ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.394.2021.1
sp. zn. 8 Tdo 394/2021-500
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 5. 2021 o dovolání, které podal obviněný K. K. , nar. XY v Korejské republice, trvale bytem XY, adresa pro doručování XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 11. 2020, sp. zn. 6 To 263/2020, jenž rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné ‒ pobočky v Havířově pod sp. zn. 102 T 181/2019, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 11. 2020, sp. zn. 6 To 263/2020.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ‒ pobočky v Havířově ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 102 T 181/2019, byl obviněný K. K. uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Odsouzen byl podle §147 odst. 2 tr. zákoníku za použití §67 odst. 2 písm. a) a §68 odst. 1, 2, 3, 5 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 75.000 Kč. Pro případ jeho nedobytnosti mu byl podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání sto padesáti dnů. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu třiceti měsíců. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
2. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 23. 11. 2020, sp. zn. 6 To 263/2020, odvolání obviněného podané proti shora citovanému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
II. Z dovolání obviněného
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce s odkazem na §265b odst. 1 písm. d), l) tr. ř. dovolání, protože odvolací soud konal veřejné zasedání bez jeho přítomnosti a přítomen nebyl ani obhájce, čímž došlo k porušení článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále „Listina“), garantující právo na spravedlivý proces.
4. V obsahu dovolání obviněný k důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedl, že odvolací soud první veřejné zasedání nařízené na 21. 10. 2020 k žádosti obhájce odročil na 23. 10. 2020. Ani to se však nekonalo, neboť bylo odročeno na 23. 11. 2020, a to pro náhlé onemocnění a hospitalizaci obhájce JUDr. Luďka Zakopala, který v nemocnici dne 8. 11. 2020 zemřel. Odvolací soud veřejné zasedání dne 23. 11. 2020 konal, přestože si měl zjistit, že obhájce byl od 22. 10. 2020 nepřetržitě hospitalizován, nemohl ani převzít vyrozumění o veřejném zasedání nařízeném na 23. 11. 2020. V době hospitalizace již nebyl schopen mluvit, sekretářku neměl, tyto služby pro něj vykonávala jeho manželka, která se však po jeho náhlém úmrtí psychicky zhroutila. Veřejné zasedání v tento den odvolací soud konal nejen bez přítomnosti obhájce, o jehož úmrtí nebyl informován, ale i v nepřítomnosti obviněného, který se o termínu jeho konání rovněž nedověděl, protože mu nebylo zasláno na adresu určenou pro doručování. Soud nebral do úvahy, že je cizinec, nehovoří a nerozumí česky. V dané věci nepostačovalo, že nový obhájce JUDr. Vilém Urbiš k převzetí agendy po zemřelém JUDr. Luďku Zakopalovi byl Českou advokátní komorou ustanoven až dne 19. 11. 2020, jemuž bylo rozhodnutí předsedy České advokátní komory doručeno dne 23. 11. 2020, tj. v den konání veřejného zasedání.
5. S ohledem na podmínky důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný zmínil, že na něj je třeba usuzovat z formálního i materiálního hlediska současně, Nejvyšší soud má proto posoudit, zda byl uvedenými okolnostmi naplněn, a zda postupem odvolacího soudu došlo k porušení článku 38 odst. 2 Listiny, přičemž navrhl, aby podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 11. 2020, sp. zn. 6 To 263/2020 zrušil, včetně případných rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté aby podle §265l odst. 1 tr. ř. krajskému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného v opise podle §265h odst. 2 tr. ř. zasláno k vyjádření, tohoto svého oprávnění do neveřejného zasedání nevyužil, resp. takové jeho podání neměl Nejvyšší soud k dispozici.
III. Přípustnost a důvody dovolání
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Podle obsahu podaného dovolání posuzoval, zda obviněným uvedené argumenty dopadají na uplatněné důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a l) tr. ř.
8. Důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze použít, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 v písm. a) až k) tr. ř. Ze zákonného vymezení tohoto dovolacího důvodu je zřejmé, že spočívá ve třech různých okolnostech, z nichž v posuzované věci jde o alternativu, kterou obviněný v dovolání i sám výslovně určil, že řádný opravný prostředek byl zamítnut podle §256 tr. ř., přestože řízení předcházející napadenému rozhodnutí byl dán důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Existence důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je v daném případě odvozena od toho, zda je naplněn i další obviněným uvedený důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., o který jde tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
9. Z této zákonné dikce je zřejmé, že se týká případu, kdy obviněný nebyl přítomen veřejnému zasedání nebo hlavnímu líčení proto, že došlo k porušení ustanovení, která jeho přítomnost upravují.
10. Okolností, v jejímž důsledku mělo dojít v posuzované věci k porušení přítomnosti obviněného u veřejného zasedání dne 23. 11. 2020, bylo, jak uváděl i sám obviněný, že se toto konalo v jeho nepřítomnosti, aniž se o něm obviněný vůbec dozvěděl a mohl dozvědět. Proto se také k veřejnému zasedání nedostavil. Nad rámec zvoleného dovolacího důvodu však poukazoval i na to, že došlo k porušení jeho práva na obhajobu ve smyslu zásad spravedlivého procesu, protože veřejnému zasedání nebyl přítomen ani jeho obhájce, který zemřel. Vzhledem k tomu, že obviněný namítal skutečnosti, jež dopadají na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., Nejvyšší soud, když zjistil, že dovolání netrpí vadami, pro které by je mohl podle §265i odst. 1 tr. ř. odmítnout, podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla dovolání podána v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání jsou důvodná.
11. Nejvyšší soud k zajištění přítomnosti obviněného u veřejného zasedání připomíná, že ji ustanovení §234 odst. 1, 2 tr. ř. upravuje jen formálně, a řešení otázky, kdy a za jakých okolností je účast obviněného při veřejném zasedání nutná, je možné vyvodit ze smyslu ustanovení §233 odst. 1 tr. ř., podle něhož předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná, což je zejména v případech, kdy považuje za nezbytné je vyslechnout. V ostatních případech, kdy osobní účast obviněného při veřejném zasedání odvolacího soudu není nutná, se obviněný o tomto veřejném zasedání pouze vyrozumí, a to jako osoba, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět nebo jako osoba, která může být rozhodnutím učiněným v tomto veřejném zasedání přímo dotčena (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 38/2003 Sb. rozh. tr., nebo přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 9. 2004, sp zn. III. ÚS 95/04). Je tedy možné, aby obviněný byl o konání veřejného zasedání pouze vyrozuměn, avšak pro takový postup musí být dodrženy uvedené podmínky a se zřetelem k hlediskům podle ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. Ty však v posuzovaném případě nejsou podstatné, protože obviněný se v době projednávání jeho odvolání před odvolacím soudem nenacházel ani ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, ale pobýval na svobodě, a tedy by bylo možné veřejné zasedání konat v jeho nepřítomnosti, avšak pouze za předpokladu, že byly dodrženy všechny zásady pro doručování, což se v přezkoumávané věci nestalo.
12. Z obsahu spisového materiálu Nejvyšší soud shledal, že veřejné zasedání dne 23. 11. 2020 (č. l. 412 až 413) bylo konáno v nepřítomnosti obviněného i jeho obhájce s konstatováním u obviněného „nikdo, dor. vyk. 5. 11. 2020“ u obhájce „nikdo, dor. vyk. 30. 10. 2020“, a tedy za přítomnosti pouze státního zástupce a zmocněnce poškozené, protože jak odvolací soud konstatoval, „nebyly shledány žádné překážky tomu bránící“.
13. Tak tomu však podle zjištění ze spisu vyplývajících nebylo. Podle průběhu odvolacího řízení lze připomenout, že z obsahu „Předkládací zprávy“ se podává, že předseda senátu dne 8. 10. 2020 udělil pokyn podle předtištěného textu „Předvolat“ obviněného rukou dopsaným vzorem č. 14 tr. ř. prostřednictvím obálky typu III. a v anglickém jazyce (č. l. 394), a to na veřejné zasedání, které se mělo konat dne 21. 10. 2020. S ohledem na omluvu obhájce bylo nařízeno znovu na den 23. 10. 2020. Obsílka byla vložena podle uvedeného pokynu do obálky typu III. a jejím obsahem byl podle údaje na dodejce „vz. č. 14“, tzn. vyrozumění obviněného o veřejném zasedání, vydaný podle Sdělení Ministerstva spravedlnosti č. 1/2017 ze dne 29. 12. 2017 č. j. 12/2017-OJD-ORG/43 o vydání vzorů „tr. ř., o. s. ř., z. ř., k. ř., d. ř.“, doporučených pro použití v trestním a občanském soudním řízení, ve znění Sdělení Ministerstva spravedlnosti č. 2/2019 ze dne 30. 10. 2019, č. j. 92/2019-ODKA-ORG/12, o vydání dalších vzorů „tr. ř.“ a „o. s. ř.“ doporučených pro použití v trestním a v občanském soudním řízení a zrušení dvou vzorů „tr. ř.“. Obě tyto obálky byly dne 14. 10. 2020 a 20. 10. 2020 podle údajů na dodejkách vloženy „do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky“ na adrese „XY“. Uvedená adresa však nebyla adresou, na níž mohlo být vyrozumění doručeno, a proto odvolací soud nemohl učinit závěr, že došlo k doručení vyrozumění obviněnému dne 5. 11. 2020, protože pro to nebyly splněny zákonem stanovené podmínky.
14. Předseda senátu pochybil, jestliže k nařízení veřejného zasedání, o němž obviněného vyrozuměl vzorem č. 14 tr. ř., zvolil typ obálky č. III., určené pro doručování jiných písemností nežli určených do vlastních rukou adresáta s možností náhradního doručení, pokud obviněného za tímto účelem současně neobesílal na adresu, kterou k doručování určil, neboť tento typ obálky nelze ukládat.
15. Nejprve je vhodné předeslat, že předseda senátu nařídil, aby bylo vyrozumění o veřejném zasedání doručeno jako tzv. jiná písemnost obálkou typu III. určené k doručování tzv. jiné písemnosti, čemuž odpovídá také poučení na obálce (Použít ji odvolací soud mohl jen tehdy, pokud by zásilka nebyla ukládána). Nesprávně a zcela nepřípadně jsou obálky (užívané v trestním i občanskoprávním řízení) označeny sdělením „Doručenka do vlastních rukou. Neukládat“, ačkoliv z textu obsaženého na obou stranách obálky zjevně vyplývá, že nejde o doručování do vlastních rukou ve smyslu §64 tr. ř., ale o doručování jiných písemností ve smyslu §50 o. s. ř. Uvedené nesprávnosti obálky typu III. formální povahy, jež nemůže předseda senátu, soud a ani pošta v konkrétním případě nijak napravit, nemohou mít na platnost doručení vliv (srov. usnesení Nejvyššího soud ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1307/2013, a nález Ústavního soudu ze dne 3. 1. 2017, sp. zn. III. ÚS 2847/14). Tento přístup vychází z doktríny materiálního právního státu, která je deklarována i judikaturou Ústavního soudu (k tomu srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 7. 2000, sp. zn. Pl. ÚS 7/2000, ze dne 21. 2. 2007, sp. zn. I. ÚS 521/06, apod.).
16. Uvedené použití obálky č. III. však není možné spojovat s fikcí doručení, jestliže není doručováno na adresu, kterou obviněný pro doručování určil. Podle §63 odst. 2 tr. ř. se obviněnému doručuje především na adresu, kterou za tím účelem uvedl. Ve smyslu §55 odst. 1 písm. c) tr. ř. lze za adresu uvedenou obviněným pro účely doručování považovat jakoukoli adresu, kterou obviněný v rámci protokolu o úkonu trestního řízení takto označí. Jde zásadně o součást sepisovaného protokolu, ale může být uvedena i při jiných úkonech, např. v žádosti, v návrhu či jiném podání obviněného, jež bylo učiněno vůči orgánům činným v trestním řízení (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2007, sp. zn. 11 Tdo 110/2007, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2007, sv. 34, pod č. T 983). V případě, že se obviněnému doručuje na adresu, kterou označil pro účely doručování ve smyslu §55 odst. 1 písm. c) tr. ř., nemusí být pro možnost uplatnění tzv. fikce doručení splněna podmínka, že se adresát v místě doručení zdržuje. Teprve až když taková adresa za podmínek §55 odst. 1 písm. c) tr. ř. uvedena nebyla, je nutné zkoumat, zda adresa, na níž se obviněnému doručuje, je tou, u níž předpokládá, že mu na ni bude doručováno (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 18/2010 Sb. rozh. tr.).
17. Tyto skutečnosti je třeba zjišťovat na podkladě spisového materiálu a podle něj určit, na jakou adresu ve smyslu §55 odst. 1 písm. c) tr. ř. je třeba obviněného obesílat.
18. V posuzované věci odvolací soud obviněného o veřejném zasedání vyrozuměl na jinou adresu, než kterou k doučování určil, a ta, na kterou doručoval (byť se jednalo o trvalé bydliště obviněného), byla zjevně nefunkční. Pokud obviněný dne 11. 3. 2020 do „Protokolu o hlavním líčení“ adresu pro doručován výslovně určil „XY“ (č. l. 336 verte), byla právě tato adresa tou, na níž měl soud ve smyslu §55 odst. 1 písm. c) tr. ř. obviněného obesílat. Nebylo totiž pro doručování, při určení konkrétní adresy pro doručování podstatné, že vedle ní uvedl i adresu trvalého bydliště „XY“, která však podmínky §55 odst. 1 písm. c) tr. ř. nesplňovala. Z obsahu spisu bylo možné seznat, že na „XY“ jako adresu pro doručování obviněnému doručoval písemnosti i soud prvního stupně, obviněný na ní byl po celou dobu kontaktní a veškeré písemnosti na ni zaslané zde osobně přebíral, včetně rozsudku soudu prvního stupně (viz č. l. 359, 372 verte). Odvolací soud však od počátku tuto adresu obviněného zcela pomíjel (viz č. l. 394 verte, 398, 405) a obesílal jej neustále na adresu jeho trvalého bydliště, a to přesto, že dne 13. 10. 2020 obdržel podání od obhájce obviněného, jehož předmětem byla výše již zmíněná žádost o odročení veřejného zasedání, v němž obhájce adresu pro doručování „XY“ taktéž zdůraznil (č. l. 396).
19. Odvolací soud z těchto důvodů pochybil, jestliže obviněného na adresu „XY“ neobesílal na veřejné zasedání konané dne 23. 11. 2020. S takovým vadným úkonem při využití obálky č. III účinky tzv. fikce doručení (srov. analogicky usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 8 Tdo 1307/2013, ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1306/2015, ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 8 Tdo 453/2017).
20. V důsledku toho byl obviněný zkrácen ve smyslu článku 38 odst. 2 Listiny na právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Tuto dikci nutno v daných souvislostech vykládat tak, že každý, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení rozhodnuto, má mít v rámci práva na soudní a jinou ochranu možnost osobně se účastnit jednání, v němž se rozhodne (k tomu srov. přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. III. ÚS 238/2000, ze dne 21. 11. 1996, sp. zn. IV. ÚS 200/96, aj.). Právo osobně se účastnit jednání soudu jako nezbytné součásti spravedlivého procesu zaručuje i článek 6 odst. 1, odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, což dokládá i judikatura Evropského soudu pro lidská práva. V této souvislosti lze zmínit, že v případě řízení před odvolacími soudy záleží na zvláštních aspektech dotčeného řízení, v jehož rámci musí být vzat v úvahu celý průběh řízení v rámci vnitrostátního právního řádu a role odvolacích soudů v něm (viz např. rozhodnutí ve věcech Ekbatani proti Švédsku , stížnost č. 10563/83, Monnell a Morris proti Spojenému království , stížnost č. 9562/81 a č. 9818/82). Důležité proto je, aby konáním veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného soudní řízení jako celek nebylo dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů a standardů spravedlivého procesu.
21. K těmto důsledkům v projednávané věci došlo, protože pokud obviněný K. K. z uvedených důvodů nebyl řádně vyrozuměn o konání veřejného zasedání, bylo porušeno jeho právo na přístup k soudu ve smyslu článků 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 9. 2004, sp. zn. III. ÚS 95/04, či ze dne 12. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 927/06, aj.), jakož i právo osobně se zúčastnit řízení před soudem plynoucí z článku 6 odst. 1 Úmluvy (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. III. ÚS 1330/11, ze dne 10. 2 2015, sp. zn. I. ÚS 2826/13, a ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1414/16).
22. Kromě uvedeného mu byla znemožněna obhajoba prostřednictvím jím zvoleného obhájce, který několik dní před veřejným zasedáním zemřel. Při důslednějším posouzení věci odvolací soud mohl uvedené skutečnosti předejít. Obhájci JUDr. Luďku Zakopalovi bylo doručeno do jeho datové schránky dne 9. 10. 2020 vyrozumění o veřejném zasedání na den 21. 10. 2020 (č. l. 394 verte). Na základě žádosti obhájce je odvolací soud odročil na 23. 10. 2020. Dne 22. 10. 2020 v 17:28:26 byla krajskému soudu zaslána do jeho emailové schránky manželkou obhájce z adresy XY@seznam.cz ke sp. zn. 6 To 263/2020 omluva neúčasti JUDr. Luďka Zakopala z důvodu vážného zdravotního stavu, pro nějž musel být odvezen rychlou záchrannou službou do nemocnice s tím, že jakmile bude mít k dispozici lékařskou zprávu, ihned ji soudu doloží (č. l. 403 až 404). Omluvě bylo soudem vyhověno a byl stanoven nový termín veřejného zasedání na 23. 11. 2020. Obhájce byl vyrozuměn prostřednictvím datové schránky, do níž se dne 30. 10. 2020 přihlásila oprávněná osoba, čímž se datová zpráva považuje za doručenou (č. l. 405).
23. Obhájce JUDr. Luděk Zakopal však v nemocnici dne 8. 11. 2020 po krátkodobé akutní hospitalizaci trvající nepřetržitě od 22. 10. 2020 zemřel, a ani před tím z nemocnice již nebyl schopen komunikovat. Z uvedeného je tedy zřejmé, že nemohl být osobou, která se dne 30. 10. 2020 přihlásila do datové schránky, o čemž svědčí i e-mailová adresa znějící na ženské jméno. Odvolací soud tyto skutečnosti nezjistil, ač z obsahu spisu vyplývaly a budily pochybnosti, spokojil se s omluvou obhájce z účasti při veřejném zasedání, kterou mu elektronicky zaslala jeho manželka obhájce, z níž vyplývalo, že zdravotní stav JUDr. Luďka Zakopala je velmi vážný. Před veřejným zasedáním dne 23. 11. 2020 soud tyto skutečnosti neprověřil. Uvedeným postupem došlo ke zkrácení práva obviněného.
24. Z rozvedených důvodů Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 11. 2020, sp. zn. 6 To 263/2020, jakož podle §265k odst. 2 tr. ř. i další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
25. Tímto se věc vrací do stadia řízení před odvolacím soudem, na němž bude, aby znovu provedl veřejné zasedání způsobem, který bude v souladu se všemi procesními pravidly upravujícími zajištění účastni obviněného i obhájce u veřejného zasedání tak, aby nedošlo k porušení práva obviněného na přítomnost na něm a byla řádně respektováno jeho právo na obhajobu v rámci zásad spravedlivého procesu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. 5. 2021
JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu