ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.1111.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 1111/2022-534
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 12. 2022 o dovolání obviněného R. M. , narozeného XY v XY, občana Republiky Severní Makedonie, naposledy bytem XY, stíhaného jako uprchlého podle §302 a násl. tr. řádu, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 2022, č. j. 15 To 41/2022-490, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 102 T 1/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného R. M. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 21. 3. 2022, č. j. 102 T 1/2021-455, byl R. M. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Tohoto trestného činu se obviněný, podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, dopustil tím, že:
1.
v přesněji nezjištěné době koncem května a začátkem června 2016, ve dvou případech, po předchozí dohodě o způsobu provedení jednání, ve vzájemné součinnosti a dělbě úkolů s odsouzenými D. W., narozeným XY a M. M., narozeným XY, obviněný kontaktoval odsouzeného W., aby od odsouzeného M. převzal marihuanu uschovanou odsouzeným M. ve sklepě bytového domu nacházejícího se na adrese XY, což odsouzený W. na základě instrukcí obviněného učinil, když ve dvou případech převzal od odsouzeného M. vždy přibližně 2 570,9 g sušené drti rostliny konopí – marihuany, kterou odsouzený M. za tímto účelem na základě předchozí dohody s obviněným, jenž mu za tuto předem uhradil kupní cenu, dosud nezjištěným způsobem obstaral, kdy poté odsouzený W. marihuanu sám odvezl obviněnému do XY, kde mu ji předal,
kdy takto jednali s vědomím, že se jedná o omamnou a psychotropní látku a nakládání s takovou látkou je nezákonné a ačkoliv neměli jakékoli zákonné oprávnění k nakládání s těmito látkami, přičemž s ohledem na okolnosti předání i množství drogy bylo zřejmé, že tato bude užita k dalšímu prodeji, přičemž konopí je uvedeno jako omamná látka v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., sušená drť rostliny konopí obsahuje psychotropní látku Δ9-tetrahydrocannabinol, kter á je uvedena v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, která podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek,
2.
v blíže nezjištěné době před 24. 6. 2016 si obviněný opatřil od neznámé osoby za účelem dalšího prodeje 2 kg metamfetaminu a následně po předchozí dohodě o způsobu provedení jednání, ve vzájemné součinnosti a dělbě úkolů s odsouzenými W., M. a J. N., narozeným XY, kontaktoval obviněný odsouzeného W. s tím, aby dne 24. 6. 2016 za účelem dalšího převozu vyzvedl tašku s marihuanou u odsouzeného M., což odsouzený W. na základě instrukcí obviněného učinil, když dne 24. 6. 2016 kolem 16:00 hod. v XY, převzal od odsouzeného M. dva plastové sáčky s marihuanou o celkové hmotnosti 2 570,9 g bez obalu, které odsouzený M. za tímto účelem na základě předchozí dohody s obviněným dosud nezjištěným způsobem obstaral, za které odsouzenému M. podle předchozí dohody a instrukcí obviněného zaplatil odsouzený W. částku kolem 270 000 Kč, přičemž část finančních prostředků na nákup drogy obdržel přímo od obviněného s tím, že zbytek kupní ceny má odsouzený W. uhradit ze svých zdrojů, kdy takto uhrazená částka mu bude následně i s dojednaným navýšením obviněným vyplacena. Odsouzený W. podle předchozí dohody odvezl marihuanu do dílny odsouzeného N. v XY, kterého předtím pod příslibem finanční odměny pro další transport drogy sjednal, kde odsouzený W. společně s obviněným nejprve přebalili marihuanu z původního balení do 8 kusů plastových sáčků, které obviněný uložil do rezervního kola od vozidla, které za tímto účelem na základě dohody připravil odsouzený N., kam předtím obviněný bez přítomnosti odsouzených W. a N. uložil ve 4 plastových sáčcích a ponožkách i 1 920,5 g metamfetaminu. Následně odsouzený N. rezervní kolo nahustil a usadil zpět na své vozidlo zn. Opel Frontera AC11A, r. z. XY, a na základě instrukcí obviněného se odsouzený N. společně s odsouzeným W. pokusili převézt drogu do XY, okres Teplice, kde měli drogu na benzinové čerpací stanici předat obviněnému, přičemž během cesty však byli řidič N. a spolujezdec W. kontrolováni policejní hlídkou, kdy v rámci prohlídky jejich vozidla bylo nalezeno celkem 1 920,5 g metamfetaminu s obsahem účinné látky 1 180,75 g metamfetaminové báze, a 2 570,9 g sušené drti rostliny konopí s obsahem 8,4% Δ9-THC, co ž odpovídá hmotnosti 172,1 g čistého Δ9 -THC,
a takto jednali s vědomím, že nakládání s takovou látkou je nezákonné a ačkoliv neměli jakékoli zákonné oprávnění k nakládání s těmito látkami, přičemž s ohledem na okolnosti prodeje i množství drogy bylo zřejmé, že tato bude užita k dalšímu prodeji, když tato měla být následně dále předána dosud neustanovené osobě spolupracující s obviněným, přičemž konopí je uvedeno jako omamná látka v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., sušená drť rostliny konopí obsahuje psychotropní látku Δ9 - tetrahydrocannabinol, kter á je uvedena v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, která podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, a metamfetamin (pervitin) je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, která podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek.
2. Za uvedený trestný čin soud prvního stupně obviněnému uložil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let a 4 (čtyř) měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně obviněnému uložil podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku trest vyhoštění z území České republiky ve výměře 10 (deseti) let.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které v záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Lenky Šrámkové, advokátky, dovolání, a to s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (pozn. ve znění účinném do 31. 12. 2021), neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Obviněný úvodem konstatuje, že skutek, jímž byl uznán vinným, nevykazuje znaky shora označeného trestného činu, resp. nevykazuje znaky vůbec žádného trestného činu a navíc jeho jednání není (a nikdy nebylo) v příčinné souvislosti s v rozsudku soudu prvního stupně tvrzeným následkem. Objektivní stránka uvedeného trestného činu dále nebyla prostřednictvím provedených důkazů prokázána a je tedy zjevně jen předpokládána, což rozhodně nepostačuje. Následně obviněný podrobně připomíná ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu stran výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (pozn. ve znění účinném do 31. 12. 2021), který nesmí negovat povinnost dovolacího soudu poskytovat ochranu základním právům jednotlivce ve smyslu článku 4 Ústavy České republiky.
6. Pokud jde o tvrzení nesprávného právní posouzení skutku, konstatuje obviněný, že ve věci nebyla vůbec prokázána subjektivní ani objektivní stránka daného trestného činu a jeho jednáním nebyla způsobena žádná porucha vztahující se k objektu trestného činu. Nedošlo ani k jeho obohacení, když on ani nikdo jiný činem ničeho nezískal. V návaznosti na uvedené obviněný poukazuje na zásadu subsidiarity trestní represe , přičemž se domnívá, že z hlediska posouzení míry společenské škodlivosti v tomto konkrétním případě je kruciální následek, jakožto nezbytný znak skutkové podstaty trestného činu vyjádřený výší škody – právě pro její neprokázání se obviněný domnívá, že jeho čin není dostatečně společensky škodlivý. Odkazy soudů nižších stupňů na výši škody považuje za zcela mylné a jejich rozhodnutí proto za nepřezkoumatelná. Dále obviněný namítá, že nebylo vůbec prokázáno jeho zavinění (když vůbec neměl povědomí o tom, že by svým jednáním mohl způsobit nějakou škodu), což namítal již v odvolacím řízení, avšak odvolací soud se k tomuto nijak nevyjádřil. V těchto nedostatcích důkazního řízení obviněný shledává jak porušení hmotného práva, tak tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními.
7. V další části svého dovolání obviněný namítá, že bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na obhajobu , když orgány činné v trestním řízení nepostupovaly v souladu s pokynem zákonodárce zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, byť ty panovaly nejméně co do otázky jeho zavinění. Při dokazování dále vycházely fakticky výhradně z výpovědi svědka W., který měl podle obviněného nepochybně zištný motiv, a jeho obhajobou se naopak nezabývaly. Soudu prvního stupně dále obviněný vytýká, že rozhodl o náhradě škody, jejíž existenci a přesnou výši nijak nezjišťoval ani neověřoval. Celkově pak shrnuje, že skutkové závěry soudů nižších stupňů jsou výrazem logického excesu, vycházejí z nedostatečného dokazování a v souladu s pravidlem in dubio pro reo měl být naopak zproštěn obžaloby. Závěrem obviněný uvádí další zásadní pochybení, totiž že mu nikdy nebyla doručena ze strany soudů žádná podání ani rozhodnutí v této věci.
8. Z těchto důvodů navrhuje, aby Nejvyšší soud po předběžném přezkoumání jeho dovolání odložil, popř. přerušil, výkon trestu odnětí svobody, který mu byl uložen, a následně zrušil obě napadená soudní rozhodnutí a ve věci sám rozhodl.
9. K dovolání obviněného se vyjádřila JUDr. Martina Havlíková, státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Po shrnutí dosavadního průběhu řízení a dovolací argumentace obviněného konstatuje, že námitky vyjádřené v dovolání obviněný uplatňuje v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení, takže se jimi zabývaly jak soud prvního stupně, tak soud odvolací. Odmítá, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, podle státní zástupkyně kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje.
10. Následně státní zástupkyně připomíná závěr odvolacího soudu (s nímž se ztotožňuje), že vina obviněného byla prokázána výpověďmi svědků D. W.
a M. M. a dílem také svědka J. N. Ti již byli za svou vlastní trestnou činnost popsanou výše pravomocně odsouzeni a navzdory této skutečnosti, pro niž mohli v nyní projednávané trestní věci odepřít výpověď, vypovídali, a právě jejich výpovědi v kombinaci s listinnými důkazy usvědčily obviněného z jednání kladeného mu za vinu. Následně státní zástupkyně připomíná stěžejní partie výpovědí jednotlivých svědků, obsah protokolu o prohlídce jiných prostor a pozemků a odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, jakož i ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu týkající se znaku velkého rozsahu ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Z provedeného dokazování podle jejího přesvědčení jednoznačně plyne, že obviněný naplnil zákonné znaky skutkové podstaty žalovaného trestného činu, přičemž učiněnou právní kvalifikaci shledává zcela přiléhavou.
11. Ve shodě se závěrem odvolacího soudu má státní zástupkyně za to, že rozsudek soudu prvního stupně není zatížen vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, jako zjevně neopodstatněné.
12. Vyjádření státní zástupkyně Nejvyšší soud zaslal obhájkyni obviněného k případné replice . Tu však do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.
14. Protože dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý ze zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí v dovolacím řízení (§265i odst. 3 tr. řádu).
15. Obviněný ve svém dovolání uplatňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Jak je ale z obsahu dovolání zřejmé, činí tak ve znění tohoto ustanovení účinném do 31. 12. 2021. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že dne 1. 1. 2022 nabyla účinnosti novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci níž je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (v nezměněné dikci) nově vymezen v písmenu h) téhož ustanovení. Pod písmenem g) byl vložen nový důvod, který spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (v nezměněné dikci) je nově vymezen v písmenu m) téhož ustanovení.
16. Protože dovolání obviněného bylo podáno dne 26. 9. 2022 (viz č. l. 520), tedy po nabytí účinnosti výše uvedené novely trestního řádu, a protože podle zásady platné pro trestní řízení se procesní úkony zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení (srov. například NOVOTNÝ, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část . Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; viz též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 15 Tdo 510/2013, uveřejněné pod č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), vycházel Nejvyšší soud při subsumpci dovolacích námitek obviněného pod zákonem vymezené dovolací důvody z aktuálně účinného znění §265b odst. 1 tr. řádu (na které je v tomto rozhodnutí nadále odkazováno).
17. Z dovolání se dále podává – byť formálně neuplatněný – dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu , neboť své námitky obviněný směřuje proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, přičemž platí, že pouze skrze tento dovolací důvod lze napadat rozhodnutí soudu prvního stupně, což obviněný činí. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval tímto dovolacím důvodem. Ten je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. řádu (druhá alternativa).
18. Dovolání obviněného (nahlíženo materiálně) míří na druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu, neboť rozsudku soudu prvního stupně vytýká obecně vady uvedené jak v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tak v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu.
19. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu , je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (prvá alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa) . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.
20. Dovolání obviněného směřuje k prvé alternativě tohoto dovolacího důvodu, neboť obviněný v podstatě brojí proti závěru o trestnosti jeho jednání (byť tak činí způsobem, který nelze z pohledu dovolacího soudu akceptovat v tom smyslu, že by námitky obviněného, zjevně nezohledňující konkréta dané trestní věci, byly podřaditelné pod tento dovolací důvod).
21. K nápravě zásadních (extrémních) vad ve skutkových zjištěních je s účinností od 1. 1. 2022 určen dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu , jenž je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů ( prvá alternativa ) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech ( druhá alternativa ) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy ( třetí alternativa ).
22. Smyslem tohoto dovolacího důvodu je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu, jíž se dovolává v nyní projednávané trestní věci i obviněný (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento nově zařazený dovolací důvod věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém , tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
23. Obecně vzato dovolací námitky obviněného v tomto případě směřují k prvé alternativě tohoto dovolacího důvodu, neboť uvádí, že rozhodná skutková zjištění soudu prvního stupně, která jsou určující pro naplnění znaku zločinu, jímž byl uznán vinným, jsou v extrémním (zjevném) rozporu s provedenými důkazy. Pro jejich značně obecný charakter však dovolací soud ani v tomto případě neshledal jejich podřaditelnost pod daný dovolací důvod.
24. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že při respektování shora uvedeného obsahového vymezení zákonných dovolacích důvodů interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
25. Nejvyšší soud se seznámil s obsahem napadených rozhodnutí, jakož i s řízením, které předcházelo jejich vydání, a dospěl k závěru, že dovolací námitky obviněného nelze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu. Protože současně shledal, že tyto neodpovídají ani jiným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 tr. řádu, nezbylo mu, než aby dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. K samotnému dovolání pak – v souladu s §265i odst. 2 tr. řádu – uvádí stručně následující.
26. Obviněný předně velmi obecně namítá, že skutek, jímž byl uznán vinným, nenaplňuje znaky zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, resp. žádného trestného činu. To dovozuje jednak z absence příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a následkem způsobeným trestným činem, jakož i nedostatku zavinění k tomuto následku.
27. Uvedená námitka by sice – obecně vzato – odpovídala uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. To však jen za předpokladu, že by byla podpořena určitou právní argumentací zpochybňující správnost právního posouzení skutku, jímž byl obviněný uznán vinným. O takový případ ale v nyní projednávané trestní věci nejde.
28. Z obsahu dovolání obviněného je totiž zřejmé, že přehlíží podstatu trestného činu, jehož se dopustil. Trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku patří mezi tzv. obecně nebezpečné trestné činy (hlava VII zvláštní části trestního zákoníku), pro něž je charakteristický tzv. ohrožovací následek. Jinými slovy k dokonání těchto trestných činů postačuje pouhé ohrožení chráněného zájmu, přičemž již tento stav ohrožení představuje trestněprávně relevantní následek takových trestných činů (srov. ŠÁMAL, P., ŠÁMALOVÁ, M. Hlava VII. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář . Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2767.). V případě trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku pak platí, že tímto následkem je ohrožení zájmu na ochraně společnosti před nebezpečím, které vyplývá z nelegálního a nekontrolovaného nakládání s omamnými a psychotropními látkami, s přípravky obsahujícími tyto látky, s jedy a s prekursory (srov. VICHEREK, R. Komentář k §283. In: ŠČERBA, F. a kol. Trestní zákoník. Komentář . Praha: C. H. Beck, 2020, s. 2243.). K takovému následku dochází již tím, že se pachatel dopustí některého z jednání vymezených alternativně v §283 odst. 1 tr. zákoníku.
29. Jak je z dikce §283 tr. zákoníku zřejmé, není znakem žádné ze skutkových podstat tohoto trestného činu vymezených v §283 odst. 1 až odst. 4 tr. zákoníku způsobení škody (ve smyslu újmy, která nastala v majetkové sféře poškozeného – k výkladu znaku „škoda“ viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 5 Tdo 923/2009, uveřejněné pod č. 34/2010-II. Sb. rozh. tr.). Znakem kvalifikovaných skutkových podstat podle §283 odst. 3 písm. b) a §283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pak sice je „úmysl získat pro sebe nebo pro jiného prospěch značný prospěch“, popřípadě „prospěch velkého rozsahu“, avšak naplnění žádného z těchto znaků nebylo soudem prvního stupně obviněnému kladeno za vinu (dlužno dodat, že navzdory opačnému tvrzení obviněného se rozsudek soudu prvního stupně ani usnesení odvolacího soudu nezmiňují ani o způsobené škodě, natožpak že by obviněnému byla soudem prvního stupně uložena její náhrada, jak tvrdí).
30. Z uvedeného plyne, že nebyl-li obviněný uznán vinným jednáním, kterým způsobil škodu, nemohl Nejvyšší soud posuzovat ani tvrzenou absenci příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a takovým následkem, popřípadě jeho zavinění k tomuto následku.
31. „Právní“ námitky obviněného proto Nejvyšší soud shledal jako zcela liché a nereflektující podstatu jednání, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze jen dodat, že shora popsaný skutek zcela jednoznačně naplňuje obviněnému přisouzené znaky zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku spočívajícího v tom, že neoprávněně jinak jinému opatřil a pro jiného přechovával omamnou a psychotropní látku, spáchal takový čin jako člen organizované skupiny a ve velkém rozsahu. Protože obviněný ve vztahu k těmto znakům, jejichž naplnění bylo pro dovození jeho trestní odpovědnosti klíčové, ničeho nenamítá, nemá ani Nejvyšší soud co by k právnímu posouzení skutku soudem prvního stupně doplnil. V podrobnostech pak odkazuje na přesvědčivé odůvodnění použité právní kvalifikace obsažené v bodech 59. a násl. rozsudku soudu prvního stupně. Poukazuje-li obviněný na zásadu subsidiarity trestní represe , činí tak opět s argumentací založenou na absenci následku v podobě vzniku škody, tedy zcela nepřiléhavě.
32. Jde-li o druhou kategorii dovolacích námitek obviněného, jejichž prostřednictvím zpochybňuje skutková zjištění soudu prvního stupně, popř. postup orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu věci, má Nejvyšší soud za to, že ani tyto pro jejich značně obecnou povahu nelze podřadit pod v úvahu přicházející dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
33. Obviněný soudu prvního stupně vytýká, že nebyla prokázána objektivní stránka trestného činu a ohledně jeho zavinění panují důvodné pochybnosti (přičemž není zcela zřejmé, zda tyto námitky spojuje s námitkou týkající se absence škody způsobené trestným činem, anebo zda míří i na podstatu jednání, jímž byl uznán vinným). Nejvyšší soud proto na tomto místě připomíná, že mu nepřísluší domýšlet směr dovolací argumentace obviněného a takto neurčitě formulované námitky jsou pro svou neurčitost nepřezkoumatelné (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, a ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014).
34. Dále obviněný tvrdí, že soud prvního stupně při dokazování vycházel fakticky výhradně z výpovědi svědka W. a jeho obhajobou se naopak nezabýval. Je třeba říci, že soud prvního stupně svá skutková zjištění stran viny obviněného založil nejen na usvědčující výpovědi svědka W., ale také svědků M. (viz především bod 34. rozsudku soudu prvního stupně) a N. [viz bod 26. rozsudku soudu prvního stupně] a dále na řadě listinných a věcných důkazů (viz bod 42. a násl. jeho rozsudku). Správnost jeho hodnotících úvah pak potvrdil rovněž odvolací soud (srov. především bod 7. jeho usnesení) a Nejvyšší soud se s tímto hodnocením zcela ztotožňuje, neboť jej shledává logicky a přesvědčivě odůvodněným. Lze jen dodat, že v situaci, kdy skutková zjištění soudu prvního stupně mají oporu v provedených důkazech, přičemž z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně se nepodává, že by se tento při jejich hodnocení dopustil nepřípustné svévole či dezinterpretace, nemůže jít ani o obviněným obecně namítaný případ extrémního (resp. zjevného) nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy.
35. Co se námitky obviněného stran nevypořádání jeho obhajoby týče, platí, že tuto obviněný založil na tvrzení, že v době spáchání činu nepobýval v České republice. Odvolací soud však vysvětlil, že důkazy předkládané obviněným na podporu jeho tvrzení se nijak netýkaly doby páchání trestné činnosti (srov. bod 11. usnesení odvolacího soudu).
36. Konečně jestliže obviněný tvrdí, že mu nikdy nebyl doručen žádný přípis ani soudní rozhodnutí v této trestní věci, postačí dodat, že trestní stíhání proti němu bylo od počátku vedeno jako proti uprchlému ve smyslu §302 a násl. tr. řádu, přičemž podle §305 odst. 1 tr. řádu se v řízení proti uprchlému všechny písemnosti určené pro obviněného doručují toliko jeho obhájci. Ani tato námitka obviněného tak není způsobilá jakkoliv zvrátit závěr o správnosti napadených rozhodnutí a bezvadnosti řízení, které předcházelo jejich vydání.
V.
K návrhu na odklad či přerušení výkonu rozhodnutí
37. Obviněný v dovolání navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu před rozhodnutím o dovolání podle §265o odst. 1 tr. řádu odložil výkon dovoláním napadeného rozhodnutí. K uvedenému návrhu Nejvyšší soud uvádí, že podle §265o odst. 1 tr. řádu před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání. Vydání rozhodnutí o takovém podnětu však není obligatorní. Aplikace uvedeného ustanovení by přicházela v úvahu toliko tehdy, jestliže by argumentace obviněného s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti mohla svědčit závěru, že jeho dovolání bude vyhověno. Předseda senátu ale důvody pro odklad či přerušení výkonu usnesení odvolacího soudu nezjistil, a proto, aniž by bylo zapotřebí o podnětu obviněného rozhodnout samostatným rozhodnutím, mu nevyhověl a samostatným (negativním) výrokem nerozhodl.
VI.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
38. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněného R. M. neodpovídá jím uplatněnému, ale ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu. Jelikož se z dovolacích námitek nepodává ani porušení práva obviněného na soudní a jinou právní ochranu ve smyslu hlavy páté Listiny, nezbylo, než aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnul. V souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 21. 12. 2022
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu