ECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.1742.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 1742/2016-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 2. 2017 o dovolání, které podal obviněný Bc. Z. N. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. 5 To 1/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 10/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného Bc. Z. N. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. 7 T 10/2015, byl obviněný Bc. Z. N. uznán vinným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
„v období od ledna roku 2010 do ledna roku 2011 v N. jako zaměstnanec obchodní společnosti STAMP, s.r.o., IČ: 15047784, se sídlem v Náchodě, Dobenínská 2002, na pozici finančního ředitele, do jehož náplně práce spadalo mj. i vedení pokladny společnosti, přičemž měl též dispoziční právo k účtu společnosti, vedenému u ČSOB, a.s., si opakovaně neoprávněně přisvojoval po částkách v různé výši svěřené finanční prostředky společnosti STAMP, s.r.o., které byl povinen vyúčtovat, když konkrétně neoprávněně tyto finanční prostředky buď vybíral v hotovosti přímo z pokladny společnosti, nebo je zasílal z účtu společnosti STAMP, s.r.o., na účty s ním spojených firem, a to jednak na účet, vedený Komerční bankou, a.s., na firmu Z. N., Bc., J. a dále na účet, vedený Komerční bankou, a.s., na společnost Z. N. a p., s.r.o., se sídlem N., N. T.G. M. (nyní STAKONTO, s.r.o., se sídlem Praha 3, Kubelíkova 1224/42), jejímž byl jednatelem, přičemž toto své jednání zastíral v účetnictví společnosti STAMP, s.r.o., tím, že jménem těchto firem vystavoval společnosti STAMP, s.r.o., faktury za údajné účetní a daňové práce pro společnost STAMP, s.r.o., které však nikdy nebyly provedeny, kdy takto si celkem za uvedené období přisvojil finanční částku 8,000.000,-- Kč, a to konkrétně v následujících případech:“
dále podrobně popsanými pod body 1) - 23) výroku,
„ takto získané finanční prostředky použil nezjištěným způsobem pro vlastní potřebu, event. pro potřebu jiných osob, do současné doby je nevrátil a tímto svým jednáním způsobil společnosti STAMP, s.r.o., v konkursu, škodu ve výši 8,000.000,-- Kč.“
Za to byl odsouzen podle §206 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, pro jehož výkon byl v podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dohledem.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost společnosti STAMP, s.r.o., IČ: 15047784, t.č. v insolvenci, se sídlem v Náchodě, Dobenínská 2002, zastoupené insolvenčním správcem Mgr. Vítem Biolkem, AK Bohuslava Martinů 1038, Hradec Králové, uhradit na náhradu škody částku 8.000.000 Kč.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. 7 T 10/2015, podal obviněný Bc. Z. N. odvolání směřující do výroku o vině i trestu napadeného rozsudku.
O odvolání rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. 5 To 1/2016 , a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o uloženém trestu a způsobu jeho výkonu, a podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl tak, při nezměněném výroku o vině zločinem zpronevěry podle §206 odst. l, 5 písm. a) tr. zákoníku, že podle §206 odst. 5 tr. zákoníku a §58 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody na 2 (dva) roky a 6 (šest) měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. l tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 5 (pěti) let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.
II.
Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. 5 To 1/2016, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání (č. l. 394-354), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Obviněný namítl, že jemu přisouzené jednání nenese znaky protiprávnosti a nebyla naplněna objektivní ani subjektivní stránka předmětného trestného činu. Přestože odvolací soud připustil, že k odčerpání finančních prostředků byl veden existující půjčkou, kterou zprostředkoval obviněný a kterou firmě STAMP poskytl věřitel M. L., považoval tuto skutečnost za významnou pouze z hlediska motivu činu a nikterak ji nezohlednil ve vztahu k způsobené škodě. Má za to, že závěr odvolacího soudu, že neoprávněně (byť z důvodu existující půjčky) odčerpal proti vůli společnosti finanční prostředky je v extrémním rozporu s provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními soudu. Opakovaně uvádí, že jednal za účelem vrácení reálné půjčky z roku 2003 firmou STAMP coby dlužníkem věřiteli M. L. Nejednal v úmyslu ke způsobení škody ani k přisvojení si cizí věci. Žádná škoda firmě STAMP nebyla způsobena, o čemž svědčí i fakt, že jediný jednatel a společník firmy Ing. P. J., stejně jako následně insolvenční správce nepodali na obviněného trestní oznámení. Jednal zcela legálně, vrácení půjčky na základě výzvy věřitele bylo v jeho pracovní náplni bez dalšího souhlasu jednatele. Nakládání s finančními prostředky bylo zcela v jeho kompetenci, jednalo se o běžnou a zavedenou praxi. Zvolil pouze nevhodnou účetní cestu prostřednictví fiktivních faktur, a to z důvodu nezaúčtování dané půjčky v roce 2003, kdy dané faktury zcela nezastřeně ukazují na jeho osobu a v této souvislosti poukazuje na závěry znaleckého posudku Kreston A&CE Consulting, s.r.o., Ing. Martina Kozohorského, jež je založen ve spise a podle kterého platby nemohly být před jednatelem a majitelem Ing. P. J. zatajeny. Přičemž jednatel o půjčce věděl. Pokud nevznikla škoda, jako následek jeho jednání, nebyl zde dán ani příčinný vztah mezi jednáním a následkem.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a přikázal příslušnému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl podle §265 l tr. ř.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 4. 1. 2017, sp. zn. 1 NZO 1435/2016.
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že námitky obviněného jsou založeny na opakovaném tvrzení, že finanční prostředky vyvedené ze společnosti STAMP byly použity k úhradě reálně existujícího dluhu vůči M. L. Při posouzení opodstatněnosti námitek obviněného je třeba vycházet ze stavu tzv. skutkové věty, přestože odůvodnění odvolacího soudu stran existence předmětné půjčky lze označit za poněkud rozporuplné a nejasné, kdy odvolací soud uzavřel, že půjčka skutečně existovala, avšak poukázal na půjčku mezi společností STAMP a M. L. z roku 2005 (nikoliv z roku 2003), jež byla v tomto roce i řádně splacena. Odvolací soud přesto na výroku o vině ničeho neměnil a podle výroku obviněný získané prostředky použil nezjištěným způsobem pro vlastní eventuálně pro potřebu jiných osob. Přesto má státní zástupce za to, skutková zjištění uvedená ve skutkové větě mohou obstát a naplňují všechny znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, kdy vyvedení finančních prostředků ve prospěch obviněného či jiné osoby probíhalo na základě fakturovaných částek za ve skutečnosti nikdy neprovedené účetní a daňové práce, kdy obviněný následně, podle skutkových zjištění, vyvedl ze svých firem půjčkami a hotovostními výběry. Ze samotného charakteru jednání obviněného je zcela zřejmé, že se jednalo o jednání úmyslné. Státní zástupce tedy uzavřel, že obviněný si přisvojil cizí věc, jež mu byla svěřena, a způsobil tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu.
Vzhledem k výše uvedeným závěrům státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. 5 To 1/2016, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř. per analogiam, neboť soud druhého stupně zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o trestu a jeho výkonu, o kterém poté nově rozhodl, čímž vytvořil obdobnou procesní situaci, jako by odvolání do výroku o vině zamítl. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným Bc. Z. N. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé , popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Pod dovolací důvod proto nelze podřadit ty námitky, v rámci nichž obviněný namítá nesprávné hodnocení důkazů (fiktivní faktury za účetní a daňové práce pro společnost STAMP vystavené firmami spojenými s osobou obviněného; spadá sem i námitka stran znaleckého posudku Kreston A&CE Consulting, s. r. o., Ing. Martina Kozohorského) a vadná skutková zjištění (zejména zjištění ve vztahu ke všem okolnostem poskytnutí a následném splacení půjčky mezi společností STAMP a M. L.), kdy současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněný trvá na tom, že jednal zcela legálně, za účelem vrácení reálné půjčky z roku 2003 mezi dlužníkem firmou STAMP a M. L., k čemuž byl oprávněn z pozice své zaměstnanecké funkce v rámci firmy).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel, kdy obviněný sám hodnotí skutkové okolnosti, resp. vytváří vlastní náhled na to, jak se skutek odehrál. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod částečně nezaložil na hmotněprávních – byť v dovolání formálně proklamovaných – důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů .
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný Bc. Z. N. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení, jak již bylo uvedeno výše, sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
Zásahu do skutkových zjištění soudů, kterého se obviněný v rámci svých námitek v podstatě dožaduje, je dovolací soud oprávněn přistoupit jen ve zvlášť výjimečných případech, kdy v této oblasti soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Jinými slovy tehdy, prokáže-li se existence tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé , kteroužto námitku obviněný v rámci podaného dovolání vznáší. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna , apod.
V projednávané věci však Nejvyšší soud žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Hradci Králové, která se stala podkladem napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé neshledal. Skutková zjištění soudů mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na náležitém rozboru výsledků dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. Skutková zjištění soudu mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. V této souvislosti je třeba konstatovat, že po obsahové stránce byly důkazy nalézacím soudem hodnoceny dostatečně a v souladu s objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen ve svém souhrnu, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. V této souvislosti je třeba poznamenat, že přestože odvolací soud korigoval na základě doplněného dokazování skutková zjištění nalézacího soudu, učinil tak pouze ve vztahu k poskytnuté půjčce, resp. půjčkám společnosti STAMP, s. r. o., svědkem L., jejichž zprostředkovatelem byl právě obviněný a o tuto skutečnost opíral svoji obhajobu. Odvolací soud dostatečně odůvodnil své úvahy a závěry stran poskytnutých půjček a toto zohlednil, při nezměněném výroku o vině, toliko při svých úvahách o trestu a jeho výkonu. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu (str. 3-4).
Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za stěžejní uvést, že případná námitka existence extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy není sama o sobě dovolacím důvodem. Stejně tak, že na existenci extrémního rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak obžaloby, se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze s jistou dávkou benevolence podřadit námitky, v rámci níž obviněný namítá, že nebyla naplněna subjektivní ani objektivní stránka zločinu zpronevěry, kdy dále namítá, že jeho jednáním nebyla společnosti STAMP, s. r. o., způsobena škoda.
Je namístě uvést, že obviněný v podstatě totožné námitky uplatnil již v rámci řádného opravného prostředku podaného proti rozsudku nalézacího soudu. Odvolací soud se těmito námitkami řádně zabýval a rozhodl výše uvedeným rozsudkem, a jak již bylo uvedeno, korigoval v jistém ohledu skutková zjištění soudu nalézacího. Poukázal na určité pochybnosti ve vztahu k poskytnutým půjčkám, kterážto uvedl na pravou míru, při respektování obhajoby obviněného, přičemž však konstatoval, že „ změna skutkových zjištění sice nic nemění na trestnosti jednání obžalovaného, avšak, jak bude rozebráno níže, významně mění okolnosti rozhodné pro stanovení druhu a výměry trestu.“ (str. 4 rozsudku odvolacího soudu).
Zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu . Škodou velkého rozsahu je podle §137 odst. 1 tr. zákoníku škoda dosahující nejméně částky 5.000.000 Kč.
Objektem trestného činu zpronevěry je vlastnictví věci nebo obdobné majetkové právo k jiné majetkové hodnotě. Cizí věc nebo jiná majetková hodnota je svěřena pachateli, jestliže je mu odevzdána do faktické moci (do držení nebo do dispozice) zpravidla s tím, aby s věcí nebo s jinou majetkovou hodnotou nakládal určitým způsobem. Pachatel si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, jestliže s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla cizí věc nebo jiná majetková hodnota dána do opatrování nebo do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel svěření. Přisvojení je tedy takové nakládání pachatele s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou, které má trvale vyloučit svěřitele z dispozice s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou (v tom se zpronevěra odlišuje od neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku). Přisvojením takové věci se nerozumí získání věci do vlastnictví, neboť trestným činem nelze nabýt vlastnického práva, nýbrž získání možnosti neomezené dispozice s věcí, není však rozhodné, jak poté pachatel s přisvojenou věcí, která mu byla svěřena, skutečně nakládá. O přisvojení jde tedy i v případě, když pachatel věc po dokonání činu někomu daruje, předá do zastavárny, odhodí ji nebo zničí apod. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl, který zpravidla vznikne až později, nikoli hned při svěření věci (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2006-2016).
Podle skutkových zjištění, jimiž je dovolací soud vázán, jak uvedeno výše, obviněný, jako finanční ředitel, zaměstnanec společnosti STAMP, s. r. o., měl z titulu své pozice v rámci společnosti svěřeny finanční prostředky, a to jednak v hotovosti, a také na bankovním účtu společnosti, k němuž měl dispoziční právo. Byl také oprávněn rozhodovat o úhradě faktur. V období roku od ledna 2010 do ledna 2011 si obviněný přisvojil částku 8.000.000 Kč ke škodě společnosti STAMP, s. r. o., a to tak, že předkládal k proplacení společnosti STAMP, s. r. o., faktury za neexistující vykonané práce podnikatelskými subjekty spojenými s osobou obviněného. Fakturované částky vybíral jednak přímo z pokladny, nebo zasláním na bankovní účet s ním spojených společností. Takto získané prostředky použil dále nezjištěným způsobem pro svou potřebu, eventuálně pro potřebu jiných osob.
Rozhodnou skutečností tedy je proplácení faktur za neexistující vykonané práce z prostředků společnosti, jež byly obviněnému svěřeny, a to k jeho prospěchu, resp. společností s osobou obviněného spojených. Obviněný z titulu své pracovní pozice, co by finančního ředitele společnosti, měl obstarávat finance a finanční záležitosti společnosti s péčí řádného hospodáře, k jejímu prospěchu a v souladu s právními předpisy. Jednal tedy způsobem, který vedl ke zmaření základního účelu svěření, neboť jednal tak, aby trvale vyloučil majitele těchto věcí (poškozenou společnost) z jejich dispozice. Za daného stavu je tedy pro posouzení trestnosti jednání obviněného zcela bezpředmětná jeho motivace, což ostatně již konstatoval odvolací soud. Na závěr Nejvyšší soud uvádí, že v kontextu uvedeného je zřejmé úmyslné jednání obviněného, a taktéž vzniklá škoda poškozené společnosti. Přičemž zcela bez významu pro naplnění skutkové podstaty trestného činu je, zda poškozená společnost či insolvenční správce podali trestní oznámení na obviněného.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vytýkanými vadami, což znamená, že dovolání obviněného nebylo možno přiznat jakékoli opodstatnění.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného Bc. Z. N. odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 2. 2017
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu