ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.115.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 115/2022-460
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 2. 2022 o dovolání obviněného D. T. A., nar. XY v XY, občana Vietnamské socialistické republiky, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 10. 2021, sp. zn. 50 To 292/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 1 T 173/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného D. T. A. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 1 T 173/2020, byl obviněný D. T. A. uznán vinným pod body 1) - 3) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v délce trvání 5 (pěti) let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
2. Stalo se tak na základě zjištění, že
1. v přesně nezjištěné době od poloviny léta 2018 do začátku léta 2019 v XY na adrese XY v I. patře domu v bytě a v přízemí domu v restauraci s pobočkou sázkové kanceláře Tipsport neoprávněně prodal drogu pervitin osobě A. D., celkově v nejméně 5 případech, v jednotlivých množstvích 40 gramů, v celkovém množství nejméně 200 gramů za celkovou částku nejméně 100.000 Kč,
2. v období od března 2019 do září 2019 v XY na adrese XY v přízemí domu v restauraci s pobočkou sázkové kanceláře Tipsport neoprávněně prodal drogu pervitin osobě E. G., celkově v nejméně 10 případech, v jednotlivých množstvích 10 gramů, v celkovém množství nejméně 100 gramů za celkovou částku nejméně 68.000 Kč,
3. v přesně nezjištěné době na začátku srpna 2020 v XY na adrese XY v přízemí domu v restauraci s pobočkou sázkové kanceláře Tipsport neoprávněně prodal drogu pervitin osobě R. D., celkově v nejméně 2 případech, v jednotlivých množstvích 15 gramů a 10 gramů, v celkovém množství nejméně 25 gramů za celkovou částku nejméně 20.000 Kč,
celkem tedy prodal nejméně 325 gramů za částku celkem nejméně 188.000 Kč,
přičemž pervitin obsahuje účinnou látku metamfetamin, který je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách ze dne 21. 2. 1971, jež byla vyhlášena ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 62/1989, ačkoliv neměl povolení Ministerstva zdravotnictví ČR ve smyslu ustanovení §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný D. T. A. odvolání, o němž Krajský soud v Plzni rozhodl rozsudkem ze dne 11. 10. 2021, sp. zn. 50 To 292/2021, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 31. 8. 2021, č. j. 1 T 173/2020 – 407, ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného D. T. A. odsoudil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změny.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Proti výše označenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021), tedy, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. g), tj. že rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 31. 8. 2021, č. j. 1 T 173/2020 - 407, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 10. 2021, č. j. 50 To 292/2021 – 434, spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení výroku o vině obviněného.
5. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení v podstatě odkázal na předcházející podané odvolání, v němž namítal, že nalézací soud došel k nesprávným skutkovým závěrům, použil následně i nesprávnou právní kvalifikaci a ignoroval zásadu „v případě pochybností ve prospěch obviněného“. Obvinění dovolatele je postaveno pouze na výpovědích několika svědků, kteří jsou nevěrohodní sami o sobě, natož pak v souvislosti s dalšími okolnostmi. Žádné jiné důkazy podporující vinu obviněného provedeny nebyly. Při domovní prohlídce se nenašlo nic, co by svědčilo o tom, že obviněný jakkoliv nakládá s pervitinem; zcela absurdní je pak to, že trestní stíhání bylo postaveno na tom, že se v prostorách obviněného našel 1 kg bílé krystalické látky; prostory byly restaurace a zkoumáním bylo zjištěno, že ona krystalická látka je sůl. Absurdní je i to, že zajištěna byla váha určená v restauraci na vážení kávy, což muselo být policejnímu orgánu patrné na první pohled. Nalézací soud nepřihlédl k obhajobě obviněného, že žádnému ze svědků pervitin neprodal ani nenabízel, a to ani poté, kdy jeho tvrzení potvrdili svědkyně B. i svědek D. Soud výpověď svědkyně B. naopak staví až do pozadí a bagatelizuje ji a k výpovědi svědka D. v hlavním líčení vůbec nepřihlíží. Naopak upřednostňuje výslech svědka D. z přípravného řízení, výslech svědka G. a výslech svědka P., byť právě role svědka P. byla velice pochybná, o čemž svědčí vyjádření svědků B. a D. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí pomíjí, že svědek D. v hlavním líčení uvedl, že do protokolu o své dřívější výpovědi uvedl to, co po něm chtěl P. Všichni svědci (D., G., D. a B.) přišli v přípravném řízení do styku právě se svědkem P. a dva z nich v hlavním líčení uvedli, že vypovídali v přípravném řízení proti obviněnému právě tak, jak svědek P. požadoval. Soud prvního stupně přesto nespatřoval žádné pochybnosti o vině obviněného.
6. K bodu 1) výroku napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně obviněný v odvolání namítal, že je zastřen nejasnostmi; je pln pochybností, když svědek D. v hlavním líčení uvedl, že v přípravném řízení řekl to, co po něm chtěl svědek P. Jeho věrohodnost je přitom v tomto vyjádření posilována tím, že stejně se vyjadřovala i svědkyně B., která vše oznámila i GIBS. K bodu 2) poznamenal, že svědek G. sice setrval i v hlavním líčení na tom, že mu měl obviněný pervitin prodávat, ale právě svědkyně B. uvedla, že to byl svědek G., kdo spolupracoval se svědkem P. a kdo po ní požadoval, aby vypovídala nepravdivě. Konečně k bodu 3) uvedl, že i tento je zastřen nejasnostmi, když svědek D. raději v hlavním líčení nevypovídal. I on vypovídal v přípravném řízení poté, kdy byl v kontaktu se svědkem P. Dovolatel nalézacímu soudu vytknul i to, že se nepozastavil ani nad tím, jak je možné, že právě při pokusu o návštěvu u obviněného ze strany svědka D. byla pořízena fotodokumentace. Pořízení fotodokumentace právě svědčí o tom, že se jednalo o provokaci a obstarávání důkazů.
7. Dovolatel spatřoval pochybení odvolacího soudu v tom, že zamítl návrh na výslech svědka D., jakož i návrh na vyžádání aktuální zprávy GIBS o probíhajícím řízení. Podle dovolatele odvolací soud postupoval nesprávně, pokud dokazování navrženým způsobem nedoplnil a porušil tak právo dovolatele na spravedlivé projednání věci.
8. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel zmínil, že minimálně stran jednání týkající se svědka D. je skutkové zjištění soudu prvního stupně, jež převzal odvolací soud, v extrémním rozporu s provedenými důkazy, neboť svědek D. v hlavním líčení uvedl, že od dovolatele žádný pervitin neměl.
9. Ve světle shora uvedených skutečností dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 10. 2021, č. j. 50 To 292/2021 – 434, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 31. 8. 2021, č.j. 1 T 173/2020-407, a podle §265l odst. 1 tr. řádu tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
10. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a dovolacích námitek obviněného v podstatě uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje obviněný v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Je možno odmítnout tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje. Způsobem hodnocení údajů obsažených ve výpovědi obviněného i svědků, jakož i policisty V. P., se podrobně zabývaly oba soudy, přičemž je třeba souhlasit s názorem odvolacího soudu, že tyto důkazy již prvoinstanční soud hodnotil v souladu se zásadami formální logiky. Pokud obviněný navrhoval provedení dalších důkazů, potom důvodně lze hodnotit jejich neprovedení vzhledem k nadbytečnosti, neboť případná odlišná vyjádření obviněným navrhovaných svědků v jiném řízení nemohly význam již provedených důkazů v této trestní věci zpochybnit.
11. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Navrhla dále, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř.
13. Nejvyšší soud shledal, že v případě obviněného je dovolání přípustné, dovolání bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
14. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
15. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021) lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři.
16. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
17. Nejvyšší soud však připouštěl, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupoval k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
18. To platí tím spíše, že v mezidobí od podání dovolání obviněným došlo s účinností od 1. 1. 2022 ke změně právní úpravy řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mj. zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. V řízení o dovolání byl tak v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dosavadní písmena g) až l ) §265b odst. 1 tr. ř. se označují jako písmena h) až m). Uvedená změna ve svých důsledcích také znamená, že za právně relevantní dovolací námitku lze považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
19. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. [ve znění účinném do 31. 12. 2021, nyní uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.], který ve svém dovolání použil obviněný, je naplněn tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021). Podle obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný použil uvedený dovolací důvod v jeho druhé alternativě, neboť současně v dovolání uvedl i důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021). Nejvyšší soud však konstatuje, že odkaz na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, nebyl na místě, neboť v této trestní věci nebylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku.
20. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací námitky obviněného neodpovídají jím uplatněným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021. Svou argumentací, přestože formálně namítá nesprávné právní posouzení jeho jednání, totiž ve skutečnosti brojí proti rozsahu dokazování, způsobu hodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně a správnosti jím učiněných skutkových zjištění, přičemž vytýká odvolacímu soudu, že zásadní vady v tomto směru, jimiž podle jeho názoru bylo zatíženo řízení předcházející vydání jeho rozhodnutí, nenapravil.
21. Stěžejní námitka obviněného spočívá v tom, že byl uznán vinným na základě výpovědí tří svědků, kteří jsou nevěrohodní a mohli být ovlivněni svědkem P., přičemž nebyly provedeny žádné jiné důkazy podporující jeho vinu. Obviněný v rámci svého dovolání doslova opakuje námitky uplatněné již v rámci řádného opravného prostředku – odvolání a dále namítá, že odvolací soud porušil jeho právo na spravedlivé projednání věci, pokud nedoplnil na základě jeho návrhu dokazování. Nejvyšší soud konstatuje, že jde o námitky zcela nedůvodné. Soud prvního stupně postupoval v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. řádu a ve věci provedl dostatečné dokazování tak, že byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro jeho rozhodnutí. Nalézací soud provedené důkazy řádně zhodnotil a vysvětlil, kterými důkazy je obviněný z jednotlivých skutků usvědčován, kdy se jedná zejména o výpovědi svědků D., G. a D. Soud I. stupně se zabýval i rozpory ve výpovědích svědka D. a v rámci hodnocení provedených důkazů (viz bod 12. odůvodnění rozsudku) podrobně rozebírá, proč při rozhodnutí o vině vycházel z výpovědí těchto svědků. O tom, že soud I. stupně hodnotil všechny provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, svědčí i způsob, kterým hodnotil rozpory mezi jednotlivými výpověďmi svědkyně B., jejíž výpověď z přípravného řízení neshledal na rozdíl od výpovědí svědků D., G. i D. za natolik věrohodnou, aby na jejím základě mohl uznat obviněného vinným z prodeje pervitinu i této svědkyni. Nalézací ani odvolací soud nepřisvědčily námitce obviněného, že ve věci nezákonně působil ovlivňováním svědků policista P., který ve své výpovědi jakkoukoli podobnou činnost popřel. Nejvyšší soud k těmto námitkám obviněného dodává, že svědek V. P. sice ve věci působil jako policejní orgán, který vyhotovil záznam o zahájení úkonů trestního řízení a poté činil úkony ve věci, avšak usnesení o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 trestního řádu již vyhotovil komisař V. F. a svědky D., G., B. i D. vyslýchal v přípravném řízení za přítomnosti obhájce obviněného (s výjimkou výslechu svědka D., k němuž se obhájkyně bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně vyrozuměna) za policejní orgán J. H., tj. osoba taktéž odlišná od svědka P. Námitku obviněného, že odvolací soud nevyhověl jeho návrhu na doplnění dokazování, Nejvyšší soud taktéž neshledal důvodnou. Odvolací soud v rámci odůvodnění napadeného usnesení uvedl, z jakých důvodů navrhované důkazy shledal nadbytečnými (bod 12. odůvodnění). Nejvyšší soud se s tímto závěrem zcela ztotožnil, neboť svědek D. byl vyslechnut jak v přípravném řízení, tak u hlavního líčení, soud I. stupně se řádně vypořádal s rozpory v jeho výpovědích a zdůvodnil, proč vycházel z jeho výpovědi z přípravného řízení. Další opakovaný výslech svědka je skutečně zcela nadbytečný. Stejný závěr o nadbytečnosti lze učinit i o navrhovaném vyžádání aktuální zprávy GIBS, neboť skutkový děj byl dostatečně zjištěn bez důvodných pochybností provedenými důkazy a neprovedení tohoto důkazu nemohlo mít vliv na skutková zjištění soudu I. stupně, potvrzená odvolacím soudem.
22. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je zřejmé, že námitky obviněného, jejichž prostřednictvím zpochybňuje skutková zjištění soudu I. stupně a právní kvalifikaci jeho jednání, vycházejí z jeho vlastních skutkových tvrzení a z jeho nesouhlasu s hodnocením důkazů soudy nižších stupňů, a tudíž po věcné stránce jde o námitky skutkové, resp. procesní, jež z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, účinného do 31. 12. 2021, nelze považovat za relevantně uplatněné. Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. řádu v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci, kdy obviněný zpochybňuje výlučně způsob hodnocení provedených důkazů ze strany soudů a správnost skutkových zjištění, která po tomto hodnocení učinily. Jde navíc o výhrady nedůvodné, které obviněný již uplatnil v rámci řádného opravného prostředku – odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, s nimiž se již dostatečně vypořádal odvolací soud. Podle obviněného se ve věci jedná o extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudu I. stupně a provedenými důkazy, a to minimálně stran jednání pod bodem 1. (svědek D.). Extrémní nesoulad je však namístě dovodit toliko v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011). O tento případ se však v projednávané věci nejedná, neboť soud I. stupně vycházel z procesně použitelné výpovědi svědka D. z přípravného řízení.
23. Vzhledem k tomu, že obviněný svou argumentací namítal také porušení zásady „in dubio pro reo“, je možné doplnit, že takové námitky taktéž nemohou naplňovat zvolený dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Zásada „in dubio pro reo“, která vyplývá ze zásady „presumpce neviny“ (§2 odst. 2 tr. ř.), znamená, že za situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného. Z uvedeného vymezení tedy vyplývá, že se tato zásada vztahuje výlučně k otázce hodnocení důkazů a zjišťování skutkových okolností případu, nikoliv k právnímu posouzení skutku, jak má na mysli §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jako taková tedy není způsobilá naplnit zvolený (ale ani žádný jiný) dovolací důvod (viz závěry o procesní povaze námitek neužití zásady „presumpce neviny“ v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 5 Tdo 418/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 6 Tdo 92/2018).
IV.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
24. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného D. T. A. dovolací argumentace obviněného neodpovídala jím uplatněným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g), písm. l) tr. řádu, ale ani žádným dalším dovolacím důvodům uvedeným v §265b tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jimiž by došlo k porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr.řádu, přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
25. Závěrem Nejvyšší soud uvádí, že i pokud by se dovolací důvody, namítané obviněným, podřadily pod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, účinného od 1. 1. 2022, tak i v tomto případě by Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 22. 2. 2022
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Monika Staniczková