ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.170.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 170/2022-311
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 3. 2022 o dovolání obviněného P. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, adresa pro doručování XY, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 7 To 219/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 2 T 66/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného P. K. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 3. 6. 2021, sp. zn. 2 T 66/2020, byl obviněný P. K. uznán vinným dvojnásobným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Za skutek pod bodem 1) byl odsouzen podle §283 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců, současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 17. 4. 2019, č. j. 1 T 137/2017-252, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 10. 2019, č. j. 9 To 255/2019-297, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §81 odst. 1 a §85 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let. Za skutek pod bodem 2) byl odsouzen podle §283 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku a §67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k souhrnnému peněžitému trestu ve výměře 200 denních sazeb, přičemž výše denní sazby činí 200 Kč (celkem 40 000 Kč); současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 27. 10. 2020, č. j. 2 T 18/2020-106, ve znění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 4. 2021, č. j. 50 To 441/2020-140, které nabylo právní moci dne 12. 4. 2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku, účinného do 30. 9. 2020, mu byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) měsíců. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí.
2. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že
1. v blíže nezjištěné době v jarních a letních měsících roku 2018, si dosud nezjištěným způsobem obstaral drogu pervitin, který pak zejména v XY, bez povolení Ministerstva zdravotnictví ve smyslu ustanovení §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách prodal R. K., narozenému XY, nejméně ve třech případech v uzavíratelné igelitové přepravce, a to vždy v množství 0,5 gramu za částku ve výši 1 000 Kč, když celkem mu takto prodal nejméně 1,5 gramu pervitinu, přičemž pervitin obsahuje psychotropní látku metamfetamin, který je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek ve spojení s §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a je zařazen do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách,
2. v blíže nezjištěné době od počátku roku 2019, nejdéle však do konce června 2019, si dosud nezjištěným způsobem obstaral drogu pervitin, který pak zejména v XY, bez povolení Ministerstva zdravotnictví ve smyslu ustanovení §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., prodal P. H., narozenému XY, nejméně v pěti případech v papírovém psaníčku nebo uzavíratelné igelitové přepravce, a to vždy v množství 0,5 gramu za částku ve výši nejméně 200 Kč, když celkem mu takto prodal nejméně 2,5 gramu, přičemž pervitin obsahuje psychotropní látku metamfetamin, který je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek ve spojení s §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a je zařazen do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách.
3. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 7 To 219/2021, rozhodl tak, že k odvolání obviněného P. K. podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 3. 6. 2021, č. j. 2 T 66/2020-259, ve výrocích o trestech a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil za skutek pod bodem 1) podle §283 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti (12) měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst.1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou a půl (2,5) let. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 17. 4. 2019, č. j. 1 T 137/2017 – 252, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 10. 2019, č. j. 9 To 255/2019-297, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Za skutek pod bodem 2) obviněného odsoudil podle §283 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku a §67 (v napadeném rozsudku chybí uvedení odstavce a písmene, jedná se o zřejmou písařskou chybu, neboť v protokole o hlavním líčení je uvedeno ve výroku rozsudku …§67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku…) a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k souhrnnému peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb, přičemž výše denní sazby činí 200 Kč (celkem 20 000 Kč); současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 27. 10. 2020, č. j. 2 T 18/2020-106, ve znění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 4. 2021, č. j. 50 To 441/2020-140, které nabylo právní moci dne 12. 4. 2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí ve výroku rozsudku uvedených věcí. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změny.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni podal obviněný P. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil, ačkoliv svůj mimořádný opravný prostředek podal v lednu 2022, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutků. Obviněný shledal důvody dovolání dané v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021) v tom, že je zde extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními, a dále namítl nezákonnost postupu orgánů činných v trestním řízení v intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu, neboť soudy při odůvodnění svého rozsudku nedostatek důkazů nahrazují svými spekulacemi.
5. Dovolatel následně zrekapituloval namítané vady trestního řízení, přičemž uplatnil zcela shodné námitky jako ve svém odvolání, kde konkrétně namítal, že od počátku trestního řízení konzistentně popírá, že by komukoliv prodal či obstaral pervitin. R. K. a P. H. ho požádali o obstarání pervitinu, on jim však nevyhověl. Poukázal na skutečnost, že u něj policie nikdy žádné drogy nenašla a kromě jmenovaných svědků nedovozuje soud jeho vinu z výpovědí dalších osob. Tito další svědci potvrdili obhajobu obviněného, že nikomu drogy neopatřoval, konkrétně se jednalo o S. V., D. Š., F. S., Z. J., M. J., M. P., Z. S., S. N., J. U., T. H. a M. Z. Soud výpovědím těchto svědků neuvěřil, přičemž jeho úvahy jsou svévolnou interpretací důkazů a mají za následek porušení základního práva obviněného ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. V těchto souvislostech odkázal na judikaturu Ústavního soudu, a to na sp. zn. III. ÚS 177/04, a sp. zn. I. ÚS 3235/15. Dovolatel dále namítal, že nalézací soud k posouzení věrohodnosti jeho obhajoby ohledně zabavených vah nepřibral soudního znalce a nedostatek tohoto důkazu nahradil nepřípustně úvahou, pro kterou nemá vědomostní předpoklady ani kompetenci. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu vedeném pod sp. zn. I. ÚS 3094/08. Opomenutí důkazu znalcem, který by posoudil možnost uchování stopy metamfetaminu či pseudoefedrinu na vahách po dobu delší než tři roky, je možno podle dovolatele považovat za nepřípustné opomenutí významného důkazu v předmětné věci, ve smyslu dotčení postulátu spravedlivého procesu.
6. Za nejzávažnější pochybení nalézacího soudu považuje stanovisko k ustanovení §283 odst. 1 tr. zákoníku, které vyslovil soud v bodě 20. odůvodnění svého rozsudku. Dovolatel s jeho extenzivním výkladem §283 odst. 1 tr. zákoníku nesouhlasí, neboť v citovaném ustanovení není vymezen spodní práh trestnosti. Policejní orgán, vědom si této skutečnosti, v usnesení o zahájení trestního stíhání uvedenou právní otázku vyřešil odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, včetně přílohy tohoto stanoviska a tvrzením, že podle něj „lze za množství větší než malé považovat množství více než 1,5 g pervitinu nebo 0,5 g účinné látky“. Takový limit trestní odpovědnosti za trestný čin podle §283 odst. 1 tr. zákoníku však z uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyplývá. Podle přílohy ke stanovisku trestního kolegia jsou právně relevantní z hlediska §283 odst. 1 tr. zákoníku dvě skutečnosti. První je množství prodané látky typu pervitin a druhou je množství účinné psychotropní látky v prodaném zboží obsažené (hydrochlorid). Omyl policejního orgánu při zahájení trestního stíhání dovolatele pro přečin podle §283 odst. 1 tr. zákoníku spočíval v tom, že tyto kumulativní podmínky interpretoval nesprávně jako alternativní a ve výroku usnesení o zahájení trestního stíhání neuvedl, jaké množství účinné látky obsahoval pervitin, který údajně dovolatel prodal svědkům. Policejní orgán právně relevantní množství účinné látky obsažené ve zboží ani nezjišťoval. Státní zástupkyně ponechala tuto závažnou mezeru ve zjišťování skutkového základu věci bez povšimnutí. V rozporu s ustanovením §12 odst. 2 tr. zákoníku je tak kriminalizován prodej jakéhokoli množství metamfetaminu bez povolení. Nalézací soud navíc ignoroval výpovědi svědků o nízké kvalitě pervitinu a bez vyřešení odborné otázky množství účinné látky metamfetamin ve zboží zatížil rozsudek porušením zásady in dubio pro reo . Tato pochybení nebyla následně napravena ani odvolacím soudem.
7. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku obviněný P. K. navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 7 To 219/2021, jakož i další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. řádu aby přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedl, že obviněný sice výslovně odkazuje na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nicméně z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že vytýkány jsou též vady přiřaditelné pod dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu (ačkoliv to státní zástupce výslovně neuvádí, je zřejmé, že odkazuje na znění ustanovení §265b tr. řádu účinné od 1. 1. 2022, tj. od účinnosti zákona č. 220/2021 Sb.). Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, dle státního zástupce jsou pod něj formálně přiřaditelné ty výhrady, na jejichž základě namítá obviněný, že soudy nevyhověly jeho důkaznímu návrhu na vypracování znaleckého posudku. Danou výhradu ovšem státní zástupce nepovažuje za důvodnou. Ve věci činné soudy totiž dostatečně a správně vysvětlily, proč daný důkazní návrh neakceptovaly, řádně se s ním tudíž vypořádaly, nepřehlédly jej. To znamená, že postupovaly v rámci vypořádání se s návrhem v souladu s ustálenou judikaturou, a tak se nemůže jednat o vadu mající podobu opomenutého důkazu. Naproti tomu podle státního zástupce nelze pod předmětný dovolací důvod přiřadit výtky, na základě kterých obviněný vyjadřuje nesouhlas s tím, že ve věci činné soudy vybudovaly výrok o vině především na základě výpovědí svědků K. a H., a že jeho vina není dostatečně doložena ani odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví chemie, fyzikální chemie. Podle státního zástupce obviněný ve skutečnosti pouze nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy a neztotožňuje se se skutkovými zjištěními soudů. To ovšem nemůže příslušný dovolací důvod založit. Existence skutečně závažného, extrémního rozporu, která by předmětný dovolací důvod naplnit mohla, neexistuje. Z odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí naopak vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v §2 odst. 5, 6 tr. řádu, přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky zakotvené v §125 odst. 1 tr. řádu, a jako taková jsou rozhodnutí plně přezkoumatelná.
9. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, lze pod něj přiřadit výtky, na základě kterých obviněný zpochybňuje naplnění skutkové podstaty přečinů nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Státní zástupce plně souhlasí se stanoviskem okresního soudu, podle kterého v případě řešené trestné činnosti není z hlediska trestní odpovědnosti pachatele podstatné, kolika osobám a jaké množství drogy bylo prodáno. Současně se nemýlí ani krajský soud, pakliže zdůraznil, že inkriminovaná právní kvalifikace nepředpokládá zcela přesné zjištění množství prodané drogy, což je podstatné až z hlediska kvalifikovaných skutkových podstat.
10. Důvodné nejsou ani výhrady nedostatku společenské škodlivosti. Ve věci činné soudy totiž nezjistily žádné okolnosti, díky kterým by bylo možno říci, že jednání obviněného nedosahuje ani spodní hranice trestnosti běžné u typově shodné trestné činnosti. Ostatně žádné skutečně výjimečné okolnosti nezmiňuje ani sám obviněný. Uplatnění trestní odpovědnosti je tedy v řešeném případě zcela namístě. Soudy nepochybily ani v tomto ohledu.
11. S ohledem na shora uvedené státní zástupce navrhl dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu]. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
13. Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
14. Jak již bylo shora zmíněno, obviněný své dovolání podal s odkazem na důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (do účinnosti zákona č. 220/2021 Sb.), tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto důvodu bylo možné namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nešlo, nebo že šlo o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, v zásadě nebylo možné, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Posouzení správnosti právních závěrů bylo možné posuzovat pouze na základě skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, eventuálně soudem odvolacím, jež dovolací soud zásadně nemohl měnit. Vedle vad týkajících se právního posouzení skutku bylo možno vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
15. Tyto zásady, i za právní úpravy účinné do 31. 12. 2021, však bylo možné prolomit, jestliže nebyly dodrženy zásadní požadavky spravedlivého procesu (srov. článek 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a články 36 a 38 Listiny základních práv a svobod), neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu, a to v případě opomenutých důkazů, důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a pokud je zjištěno svévolné hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.). S těmito principy se plně ztotožnil ve své rozhodovací praxi i Nejvyšší soud jako soud dovolací.
16. V době rozhodování Nejvyššího soudu a v době, kdy dovolatel podal svůj mimořádný opravný prostředek, je od 1. 1. 2022 účinná novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci níž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (v nezměněné dikci) je vymezen v písmenu h) téhož ustanovení. Vložen byl pod písmenem g) nový dovolací důvod, že „ rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy “. Jde tedy o dovolací důvod, který v podstatě vychází z dosavadní aplikační praxe Nejvyššího soudu uplatňované ve vztahu k dovolání obviněného opírajícího se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
17. Nejvyšší soud podle zásady platné pro trestní řízení, že procesní úkony se zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení, nikoli v době činu (srov. například Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), při svém rozhodování v dovolacím řízení po 1. 1. 2022 je povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 (účinné od 1. 1. 2022), avšak s tím, že i nadále pro rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006).
18. Dovolací námitky obviněného směřují jednak proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů a proti hodnocení provedených důkazů, a dále proti právní kvalifikaci jeho jednání. Pokud se týká prvního okruhu námitek, obviněný zdůrazňuje, že od počátku trestního řízení spáchání trestné činnosti popírá. Obviněný znovu zpochybňuje věrohodnost výpovědí svědků K. a H., nesouhlasí se způsobem, jakým soudy hodnotily provedené důkazy, a taktéž opětovně namítá neprovedení důkazu znaleckým posudkem. Je třeba zdůraznit, že obviněný naprostou většinu svých námitek již uplatnil v rámci řádného opravného prostředku – odvolání proti rozsudku soudu I. stupně (podstatná část dovolání obviněného je doslovným opakováním odvolacích námitek) a odvolací soud se s těmito všemi námitkami důkladně vypořádal v rámci odůvodnění svého rozsudku. Nejvyšší soud především upozorňuje na skutečnost, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v odvolání a s nimiž se odvolací soud řádně vypořádal, což se v daném případě stalo. Nejvyšší soud se se závěry okresního i krajského soudu zcela ztotožnil a může na ně plně odkázat. K jednotlivým dovolacím námitkám Nejvyšší soud dodává následující.
19. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může, jen pokud je naplněn některý z předpokladů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tj. jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Ani jeden z uvedených důvodů však nedopadá na projednávaný případ. Extrémní nesoulad skutkových zjištění s provedenými důkazy nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Klatovech, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Plzni na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná o žádný obviněným namítaný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními nalézacího soudu. Naopak, na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů a také zcela přezkoumatelným způsobem je rozvedly v odůvodnění napadených rozhodnutí. Okresnímu soudu v Klatovech nelze vytknout jako pochybení, pokud při rozhodnutí o vině obviněného vycházel zejména z výpovědí svědků K. a H., kterým obviněný opakovaně prodal pervitin. Oba svědci o tom, že kupovali pervitin od obviněného, vypovídali v přípravném řízení i u hlavního líčení, přičemž nalézací soud řádně odůvodnil, proč výpovědím těchto svědků uvěřil. S jeho závěry se ztotožnil i soud odvolací. Výpovědi dalších svědků vinu obviněného nezpochybňují, tito svědci pouze popřeli, že by od obviněného dostali pervitin. Za prodej či předání pervitinu těmto dalším osobám však obviněný nebyl uznán vinným. Naopak závěr o vině obviněného je podporován i dalším důkazem – odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví chemie, fyzikální chemie, kterým bylo zjištěno, že na obou digitálních vahách nalezených u obviněného v kiosku, byla prokázána přítomnost metamfetaminu a efedrinu, resp. pseudoefedrinu. S obhajobou obviněného ohledně tohoto důkazu se dostatečně vypořádaly soudy obou stupňů, které taktéž řádně odůvodnily, proč nevyhověly návrhu obviněného na přibrání soudního znalce a vypracování znaleckého posudku za účelem zjištění, zda se na vahách mohly zachovat stopy metamfetaminu po dobu tří let. Nejvyšší soud se plně ztotožnil s uvedenými závěry soudů obou stupňů a dodává, že se v tomto případě rozhodně nejedná o nedůvodně neprovedený podstatný důkaz ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. řádu nebo §134 odst. 2 tr. řádu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. řádu vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.
20. S námitkami obviněného proti právní kvalifikaci jeho jednání se již také řádně vypořádaly soudy nižších stupňů v rámci odůvodnění svých rozhodnutí, kdy obviněný i v tomto směru pouze opakuje své námitky, které již uplatnil jednak v řízení před soudem I. stupně a poté i v odvolacím řízení. Ani Nejvyšší soud nemohl přisvědčit těmto dovolacím námitkám a zcela se ztotožňuje s právními závěry soudů nižších stupňů, na které lze plně odkázat. I Nejvyšší soud zdůrazňuje, že pro naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku skutečně není podstatné, jaké množství pervitinu obviněný dalším osobám prodal, ani množství účinné látky, kterou tento pervitin obsahoval. Uvedená skutková podstata tohoto trestného činu je naplněna jednáním spočívajícím mj. v prodeji jakéhokoli množství pervitinu jiné osobě, neboť zákon nestanoví, jaké množství omamné nebo psychotropní látky se vyžaduje ke spáchání tohoto trestného činu (na rozdíl od trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 tr. zákoníku). Stejně tak není rozhodná ani kvalita prodaného pervitinu, resp. množství účinné látky v něm obsažené. Odkaz na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013 včetně přílohy a jeho výklad nabízený obviněným ve vztahu k projednávané věci není přiléhavým, Nejvyšší soud se stejně jako obecné soudy nemohl ztotožnit s argumentací obviněného v podaném dovolání.
21. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněného P. K. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o jeho odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 3. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Monika Staniczková