ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.334.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 334/2022-918
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 5. 2022 o dovolání obviněného M. S., nar. XY v XY, státního občana Slovenské republiky, trvale bytem XY, Slovenská republika, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2021, sp. zn. 2 To 108/2021, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 8/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného M. S. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 47 T 8/2020, byl obviněný M. S. uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle §173 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku mu byl též uložen trest vyhoštění na dobu 5 (pěti) roků. Podle §228 odst. 1 tr. řádu a §229 odst. 2 tr. řádu bylo dále rozhodnuto o náhradě škody poškozeným.
2. Podle skutkových zjištění Městského soudu v Praze se obviněný dopustil trestné činnosti jednáním spočívající v tom, že:
dne 12. 10. 2017 v době od 00:02 hodin do 05:51 hodin v XY v bytě č. 7, kde mu bylo poškozeným V. P., narozeným XY umožněno přespání v pokoji pro hosty, poškozeného napadl opakovanými údery pěstmi do obličeje a hlavy, v důsledku čehož byl poškozený odražen na zeď, o niž se udeřil do zátylku, opakovaně jej udeřil sedákem židle do hlavy do týlní oblasti, následně mu nastříkal do očí deodorant, poškozenému se podařilo vysmeknout a utéct do ložnice, kam však za ním obžalovaný přišel, srazil jej na zem, kde jej zaklekl a požadoval vydání finanční hotovosti, u čehož poškozeného škrtil řetízkem z chirurgické ocele o délce cca 50 cm, který měl poškozený na krku, jenž v jeho délce překřížil a překřížení na krku utahoval, čímž poškozeného rdousil, poté mu opakovaně přikládal ke krku pilkový nůž, který si opatřil v kuchyni, následně poškozeného znovu s blíže nezjištěnou četností bil pěstmi do obličeje, obžalovaný byt prohledal a poškozenému odcizil
mobilní telefon značky Samsung Galaxy J5 dual Sim včetně SIM karty s účastnickým telefonním číslem XY, IMEI: XY v hodnotě 3.000,- Kč,
mobilní telefon značky Sony Ericson, IMEI: XY v hodnotě 1.000,- Kč,
náramkové hodinky značky Dilberg Kern v hodnotě 3.000,- Kč,
parfém značky Dolce Gabanna v hodnotě 500,- Kč,
parfém značky Yves Saint Laurent v hodnotě 300,- Kč,
parfém značky Porsche Design Essence v hodnotě 100,- Kč,
řetízek o délce 50 cm s přívěškem z chirurgické oceli ve tvaru pružiny značky Police v hodnotě 500,- Kč,
USD v nezjištěné výši,
peněženku s nezjištěnou finanční hotovostí, občanským průkazem a legitimací na MHD,
přičemž v důsledku uvedeného jednání poškozený V. P. utrpěl tržně zhmožděnou ránu v oblasti levého obočí délky cca 3 cm, oboustranné brýlové krevní výrony s otokem očních víček vlevo uzavírající oční štěrbinu a krevními výrony pod spojivkou levého oka, pohmoždění měkkých tkání celého obličeje, krevní výron v měkkých pokrývkách lebních v týlní krajině vlevo, puklinu spodiny lební (týlní kosti vlevo), oděrky vpravo na krku a na pravém lokti, v důsledku čehož byl omezen v obvyklém způsobu života nutným klidovým režimem, chirurgickým sešitím rány v levém obočí, užíváním léků tlumících bolest a opakovanými lékařskými vyšetřeními na dobu delší než jeden týden, avšak v důsledku násilí, působícího o větší intenzitě na hlavu v oblasti očí a týlní krajinu mu mohl způsobit závažnější poruchu zdraví, konkrétně zlomeniny obličejových kostí, očnice, krvácení do oční koule, uskřinutí okohybných svalů, odchlípení sítnice, krvácení do mozkových obalů, v důsledku čehož by byl omezen v obvyklém způsobu života po dobu delší šesti týdnů v důsledku nutné hospitalizace a dodržování klidového léčebného režimu, s možností postižení vidění na nikoli jen krátce přechodnou dobu,
odcizením věcí poškozenému způsobil škodu ve výši nejméně 8.400 Kč, přičemž výlohy spojené s poskytnutou lékařskou péčí proplatila léčebným zařízením Vojenská zdravotní pojišťovna ČR, Praha 2, Bělehradská 269/130 ve výši 11.205 Kč.
3. O odvolání, které obviněný M. S. podal proti výše citovanému rozsudku, rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 12. 2021, sp. zn. 2 To 108/2021 tak, že odvolání obviněného jako nedůvodné podle §256 tr. řádu zamítl.
4. Z hlediska rekapitulace dosavadního průběhu řízení nutno připomenout, že Městský soud v Praze v předmětné věci rozhodoval již podruhé poté, co byl jeho první rozsudek ze dne 20. 1. 2021 zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 2 To 38/2021 z důvodu neúplných a nejasných skutkových zjištění a věc vrácena soudu prvního stupně k učinění nového rozhodnutí.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný M. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a skutkové a právní závěry odvolacího soudu jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.
6. Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný namítá, že závěry odvolacího soudu jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, resp. učiněná skutková zjištění odvolacího soudu jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Obviněný do svého mimořádného opravného prostředku v podstatě přenesl totožné námitky, jak je uplatnil již v předcházejícím podaném odvolání. Obviněný znovu namítá, že závěr o tom, že poškozený měl být napaden obviněným, je činěn na základě skutečnosti, že se poškozený, obviněný, svědkyně P., B. a R. nacházeli ve stejném restauračním zařízení, a na základě tvrzení poškozeného, že osoba, která ho napadala, byla osoba, kterou poznal v onom restauračním zařízení na XY, a to přestože poškozený sám uváděl, že byl v době útoku natolik omámený, že nemůže vyloučit, že do jeho bytu mohl přijít někdo jiný. Nelze tedy bez důvodných pochybností dospět k závěru, že to byl právě obviněný, kdo napadl a oloupil poškozeného. O přítomnosti jiné osoby v bytě poškozeného svědčí i to, že poškozený při fotorekognici, ani v hlavním líčení, neoznačil obviněného za pachatele předmětného jednání, což potvrzuje, že stav, v němž se poškozený nacházel, byl daleko od stavu střízlivosti a je tedy zřejmé, že schopnost poškozeného správně si pamatovat a zapamatovat byla ovlivněna. V dané důkazní situaci tzv. tvrzení proti tvrzení měla být aplikována zásada in dubio pro reo. Nutno odmítnout též závěr odvolacího soudu, že skutečnost, že se trestného činu dopustil obviněný, je dovozována z toho, že měl být tou osobou s vysokou mírou pravděpodobnosti. Identifikace pachatele musí být zcela jednoznačná, nikoli pouze pravděpodobná. I z toho důvodu měla být uplatněna zásada in dubio pro reo.
7. Obviněný shledává nevěrohodnou výpověď svědka R., neboť tento svědek byl v minulosti 11x soudně trestán a přebral obviněnému přítelkyni. Obviněný také logicky zdůvodnil, proč psal svědkovi R., aby o něm nemluvil s policií. Jako důvod uvedl, že chtěl před nepříjemnostmi ochránit svou tehdejší přítelkyni, svědkyni O., neboť na něj byl vydaný na Slovensku zatykač. Rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry a právním posouzením taktéž plyne ze skutečnosti, že na místě činu se nenacházely žádné biologické či daktyloskopické stopy, svědčící o jeho přítomnosti v bytě, jež by byly vyhodnoceny tak, že identifikují obviněného. O přítomnosti obviněného na místě činu a o jeho vině nesvědčí ani kamerové záznamy z metra, záznamy o telekomunikačním provozu příslušných zařízení a jejich pohyb, EMAI a SIM karet či sdělení AAA RADIOTAXI. Rovněž nebylo postaveno najisto, zda a případně jaké telefonní číslo užíval, neboť nebyla doložena žádná smlouva s telefonním operátorem, ze které by bylo možno uzavřít, že je uživatelem toho kterého konkrétního telefonního čísla. Stejně tak nebyl proveden jakýkoli důkaz o shodě hlasu obviněného a osoby, která si měla volat AAA RADIOTAXI, nadto ani volání si taxi služby není a nemůže být důkazem o jakémkoli jednání v nějakém bytě.
8. Další pochybení obviněný shledává v zamítnutí jím navrhovaných důkazů soudem prvního stupně, konkrétně výslechu svědka F., který se měl vyjádřit k tomu, kde se v době skutku obviněný nacházel, svědka S., jenž mohl popsat, jak vypadal předmětný byt bezprostředně po napadení poškozeného a svědka P. S., policisty, jenž se mohl vyjádřit k průběhu ohledání místa činu. Policejní orgán dále obviněnému znemožnil provést důkaz genetickými stopami zajištěnými na místě činu, čímž porušil jeho právo na obhajobu.
9. Obviněný je též přesvědčený, že jednání, které je mu kladeno za vinu, je nesprávně právně kvalifikované, neboť aby se mohlo jednat o trestný čin loupeže, tak by muselo být prokázáno, že násilí či pohrůžka násilí předcházela zmocnění se cizí věci. V posuzovaném případě však z výpovědi poškozeného vyplynulo, že sousled událostí byl opačný.
10. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a podle §265m odst. 1 tr. řádu sám rozhodl rozsudkem tak, že obviněného zprošťuje obžaloby.
11. K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že dovolatel v podaném dovolání uplatňuje na základě tvrzeného extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Protože však obviněný v dovolání také namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, což je dovolací důvod uvedený od 1. 1. 2022 v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo jako nedůvodné podle §256 tr. řádu zamítnuto jeho odvolání podané proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, mělo být správně jeho dovolání opřeno o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu v jeho tzv. druhé alternativě ve spojení s dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu. Podle státní zástupkyně námitky obviněného pod uvedené dovolací důvody, ani pod žádné jiné z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, věcně nespadají.
12. Námitky obviněného, ve kterých soudům vytýká zejména nesprávné hodnocení důkazů, konkrétně nesprávné hodnocení výpovědi svědka R., záznamů o telekomunikačním provozu, kamerových záznamů, zpráv AAA RADIOTAXI a absenci biologických a daktyloskopických stop obviněného na místě činu, nelze podřadit pod tzv. extrémní nesoulad, ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, neboť podstatou těchto námitek je brojení proti chybnému hodnocení důkazů nalézacím soudem a soudem odvolacím.
13. Jak dále státní zástupkyně poukázala, skutková zjištění Městského soudu v Praze podstatná pro právní posouzení věci přitom mají odpovídající obsahové zakotvení v řadě důkazů. Nalézací soud při svých závěrech vycházel zejména z věrohodné výpovědi poškozeného P., s níž korespondovaly výpovědi svědkyň B. a P., které potvrdily, že to byl právě obviněný, jenž předmětného večera odcházel s poškozeným k němu domů s tím, že u něj přespí. Obě svědkyně obviněného označily jako osobu odcházející s poškozeným do jeho bytu také při fotorekognici. Obdobně vypovídal i svědek R., který obviněného s poškozeným seznámil, přičemž obviněný svědkovi brzy ráno po předmětné události zaslal SMS zprávu, ve které jej žádal, aby o něm nehovořil s policií, což je doloženo údaji o uskutečněném telekomunikačním provozu. Nalézací soud za zásadní důkazní zdroj označil výpisy o uskutečněném telekomunikačním provozu zařízení a v nich užívaných telefonních číslech obviněného a poškozeného, které poskytly přehled o pohybu obou uvedených osob v daném místě a čase a v případě obviněného i v době po činu. Důležitým důkazem byl také obsah hovoru obviněného s taxislužbou, jakož i obrazový záznam z metra a závěry znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Tyto důkazy svědčí mimo jiné o tom, že si osoba, která se představila jako M., v ranních hodinách dne 12. 10. 2017 objednala taxi z telefonního čísla, jež bylo v období od 11. 10. 2017 do 16. 10. 2017 používáno v mobilním telefonu, který byl v době útoku lokalizován v oblasti, kde se nachází byt poškozeného, přičemž se jednalo o tentýž mobilní telefon, který měl obviněný u sebe v době dodání do výkonu trestu. Taxislužba pak osobu, jež si objednala odvoz, odvezla do XY, kde byl ve stejnou dobu lokalizován také mobilní telefon zn. Samsung, který byl při napadení odcizen poškozenému. Do tohoto telefonu obviněný dne 18. 10. 2017 vložil svou SIM kartu a v týž den užil mobilní telefon zn. Sony Ericson, který byl poškozenému také odcizen z bytu. Nalézací soud nepřikládal podstatný význam skutečnosti, že poškozený v rámci fotorekognice a v hlavním líčení neoznačil obviněného za pachatele předmětného jednání, neboť totožnost pachatele byla nade vší pochybnost prokázána výše uvedenými důkazy, které tvoří ucelený řetězec a vylučují, že by poškozeného v jeho bytě napadl někdo jiný, než obviněný.
14. Pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu nelze podřadit námitky obviněného, že nalézací soud neprovedl jím navrhované důkazy, konkrétně nevyslechl svědky F., S. a P. S. a že mu policejní orgán znemožnil provést důkaz genetickými stopami zajištěnými na místě činu. V posuzovaném případě je s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování zřejmé, že se nejedná o tzv. opomenuté důkazy, neboť za opomenutý důkaz nelze označit důkazní návrh, kterým se soud prvního stupně řádně zabýval, avšak rozhodl, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněným navrhované důkazy by neměly na posouzení skutkového stavu věci žádný vliv. Nalézací soud se důvody zamítnutí obviněným navrhovaných důkazů zabýval v odůvodnění svého rozsudku pod body 22 a 23, kde mimo jiné uvedl, že skutečnosti, které by mohly být zjistitelné z obviněným navrhovaných důkazů, přesahují rámec potřebný pro zjištění skutkového základu věci a jejich provedení by nemohlo vést k obohacení současné důkazní situace. Nalézací soud u každého z navržených důkazů uvedl důvody, které jej vedly k závěru o jeho nadbytečnosti. Odvolací soud v postupu nalézacího soudu ohledně zamítnutí obviněným navrhovaných důkazů neshledal porušení práv obviněného a s postupem nalézacího soudu se ztotožnil (viz bod 12 v odůvodnění napadeného usnesení).
15. Byť by se mohlo zdát, že námitku obviněného, ve které brojí proti právní kvalifikaci předmětného jednání jako trestného činu loupeže, lze podřadit pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu v jeho tzv. druhé alternativě ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tak pod tento dovolací důvod, ani pod žádný jiný, věcně nespadá. Obviněný prostřednictvím této námitky totiž opět vyjadřuje nesouhlas s hodnocením důkazů soudy, a to s hodnocením výpovědi poškozeného, ze které dovozuje oproti soudům rozdílné skutkové závěry. Obviněný namítá, že z výpovědi poškozeného nelze dovodit, že by došlo ke spáchání zločinu loupeže. Podle obviněného poškozený tvrdil, že k násilnému jednání ze strany pachatele mělo dojít až poté, co se pachatel zmocnil věcí poškozeného. Byť tato námitka nespadá pod žádný z dovolacích důvodů, tak k ní státní zástupkyně uvádí, že není důvodná, neboť z výslechu poškozeného v hlavním líčení vyplynulo, že obviněný po poškozeném při napadání (pěstmi, škrcením, strkáním, ránou sedákem od židle, přiložením pilkového nože ke krku, atd.) chtěl peníze a ptal se jej, kde je má. Za pravdivé tak nelze označit tvrzení dovolatele, že poškozený uváděl, že k násilí na jeho osobě došlo až poté, co se pachatel zmocnil jeho věcí. Nejen ze skutkové věty nalézacího soudu, ale i z výpovědi poškozeného, ze které nalézací soud při svých skutkových závěrech vycházel, lze dovodit, že obviněný se zmocnil věcí poškozeného, tedy cizích věcí, násilím, a jelikož násilí dosáhlo takové intenzity, že bylo způsobilé přivodit poškozenému těžkou újmu na zdraví, tak svým jednáním obviněný naplnil skutkovou podstatu pokusu zvlášť závažného zločinu loupeže podle §21 odst. 1 trestního zákoníku k §173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.
16. Státní zástupkyně proto uzavřela, že dovolací námitky obviněného pod vytýkané (ani žádné jiné) dovolací důvody podřadit nelze. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu].
18. Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
19. Jak již bylo shora zmíněno, obviněný své dovolání podal s odkazem na důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021). Podle něj se dovolání podávalo, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto důvodu bylo možné namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nešlo, nebo že šlo o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, v zásadě nebylo možné, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Posouzení správnosti právních závěrů bylo možné posuzovat pouze na základě skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, eventuálně soudem odvolacím, jež dovolací soud zásadně nemohl měnit. Vedle vad týkajících se právního posouzení skutku bylo možno vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívají přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
20. Tyto zásady bylo možné prolomit, jestliže nebyly dodrženy zásadní požadavky spravedlivého procesu (srov. článek 6 Listiny a články 36 a 38 Úmluvy), neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu, a to v případě opomenutých důkazů, důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a pokud je zjištěno svévolné hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
21. V době rozhodování Nejvyššího soudu (pozn. a rovněž v době, kdy bylo podáno dovolání, tj. v únoru roku 2022) je od 1. 1. 2022 účinná novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci níž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (v nezměněné dikci) je vymezen v písmenu h) téhož ustanovení. Vložen byl pod písmenem g) nový důvod, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“.
22. Nejvyšší soud podle zásady platné pro trestní řízení, že procesní úkony se zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení (srov. například Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), při svém rozhodování v dovolacím řízení po 1. 1. 2022 je povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 (účinné od 1. 1. 2022), avšak s tím, že i nadále pro rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Přitom též platí, že rozsah a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání (§265f odst. 2 tr. řádu).
23. Dovolací námitky obviněného směřují jednak proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů a proti hodnocení provedených důkazů, a dále proti právní kvalifikaci jeho jednání. Pokud se týká prvního okruhu námitek, obviněný zdůrazňuje, že nebylo bez pochybností prokázáno, že to byl právě on, kdo napadl poškozeného. Obviněný znovu zpochybňuje jednak schopnost poškozeného správně si zapamatovat průběh události, a jednak věrohodnost výpovědi svědka R. Obviněný namítá, že ani ostatní důkazy neprokazují jeho vinu a nesouhlasí se způsobem, jakým soudy provedené důkazy hodnotily. Opětovně taktéž namítá neprovedení důkazů výslechy navrhovaných svědků, kdy zejména svědka F. považuje za svědka zásadního. Je třeba zdůraznit, že obviněný všechny tyto námitky již uplatnil v rámci řádného opravného prostředku – odvolání proti rozsudku soudu I. stupně (veškeré odůvodnění dovolání obviněného je doslovným opakováním odvolacích námitek) a odvolací soud se s těmito všemi námitkami důkladně vypořádal v rámci odůvodnění svého rozsudku. Nejvyšší soud především upozorňuje na skutečnost, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v odvolání a s nimiž se odvolací soud řádně vypořádal, což se v daném případě stalo. Nejvyšší soud se se závěry Městského soudu v Praze i Vrchního soudu v Praze zcela ztotožnil a může na ně plně odkázat. K jednotlivým dovolacím námitkám Nejvyšší soud dodává následující.
24. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může, jen pokud je naplněn některý z předpokladů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tj. jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Ani jeden z uvedených důvodů však nedopadá na projednávaný případ. Extrémní nesoulad skutkových zjištění s provedenými důkazy nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Praze, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Vrchní soud v Praze na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná o žádný obviněným namítaný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními nalézacího, potažmo odvolacího soudu. Naopak, na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění, učiněná na základě provedených důkazů a také zcela přezkoumatelným způsobem je rozvedly v odůvodnění napadených rozhodnutí. Městskému soudu v Praze nelze vytknout jako pochybení, že při rozhodnutí o vině obviněného vycházel z výpovědi poškozeného P., která je podporována výpověďmi svědků R., B. a P., a že za podstatný usvědčující důkaz považuje výpisy o uskutečněném telekomunikačním provozu zařízení a v nich užívaných telefonních čísel obžalovaného a poškozeného. Obviněný opakovaně zpochybňuje schopnost poškozeného si v inkriminovaný večer správně zapamatovat události, avšak Nejvyšší soud musí konstatovat, že poškozený P. vypovídal v průběhu trestního řízení konzistentně a podrobně popsal průběh onoho večera a noci, a to až do svého napadení. Poté si vybavuje až chvíli, kdy do bytu přišli policisté. Tento svůj stav si poškozený vysvětluje tím, že mu obviněný musel dát něco do pití, neboť se pak během jeho útoku cítil malátný. Poškozený sice nepoznal při fotorekognici ani u hlavního líčení obviněného jako útočníka, ale trval na tom, že do svého bytu vstoupil s člověkem, se kterým se seznámil v baru, kde byl se svými kolegyněmi, a tento člověk ho také napadl, v bytě do té doby nikdo jiný nebyl. O tom, že v baru se seznámil poškozený právě s obviněným S., nejsou žádné pochybnosti, obviněného poznaly svědkyně B. a P. a jeho identitu potvrdil zejména svědek R., který obviněného do baru přivedl a seznámil ho s poškozeným. Všichni uvedení svědci potvrdili, že poškozený a obviněný z baru odcházeli společně s tím, že poškozený nabídl obviněnému možnost přespání u sebe v bytě. Skutečnost, že do bytu s poškozeným přišel právě obviněný, který ho následně napadl, je prokázána nejen výpovědí poškozeného, který jednoznačně trval na tom, že útočníkem byl ten, s kým se seznámil v baru před kolegy, ale též záznamy o telekomunikačním provozu, které prokazují výskyt mobilních telefonů obviněného a poškozeného tak, jak je podrobně rozepsáno v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu i v odůvodnění usnesení soudu odvolacího. Nejvyšší soud se zcela ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že provedené důkazy tvoří ucelený řetězec nepřímých důkazů, které prokazují vinu obviněného. Jediné, co Nejvyšší soud odvolacímu soudu vytýká, je použití nepřesné formulace, že je „s vysokou mírou pravděpodobnosti“ a bez důvodných pochybností bezpečně prokázáno, že obžalovaný je identický s osobou pachatele. Pokud je něco bezpečně prokázáno bez důvodných pochybností, nelze současně uvést, že je to prokázáno „s vysokou mírou pravděpodobnosti“. Obviněnému je třeba dát za pravdu v tom směru, že identifikace osoby pachatele musí být zcela jednoznačná, nikoli pouze pravděpodobná, a to v jakékoli míře. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů však jasně vyplývá, že na základě provedených důkazů dospěly k jednoznačnému závěru, že pachatelem je právě obviněný S. Použití termínu „s vysokou mírou pravděpodobnosti“ odvolacím soudem je třeba hodnotit pouze jako nepřesnou formulaci, která neodpovídá výsledkům dokazování a všem dalším závěrům soudů obou stupňů.
25. Soudy obou stupňů taktéž řádně odůvodnily, proč nevyhověly návrhu obviněného na výslechy svědků F., S. a S. ( viz body 22. a 23. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, bod 12. odůvodnění odvolacího soudu). Nejvyšší soud se plně ztotožnil s uvedenými závěry soudů obou stupňů a dodává, že se v tomto případě rozhodně nejedná o nedůvodně neprovedený podstatný důkaz ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. řádu). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. řádu nebo §134 odst. 2 tr. řádu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. řádu vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou. Za této důkazní situace, kdy vina obviněného byla bez pochybností prokázána provedenými důkazy, bylo provádění dalších důkazů již nadbytečné, a to i v případě výslechu svědka F., jehož obviněný považuje za podstatný důkaz. Provedenými důkazy bylo totiž nepochybně prokázáno, že to byl právě obviněný a nikdo jiný, kdo v uvedenou dobu fyzicky napadl a oloupil poškozeného P. a výpověď navrhovaného svědka F. by na těchto závěrech nemohla nic změnit.
26. Otázkou právní kvalifikace jednání obviněného se dostatečně zabývaly soudy nižších stupňů v rámci odůvodnění svých rozhodnutí, kdy obviněný i v tomto směru pouze opakuje své námitky, které již uplatnil v odvolacím řízení. Ani Nejvyšší soud nemohl přisvědčit argumentaci obviněného, že uvedené jednání nelze kvalifikovat jako trestný čin loupeže, neboť zde použití násilí či pohrůžky bezprostředního násilí nepředcházelo zmocnění se cizí věci, ale sousled událostí byl opačný. Poškozený vypověděl, že útočník chtěl peníze a ziskuchtivý motiv jednání obviněného je zřejmý i z ostatních provedených důkazů – protokol o ohledání místa činu, fotodokumentace. Obviněný odcizil poškozenému peněženku, dva mobilní telefony, hodinky a další věci, při svém činu užil násilí, které bylo způsobilé poškozenému přivodit těžkou újmu na zdraví ve smyslu ustanovení §122 odst. 2 tr. zákoníku. Právní kvalifikace jednání obviněného jako zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku je tedy naprosto přiléhavá.
27. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněného M. S. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o jeho odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 19. 5. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Monika Staniczková