ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.629.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 629/2021-848
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 7. 2021 o dovolání obviněného M. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 2 To 34/2020, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 9/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2020, č. j. 46 T 9/2019-574, byl obviněný M. H. shledán vinným zločinem sexuálního nátlaku podle §186 odst. 1 alinea 2, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem podání alkoholu dítěti podle §204 tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [pro skutek popsaný pod bodem 1)], dále zločinem znásilnění podle §185 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku [pro skutek popsaný pod bodem 2)], a zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku [pro skutek popsaný pod bodem 3)]. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce 6 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl dále podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to věci konkrétně specifikované ve výrokové části citovaného rozhodnutí a podle §99 odst. 1 tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné léčení sexuologické ambulantní formou. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nároku poškozené AAAAA (pseudonym) na náhradu nemajetkové újmy, a to tak, že obviněnému byla uložena povinnost uhradit poškozené nemajetkovou újmu v penězích ve výši 300 000 Kč a se zbytkem svého nároku byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Zmíněný rozsudek napadl obviněný odvoláním, z jehož podnětu ho Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 6. 2020, č. j. 2 To 34/2020-633, podle §258 odst. 1 písm. b), d), f) odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o vině pod bodem 3), ve výroku o trestu, ve výroku, jímž bylo rozhodnuto podle §99 odst. 1 tr. zákoníku o ochranném opatření a ve výroku o náhradě nemajetkové újmy. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak znovu rozhodl tak, že obviněného uznal (za dílčího zpřesnění popisu skutkového děje) vinným zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a za trestné činy, stran kterých zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn, obviněného odsoudil podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce 6 let a 6 měsíců, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Obviněnému byl dále podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to věci konkrétně specifikované ve výrokové části citovaného rozhodnutí a podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku ochranné léčení sexuologické ambulantní formou. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozené AAAAA na náhradu nemajetkové újmy, a to shodným způsobem, jak to dříve učinil soud prvního stupně.
3. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně, resp. soudu druhého stupně, pokud jde o skutek původně popsaný v bodu 3), níže takto označený, se obviněný dopustil uvedených trestných činů jednáním spočívajícím v tom, že:
1) v přesně nezjištěné době na jaře 2016 v Praze 4 – Chodov, XY, v bytě, který užíval, poté co v průběhu svlékací hry nazývané „flaška“ podal svému synovi, poškozenému nezl. BBBBB (pseudonym), nar. XY, a jeho kamarádce, spolužačce poškozené nezl. CCCCC (pseudonym), nar. XY, která jej chodila navštěvovat, blíže nezjištěné množství bílého vína a tvrdého alkoholu označovaného jako „tatranský čaj“, a poté, co se v průběhu hry vysvlékli do spodního prádla, využil jejich stavu, kdy oba poškození byli zjevně pod vlivem alkoholu a vyzýval je, aby se vysvlékli donaha a vzájemně líbali, což poškození s ohledem na požitý alkohol uskutečnili, přičemž obviněný si vše nahrával na svůj mobilní telefon zn. Samsung SM-G361F s důrazem na pořizování detailních záběrů jejich nahých těl, kde tuto videonahrávku ponechal pro svoji potřebu, přičemž shora uvedeného jednání se dopustil, ačkoliv věděl, že oba poškození jsou mladší 15 let, neboť se jednalo o jeho syna a jeho spolužačku, a tímto jednáním ohrozil další mravní vývoj obou nezletilých poškozených,
2) následně poté, co se obviněný v přesně nezjištěné době na jaře 2016 v Praze 4 – Chodov, XY, v bytě, který užíval, dopustil jednání popsaného pod bodem 1) obžaloby, využil skutečnosti, že poškozená nezl. CCCCC, nar. XY, požila větší množství alkoholu, který jí sám v předešlé době naléval, a poté, co si nezletilá šla lehnout do jeho postele a měla na sobě toliko spodní kalhotky, počal ji za účelem vlastního sexuálního uspokojení osahávat na přirození a opakovaně jí do přirození zasouval své prsty, kde s nimi pohyboval, což nezletilá vnímala bolestivě, ale s ohledem na svůj stav vyplývající z požitého alkoholu se nemohla bránit, přičemž tohoto jednání se dopustil, ačkoliv věděl, že nezletilá dosud nedovršila věku patnácti let, neboť se jednalo o spolužačku jeho syna, jejíž věk mu byl znám,
3) v přesně nezjištěné době nejméně od března 2017 do 5. 7. 2017 v Praze 4 – Chodov, XY, v bytě, který užíval, vykonal za účelem vlastního sexuálního uspokojení nejméně v osmi případech oboustranně dobrovolný pohlavní styk s poškozenou nezl. AAAAA, nar. XY, a nejméně v jednom případě, když byla poškozená nezl. AAAAA nahá ve vaně, poškozenou líbal a rukou dráždil na přirození, přičemž vše nahrával na svůj mobilní telefon zn. Samsung SM-G361F, kde tuto videonahrávku ponechal pro svoji potřebu, přičemž tohoto jednání se dopustil, ačkoliv věděl, že poškozené nezl. AAAAA dosud nebylo 15 let, v příčinné souvislosti s tímto jednáním došlo u poškozené k rozvoji posttraumatické stresové poruchy, tedy k těžké újmě na zdraví, projevující se nutkavými vzpomínkami na prožitou událost, emoční nestabilitou, sebepoškozováním, suicidálními úvahami, výčitkami a poruchami chování, přičemž shora uvedeným jednáním ohrozil další mravní vývoj poškozené.
4. Proti rozhodnutí soudů obou stupňů podal obviněný v celém jejich rozsahu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť měl za to, že skutky, jak byly zjištěny, byly nesprávně právně kvalifikovány jako trestný čin, ačkoliv trestným činem nebyly nebo byly trestným činem jiným, dále mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy lze spatřovat extrémní rozpor, a současně rozsudek odvolacího soudu je stižen procesní vadou, která mohla mít vliv na správné posouzení skutku a na jiné hmotněprávní posouzení. Ke skutku popsanému v bodu 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně uvedl, že spočívá na nesprávném právním posouzení, neboť soudy hodnotily poškozené CCCCC a BBBBB jako bezbranné oběti. Není však zřejmé, z čeho soudy bezbrannost poškozených, popřípadě její zneužití z jeho strany, dovodily, neboť k takovému závěru absentují skutková zjištění. Pokud tak učinily na podkladě podnapilosti poškozených, z videonahrávek nevyplynulo, že by poškození nebyli schopni vnímat okolní svět a přiměřeně reagovat na jakékoliv podněty. Požití alkoholických nápojů navíc nelze automaticky kvalifikovat jako stav bezbrannosti. Nelze tak přisvědčit závěrům, že poškození neměli duševní a rozumové schopnosti na takové úrovni, aby dokázali vyhodnotit okolnosti týkající se hry, kterou s obviněným hráli. Obviněný se neztotožnil ani s právní kvalifikací skutku jako přečinu zneužití dítěte k výrobě pornografie, protože samo zobrazení nahého lidského těla v přiměřené situaci není pornografickým dílem, i když by mohlo vzbuzovat sexuální vzrušení. Skutkový stav, zejména videonahrávky, v nichž je zachycena hra a nahé tělo pouze v pár sekundách, navíc bez vyzývavých poloh, neodpovídá právní kvalifikaci podle §193 odst. 1 tr. zákoníku. Ke skutku popsanému v bodu 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně obviněný namítl, že zde existuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, neboť jediným a rozhodným důkazem byla výpověď poškozené CCCCC, která však nebyla sama schopna předmětné události popsat a spíše „odkývala“ závěry formulované policejním orgánem. Ze znaleckého posudku z oboru gynekologie, opírajícího se o prohlídku poškozené, učiněnou až dva roky po předmětné události a z dalších provedených důkazů (zejména mobilních nahrávek) nelze dovodit jeho vinu. Skutek také spočívá na nesprávném právním posouzení, jelikož soudy posoudily poškozenou CCCCC jako bezbrannou oběť. Poškozená přitom byla v době před událostí těsně před 14. narozeninami, v tomto věku již lze předpokládat majoritně vyvinuté psychosexuální aspekty, logické uvažování a schopnosti přiměřeně reagovat na různé události. Stav bezbrannosti poškozené z provedeného dokazování nijak nevyplynul a věk téměř 14 let by neměl být automaticky kvalifikován jako bezbrannost (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2014, sp. zn. 11 Tdo 782/2014, ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1228/2015 a ze dne 18. 4. 2019, sp. zn. 5 Tdo 435/2019). Z výslechu poškozené také vyplynulo, že s vysokoprocentním alkoholem měla již nějaké zkušenosti. Ke skutku popsanému v konečném důsledku ve výroku o vině rozsudku odvolacího soudu obviněný uvedl, že ze skutkového stavu, tak jak byl zjištěn, nevyplývá příčinná souvislost mezi jeho jednáním a újmou na zdraví poškozené AAAAA. Znalkyně MUDr. Simona Měchová uvedla, že šikana poškozené se zhoršila v důsledku vyšetřovaných událostí, nikoliv událostí samotných. Znalkyně MUDr. Petra Uhlíková zase uvedla, že nelze odlišit, jakou měrou se na psychickém stavu poškozené podílela událost prožitá v dětství. Poškozená rovněž trpěla psychickými problémy již minimálně od roku 2016 a její šikana měla počátky nejméně v 7. třídě, tedy než obviněného poznala. Skutek byl proto nesprávně právně posouzen za užití kvalifikované skutkové podstaty uvedené v §187 odst. 3 tr. zákoníku. Z důvodu absence příčinné souvislosti obviněný namítl i jiné nesprávné hmotně právní posouzení výroku o náhradě nemajetkové újmy. Z rozsudku soudu druhého stupně pak rovněž nebylo zřejmé, z čeho soud vycházel při určení její výše a o jaké skutečnosti opřel svůj výpočet. Obviněný uvedl dále souhrnně ke všem skutkům, že došlo k závažným procesním vadám, a tedy k porušení jeho práva na spravedlivý proces, neboť výpovědi poškozených CCCCC a AAAAA byly realizovány pouze v přípravném řízení, aniž by měl možnost při něm svědkyně pozorovat a klást jim otázky, přičemž vina byla založena výlučně a rozhodujícím způsobem na těchto důkazech. Výslechy byly navíc provedeny nezákonným způsobem, neboť policejní orgán kladl kapciózní a sugestivní otázky. Požadavkům obhajoby na výslech poškozených v hlavním líčení nebylo vyhověno, přestože v době jeho konání jim bylo 17, resp. téměř 17 let, tudíž nebyl již dán důvod pro jeho neopakování. Skutková zjištění proto s ohledem na tyto okolnosti nemají vazbu na provedené dokazování a došlo k zásadnímu porušení presumpce neviny a zásady in dubio pro reo.
5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze i předcházející rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a následně přikázal věc Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Současně také navrhl, aby Nejvyšší soud odložil nebo přerušil výkon rozsudku Vrchního soudu v Praze.
6. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k tomuto dovolání uvedl, že námitky obviněného ve vztahu ke skutku popsaném v bodu 1) nejsou důvodné. Vrchní soud v návaznosti na rozhodnutí městského soudu správně zdůraznil okolnost nízkého věku, která v kombinaci s alkoholovým opojením a vztahem poškozených k obviněnému založila jejich bezbrannost. Současně nelze souhlasit s tvrzením obviněného, že skutková věta postrádá popis relevantních skutečností z hlediska bezbrannosti. Je v ní totiž zmínka nejen o věku poškozených, nýbrž též o jejich vztahu k obviněnému, zmíněna je též konzumace tvrdého alkoholu a vína. Neztotožnil se ani s namítaným nedostatkem znaku „pornografického díla“. V této věci totiž zjevně nejde o „zobrazení nahého lidského těla v přiměřené situaci“, z tzv. skutkové věty odsuzujícího rozsudku naopak vyplývá, že obviněný při hře „flaška“ nahrával na svůj telefon svlékající se opilé děti, současně je vyzýval k tomu, aby se líbaly a svlékly donaha, což děti činily. Jím pořízený záznam přitom kladl důraz na detailní záběry nahých těl. Záznam si obviněný ponechal pro svou potřebu. Námitky vztahující se ke skutku popsanému v bodu 2) opět nejsou důvodné, zejména není pravda, že by výpověď svědkyně CCCCC byla jediným či izolovaným usvědčujícím důkazem. Výpověď svědkyně byla podpořena znaleckými posudky z oboru zdravotnictví, odvětví porodnictví, specializace dětská gynekologie a z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, v neposlední řadě též videozáznamem. Usvědčující důkazy netrpí žádnými rozpory, naopak v podstatných bodech vzájemně korespondují a doplňují se. Pakliže i zde obviněný namítal nedostatek znaku bezbrannosti, lze poukázat na vypořádání námitek ke skutku popsanému pod bodem 1). Ani námitky ve vztahu ke skutku popsanému ve výroku o vině rozsudku odvolacího soudu nejsou důvodné. Jednak zde nelze shledat žádné extrémní vnitřní rozpory. Výrok o vině se zcela správně opírá o výpověď poškozené AAAAA, přičemž její výpověď je naprosto konzistentní, bez jakýchkoliv podstatných, natož extrémních rozporů. Navíc je podpořena obsahem znaleckých posudků, výpovědí matky poškozené, obrazovými záznamy či zachycenou elektronickou komunikací. Pokud obviněný namítal i nedostatek příčinné souvislosti, je třeba odkázat na str. 10 rozsudku vrchního soudu, kde je s odkazem na závěry příslušné znalkyně uvedeno, že „k rozvoji posttraumatické stresové poruchy došlo v souvislosti s prožitou událostí – útokem obžalovaného“. Proto tato námitka obviněného představuje v zásadě polemiku s učiněnými skutkovými zjištěními, což je však v dovolacím řízení v podstatě bezpředmětné. Totéž pak platí i stran výtky týkající se přiznané náhrady. I zde obviněný budoval argumentaci na popírání skutkových zjištění zakládajících příčinný vztah. Ani výtky v části dovolání označené „Společně ke všem skutkům“ nejsou opodstatněné. Nebylo totiž pravdou, že by výrok o vině soudy vybudovaly na izolovaných výpovědích poškozených, naopak, výpovědi poškozených byly součástí širšího komplexu důkazů, jež svědčí o vině bez jakékoliv důvodné pochybnosti. Princip presumpce neviny ani zásada in dubio pro reo tedy nebyly žádným způsobem dotčeny. Pokud obviněný tvrdil, že výslechy proběhly nezákonným způsobem, lze odkázat na str. 7 až 8 rozsudku vrchního soudu, kde je v návaznosti na rozsudek městského soudu vysvětleno, že k žádným podstatným pochybením v této souvislosti nedošlo, základní práva obviněného porušena nebyla.
7. Státní zástupce proto navrhl dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
8. Toto vyjádření bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, čehož však nebylo využito.
9. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§265c tr. ř.) následně shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
10. V podaném dovolání obviněný uplatnil dovolací důvod pouze podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. S odkazem na něj lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícím rozhodnutím, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají pouze námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.
11. V části podaného mimořádného opravného prostředku ovšem obviněný předložil námitky směřující proti procesnímu postupu, uplatněnému ve věci, zejména proti hodnocení provedených důkazů, popřípadě proti dovozeným skutkovým zjištěním, což však pod zmíněný dovolací důvod, jak bylo řečeno, podřadit nelze.
12. Vzhledem k tomu, že obviněný svou argumentací namítal také porušení zásady presumpce neviny a in dubio pro reo, je možné doplnit, že takové námitky taktéž nemohou naplňovat zvolený dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Zásada in dubio pro reo, která vyplývá ze zásady presumpce neviny (§2 odst. 2 tr. ř.), znamená, že za situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného. Z uvedeného vymezení tedy vyplývá, že se tato zásada vztahuje výlučně k otázce hodnocení důkazů a zjišťování skutkových okolností případu, nikoliv k právnímu posouzení skutku, jak má na mysli §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jako taková tedy není způsobilá naplnit zvolený (ale ani žádný jiný) dovolací důvod, obdobné závěry pak platí pro zásadu presumpce neviny (viz závěry o procesní povaze námitek zneužití zásady presumpce neviny v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 5 Tdo 418/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 6 Tdo 92/2018).
13. Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, jsou zejména tři skupiny vad důkazního řízení, jejichž přítomnost může mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Do první skupiny takových vad náleží tzv. opomenuté důkazy, kdy soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem i případy, kdy soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Další skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jedná se o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením, učiní-li současně dovolatel takový nesoulad předmětem svých námitek. Extrémní nesoulad je nicméně namístě dovodit toliko v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011). V takových případech by bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O žádnou ze zmíněných situací se však v posuzované věci nejedná.
14. Obviněný předložil jednak námitky, jež by se mohly vztahovat ke druhé zmiňované skupině, konkrétně uvedl, že výslechy poškozené CCCCC a poškozené AAAAA proběhly nezákonným způsobem, spočívajícím v kladení kapciózních a sugestivních otázek. Zmíněná argumentace ovšem není důvodná. Jak je možné doplnit z literatury (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád I. §1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha, C. H. Beck, 2013, str. 1420), kapciózní jsou otázky předstírající nepravdivou, klamavou skutečnost, nebo předpokládající skutečnost svědkem dosud nepotvrzenou, přičemž svědka svádějí, aniž by to pozoroval, k odpovědi, kterou si přeje vyslýchající. V sugestivních otázkách se vyslýchanému předkládají okolnosti, které se mají zjistit teprve z jeho výpovědi, a tím se mu naznačuje, jak má odpovědět. Obviněný ovšem především nijak blíže nevymezil, o které otázky se mělo jednat či které části výpovědí jimi měly být zkresleny, aniž by patrně bylo možné tvrdit, že veškeré otázky položené oběma poškozeným byly procesně vadné (kapciózní i sugestivní). Navíc s obdobnými námitkami se již vypořádaly soudy obou stupňů (srov. zejména odstavec 20 rozsudku odvolacího soudu), přičemž Nejvyšší soud nemá o jejich závěrech žádné pochybnosti. Z protokolů o výslechu poškozených je zcela zřejmé, že policistka provádějící výslech poškozených je vyslýchala šetrně, a to s ohledem na jejich věk a zejména s přihlédnutím k prožitým situacím, které jsou pro ně zpětně negativními a traumatizujícími událostmi. Je však podstatné uvést, že stěžejní části výpovědí (zejména že ze strany obviněného došlo u poškozené CCCCC k zasouvání prstů do jejího přirození a že poškozená AAAAA měla s obviněným opakovaně pohlavní styk) poškozené popsaly samy a jasně. U výslechu CCCCC byl navíc přítomný obhájce obviněného, který neměl v jeho průběhu žádné (tedy ani k formulaci položených otázek) námitky.
15. Obviněný rovněž ve svém dovolání a ve vztahu k týmž důkazům, resp. k jejich nezákonnosti, poukazoval na porušení zásady kontradiktornosti, s tím, že neměl možnost se zúčastnit výslechů jmenovaných svědkyň (poškozených) a klást jim otázky, přičemž jeho návrhu na zopakování úkonu v hlavním líčení nebylo vyhověno. Nejvyšší soud ovšem uvádí, že při výslechu CCCCC, jak již bylo řečeno, byl přítomen obhájce obviněného, který také poškozené položil otázku, stran výslechu AAAAA se obhájce z účasti omluvil a zaslal otázky, které byly poškozené položeny. Obviněnému tedy bylo umožněno prostřednictvím jeho obhájce zúčastnit se výslechu poškozených a klást jim otázky. Pokud se pak obviněný domáhal opětovného výslechu obou poškozených, nejednalo se o takový nutný případ ve smyslu §102 odst. 2 tr. ř. Soudy důvodně považovaly tyto opakované výslechy za nevhodné z důvodu hrozící sekundární viktimizace, což bylo zjištěno v rámci znaleckého zkoumání poškozených. Navíc výpovědi těchto poškozených byly již v přípravném řízení učiněné dostatečně široce, a současně nebyly zdaleka osamocené, ale byly podpořeny i dalšími provedenými důkazy, které dovedly soudy k jednoznačnému závěru o vině obviněného.
16. Souhrnně řečeno, způsobem provedení výslechu poškozených právo obviněného na spravedlivý proces [srov. zejména čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod] nebylo nijak porušeno, tedy informace z těchto výslechů vyplývající se mohly, vedle dalších, stát podkladem pro dovození skutkového stavu věci.
17. V projednávaném případě současně není dán ani žádný, už vůbec ne extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
18. Ke skutku, který je popsán v bodu 1) výroku o vině soudu prvního stupně, pak Nejvyšší soud v návaznosti na konkrétní předloženou argumentaci uvádí následující. Obviněný namítl absenci obligatorního znaku skutkové podstaty trestného činu sexuálního nátlaku podle §186 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, spočívajícího v „bezbrannosti“, konkrétně že se poškození CCCCC a BBBBB nenacházeli ve stavu bezbrannosti a tohoto stavu ani nemohl využít, protože jejich stav nebyl takový, že by nebyli schopni vnímat okolní svět, popřípadě reagovat na jakékoliv podněty, a dále namítl absenci obligatorního znaku skutkové podstaty trestných činů výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku a zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku, konkrétně znaku „pornografické dílo“, neboť samo zobrazení nahého lidského těla v přiměřené situaci není pornografickým dílem.
19. K tomu Nejvyšší soud především konstatuje, že z materiálního hlediska obviněný tyto námitky postavil především na výhradách proti učiněným skutkovým zjištěním, resp. v dovolání vycházel ze skutkového stavu vyznívajícího do jisté míry odlišně od toho, než jak byl zjištěn soudy činnými dříve ve věci. Přesto, s určitou mírou tolerance, se jednalo o námitky pod uplatněný dovolací podřaditelné, které však nebyly shledány opodstatněnými.
20. Nejvyšší soud dále připomíná, že ve stavu bezbrannosti se nacházejí mimo jiné i osoby, které sice vnímají okolní svět, avšak jejich duševní a rozumové schopnosti nejsou na takové úrovni nebo takového stavu, aby si ve své mysli dokázaly situaci, v níž se nacházejí, dostatečně přiléhavě ze všech souvislostí vyhodnotit a přiměřeně, logicky a účinně na ni reagovat. V takových případech bezbrannosti se jedná o psychickou bezbrannost, v důsledku níž oběť často nechápe, co se po ní požaduje, resp. co je smyslem jednání pachatele, nebo není způsobilá vůbec domyslet a vyhodnotit důsledky takového jednání atd. U skutkové podstaty vyjádřené v §186 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku spočívá jednání pachatele v tom, že osobu přiměje zneužitím bezbrannosti k pohlavnímu sebeukájení, k obnažování nebo jinému srovnatelnému chování, tedy že působí na takovou osobu, aby se podrobila jeho vůli a konala podle jeho požadavků. Předpokladem zmíněného ustanovení tudíž je, aby osoba, vůči níž je ze strany pachatele vyvíjen sexuální nátlak, požadavky a vůli pachatele vnímala a (do jisté míry) přiměřeně ke svému stavu chápala, jaké jednání od ní požaduje. Proto bezbrannost této osoby může spočívat buď ve stavu bezmocnosti psychické, anebo případně fyzické či v propojení jich obou, avšak vždy za předpokladu, že alespoň částečně nebo omezeně vnímá a je schopna reagovat na požadavky pachatele (např. osoba spoutaná, s fyzickou vadou omezující její hybnost, osoba upoutaná na lůžku nebo na vozíku, osoba, stižená duševní chorobou, mentálně zaostalá osoba, nevyspělé dítě, přestárlá osoba). Takové působení pachatele na oběť vylučuje, aby se oběť nacházela v celkové bezbrannosti (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1839 a 1854).
21. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že obviněný podal alkohol (víno a destilát) poškozeným CCCCC a BBBBB, kterým bylo 12 let (nikoli v podstatě 14 let, jak bylo uvedeno v dovolání) a nebyly zvyklé jej pít (poškozená uvedla, že to bylo poprvé, co vypila tolik alkoholu), naléval jim ho i je pobízel k další konzumaci. Vystupoval k nim přitom jako určitá autorita (otec BBBBB, spolužáka CCCCC), věkem zřetelně starší (bylo mu 40 let). Z nahrávek z mobilního telefonu obviněného i z výpovědí samotných poškozených pak nelze mít pochybnosti o tom, že se poškození nacházeli ve značně podnapilém stavu, přičemž přitom je svedl ke hře „flaška“, jejíž podstatou bylo svlékání se účastníky této hry.
22. S ohledem na naznačená skutková zjištění, vyjádřená i v příslušné skutkové větě, tedy bylo nepochybně možné učinit závěr, že obviněný, jako, jak již bylo řečeno, otec BBBBB, kamaráda CCCCC, oba poškozené pobízením do požívání alkoholu, v kombinaci s jejich nízkým věkem, uvedl zcela cíleně do zjevného stavu bezbrannosti (byť nikoli celkové či absolutní bezbrannosti, která by zde však s ohledem na užitou právní kvalifikaci byla vyloučena) a následně tohoto jejich stavu zneužil, kdy je přiměl k obnažování a vzájemnému líbání (je nepodstatné, že se tak stalo v rámci hry) a tento děj si zároveň nahrával na mobilní telefon. Oba poškození totiž byly zřetelně ve stavu, v němž nebyli schopni si celou situaci vyhodnotit a přiměřeně a účinně na ni reagovat a zjevně bez posouzení relevantních souvislostí reagovali na pokyny obviněného tak, že udělali, co jim řekl. Nejvyšší soud doplňuje, že byť se lze v obecné rovině ztotožnit s názorem obviněného, že stav po požití alkoholických nápojů nelze automaticky vždy a bez dalšího posoudit jako stav bezbrannosti, pro konkrétní projednávané jednání, v němž došlo ke kombinaci vlivu alkoholu a nízkého věku, resp. za spolupůsobení postavení obviněného ve vztahu k poškozeným, je takový právní závěr zcela přiléhavý.
23. K námitkám vztahujícím se k totožnému skutku a spočívajícím v tvrzení, že samo zobrazení nahého lidského těla v přiměřené situaci není pornografickým dílem (čímž obviněný napadl kvalifikaci podle §193 odst. 1 tr. zákoníku, ovšem absence zmíněného znaku by vyloučila i kvalifikaci podle §192 odst. 1 tr. zákoníku), pak Nejvyšší soud uvádí, že za pornografické dílo lze považovat dílo takové, jehož jediným nebo stěžejním účelem je vyvolat nebo zvýšit sexuální vzrušení. Zvláště intenzivním a vtíravým způsobem zasahuje a podněcuje sexuální pud, překračuje podle převládajících názorů ve společnosti uznávané hranice sexuální slušnosti, uráží neakceptovatelným způsobem cit pro sexuální slušnost, vyvolává pocit studu. Test pornografické povahy díla spočívá tedy na posouzení, jednak zdali celkový dojem díla způsobuje morální pohoršení osobě s běžným cítěním, jednak zdali podněcuje sexuální pud. Za pornografické dílo zobrazující dítě, tj. osobu mladší osmnácti let (což je podstatou nyní projednávané věci) pak lze pokládat např. snímky obnažených dětí v polohách vyzývavě předvádějících pohlavní orgány za účelem sexuálního uspokojení, dále pak snímky dětí zachycující polohy skutečného či předstíraného sexuálního styku s nimi, avšak rovněž i jiné obdobně sexuálně dráždivé snímky dětí (srov. rozhodnutí publikované pod č. 35/2005 Sb. rozh. tr.). Ve vztahu k dětské pornografii tak platí, že jí může být zachycení dítěte zcela nahého nebo i částečně, například pokud je dívka vyfotografována se zcela odhaleným poprsím (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1882 a Ščerba, F. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 1554 a 1564). Lze dále akceptovat, že, jak uvedl obviněný v dovolání, samo zobrazení nahého lidského těla v přiměřené situaci (při koupání, pro účely reklamy) není pornografickým dílem.
24. Jak je ovšem zřejmé z dovozeného skutkového stavu věci, na videozáznamu trvajícím více než tři minuty a pořízeném obviněným, který si ponechal v telefonu pro svou osobní potřebu, se nacházela poškozená dvanáctiletá CCCCC pouze ve spodních kalhotkách, resp. v části i bez nich, a ve značně opilém stavu, přičemž obviněný ji většinu času velmi detailně zabíral v intimních oblastech a následně ji povzbuzoval k líbání s poškozeným BBBBB, což také detailně zaznamenal. K této otázce je třeba poukázat i na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví sexuologie, kde znalec MUDr. Radim Uzel, CSc., uvedl, že předmětné video má jednoznačně charakter dětské pornografie (byť konečný právní závěr v daném smyslu je věcí soudů, nikoli bez dalšího znalce). Nelze ani přehlédnout, že znalci z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie a psychologie stran obviněného konstatovali, že je u něj přítomna sexuální deviace v podobě hebefílie, tedy je disponován k vyhledávání sexuálních interakcí s nedospělými dívkami.
25. Na základě naznačených skutkových zjištění soudy učinily správný závěr, že obviněný cíleně jednal mimo jiné i tak, aby vytvořil a přechovával pornografické dílo, zobrazující dítě, a tedy se dopustil přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku, za situace, kdy dítě k této činnosti svedl, tedy se dopustil i přečinu zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku. Naopak nelze nijak mít za to, že se jednalo o zobrazení nahého lidského těla v přiměřené situaci bez dalšího – nahrávka měla zjevný pornografický kontext, obviněný, jak již bylo řečeno, navodil situaci, v níž ji mohl právě takovou pořídit, přičemž nepřipadá v úvahu jakýkoli např. vědecký, umělecký, osvětový či jiný zřejmý cíl, jenž by pornografický charakter díla vylučoval.
26. Zmíněné konkrétní námitky, týkající se bodu 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, jsou tedy zjevně neopodstatněné.
27. V případě skutku, který je popsán v bodu 2) výroku o vině soudu prvního stupně a který plynule navazoval na skutek popsaný v bodu 1), obviněný rovněž primárně napadl učiněná skutková zjištění, zejména měl za to, že poškozená nebyla schopna sama popsat údajné události a pouze „odkývala“ závěry policejního orgánu, a rovněž její prohlídka pro účely znaleckého zkoumání z oboru zdravotnictví, odvětví porodnictví, specializace dětská gynekologie, bylo realizováno až cca 2 roky po útoku, což dovození jeho viny vylučuje.
28. K této problematice Nejvyšší soud jen ve stručnosti konstatuje, že výpověď poškozené odpovídala jejímu věku (intelekt poškozené byl navíc hodnocen v pásmu podprůměru), značně negativnímu vnímání této události (tuto událost považovala za nejhorší zážitek v životě), kdy se jednalo o její první sexuální zkušenost, k níž navíc došlo bez jejího souhlasu a v situaci, kdy se nacházela pod vlivem alkoholu, tudíž se zcela logicky styděla o prožitých zážitcích při výslechu hovořit. Nicméně ve svém vyjádření průběh děje, jak již bylo výše zmíněno, dostatečně a samostatně popsala, přičemž, jak již bylo řečeno výše, nebylo však shledáno, že by jí byly kladeny ze strany policejního orgánu kapciózní či sugestivní otázky. Znalecké zkoumání poškozené z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie pak konstatovalo, že u ní nejsou zjištěny sklony k vymýšlení ani zvýšená fantazie a její výpověď obsahuje kritéria svědčící pro specifickou věrohodnost. Její výpověď tedy nepochybně mohla být podkladem pro utváření skutkového děje. Co se týče námitky, že znalecké zkoumání z oboru gynekologie u poškozené proběhlo až s velkým časovým odstupem, tak i s touto skutečností se soudy obou stupňů vypořádaly. Především nebylo zjištěno, že by nalezené trhliny na panenské bláně poškozené mohly v mezidobí vzniknout jiným způsobem než právě v důsledku jednání obviněného, a navíc se v tomto případě nejednalo o jediný důkaz svědčící o jednání obviněného. Ani zde tak zjevně nelze konstatovat extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy.
29. Ve vztahu k tomuto bodu výroku o vině pak obviněný opětovně zpochybnil znak aplikované skutkové podstaty zločinu znásilnění podle §185 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, spočívající v bezbrannosti poškozené. Zde však platí taktéž (s ohledem na předcházející události) závěr o tom, že se poškozená CCCCC vlivem požití alkoholických nápojů podávaných jí obviněným nacházela ve stavu bezbrannosti. Nelze zde přitom dovodit žádný rozpor se závěry soudní praxe Nejvyššího soudu, na které obviněný upozornil (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2014, sp. zn. 11 Tdo 782/2014, ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1228/2015 a ze dne 18. 4. 2019, sp. zn. 5 Tdo 435/2019), neboť poškozená se sice skutečně nenacházela ve stavu celkové bezbrannosti (viz výše), který ale není bezvýjimečně požadován (jak konstatovala i obviněným zmíněná usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2014, sp. zn. 11 Tdo 782/2014, ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1228/2015), nýbrž ve stavu bezbrannosti především psychické, ve které sice vnímala okolní svět, ale nebyla schopna vyhodnotit podstatu a význam jednání obviněného a účinně se mu bránit. Tento stav byl přitom navozen kombinací jejího věku (12 let) a výrazným ovlivněním alkoholem, tedy se nejednalo (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2019, sp. zn. 5 Tdo 435/2019) o situaci, kde poškozenou byla sice nezletilá, nicméně dále nijak (např. alkoholem) nelimitovaná osoba, k čemuž (ve zmíněné jiné věci) Nejvyšší soud dovodil, že nezletilá poškozená, ale natolik fyzicky a duševně vyspělá, že byla schopna pochopit jednání pachatele a svůj případný nesouhlas s tímto jednáním dát dostatečně zřetelně najevo, nebyla v dané věci bezbrannou obětí, která se jednání obviněného nemohla a neuměla účinně bránit, když navíc bylo prokázáno, že se útoku také účinně bránila. Skutková zjištění ve věci obviněného M. H. jsou však zřetelně odlišná.
30. Rovněž argumentaci, směřující do bodu 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, byla-li podřaditelná pod uplatněný dovolací důvod, shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnou.
31. V námitkách směřujících do skutku, který je popsán v konečném důsledku ve výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně, obviněný zpochybnil příčinnou souvislost, zjištěnou soudy mezi jeho jednáním a následkem v podobě těžké újmy poškozené AAAAA. K tomu Nejvyšší soud nejprve uvádí, že obviněný pro svou argumentaci sice používal formulace ze znaleckých posudků, vyhotovených ve věci, avšak zjevně vytržené z kontextu. Je tedy je třeba připomenout, že znalkyně MUDr. Petra Uhlíková (obor zdravotnictví, odvětví psychiatrie) jednoznačně uvedla, že u poškozené AAAAA došlo k rozvoji posttraumatické stresové poruchy v souvislosti s útokem obviněného. Dále také uvedla, že nyní prožitá událost (popsaná ve zmíněném výroku o vině rozsudku odvolacího soudu) mohla v poškozené pravděpodobně vyvolat i vzpomínky na traumatickou událost prožitou v dětství (byla svědkem pohlavního zneužití své tety), tyto traumatizující události spolu tedy souvisí, avšak (na rozdíl od argumentace obviněného) zejména tak, že pokud by poškozená neprožila tuto událost v dětství, vztah s obviněným by za normální situace nenavázala, navíc nový (nyní projednávaný) zážitek v ní vybavil dřívější vzpomínky, ač tato dřívější událost nevedla k žádné zjištěné poruše. Znalkyně pak uzavřela, že obviněný této křehkosti a zvýšené zranitelnosti poškozené využil. Bylo pak (ve spojení se závěry znalkyně MUDr. Simony Měchové, Ph.D., z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie) konstatováno, že právě v souvislosti s projednávaným útokem obviněného došlo u poškozené k vážnému narušení zdravého psychického vývoje, resp. k rozvoji posttraumatické stresové poruchy, která se projevuje zejména nutkavými vzpomínkami na prožitou událost, emoční nestabilitu, sebepoškozováním, suicidálními úvahami, výčitkami. Nebylo také přehlédnuto, že v době, kdy se scházela s obviněným, docházelo u poškozené k záškoláctví a následně k vysokému počtu neomluvených hodin, tedy celá událost ohrožuje její vzdělání.
32. Z uvedeného je zřejmé, že své právní závěry obviněný odvíjel od zásadně odlišných skutkových zjištění, neboť tvrdil, že problematický psychický stav poškozené byl v podstatě zcela založen již dříve, resp. i jinak, v důsledku jiných událostí, než jeho jednáním. Jak ovšem dovodily soudy obou stupňů, byť poškozená mohla mít i bez vlivu obviněného určité psychické problémy, zjištěná posttraumatická stresová porucha vznikla primárně jako následek jeho jednání, popsaného ve výroku o vině rozsudku odvolacího soudu. Takto zjištěný skutkový stav, opírající se zejména o znalecká vyjádření, potom poskytuje dostatečnou oporu pro právní závěry, a to jak stran viny, tak i stran výroku o náhradě nemajetkové újmy, který obviněný napadl ze zcela shodných důvodů. V této části se tedy dovolání obviněného s uplatněným dovolacím důvodem míjelo.
33. Zmíněnému výroku podle §228 odst. 1 tr. ř. pak obviněný rovněž vytknul, že z rozsudku soudu druhého stupně není zřejmé, z čeho soud vycházel při určení výše náhrady škody a o jaké skutečnosti opřel svůj výpočet. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že dovolací námitky směřující proti výroku o náhradě škody mohou odpovídat dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud jeho prostřednictvím dovolatel vytýká porušení hmotného práva, jímž se řídí režim náhrady škody. To však v posuzovaném případě obviněný nečinil, neboť namítal nedostatek odůvodnění ve smyslu §125 tr. ř. ve vztahu k výši náhrady škody. Obiter dictum je k této námitce možné uvést, že soud druhého stupně zohlednil veškerá kritéria k posouzení výše nemajetkové újmy jak na straně obviněného, tak i na straně poškozené a své závěry v odůvodnění svého rozhodnutí řádně rozvedl (viz body 31. až 43. rozsudku soudu druhého stupně), současně nárok na úhradu nemajetkové újmy přiznal pouze v přiměřené výši podle §228 odst. 1 tr. ř. a se zbytkem nároku podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou na řízení ve věcech občanskoprávních. Rovněž zde obviněný uvedl argumentaci, kterou pod uplatněný dovolací důvod nebylo možné podřadit.
34. S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud konstatuje, že námitky předložené obviněným v dovolání se v části míjí s věcným naplněním tvrzených dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v části zbylé jim není možné přisvědčit. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání. V návaznosti na to nebyl ani podklad rozhodovat o návrhu na odložení či přerušení výkonu napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 7. 2021
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu