ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.335.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 335/2022-717
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 5. 2022 o dovolání obviněného J. H., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2021, sp. zn. 3 To 294/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 70 T 105/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 70 T 105/2019, byl obviněný J. H. uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §145 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 3 (tří) roků, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků.
2. Stalo se tak na podkladě skutkového zjištění, že:
dne 22. 12. 2018 v době kolem 04.00 hodin v XY, na ul. XY, před barem XY, tedy na místě veřejnosti přístupném, společným jednáním se spoluobžalovanými T. B. C., narozeným XY, O. K., narozeným XY, V. L. M., narozeným XY a D. Ř., narozeným XY,
obž. T. B. C. ve výskoku strhl na zem poškozeného T. T., nar. XY, a poškozeného K. Š., nar. XY, následně poškozeného Š., který ležel na pravém boku nejméně 8x udeřil pravou rukou sevřenou v pěst do oblasti hlavy, následně se postavil a s nápřahem pravé nohy kopl poškozeného do oblasti hlavy, kdy v důsledku tohoto kopu se poškozený otočil na levý bok, následně jej opětovně kopal do blíže nezjištěného místa na těle, po tomto útoku obviněný odešel k poškozenému T., kterého kopal do blíže nezjištěného místa na těle, následně fyzicky napadl doposud neustanoveného poškozeného (1), do kterého zprvu žduchal a následně do něj kopal, poté opětovně napadnul poškozeného Š. a to tak, že jej dlaní sevřenou v pěst uhodil do těla, v důsledku čehož poškozený upadl do pokleku, kde jej obviněný kopl do vrchní části těla, následně fyzicky napadl doposud neustanoveného poškozeného (č. 2), který si situaci natáčel na mobilní telefon, a to tak, že jej nejprve kopl do ruky a poté jej pravou dlaní sevřenou v pěst udeřil do oblasti brady, kdy po tomto útoku poškozený upadl na zem, před zaparkované vozidlo Taxi služby, následně obviněný opětovně napadl poškozeného Š. a to tak, že jej v době, kdy kolem něj poškozený procházel, udeřil pravou dlaní sevřenou v pěst zespod tzv. hákem do oblasti brady, v důsledku čehož poškozený Š. na chvíli ztratil rovnováhu a orientaci,
obž. O. K. fyzicky napadl poškozeného T. T., nar. XY, a to tak, že poté, co ležel na chodníku po útoku T. B. C., tak k němu přišel a s nápřahem, jakoby ve výskoku pravou nohou dupal do jeho přední části těla, následně jej kopal pravou nohou do těla, následně z místa odešel, po chvíli se vrátil, kdy se nad poškozeným sklonil a lehce jej kopal levou nohou do těla, poté opětovně z místa odešel, následně se vrátil a opětovně poškozeného kopal do přední části těla, poté poodešel k poškozenému K. Š., nar. XY, kterého fyzicky napadl a to tak, že jej bil rukou sevřenou v pěst do těla, následně poté, co obv. M. strhl na zem doposud neustanoveného poškozeného (č. 1), který se pokusil vstát, tak jej pravou nohou kopl do hlavy, kdy po tomto kopu spadl poškozený na zem,
obž. J. H. fyzicky napadl poškozeného T. T., nar. XY, a to tak, že poté, co ležel na chodníku po útoku obž. T. B. C., tak k němu přišel a kopl jej nohou do těla, poté poodešel k poškozenému K. Š., nar. XY, kterého fyzicky napadl a to tak, že jej kopal svou nohou do těla, poté se opětovně vrátil k poškozenému T., kterého opětovně kopal svou pravou nohou do hlavy a ve chvíli, kdy se poškozený snažil ze země zvednout, kdy měl hlavu a přední část trupu nad chodníkem, tak jej kopnul do hlavy, kdy po tomto útoku zůstal poškozený ležet na zemi,
obž. D. Ř. fyzicky napadl poškozeného K. Š., nar. XY a to tak, že poté, co ležel na chodníku po útoku obž. T. B. C., tak k němu přišel a kopal jej pravou nohou do oblasti nohou, po chvíli, poté, co poškozený Š. na obž. Ř. zaútočil a bil jej pěstmi do hlavy, tak jej obž. C. strhl na zem, kde následně jej následně kopl do hlavy, a následně jej obv. Ř. poté, co byl poškozený na zemi, bil pěstmi do hlavy,
obž. V. L. M. poté, co obž. C. strhl oba poškozené na zem, tak obž. M. bil poškozeného K. Š., nar. XY do vrchní části těla, následně přišel k poškozenému T. T., nar. XY, který ležel na zemi a lehce jej kopal do dolních končetin, následně z místa odešel, kdy po chvíli fyzicky napadl doposud neustanoveného poškozeného (č. 1), a to tak, že jej zezadu chytl za bundu a pravou rukou je shodil na zem a poté do něj žduchl, následně poté, co odcházel z místa směrem k ul. XY, tak fyzicky napadl poškozenou L. Č., nar. XY, která se na místo snažila mobilním telefonem přivolat pomoc a křičela na útočníky, aby toho nechali, a to tak, že ji chtěl kopnout nohou do oblasti hlavy, kdy v průběhu kopu se poškozená otočila, takže ji kopnul do oblasti zad mezi lopatky,
kdy tímto jednáním obviněných byla poškozenému T. T., nar. XY, způsobena poranění a to zhmoždění měkkých tkání obou tváří s krevními podlitinami v oblasti pravé očnice a pravé tváře, krevní výrony v oblasti spojivky pravého oka, zlomeninu zevní stěny pravé očnice a její báze bez dislokace, zlomeninu stropu levé očnice a její báze, tříštivé zlomeniny obou čelistních dutin, jejich zevní, přední i vnitřní stěny, zevní stěna levé čelistní dutiny s dislokací 0,5 cm, zlomeninu křídlovitých výběžků klínové kosti s krvácením do čelistní dutiny a sklípků čichové kosti, proniknutí vzduchu do měkkých tkání v levé spánkové a temenní krajině hlavy a vpravo při zevním okraji očnice, nedislokovanou zlomeninu nosního septa bez dislokace, otřes mozku, ošetřující lékaři hodnotí utrpěné zlomeniny obličejového skeletu jako Le Fort I, v daném konkrétním případě dochází k odlomení celého zubního výběžku horní čelisti, kdy ze soudně lékařského hlediska se jedná o zranění středně těžké, kdy doba léčení bude delší 7 dnů a v daném případě je doba léčení v délce 6 týdnů dostatečně dlouhá ke zhojení utrpěných poranění, avšak dle závěrů znaleckého posudku je nutno konstatovat, že toliko shodou náhod nedošlo k naplnění taxativ poškození důležitého orgánu a vzniku daleko závažnějších poranění, kdy byl-li by útok veden kopem proti obličeji poškozeného, který se nacházel v poloze vleže, či pokleku, pak jde o mechanismus způsobilý ke vzniku nepoměrně závažnějších poranění, jako je zhmoždění mozku, krvácení do dutiny lební apod., což jsou poranění, která ze soudně lékařského hlediska naplňují taxativa poškození důležitého orgánu, bylo-li by dupáno či kopáno do hrudníku, respektive břicha poškozeného, který se nacházel v poloze vleže, pak jde o mechanismus způsobilý ke vzniku nepoměrně závažnějších poranění, jako je rozsáhlé zhmoždění nitrohrudních, či nitrobřišních orgánů s rozsáhlým krvácením do dutiny hrudní či břišní, dále pak vzniku rozsáhlého pneumothoraxu v důsledku roztržení plicního parenchymu zlomenými žebry apod., kdy ze soudně lékařského hlediska se jedná o poranění, která naplňují taxativa poškození důležitého orgánu či delší dobu trvající poruchy zdraví,
a minimálně obžalovaný J. H. byl při vedení jednoho ze svých útoků, kdy ve chvíli, kdy se poškozený T. T., nar. XY, snažil ze země zvednout, kdy měl hlavu a přední část trupu nad chodníkem, tak jej kopnul do hlavy, kdy po tomto útoku zůstal poškozený ležet na zemi, plně srozuměn s možností přivodit napadenému T., s přihlédnutím k mechanismu, lokalizaci, síle a povaze ataku, vážnou dlouhodobě trvající zdravotní poruchu,
a dále byla jednáním obžalovaných poškozenému K. Š., nar. XY, způsobena poranění a to zhmoždění měkkých tkání hlavy projevující se pohmatovou bolestivosti s krvácením z nosních dírek, mnohočetné oděrky kůže v obličeji, otok měkkých pokrývek lebních při přechodu pravé temeně-spánkové krajině hlavy, mnohočetné krevní podlitiny v oblasti paží a zhmoždění měkkých tkání pravého palce v oblasti záprstně- prstního kloubu, kdy se jedná ze soudně lékařského hlediska o zranění lehké, kdy doba léčení v délce do 7 dnů je dostatečně dlouhá ke zhojení utrpěných poranění, a poškozená L. Č., nar. XY, a neznámý poškozený č. 1 a č. 2 lékařská ošetření nevyhledali.
3. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného T. B. C.
4. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obvinění J. H. a T. B. C. rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. 2. 2021, sp. zn. 3 To 294/2020, tak, že podle §256 tr. ř. obě podaná odvolání jako nedůvodná zamítl.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
5. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě podal obviněný J. H. dne 28. 5. 2021 prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. Obviněný shledal opodstatněnost aplikace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021) v tom, že rozhodnutími soudů nižších stupňů došlo k zásahu do práva na spravedlivý proces, a to v kontextu s judikaturou Ústavního i Nejvyššího soudu, na kterou blíže odkázal. Pokud soudy obou stupňů dospěly ke skutkovému závěru, že kopl poškozeného T. T. do hlavy, což opírají o kamerový záznam, má za to, že tato skutková zjištění nalézacího soudu, která bezezbytku přejal soud odvolací, jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, neboť v provedeném dokazování nemají žádnou relevantní oporu. Těmito zjištěními, resp. o ně opřenými právními závěry bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces.
7. Zdůraznil, že ve věci jsou klíčové pouze dva důkazy, a to znalecký posudek MUDr. Petra Handlose, PhD., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství ze dne 25. 4. 2019, a kamerový záznam. Ze znaleckého posudku se výslovně podává, že „není možno jednoznačně kategorizovat, při kterém z útoků ten který z poškozených utrpěl objektivizovaná poranění“. Pokud znalec hypoteticky popisuje následky, které by útoky toho kterého z obviněných mohly mít, výslovně k tomu uvádí, „budeme vycházet z výpisu z úředního záznamu a vyhodnocení kamerového záznamu“. Podle obviněného však závěr o vině opřít o úřední záznam policie nelze, neboť tento není důkazem. Zdůrazňuje, že závěry o skutkovém stavu musí mít podklad toliko v procesně použitelných důkazech, v dané věci tedy v kamerových záznamech. Ze záznamu na č. l. 83 vyplynulo, že útočil toliko dvěma kopy, jakékoliv jiné jeho útoky nejsou průkazné. V čase 4 hodiny 00 minut 21 vteřin usiloval o zásah do spodní části zad či hýždí poškozeného K. Š. a pravděpodobně jej vůbec nezasáhl. Tento útok rozhodně nebyl s to způsobit těžkou újmu na zdraví. Klíčovým momentem je čas 4 hodiny 00 min 48 vteřin, kdy jednou kopl do poškozeného T. T. Pokud oba soudy dospěly k závěru, že tento kop směřoval do hlavy poškozeného, to striktně popírá. Z kamerového záznamu navíc nelze dovodit, kam přesně kop směřoval, zda proti hlavě poškozeného či proti horní části jeho trupu nebo ruce, o které se opíral. V rámci odvolání předložil tři pořízené snímky tzv. screenshoty klíčových okamžiků předmětného kamerového záznamu v časech 4 hod. 00 min 48 a 49 vteřin, z nichž je patrno, že v klíčovém okamžiku kopu je mezi kamerou a tělem poškozeného překážka v podobě stojící osoby. Podle odvolacího soudu však tyto nemohou obstát, když nezahrnují celý skutkový děj ani na nich není zaznamenán okamžik kopu do hlavy.
8. Dovolatel akcentoval, že jeho vina musí být prokázána bez rozumných pochybností, proto nelze učinit skutkový závěr, že skutečně kopl poškozeného do hlavy, přičemž není vyloučena jeho obhajoba, že poškozeného zasáhl do pravé ruky. Pokud policejní orgán vypracoval vyhodnocení kamerového záznamu a sepsal o tom úřední záznam, jeho jednání popsal zcela nepřesně a výrazně v jeho neprospěch. Opřel-li soud fakticky své závěry o vině o toto hodnocení, pak jednoznačně pochybil. Na místě se pohybovala celá řada dalších osob, které útočily a mohly způsobit zranění hlavy poškozenému. Je též třeba zmínit útok spoluobviněného T. B. C. proti oběma poškozeným v samotném počátku incidentu, v jehož důsledku oba upadli na zem, ani není vyloučen útok dalších obviněných v době, kdy byl ležící poškozený v zákrytu za okolo stojícími osobami.
9. Má za to, že skutkové závěry soudů obou stupňů o kopu dovolatele do hlavy poškozeného T. T. jsou v extrémním rozporu s provedeným dokazováním, jestliže jiný důkaz o kopu do hlavy bez relevantních pochybností nesvědčí a z předmětného záznamu není v důsledku zákrytu jinou osobou (stojící mezi kamerou a poškozeným) patrno, kam přesně na tělo poškozeného kop dovolatele dopadl. Z těchto důvodů nemohou napadená rozhodnutí obou soudů obstát.
10. Dále poukazuje na rozpor mezi odůvodněním napadeného rozhodnutí, jak bylo vyhlášeno u veřejného zasedání dne 22. 2. 2021 a písemným vyhotovením napadeného usnesení, které v podrobnostech cituje s tím, že v písemném vyhotovení absentují úvahy odvolacího soudu o pohybu hlavou poškozeného, údajně navazujícím na dopad kopu, který měl být podle ústního odůvodnění napadeného rozhodnutí důvodem, pro který odvolací soud neuvěřil obhajobě dovolatele a dospěl k závěru, že kop směřoval proti hlavě poškozeného. Ze záznamu je však patrno, že hlava poškozeného nejde do záklonu, ale kopíruje pohyb trupu. Oproti tomu v písemném vyhotovení rozhodnutí odvolací soud toliko konstatuje, že kop směřoval do obličeje, aniž by blíže tento závěr zdůvodnil.
11. Z ústního odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud závěr o dopadu kopu na hlavu (obličej) poškozeného, který je klíčový pro závěr o vině, učinil na základě pohybu hlavy poškozeného po dopadu kopu. Podle obviněného je nicméně takový závěr závěrem odborným, který není oprávněn učinit soud, ale toliko znalec z oboru kriminalistiky, specializace forenzní biomechaniky. Opřel-li odvolací soud své rozhodnutí o závěr, který nebyl z důvodu nedostatku odbornosti učiněn, je takové rozhodnutí v rozporu s právem na spravedlivý proces. Tuto svou argumentaci dovolatel opřel o závěry znaleckého posudku z oboru kriminalistiky, specializace forenzní biomechaniky ze dne 15. 3. 2021 vypracovaného znalcem PhDr. Jiřím Strausem, DrSc., který přiložil ke svému dovolání. Z tohoto mělo vyplynout, že z analýzy videozáznamu je zřejmé, že obviněný provedl kop pravou dolní končetinou proti tělu sedícího poškozeného T. T. Vlastní dopad nohy do těla sedícího muže není vidět. Pohled na oba muže je částečně překryt třetí osobou, která stojí mezi oběma muži a kamerou, která zachytila pohyb. Dle znalce z hlediska forenzně biomechanického hodnocení je možné uvažovat, jak kop do hlavy, tak také do jiného místa horní části hrudníku nebo paže. Z pohybu těla poškozeného navazujícího na okamžik dopadu kopu na tělo poškozeného, nelze bez důvodných pochybností soudit, že uvedený kop směřoval do hlavy. Citovaný posudek svědčí o tom, že odvolací soud vybočil z mezí své odbornosti a nesprávně vyhodnotil znaleckou otázku, k jejímuž posouzení není odborně vybaven.
12. Obviněný shrnul, že pokud jsou napadená rozhodnutí obou soudů založena na skutkovém závěru, že kop směřoval do hlavy poškozeného, je tento závěr v extrémním rozporu s provedeným dokazováním, neboť z dokazování vyplývá jako zcela reálná a rovnocenná jak varianta, že klíčový kop skutečně směřoval proti hlavě poškozeného, tak i varianta, že tento směřoval do hrudníku či do paže poškozeného, čímž by nebyla opodstatněná právní kvalifikace těžkého ublížení na zdraví. Rovněž nový, dosud neprovedený důkaz znaleckým posudkem forenzního biomechanika svědčí o pravdivosti verze o kopu směřujícímu mimo hlavu poškozeného.
13. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku obviněný J. H. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně a tomuto vrátil věc k novému projednání.
14. Z vyjádření státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) k podanému dovolání vyplývá, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje obviněný v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Uvedla, že je třeba odmítnout tvrzení obviněného o existenci extrémního nesouladu mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam jí připisovat z hlediska skutkového děje.
15. Pokud jde o přiložený znalecký posudek z oboru kriminalistiky, specializace forenzní biomechanika, vypracovaný dne 15. 3. 2021, k tomuto nelze podle státní zástupkyně přihlédnout, neboť tento znalecký posudek byl vypracován až po právní moci rozhodnutí v této trestní věci. Státní zástupkyně se ztotožnila s názory soudů obou stupňů, že obviněný je usvědčován zásadním přímým důkazem provedeným v řízení již před soudem prvního stupně, a to kamerovým záznamem, z něhož je patrný kop obviněného vedený s nápřahem nohy, který směřoval do obličeje poškozeného T. T., který se právě pokoušel ze země vstát. Po kopu zůstal na zemi bezvládně ležet. Pokud jde o odvolací námitky včetně doložených screenshotů, ty nemohou obstát, neboť nezahrnují celý skutkový děj ani na nich není zaznamenán okamžik kopu do hlavy. Ze znaleckého posudku MUDr. Petra Handlose PhD., z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství vyplynulo, že měl před vyhotovením znaleckého posudku k dispozici spisový materiál, přičemž dovodil, že pokud byl vůči poškozenému T. T., který se nacházel v poloze vleže, či pokleku, veden útok kopem, pak jde o mechanismus způsobilý ke vzniku nepoměrně závažnějších poranění, a to zhmoždění mozku, krvácení do dutiny lební atd., která ze soudně lékařského hlediska naplňují taxativa poškození důležitého orgánu. Jednoznačně znalec uzavřel, že v tomto konkrétním případě byl z pohledu intenzity působícího násilí reálný předpoklad vzniku závažnějších poranění. Právní kvalifikaci jednání obviněného tak shledala zcela přiléhavou.
16. Státní zástupkyně shrnula, že meritorní rozhodnutí není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.]. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
18. Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
19. Jak již bylo shora zmíněno, obviněný podal svůj mimořádný opravný prostředek 28. 5. 2021 mj. s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021 (do účinnosti zákona č. 220/2021 Sb.), podle něhož se dovolání podávalo, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto důvodu bylo možné namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nešlo, nebo že šlo o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., v zásadě nebylo možné, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Posouzení správnosti právních závěrů bylo možné posuzovat pouze na základě skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, eventuálně soudem odvolacím, jež dovolací soud zásadně nemohl měnit. Vedle vad týkajících se právního posouzení skutku bylo možno vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
20. Tyto zásady, i za právní úpravy účinné do 31. 12. 2021, však bylo možné prolomit, jestliže nebyly dodrženy zásadní požadavky spravedlivého procesu (srov. článek 6 Listiny a články 36 a 38 Úmluvy), neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu, a to v případě opomenutých důkazů, důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a pokud je zjištěno svévolné hodnocení důkazu provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.). S těmito principy se plně ztotožnil ve své rozhodovací praxi i Nejvyšší soud jako soud dovolací.
21. V době rozhodování Nejvyššího soudu je od 1. 1. 2022 účinná novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci níž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v nezměněné dikci) je vymezen v písmenu h) téhož ustanovení. Vložen byl pod písmenem g) nový dovolací důvod, že „ rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy “. Jde tedy o dovolací důvod, který v podstatě vychází z dosavadní aplikační praxe Nejvyššího soudu uplatňované ve vztahu k dovolání obviněného opírajícího se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021.
22. Obviněný ve svém dovolání odkázal též na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. [ve znění účinném do 31. 12. 2021, nyní dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.], přičemž ačkoli to ve svém podání výslovně neuvedl, uplatnil tento důvod dovolání v jeho druhé alternativě, který je dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021). Obecně tak lze konstatovat, že pod tuto variantu se řadí případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že odvolací soud je neshledal důvodným a odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
23. Nejvyšší soud podle zásady platné pro trestní řízení, že procesní úkony se zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení, nikoli v době činu (srov. například Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), při svém rozhodování v dovolacím řízení po 1. 1. 2022 je povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 (účinné od 1. 1. 2022), avšak s tím, že i nadále pro rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Přitom též platí, že rozsah a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání (§265f odst. 2 tr. ř.). Obviněnému lhůta k podání dovolání uplynula již před 1. 1. 2022, tj. před účinností výše označené novely trestního řádu.
24. Předně nutno zdůraznit, že dovolací argumentace obviněného je opakováním již dříve užité obhajoby, se kterou se soudy obou stupňů dostatečně vypořádaly ve svých rozhodnutích. Toto zjištění má podstatný význam pro rozhodnutí dovolacího soudu, neboť ten již dříve judikoval (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002), že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).
25. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že dovolání obviněného je sice mj. formálně opřeno o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), avšak s ohledem na shora uvedené je z obsahu dovolání zřejmé, že namítané vady pod uplatněný dovolací důvod nelze podřadit. Obviněný ve skutečnosti námitkami, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, zpochybňuje správnost a úplnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění, brojí proti způsobu vyhodnocení důkazů ze strany soudů a nabízí jejich vlastní hodnocení (zejména tvrzením, že z kamerového záznamu nelze dovodit, kam přesně jeho kop směřoval, že nebylo prokázáno, že tento směřoval proti hlavě poškozeného, že nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že kopl poškozeného do pravé ruky ani nebyl vyloučen útok dalších obviněných, kteří mohli zranění hlavy poškozenému způsobit, že soudy učinily závěr o jeho vině toliko na základě kamerových záznamů z místa činu a s poukazem na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství MUDr. Petra Handlose, PhD., jejichž důkazní hodnotu zpochybňuje, že odvolací soud nepřihlédl k jím předloženým screenshotům z místa činu a další). Tím vším se však obviněný primárně domáhá změny skutkových zjištění obou soudů a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku v tom smyslu, že se trestné činnosti nedopustil. Zmíněné námitky tedy obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny.
26. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdy by byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění), tedy zejména nastane-li situace, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost.
27. Pokud jde o námitky obviněného, že skutkové závěry soudů obou stupňů o tom, že kop dovolatele směřoval do hlavy poškozeného T. T. jsou v extrémním rozporu s provedeným dokazováním a právním posouzením skutku, když jiný důkaz mimo kamerového záznamu o tomto nesvědčí a z předmětného kamerového záznamu není v důsledku zákrytu jinou osobou patrné, kam přesně na tělo poškozeného kop dovolatele dopadl a rovněž namítá procesní nepoužitelnost důkazu –znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství MUDr. Petar Handlose (č. l. 113 – 153 spisu), ty by bylo možno podřadit pod nově zařazený dovolací důvod směřující k nápravě zásadních vad soudních rozhodnutí v oblasti skutkových zjištění, který je s účinností od 1. 1. 2022 vymezen v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již výše uvedeno, tento dovolací důvod spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
28. Nejvyšší soud stran námitky extrémního nesouladu skutkových závěrů s provedeným dokazováním a právním posouzením skutku konstatuje, že takto vymezenou vadou rozsudek nalézacího soudu a potažmo na něj navazující usnesení soudu odvolacího, zatíženy nejsou. Jejich dostatečné ukotvení je třeba shledávat zejména v kamerových záznamech z místa činu a závěrech znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, tedy dvou přímých důkazech, jimž byla oběma soudy nižších stupňů důvodně přiznána věrohodnost, přičemž není důvod od skutečností z nich jednoznačně a bezpochybně vyplývajících odhlížet. Podstata dovolací argumentace obviněného totiž nespočívá v tom, že by osvědčovala vadu spočívající v tom, že skutková zjištění soudů projevující se v závěru o jeho vině pokusem těžkého ublížení na zdraví poškozeného T. T., nemají podklad v soudem hodnocených důkazech, nýbrž ve snaze důkazy, z nichž soudy vyšly, zpochybnit a prosadit vlastní (pro obviněného příznivější) variantu skutkového děje. V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Ostravě, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ostravě na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná o žádný, obviněným namítaný extrémní rozpor, jenž by odůvodňoval zásah Nejvyššího soudu do soudy učiněných skutkových závěrů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04 a I. ÚS 55/04 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
29. Nejvyšší soud se neztotožnil ani s argumentací dovolatele, jíž zpochybnil procesní použitelnost důkazu - znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství (č. l. 113 – 153 spisu), opírající se o tvrzení, že „závěr o vině nelze opřít o úřední záznam policie, který není důkazem, neboť závěry o skutkovém stavu musí mít podklad toliko v procesně použitelných důkazech, v dané věci tedy v kamerových záznamech“. V tomto směru poukazuje, že znalec MUDr. Petr Handlos, Ph.D. v úvodu svého posudku výslovně uvádí, „budeme vycházet z výpisu z úředního záznamu o podaném vysvětlení podle §158 odst. 6 tr. ř. a vyhodnocení kamerového záznamu“.
30. Obecně lze sice připustit, že pokud by byl skutkový stav formulován v rozhodující míře na základě důkazu, který byl nezákonný, mohlo by to zakládat porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a následně zakládat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09), o takovou situaci se ovšem v dané věci nejedná.
31. Nejvyšší soud shodně se soudem druhého stupně, nicméně též z níže uvedených důvodů, jej považuje za důkaz neodporující zákonu. Z předmětného znaleckého posudku se podává, že znalec měl k dispozici před jeho vyhotovením spisový materiál, z něhož vycházel, a jehož součástí byly nejen namítané úřední záznamy o podaných vysvětleních obviněných a svědků sepsané podle §158 odst. 6 tr. ř., ale rovněž výpis z úředního záznamu o vyhodnocení kamerového záznamu Policií České republiky ze dne 1. 2. 2019, který zachycuje časové relace i způsob jednání jednotlivých osob, lékařské zprávy, odborná lékařská vyjádření i další listinné důkazy. Z obsahu spisu vyplývá, že předmětný znalecký posudek byl vypracován dne 25. 4. 2019, tedy ještě před zahájením trestního stíhání obviněných v předmětné věci, k němuž došlo usnesením Policie České republiky, Městského ředitelství policie Ostrava, l. oddělení obecné kriminality, Ostrava, ze dne 20. 5. 2019, pod č. j. KRPT-290197-143/TČ-2018-070771. V této souvislosti tak nelze odhlédnout, že podle §158 odst. 3 písm. b) tr. ř. je možno znalecký posudek vyžádat již před zahájením trestního stíhání. Logicky tak ke dni jeho zpracování byly součástí spisového materiálu toliko úřední záznamy o podaných vysvětleních obviněných, poškozených a svědků, neboť jejich výslechy byly realizovány až po zahájení trestního stíhání. Jak vyplývá z protokolu o hlavním líčení ze dne 28. 1. 2020, znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství byl rovněž čten u hlavního líčení za souhlasu stran podle §211 odst. 5 tr. ř., přičemž k němu ze strany obviněných nebylo činěno žádných výhrad (č. l. 452 spisu).
32. Je tedy zjevné, že jakékoli zpochybňování procesní použitelnosti znaleckého posudku jako použitelného důkazu v trestním řízení vedeném proti obviněnému není namístě. Tento názor koresponduje i s odůvodněním napadeného rozhodnutí, v němž odvolací soud reagoval na obdobné výhrady obviněného konstatováním, že znalec při podání znaleckého posudku vycházel z procesně použitelných důkazů (str. 3 – 4 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Lze tedy učinit závěr, že námitky obviněného o nezákonnosti provedeného důkazu nemohou obstát, přičemž tvrzená pochybení při jeho provádění neměla dopad na zachování práva obviněného na spravedlivý proces.
33. Nejvyšší soud na základě těchto skutečností rovněž zmiňuje, že obviněným vytýkaný důkaz znaleckým posudkem nebyl jediným, o který byla jeho vina opřena, neboť ta byla spolehlivě prokázána též jinými důkazy, a potřebné údaje o průběhu skutku vyplývaly i z dalších důkazních pramenů (svědecké výpovědi, listinné důkazy, kamerové záznamy). Pokud jde o kamerové záznamy z místa činu, jak vyplývá z protokolu o hlavním líčení ze dne 26. 5. 2020 (č. l. 480 – 491 spisu), tyto byly jako důkaz provedeny jejich přehráním a jejich vyhodnocení Policií České republiky bylo v řízení před nalézacím soudem u hlavního líčení dne 28. 1. 2020 (č. l. 452 spisu) včetně CD předloženo stranám k nahlédnutí jako listinný důkaz postupem podle §213 odst. 1 tr. ř. s tím, že jej lze přečíst postupem podle §213 odst. 2 tr. ř., což ovšem žádná ze stran v řízení před soudem nepožadovala, ani nebylo žádnou z nich navrženo vyslechnout osoby, které záznam sepsaly. Není tedy možné přisvědčit obviněnému stran vadné realizace důkazů a jejich nesprávného hodnocení, protože nelze soudům přikázat, jakou důkazní sílu má jednotlivým důkazům připsat (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. III. ÚS 859/13), přičemž soud je oprávněn a zároveň povinen hodnotit důkazy ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. podle svého vnitřního přesvědčení, a to jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. I. ÚS 1677/13, či ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. I. ÚS 455/05).
34. Pokud jde o výhrady obviněného spočívající ve zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, které shledává rozporným a odporujícími ustanovení §125 tr. ř., když svými námitkami toliko polemizuje s rozsahem a kvalitou odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž nepředkládá žádnou relevantní argumentaci, z níž by bylo možno dovodit věcnou nesprávnost samotného výroku soudního rozhodnutí, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. §265 odst. 4 tr. ř.)
35. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.
36. Nejvyšší soud ve shodě se soudy nižších stupňů uzavírá, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů a také zcela přezkoumatelným způsobem je rozvedly v odůvodnění napadených rozhodnutí. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá, že ačkoliv obviněný spáchání trestné činnosti popírá a tvrdí, že sice poškozeného T. T. jednou kopl, ale zasáhl jej pouze do pravé ruky, tedy nikoliv do hlavy, je z této spolehlivě zejména zásadním přímým důkazem, a to záznamy z kamerového systému v prostoru ulice XY, respektive z místa činu. Tyto kamerové záznamy byly jako důkaz provedeny v hlavním líčení jejich přehráním a soud tak měl možnost identifikovat počínání osob na těchto zachycených a ztotožnit je s jednotlivými obviněnými. Z těchto je tak zcela jednoznačně patrno, že oba obvinění byli přítomni na místě činu, dopustili se násilného jednání vůči jiné osobě a rovněž tak bez jakýchkoliv pochybností bylo zjištěno, že obviněný J. H. prudkým kopem zasáhl poškozeného T. T. přímo do hlavy. Z kamerového záznamu je rovněž patrný kop obviněného vedený s nápřahem nohy, který směřoval do obličeje poškozeného T. T., který se právě pokoušel ze země vstát. Po kopu zůstal na zemi bezvládně ležet. Předmětná zjištění učiněná v hlavním líčení rovněž korespondují s obsahem vyhodnocení kamerových záznamů, které bylo učiněno již v přípravném řízení policejním orgánem. Za bezpředmětné odvolací soud správně označil námitky obviněného včetně doložených screenshotů, neboť nezahrnují celý skutkový děj a není na nich zaznamenán okamžik kopu do hlavy. Ze znaleckého posudku MUDr. Petra Handlose, Ph.D. z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, který byl v předmětné věci vypracován, se pak podává, že ze soudně lékařského hlediska se jedná o zranění středně těžké s průměrnou dobou léčení přesahující 7 dnů, avšak nepřekračující 6 týdnů. V případě poškozeného T. T. shledal znalec za přiměřenou dobu k vyléčení všech zranění dobu 6 týdnů. Na podkladě objektivizovaných poranění znalec vyjádřil předpoklad, že proti centrální části obličeje poškozeného opakovaně působilo tupé násilí až velké intenzity síly a způsobným mechanismem pro vznik objektivizovaných poranění, jsou různé druhy úderů a kopů. Zmiňovaný otřes mozku mohl vzniknout rovněž i pádovým mechanismem s nárazem hlavy poškozeného na pevnou podložku či překážku. Znalec rovněž dovodil, že pokud byl vůči poškozenému T. T., který se nacházel v poloze vleže, či pokleku, veden útok kopem, pak jde o mechanismus způsobilý ke vzniku nepoměrně závažnějších poranění, a to zhmoždění mozku, krvácení do dutiny lební atd., která ze soudně lékařského hlediska naplňují taxativa poškození důležitého orgánu. Znalec jednoznačně uzavřel, že v tomto konkrétním případě byl z pohledu intenzity působícího násilí reálný předpoklad vzniku závažnějších poranění naplněn
37. Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že pokud jde námitku, že odvolací soud nesprávně vyhodnotil znaleckou otázku, čímž vybočil z mezí své odbornosti, přičemž tuto opřel o spolu s dovoláním předložený znalecký posudek prof. PhDr. Jiřího Strause, Dr.Sc. z oboru kriminalistiky, specializace forenzní biomechanika ze dne 15. 3. 2021, nelze z tohoto vycházet ani k němu jakkoli přihlížet, neboť tento znalecký posudek byl vypracován až po právní moci rozhodnutí v předmětné věci a v řízení o dovolání se tzv. nova nepřipouští.
38. Mimo výše uvedených skutečností obviněný ve svém dovolání odkázal rovněž na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, a to v jeho druhé alternativě, neboť měl za to, že v řízení, které předcházelo zamítavému rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021. Jelikož však Nejvyšší soud ověřil, že v napadených rozhodnutích, ani v řízení jim předcházejícím, nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, k porušení zákona, nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021.
39. Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Námitky dovolatele již byly podrobně rozebrány v rámci odvolacího řízení, při kterém tyto námitky uplatňoval, přičemž již soud prvního stupně se jimi rozsáhle zabýval. Nejvyšší soud považuje za nadbytečné a v rozporu s pojetím dovolacího řízení, aby k námitkám, kterými se podrobně a náležitě zabývaly soudy nižších stupňů, opakoval již uvedené závěry, popř. hledal ještě další argumentaci, když na ni bylo již zcela vyčerpávajícím způsobem reagováno u soudů nižších instancí. Nejvyšší soud proto v tomto směru primárně odkazuje na odůvodnění usnesení odvolacího soudu (str. 3 - 4), a rovněž poukazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 5 - 7). Na podkladě obou dovoláním zpochybňovaných rozhodnutí je patrné, že nižší soudy věnovaly odůvodnění namítaného závěru potřebnou pozornost a dostatečně přesvědčivě a srozumitelně vyjádřily, že v daném případě není pochyb o tom, že obviněný spáchal předmětnou trestnou činnost. Lze tedy shrnout, že s ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud v napadeném usnesení odvolacího soudu, popř. v jeho postupu v rámci řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) ani l ) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, ani jiných dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021. Postupem obou ve věci činných soudů rovněž nebyly porušeny ani žádné zásady související se spravedlivým procesem, jak je zakotven v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod či čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jak je obviněným namítáno.
IV.
Závěrečné shrnutí
40. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného J. H. proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jaké jsou uvedeny v §265b tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 5. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu