ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.1074.2021.1
sp. zn. 8 Tdo 1074/2021-728
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 11. 2021 o dovolání obviněného R. Z. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 12 To 111/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 5 T 40/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. Z. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 15. 3. 2021, sp. zn. 5 T 40/2020, byl obviněný R. Z. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným pod bodem 1. přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku, pod body 2.-5. přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle §175 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 2 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost uhradit poškozenému D. K., nar. XY, škodu ve výši 31 540 Kč a poškozenému M. Š., nar. XY, škodu ve výši 133 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli uvedení poškození odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti označenému rozsudku podal obviněný odvolání směřující proti všem jeho výrokům, které bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 12 To 111/2021, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
3. Podle tzv. skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněný shora uvedených přečinů dopustil tím, že:
1. v přesně nezjištěné době, v období června 2018 až ledna 2019, poté, co odmítl poškozený D. K. vyklidit část bytu R. K. na adrese v ul. XY, v XY, neboť neměl k bytu užívací právo a matka jej z bytu vykázala, na žádost R. K. vystěhoval s její pomocí veškeré osobní věci poškozeného D. K. zahrnující elektroniku, konkrétně 1 ks notebooku zn. Acer v hodnotě 1 200 Kč, 1 ks notebooku zn. Lenovo v celkové hodnotě 3 000 Kč, laserovou tiskárnu zn. HP laser Jet v hodnotě 500 Kč, Flash Disc 32 GB v hodnotě 150 Kč, mobilní telefon zn. Xiaomi S3 v hodnotě 400 Kč, 2 ks nabíječky na mobilní telefon v celkové hodnotě 200 Kč, holící strojek nezjištěné značky v hodnotě 100 Kč, 4 ks počítačových her v celkové hodnotě 400 Kč, sluchátka značky Sony v hodnotě 150 Kč, MP4 přehrávač značky Orava v hodnotě 20 Kč, sportovní vybavení zahrnující horské kolo zn. Hamr v hodnotě 1 500 Kč, carvingové lyže zn. Rossignoll v hodnotě 600 Kč, lyžařskou helmu nezjištěné značky v hodnotě 300 Kč, lyžařské hůlky zn. Leki v hodnotě 300 Kč, lyžařské hůlky s chrániči v hodnotě 200 Kč, lyžařské boty v hodnotě 300 Kč, lyžařské brýle v hodnotě 100 Kč, lední brusle v hodnotě 200 Kč, kolečkové brusle v hodnotě 300 Kč, 2 ks masky na potápění v celkové hodnotě 200 Kč, 2 ks šnorchlu v celkové hodnotě 100 Kč, ploutve v hodnotě 150 Kč, tenisovou raketu zn. Wilson v hodnotě 400 Kč, tenisovou raketu zn. Babolat v hodnotě 300 Kč, squashovou raketu v hodnotě 300 Kč, stabilizační pás Power systém v hodnotě 250 Kč, trhačku Metmex v hodnotě 100 Kč, trhačku Gymbeam v hodnotě 100 Kč, sportovní tašku Nike v hodnotě 400 Kč, tenisovou tašku Nike v hodnotě 300 Kč, 2 ks krosny v celkové hodnotě 500 Kč, 1 ks spacáku značky Trimm Balance v celkové hodnotě 200 Kč, 7 ks sportovní výživy včetně Shakeru v celkové hodnotě 3 330 Kč, 4 ks společenského oděvu v celkové hodnotě 600 Kč, přesně nezjištěné množství volnočasového oděvu v celkové hodnotě 900 Kč a 6 párů obuvi v celkové hodnotě 450 Kč, 4 zimní pneumatiky v celkové hodnotě 2 000 Kč, 7 ks odborné literatury v celkové hodnotě 1 860 Kč, stolní hry v celkové hodnotě 400 Kč, dále kuchyňské potřeby zahrnující mixér na maso zn. ECG v hodnotě 300 Kč, sekáček na maso v hodnotě 100 Kč, brusku na nože značky Orava BN-40 v hodnotě 100 Kč, diamantovou ocílku v hodnotě 300 Kč, 4 ks filetovacích nožů v celkové hodnotě 500 Kč a přesně nezjištěné množství nádobí všeho druhu v celkové hodnotě 800 Kč, dále komponenty na pěstování rostlin zahrnující pěstební box v hodnotě 1 200 Kč, osvícení se stínítkem v hodnotě 300 Kč, předřadník elektrický v hodnotě 450 Kč, 2 ks sodíkové žárovky v celkové hodnotě 280 Kč, 2 ks hnojiva v celkové hodnotě 1 378 Kč, 9 ks květináče s miskami v celkové hodnotě 162 Kč, 2 ks větráku v celkové hodnotě 240 Kč, PH metr v hodnotě 270 Kč, odtahový ventilátor s nastavitelnou trubkou v hodnotě 900 Kč, zvlhčovač vzduchu v hodnotě 900 Kč, a dále vodní dýmku v hodnotě 300 Kč, dřevěné autíčko vezoucí ve skleněném soudku archivní pálenku, s plnou pálenkou nezjištěného množství v hodnotě 300 Kč a dále osobní listinné dokumenty, konkrétně faktury a doklady k věcem, a dále miniaturní kameru model 4Gbox se sluchátkem včetně modemu v hodnotě 400 Kč, kterou minimálně po třetinových podílech spoluvlastnili poškození V. H. a M. Š., přičemž se jednalo dílem o věci, které jsou pro poškozeného D. K. nezbytně nutné pro přípravu na budoucí povolání a bez nichž nemohl vykonávat obvyklé činnosti, poté, co tyto věci po domluvě s R. K. převzal a posléze odvezl do firemního skladu s tím, že s poškozeným D. K. dojedná jejich vydání, namísto předání těchto věcí, o které byl opakovaně žádán poškozeným D. K. a ve vztahu k výše uvedené miniaturní kameře rovněž poškozeným V. H., nejprve jejich vydání podmiňoval nesmyslnými či dehonestujícími požadavky, a posléze si je přivlastnil a naložil s nimi přesně nezjištěným způsobem, čímž způsobil poškozeným D. K., V. H. a M. Š. celkovou škodu ve výši 31 940 Kč,
2. dne 23. 7. 2018 v 20:07 hodin z přesně nezjištěného místa, se záměrem přimět poškozeného D. K., který se v té době nacházel v XY, v ulici XY, aby již nekontaktoval svou matku ohledně vrácení věcí, vyhrožoval poškozenému v SMS, že nebude mít čím vytáčet mobil, pokud bude svou matku nadále kontaktovat ohledně vrácení svých věcí,
3. dne 28. 8. 2018 v 21:13 hodin z přesně nezjištěného místa, se záměrem přimět poškozeného D. K. k odhlášení trvalého pobytu z bytu matky, mu v zaslané SMS vyhrožoval nevrácením věcí, které jsou pro něj nezbytné pro přípravu na budoucí povolání a obvyklý způsob života, pokud se neodhlásí z trvalého pobytu z bytu své matky,
4. v přesně nezjištěné době v měsíci srpnu roku 2018, z přesně nezjištěného místa, se záměrem přimět poškozeného D. K., který se v té době nacházel v XY, v ulici XY, aby nekontaktoval svou matku ohledně vrácení věcí, telefonicky vyhrožoval poškozenému K. zlámáním končetin, podpálením vozidla a újmou na zdraví, pokud bude nadále svou matku kontaktovat,
5. dne 15. 1. 2019 v 15:39 hodin z přesně nezjištěného místa v XY, se záměrem přimět poškozeného D. K., aby nekontaktoval svou matku ohledně vrácení jeho věcí, mu vyhrožoval prostřednictvím elektronické komunikace rozbitím obličeje, pokud bude obtěžovat a kontaktovat svou matku v souvislosti s vrácením věcí.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 12 To 111/2021, podal obviněný R. Z. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Pokud jde o skutek pod bodem 1., vytkl tzv. extrémní rozpor, který spatřoval v tom, že nebyla prokázána existence všech položek uvedených v popisu skutku, tj. zda je vůbec někdy poškozený D. K. vlastnil, a dále nebylo jakkoliv zjištěno, že by věci v tomto konkrétním složení byly ze strany obviněného skutečně vystěhovány, umístěny do dodávkového vozu a odvezeny do skladovacích firemních prostor. Podle obviněného je tu tvrzení proti tvrzení, kdy téměř všichni svědci, kteří vypovídali ve prospěch poškozeného D. K., jsou jeho přáteli a byli z jeho strany utvrzováni v tom, že mu obviněný škodí. Měl za to, že došlo k neobjektivnímu vyčíslení škody. Umělé vytváření fiktivního seznamu věcí, stejně jako velmi zobecněný odhad jejich hodnoty, nemůže být podle obviněného dostatečným podkladem pro jeho pravomocné odsouzení. Rovněž brojil proti naplnění objektivní a subjektivní stránky přečinu zpronevěry. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 3 Tdo 1742/2016, zdůraznil, že žádnou z vystěhovaných věcí si jako věc cizí nepřisvojil, nenakládal s ní v rozporu s účelem jejího svěření. O předmětných věcech nadále rozhoduje výhradně jejich vlastník R. K., která jej o vystěhování věcí požádala, s jejich odvozem a uskladněním ve firemním skladu souhlasila a která k nim také jako spolumajitelka firmy má přístup. R. K. si tak sama určí, jaký bude další osud těchto věcí.
6. I v souvislosti s jednáním popsaným pod body 2.-5. namítl extrémní rozpor. V průběhu hlavního líčení nebyly výpovědi některých ze svědků ve shodě, ale naopak se leckdy v zásadních ohledech rozcházely. Naopak ti svědci, kteří vypovídali ve prospěch obviněného, byli zcela upozaděni a považováni za nevěrohodné. Rozpory se naplno projevily především v souvislosti s hlasitým poslechem telefonického rozhovoru mezi obviněným a poškozeným, kdy na základě svědeckých výpovědí nelze postavit najisto, co vlastně mělo v tomto telefonickém hovoru zaznít. Pochybnosti panují, i pokud jde o závěr, kdo je autorem textových zpráv zasílaných poškozenému. Mobilní telefon s číslem, ze kterého byly tyto zprávy odesílány, je firemním přístrojem, byl a je ponecháván k dispozici širšímu okruhu spolupracujících osob, včetně R. K.. Byť jej podle pravidel lze používat pouze v souvislosti s prováděním stavby, nelze vyloučit, že byl některou z osob použit i pro jiný účel. Obviněný osobně v žádné ze zpráv nevyhrožoval. Navíc v daném případě mohly být jen stěží vyvolány jakékoli faktické důvodné obavy z možného uskutečnění fyzické újmy. Intenzity zakládající trestnost z přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku v posuzované věci dosaženo nebylo. Mezi obviněným a poškozeným byl v rámci vzájemné komunikace nastaven jako standardní hrubší režim a za celou dobu, kdy spory mezi obviněným, poškozeným a matkou poškozeného trvaly, obviněný poškozeného nikdy při osobním setkání fyzicky nenapadl ani žádný fyzický útok směrem k němu nenaznačil. Obviněný v kontextu své dovolací argumentace poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 11 Tdo 1545/2006.
7. Závěrem obviněný poznamenal, že poškozený na něj v minulosti podal trestní oznámení pro prakticky totožný skutek, přičemž věc byla z důvodu, že se nejednalo o podezření z jakéhokoli trestného činu, odložena. Je tak s podivem, že za to samé jednání byl nyní obviněný pravomocně odsouzen.
8. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 12 To 111/2021, v celém jeho rozsahu zrušil, ohledně skutku pod bodem 1. jej podle §226 odst. 1 tr. ř. zprostil obžaloby a skutek pod body 2.-5. podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. postoupil jinému orgánu.
9. Současně navrhl, aby předseda senátu Obvodního soudu pro Prahu 8 (obviněný měl patrně na mysli Okresního soudu v Kladně) podle §265h odst. 3 tr. ř. předložil bez zbytečného odkladu kompletní spis i s návrhem na odložení výkonu napadeného rozhodnutí Nejvyššímu soudu a aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon napadeného rozhodnutí, a to do doby, než bude rozhodnuto o jeho podaném dovolání. Uvedený návrh, který se týkal výroku o náhradě škody (povinnost obviněnému zaplatit poškozenému částku výši 31 673 Kč), obviněný zdůvodnil tím, že nebylo dostatečně postaveno najisto, zda předmětné věci existovaly a zda k nim měl především D. K. vlastnické právo, a dále tím, že nebyla dostatečně objektivně stanovena hodnota těchto věcí.
10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ke dni tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu k dovolání obviněného nevyjádřil.
III. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného R. Z. je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je podala včas (§265e odst. 1 tr. ř.) oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
12. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
13. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
14. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
15. Nejvyšší soud připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
16. Pochybení podřaditelná pod shora zmíněné vady dovolací soud v posuzovaném případě neshledal. V projednávané věci není dán žádný, už vůbec ne extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (zejména body 53. až 66., str. 16 až 21 rozsudku), jakož i usnesení odvolacího soudu (body 6. až 16., str. 4 až 7 usnesení odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily.
17. Odvolací soud vysvětlil (srov. body 7., 8., 9.), že výpověď poškozeného D. K. byla hodnocena v souladu s výpověďmi svědků V. H. a V. Š. (správně M. Š.), spoluvlastníků miniaturní kamery 4Gbox, kteří nejenže o průběhu skutkového děje získávali zprostředkované informace od poškozeného D. K., případně slyšeli telefonáty mezi obviněným a poškozeným nebo viděli zprávy SMS mezi nimi a poškozeným, poškozený V. H. dokonce obviněnému telefonoval s žádostí o vydání minikamery, přičemž telefonický rozhovor nahrál a CD nahrávku vydal orgánům činným v trestním řízení. Výpovědi všech tří poškozených přitom byly hodnoceny v souvislosti s výpověďmi svědků V. C., J. P., A. S., N. Ch., T. Z. a M. M., pokud vypověděli ke zprostředkovaným informacím o průběhu skutkového děje získaným od poškozeného zejména D. K., k telefonátům mezi obviněným a poškozeným D. K. či poškozeným V. H., nebo k telefonátům mezi poškozeným D. K. a jeho matkou R. K., která ho ohledně vrácení věcí odkazovala na obviněného, případně k obsahu SMS mezi obviněným a poškozeným D. K., svědek M. M. podle své výpovědi jel dokonce s poškozeným na výzvu obviněného prostřednictvím SMS pro věci do XY, kde však obviněného nesehnali. Usvědčující důkazy přitom nalézací soud konfrontoval jak s výpovědí obviněného, tak s výpověďmi svědků J. Ž., R. K. a R. Z. a rovněž s listinnými důkazy, včetně záznamů o komunikaci mezi obviněným a poškozeným D. K. prostřednictvím SMS, a v souladu se závěry znaleckého posudku z oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady.
18. Dovolací soud nesdílí přesvědčení obviněného o důkazní situaci „tvrzení proti tvrzení“ ve věci. Skutková verze poškozeného byla totiž masivně podpořena svědeckými výpověďmi výše vyjmenovaných osob, které v různé míře rozsahu i intenzity vnímaly zejména komunikační problém poškozeného s vracením jeho věcí od obviněného, který mu je zadržoval. Tyto autentické výpovědi podpořené navíc obsahem některých zachycených telefonátů a SMS zpráv vyvracejí verzi obviněného o tom, že snad s věcmi poškozeného D. K. vůbec nemanipuloval. K výtce ryze skutkového charakteru týkající se údajné nejednoznačné existence a specifikace věcí popsaných ve skutkové větě výroku o vině nelze než ve shodě s odvolacím soudem odkázat na body 61. a 62. rozsudku nalézacího soudu obsahující podrobné vysvětlení toho, na základě jakých provedených důkazů a úvah dospěl soud k závěru, že tyto věci pocházející z pokoje poškozeného obviněný fakticky převzal, a rovněž obsahující vysvětlení, že soud ze seznamu věcí vypustil ty věci, které byly poškozenému vráceny prostřednictvím jeho sestry, a taktéž další věci, které byly původně zahrnuty v obžalobě, přičemž důsledně postupoval podle zásady v pochybnostech ve prospěch obviněného. Odmítnuta soudy nižších stupňů správně byla i obhajoba zpochybňující ohodnocení věcí znalkyní z oboru ekonomika, neboť znalecký posudek nevykazuje vady v přesvědčivosti a prezentaci odborných závěrů stran ocenění věcí z majetku poškozených, byť tyto věci nemohly být logicky předmětem fyzického zkoumání znalkyní.
19. Soudy nižších stupňů po vyhodnocení důkazní situace tedy dospěly k závěru, že jedna ze skupin důkazů je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna, a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí. Souhrn provedených důkazů tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují vinu dovolatele (k tomu srov. př. rozhodnutí č. 38/1968-IV., č. 38/1970-I. Sb. rozh. tr.). Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
20. Z hlediska napadeného rozhodnutí a obviněným uplatněného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je (s jistou dávkou benevolence, když argumentace obviněného je odvozena od odlišných skutkových zjištění, než ke kterým soudy po řádně provedeném dokazování dospěly) významná otázka, zda obviněný naplnil po stránce objektivní i subjektivní znaky přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku a zda jeho jednání bylo správně právně posouzeno jako přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku.
21. Přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Objektem tohoto trestného činu je zájem na ochraně vlastnictví věci, předmětem útoku je pak cizí věc, která byla pachateli svěřena. Cizí věc je svěřena pachateli, jestliže je mu odevzdána do faktické moci (do držení nebo do dispozice) zpravidla proto, aby s věcí nakládal určitým způsobem, s tím, že se nevyžaduje, aby osoba, která svěřila věc pachateli, byla jejím vlastníkem. Pachatel si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, jestliže naloží s věcí v rozporu s účelem, k němuž mu byla cizí věc poskytnuta do opatrování nebo do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel svěření. Přisvojení je tedy takové nakládání pachatele s věcí, které má trvale vyloučit vlastníka nebo jinou oprávněnou osobu z dispozice s věcí. Přisvojením svěřené věci se nerozumí získání věci do vlastnictví, neboť trestným činem nelze nabýt vlastnického práva, nýbrž získání možnosti neomezené dispozice s věcí. Není však rozhodné, jak poté pachatel skutečně nakládá s přisvojenou věcí, která mu byla svěřena. Způsobenou škodou u trestného činu zpronevěry je celá skutečná hodnota zpronevěřené věci, kterou si pachatel neoprávněně přisvojil (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2007–2010). U přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku se po subjektivní stránce vyžaduje zavinění úmyslné, které musí zahrnovat všechny znaky objektivní stránky trestného činu, tj. jednání, následek i příčinný vztah mezi jednáním a následkem. Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem [§15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku].
22. Opíraje se o skutková zjištění soudů rozvedená v tzv. skutkové větě výroku o vině soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího není pochyb o tom, že obviněný všechny znaky předmětného přečinu naplnil. Tím, že s věcmi, které mu byly poskytnuty do jeho faktické moci svědkyní R. K., matkou poškozeného D. K., tj. s věcmi ve vztahu k němu cizími, naložil způsobem, kterým vyloučil z dispozice s nimi jejich oprávněného majitele, tj. poškozeného (a v případě specifikované kamery též poškozené V. H. a M. Š. jako spoluvlastníky), přisvojil si cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, když hodnota předmětných věcí odpovídá hranici stanovené v 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (ve znění trestního zákoníku účinném od 1. 10. 2020). Svědkyně R. K. obviněnému věci náležící poškozenému svěřila za účelem, aby obviněný s poškozeným vyřešil vrácení těchto věcí, aby mu je po domluvě vydal. Obviněný nicméně jednal v rozporu s tímto účelem, když věci, o které byl poškozeným D. K. (a rovněž poškozeným V. H.) opakovaně žádán, zadržoval, podmiňoval jejich vydání nejrůznějšími požadavky a možnost jejich předání pak zmařil tím, že tyto věci pravděpodobně vyhodil, jak poškozenému napsal, popřípadě s nimi naložil jiným nezjištěným způsobem. Nalézací soud v této souvislosti podotkl, že věci nebyly až na výjimky nalezeny a k jejich dalšímu osudu nebylo nic bližšího zjištěno (viz bod 69. jeho rozsudku). Obviněný jednal úmyslně, dovolací soud se přiklání k tomu, že to, jak jednal, svědčí spíše o úmyslu nepřímém (tedy byl nejméně srozuměn s tím, že nastane následek předvídaný trestním zákoníkem), když na základě skutkových zjištění nelze dovodit, že by chtěl od počátku způsobem uvedeným v trestním zákoníku porušit zájem na ochraně vlastnictví věci. Sdílí názor nalézacího soudu, že obviněný pravděpodobně původně počítal s tím, že poškozenému věci „normálně“ vrátí, nicméně v důsledku postupného stupňování konfliktu se nakonec rozhodl, že je bude zadržovat jako jakousi zástavu za to, že poškozený bude plnit jeho požadavky, a nakonec dospěl k závěru, že věci nevrátí vůbec (srov. bod 81. jeho rozsudku). Výhradám obviněného týkajícím se přečinu zpronevěry proto nelze přiznat opodstatněnost.
23. Ani námitky dovolatele vztahující se k přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku nemohou obstát.
24. Tohoto přečinu se dopustí, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl. Objektem přečinu je svobodné rozhodování člověka. Objektivní stránka spočívá v tom, že pachatel nutí jiného k tomu, aby něco konal, opominul nebo trpěl, a to násilím, pohrůžkou násilí, které se má uskutečnit teprve v budoucnosti, nebo jiné těžké újmy. Pohrůžka pachatele však musí být způsobilá v poškozeném vyvolat obavu z ohrožení jeho života nebo zdraví či uskutečnění jiné těžké újmy, a to i s přihlédnutím k její závažnosti a k osobním poměrům poškozeného. Je nutno zohlednit rovněž individuální vlastnosti poškozeného, intenzitu ovlivnění jeho psychického stavu apod., neboť dopad stejné pohrůžky může být podle její povahy u různých poškozených odlišný (srov. rozhodnutí publikované pod č. 25/2012 Sb. rozh. tr.). Pro naplnění zákonného znaku „pohrůžky jiné těžké újmy“ se nevyžaduje, aby taková pohrůžka skutečně vyvolala obavy ze způsobení takové újmy. Čin je dokonán násilným jednáním nebo pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy a nevyžaduje se, aby pachatel dosáhl toho, co sledoval (srov. rozhodnutí publikované pod č. 55/2007 Sb. rozh. tr.).
25. Podle tzv. právní věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně obviněný jiného pohrůžkou násilí a pohrůžkou jiné těžké újmy nutil, aby něco konal a trpěl.
26. Dovolací soud má s ohledem na skutková zjištění soudů za to, že pohrůžky obviněného adresované poškozenému byly způsobilé v poškozeném vyvolat obavu z ohrožení jeho života nebo zdraví či uskutečnění jiné těžké újmy (to, že poškozený neměl z minulosti negativní zkušenost s jakýmkoli nátlakem obviněného, je tak v těchto souvislostech irelevantní). Obviněný poškozenému prostřednictvím SMS sdělil, že „pokud bude svou matku nadále kontaktovat ohledně vrácení svých věcí, nebude mít čím vytáčet mobil“, prostřednictvím SMS jej dále varoval, že mu nevrátí jeho věci, které jsou pro něj nezbytné pro přípravu na budoucí povolání a obvyklý způsob života, pokud se neodhlásí z trvalého pobytu z bytu své matky, telefonicky mu vyhrožoval zlámáním končetin, podpálením vozidla a újmou na zdraví, pokud bude svou matku nadále kontaktovat, a prostřednictvím elektronické komunikace mu vyhrožoval rozbitím obličeje, pokud bude obtěžovat a kontaktovat svou matku v souvislosti s vrácením věcí. Tyto pohrůžky s přihlédnutím k jejich charakteru a četnosti lze bezesporu považovat za závažné a objektivně způsobilé vyvolat v jejich adresátovi obavu, bez ohledu na to, zda tyto pohrůžky skutečně obavy poškozeného ze způsobení těžké újmy vyvolaly (viz výše). S ohledem na situaci, v níž se poškozený nacházel (obviněný mu ve spolupráci se svědkyní R. K. vystěhoval jeho osobní věci z bytu a odmítal mu je vydat, což mělo dopad i na faktickou možnost poškozeného připravit se na budoucí povolání) byly uvedené pohrůžky způsobilé vyvolat obavu i konkrétně v poškozeném. Poškozený byl v postavení „rukojmí“ obviněného, obviněný poškozenému zadržoval jeho věci a současně mu odpíral možnost domoci se jejich vydání, a to tím, že mu prostřednictvím nikoliv zanedbatelných pohrůžek zabraňoval kontaktu s jeho matkou R. K., s níž byl primárně oprávněn vydání věcí řešit. Zároveň jej pomocí nastoleného nepříznivého stavu nutil k odhlášení trvalého pobytu. Poškozený vzhledem k tomu, jak razantně obviněný přistoupil k vystěhování jeho věcí a k jejich odejmutí z jeho dispozice a jak angažovaně v celé (rodinné) záležitosti vystupoval, mohl mít reálně důvodnou obavu, že obviněný svoje výhrůžky v případě, že neuposlechne, splní. Právní závěr soudů, které jednání obviněného kvalifikovaly podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, tudíž nutno označit za správný.
27. Nejvyšší soud tak uzavřel, že dovolání obviněného bylo dílem podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a dílem relevantně uplatněnými námitkami dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn nebyl. Dovolání obviněného je jako celek zjevně neopodstatněné, Nejvyšší soud je proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
28. Dovolací soud nerozhodoval o návrhu obviněného, aby předsedkyně senátu před rozhodnutím o dovolání odložila výkon rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno (§265o odst. 1 tr. ř.). Obviněný není osobou oprávněnou k podání takového návrhu, proto bylo jeho podání hodnoceno jako podnět k takovému postupu, čemuž nic nebrání. Samosoudce soudu prvního stupně však spis s příslušným návrhem nepředložil a předsedkyně senátu Nejvyššího soudu důvody pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledala.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. 11. 2021
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth