta odvolání obviněného I. L. [do všech výroků (dále jen „obviněného“ příp. „dovolatele“)] a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Lounech [v neprospěch obviněného do výroku o trestu] podaná proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 14. 9. 2020, č. j. 3 T 74/2020-104, kterým byl obviněný uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen za tento zločin a sbíhající se přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 23. 1. 2020, č. j. 14 T 6/2020-32, který mu byl doručen 4. 5. 2020 a nabyl právní moci téhož dne, podle §205 odst. 4 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 28 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu uložený obviněnému trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 23. 1. 2020, č. j. 14 T 6/2020-32, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
I.
Dovolání a vyjádření k němu
2. Proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání s odkazem na dovolací důvody vymezené v §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. V rámci své argumentace poukazuje obviněný na to, že již v řízení před soudy nižších stupňů uváděl, že mezi spáchaným činem a nouzovým stavem neexistovala souvislost, neboť nezneužil situaci k páchání trestné činnosti. Soudy podle dovolatele vycházely pouze z časové souvislosti, aniž by braly v úvahu souvislost mezi činem a nastalou situací. Dále poukázal na závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, které jsou podle něj plně v souladu s jeho již dříve uplatněnou argumentací a svědčí pro závěr o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění dovolacího důvodu pode §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spočívá podle obviněného v tom, že veřejné zasedání dne 15. 2. 2021 se konalo v jeho nepřítomnosti. Tím podle dovolatele mj. došlo k porušení jeho práva na obhajobu. S ohledem na shora uvedená pochybení odvolacího soudu navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a odvolacímu soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
3. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření se nejprve velmi podrobně vyjádřil k námitce obviněného k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., když závěrem konstatoval, že v postupu odvolacího soudu neshledal obviněným namítané pochybení, neboť ze spisového materiálu nevyplývá, že by obviněný v době rozhodování odvolacího soudu byl ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody. Obviněný byl o konání veřejného zasedání vyrozuměn, tudíž jeho nepřítomnost nebránila projednání odvolání, přičemž byl veřejnému zasedání přítomen obhájce obviněného. V další části vyjádření státní zástupce podrobně rozvedl závěry plynoucí z obviněným zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 110/2021, aby následně konstatoval, že v rozhodnutí napadeném dovoláním není konstatována a provedeným dokazováním nebyla ani soudy zjištěna relevantní věcná souvislost mezi trestným činem dovolatelem spáchané krádeže a událostí vážně ohrožující život a zdraví lidí v době výskytu koronaviru, způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu. S ohledem na shora uvedené skutečnosti státní zástupce navrhl zrušit rozhodnutí odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu stejně jako i rozhodnutí na ně obsahově navazující a dále navrhl, aby Nejvyšší soud sám ve věci rozhodl [případně učinil i jiné rozhodnutí, budou-li proto splněny podmínky ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
II.
Přípustnost dovolání
4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a vyhovuje obligatorním náležitostem ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
5. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
6. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávat úplnost provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
7. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem - advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
8. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případě, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
III. Důvodnost dovolání
9. Nejvyšší soud se nejprve zabýval výhradami obviněného k soudy použité právní kvalifikaci jeho jednání a dospěl k závěru, že argumenty dovolatele odpovídají zákonnému znaku dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a že námitky jím v mimořádném opravném prostředku uplatněné neumožňují o něm rozhodnout způsobem uvedeným v §265i odst. 1 tr. ř. – tj. formou odmítnutí.
10. Z pohledu dovolací argumentace je nutno konstatovat, že v dovolání obviněný uplatnil obsahově shodné námitky s těmi, které mj. uvedl již ve svém odvolání (viz bod 3 usnesení odvolacího soudu). V dovolání tuto svoji argumentaci reprodukoval a doplnil ji o citaci a odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. S ohledem na shora uvedené skutečnosti přezkoumal Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 tr. ř. dovoláním napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že v případě právní kvalifikace jednání obviněného jako zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku byly námitky obviněným uplatněny relevantně a dovolatelem uplatněný dovolací důvod [§265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], byl naplněn.
11. K námitce obviněného, kterou považoval Nejvyšší soud za relevantní a závěrům Krajského soudu v Ústí nad Labem k uvedené problematice a jím zvolené právní kvalifikaci jednání obviněného podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že velký senát trestního kolegia dospěl v trestní věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 15 Tdo 110/2021 k závěru, že aplikaci zákonného znaku §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku („ jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ) je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak výrazněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud spáchaný čin se týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby atd., v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posuzování bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu.
12. S ohledem nejen na shora uvedené skutečnosti, ale i další závěry vyplývající z rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia [rozsudek Nejvyššího soudu dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021], dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí nemůže obstát. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu lze pouze vysledovat, že tento v souvislosti s právní kvalifikací jednání obviněného konstatoval, že „namítaný skutek byl spáchán na místě, čase a způsobem v napadeném rozsudku popsaným“. Odvolací soud v reakci na námitku před ním uplatněnou (viz shora) se v odůvodnění svého usnesení (bod 14 a násl.) zabýval otázkou nákazy virem COVID-19, bojem Evropské unie a Vlády České republiky proti této pandemii, aniž by z odůvodnění jeho rozhodnutí bylo patrno, kromě odkazu na nouzový stav, zda v předmětné trestní věci mezi jednáním obviněného existovala kromě místní a časové souvislosti také věcná souvislost ve vazbě na „ jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, která by odvolacím soudem akceptovanou právní kvalifikaci odůvodňovala [viz blíže k uvedenému rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021], přičemž je nutno poznamenat, že vyhlášený nouzový stav přitom může mít jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku [viz blíže bod 28 rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021]. Skutečnosti shora zmíněné, které vyplývají z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu ve vazbě na závěry vyslovené velkým senátem trestního kolegia Nejvyššího soudu v souvislosti s „věcnou souvislostí“ s takovou událostí, která by odůvodnila kvalifikaci podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, vedly Nejvyšší soud k závěru, že nemůže obstát usnesení odvolacího soudu, a proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 2. 2021, č. j. 4 To 45/2021-135, současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
13. S ohledem na shora zjištěné pochybení, které vedlo ke zrušení rozhodnutí napadeného dovoláním, nebylo již důvodu se podrobněji vyjadřovat k tomu, zda byla důvodná argumentace obviněného ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Nejvyšší soud v obecné rovině pouze odkazuje na závěry vyslovené státním zástupcem v jeho vyjádření (viz body 5-9) k dovolání obviněného ve vztahu k uvedenému dovolacímu důvodu (§265b odst. 1 písm. d) tr. ř.), které byly náležitě podpořeny odkazy na judikatorní rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. V situaci, která nastala v předmětné trestní věci v řízení o odvolání obviněného, musí Nejvyšší soud pouze konstatovat, že nic nebránilo odvolacímu soudu o odvolání obviněného v jeho nepřítomnosti rozhodnout [ze spisového materiálu nevyplynulo, že by šlo o situaci předpokládanou ustanovením §263 odst. 4 tr. ř.] .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 6. 2021
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu