ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.408.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 408/2022-1723
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2022 o dovolání obviněné V. N. , nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 1 To 66/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 10/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněné odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Krajský soud v Brně rozhodl rozsudkem ze dne 8. 4. 2021, sp. zn. 39 T 10/2020, tak, že pod bodem II./10. výroku rozsudku uznal obviněnou V. N. vinnou pomocí ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za což byla odsouzena podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Dále jí byl podle §67 odst. 1, §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb, kdy jedna denní sazba činí 500 Kč, tedy peněžitý trest v celkové výši 50.000 Kč (padesáttisíc korun). Uvedeným rozsudkem bylo rozhodováno rovněž ve věci obviněných L. D., M. S., R. S., Š. S., B. U. a M. V.
2. V případě obviněné V. N. soud rozhodoval na základě skutkových okolností spočívajících v tom, že společně s R. S., nar. XY, od února 2018 až do 6. 9. 2018 v XY v místě jejich společného bydliště na adrese XY, ve XY, okres Brno-venkov, přechovávali 22 kusů kartonových krabic označených Apselan, 60 mg – 10 tabl. POWL, z nichž 2 krabice obsahovaly celkem 200 kusů krabiček s 10 tabletami v jednom kusu blistru a 20 krabic obsahovalo celkem 2 tis. prázdných krabiček od uvedených léků a v sáčku bylo zajištěno 363 kusů prázdných blistrů od léků Apselan, kdy ze zajištěného množství tablet i z prázdných krabiček by bylo možné vyrobit 1 262,476 gramů hydrochloridu metamfetaminu, což představuje 1 009,98 gramů metamfetaminu base, a činila tak s vědomím, že takto přechovávané léky jsou užívány R. S. výhradně k výrobě metamfetaminu – pervitinu – českou cestou v průmyslovém objektu XY a XY, kam R. S. nosila jídlo a nejméně ve dvou případech mu pro potřeby výroby pervitinu obstarala minimálně tři balení hydroxidu sodného, přičemž metamfetamin – pervitin je psychotropní látka zařazená do přílohy č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek.
3. Vrchní soud v Olomouci rozhodl rozsudkem ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 1 To 66/2021, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněné V. N. částečně zrušil ve výroku o trestech, které jí byly uloženy a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněné V. N. při nezměněném výroku o vině pomocí ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, uložil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 a §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) roků za současného vyslovení dohledu nad obviněnou. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §48 odst. 4 tr. zákoníku, byly obviněné uloženy povinnosti, aby se ve zkušební době podmíněného odsouzení zdržela požívání omamných a psychotropních látek a podrobila se resocializačnímu programu z nabídky neziskových organizací či programových center. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Dovolání obviněné a vyjádření k němu
4. Proti výše označenému rozsudku odvolacího soudu podala obviněná V. N. prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to v tom rozsahu, v němž odvolací soud ponechal nezměněným výrok prvostupňového rozsudku o vině obviněné a proti výroku odvolacího rozsudku o uložení trestu obviněné. Dovolání opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (pozn. ve znění účinném do 31. 12. 2021). Nesprávné právní posouzení skutku vyplývající z odůvodnění odvolacího rozsudku spočívá dle dovolatelky především v nesprávném posouzení (a) porušení zásady totožnosti skutku, (b) (ne)naplnění zákonných podmínek účastenství ve formě pomoci na spáchání trestného činu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku obviněnou, (c) skutkových závěrů ohledně prázdných krabiček od léků, (d) naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku obviněnou, (e) extrémního rozporu v poměru mezi skutkovými zjištěními a důkazy, a to zejména co do prokázání úmyslu obviněné, a (f) výše uloženého trestu.
5. V podrobnostech dovolatelka ve svém následném doplnění dovolání nejprve k porušení zásady totožnosti skutku a předvídatelnosti rozhodnutí uvedla, že neexistuje shoda mezi skutkem, jak byl vymezen v obžalobě (a předtím totožně v usnesení o zahájení trestního stíhání), a skutkem, jímž byla nakonec shledána vinnou. Vzhledem k tomu, že původní vymezení skutku zahrnovalo pouze jednání dovolatelky spočívající v přechovávání krabiček a léků v bytě společně užívaném s odsouzeným R. S., není dodržena shoda v jednání dovolatelky, když nově má její jednání spočívat v donesení jídla a v obstarání hydroxidu sodného. Stejně tak následek jednání není v případě takového rozšíření ve vymezení skutku shodný. Zatímco jednání dovolatelky, které mělo spočívat v pomoci s přechováváním krabiček a léků, nezahrnovalo žádné její aktivní jednání, ani úmyslné opomenutí jednání, ke kterému byla povinna, toliko v donášení jídla a hydroxidu sodného by teoreticky bylo lze spatřovat aktivní jednání, které by mohlo mít dopad na trestním zákoníkem chráněný zájem. Nadto nalézací soud porušil její právo na obhajobu, když vůbec poprvé zmínil nové vymezení skutku až v prvostupňovém rozsudku, tedy pro dovolatelku překvapivě a zcela nepředvídatelně, a neumožnil jí, aby ve vztahu k takto vymezenému skutku a jeho právnímu hodnocení mohla směřovat svoji obhajobu. Odvolací soud zcela pomíjí, že úmysl obviněné při spáchání pomoci trestným činem nebo při spolupachatelství trestným činem se musí nutně lišit, bez ohledu na to, zda všechny ostatní okolnosti zůstávají zcela identické či nikoliv. Ohledně úmyslu ale odvolací soud v podstatě mlčí. Pro posouzení obviněné za vinu kladeného skutku je přitom zcela zásadní, zda měla být vedena úmyslem usnadnit spáchání trestného činu jeho pachatelem, nebo zda jejím úmyslem bylo se na spáchání předmětného zločinu spolupodílet jako spolupachatelka. Z výše uvedených důvodů má dovolatelka za to, že jí nalézací soud změnou právního hodnocení skutku až v rámci vyhlášení prvostupňového rozsudku zabránil, aby mohla řádně uplatnit své právo na obhajobu a potažmo právo na spravedlivý proces, což nenapravil ani soud odvolací.
6. Pokud se týká úmyslu, k němuž se nalézací soud vyjádřil v bodě 61. odůvodnění rozsudku, dovolatelka namítala, že není dost dobře možné poskytnout byt k užívání někomu, kdo k němu má stejné užívací právo nezávislé na takovém poskytovateli. O úmyslu samotné dovolatelky umožnit nebo usnadnit spáchání takového trestného činu neuvádí nalézací soud ničeho. K jakémukoliv úmyslu stran poskytnutí předmětného bytu obviněnému S. k uskladnění prekurzoru, a tím mu usnadnit spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami, se odvolací soud nevyjádřil. Nalézací soud neuvedl nic, co by prokazovalo úmysl obviněné skutečně předmětný byt obviněnému S. poskytnout a na předmětném trestném činu se tak jako účastník podílet, přičemž současně neuvedl ani nic, co by prokazovalo, že obviněná skutečně jednala s úmyslem donesením jídla obviněnému S. usnadnit páchání trestné činnosti. Vzhledem k absenci jakýchkoliv důkazů prokazujících úmysl obviněné umožnit či usnadnit obviněnému S. páchání trestné činnosti, existuje v prvostupňovém rozsudku (a potažmo i v odvolacím rozsudku) extrémní rozpor v poměru mezi skutkovými zjištěními a důkazy, který je v rozporu s právem obviněné na spravedlivý proces. Ve vztahu k obstarání minimálně tří balení hydroxidu sodného (při odhlédnutí od skutečnosti, že takové jednání obviněné nebylo součástí skutku vymezeného v obžalobě) je pak stran úmyslu obviněné nutno konstatovat, že nalézací soud v prvostupňovém rozsudku nikterak neuvádí, jaké množství drogy by se z takových tří balení dalo vyrobit. Podle obviněné přitom nelze než dovodit, že její úmysl usnadnit odsouzenému S. provádění jeho trestné činnosti spočívající ve výrobě pervitinu, se mohl vztahovat toliko na pomoc v rozsahu maximálně takového množství pervitinu, pro které taková tři balení postačují.
7. K účastenství dovolatelka namítla, že pro naplnění znaků účastenství ve formě pomoci je nezbytné, aby její jednání spočívalo buďto v konkrétním aktivním jednání (konání), kterým umožnila nebo usnadnila páchání trestné činnosti obviněného S., nebo v úmyslném opomenutí takového jednání, k němuž byla povinna. Z odvolacího rozsudku se ale jednoznačně nepodává, v čem mělo konkrétně takové jednání nebo opomenutí spočívat. Z žádného z provedených důkazů neplyne, že to byla právě dovolatelka, kdo prekurzor v předmětném bytě uskladnil nebo měl uložený. Ustanovení §286 tr. zákoníku směřuje na nikoliv nedovolenou výrobu a držení prekurzoru. Na straně dovolatelky by tak muselo existovat oprávnění předmětný prekurzor držet, aby svým jednáním mohla naplnit skutkovou podstatu tohoto trestného činu. Žádné takové oprávnění odvolací soud nezmiňuje a ani z důkazů nevyplývá jeho existence. Nalézací soud shledal pomoc dovolatelky v poskytnutí bytu pro účely výroby psychotropní látky, takové poskytnutí bytu by tedy mělo spočívat buď v konkrétním jednání (konání) obviněné, nebo v opomenutí povinnosti, kterou měla zákonem nebo na základě jiného právního důvodu uloženu. Žádné konkrétní jednání, kterým by obviněná předmětný byt pro účely výroby psychotropní látky poskytla, ale nalézací soud neuvádí a ani nevyplývá z žádných důkazů. Rovněž tak nalézací soud neuvádí žádnou povinnost, kterou měla obviněná uloženu a kterou úmyslně poskytnutím bytu opomenula. Co se týká pomoci spočívající v obstarání hydroxidu sodného a nošení jídla, pak dovolatelka opětovně připomněla, že takové její jednání nebylo uvedeno v obžalobě, a pakliže byla shledána vinnou takovým skutkem, pak je takové rozhodnutí v rozporu se zásadou totožnosti skutku, resp. se zásadou obžalovací.
8. K námitce týkající se kvalifikované skutkové podstaty dovolatelka rozvedla, že úvaha nalézacího soudu nevede k závěru, že byl skutečně prekurzor v předmětném bytě přítomen ve značném rozsahu, a že nalézací soud ani neuvádí žádný důkaz, z nějž by bylo možné na takové množství prekurzoru nacházející se v ten který moment v předmětném bytě usuzovat. Provedenými důkazy bylo prokázáno pouze to, že se v předmětném bytě nacházely v jedné chvíli toliko 2 krabice, tj. 200 krabiček, resp. blistrů po 10 tabletách. Celkově tedy prekurzor pro výrobu výrazně méně než 150 g metamfetaminu báze. Zjištěný skutkový stav je tak v extrémním rozporu s důkazy, resp. nalézací soud nesprávně právně posoudil přítomnost prázdných krabic a blistrů jako přítomnost samotného prekurzoru. Ohledně dalšího jednání, jímž se měla dopustit účastenství ve formě pomoci ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, tj. ohledně opatření tří balení hydroxidu sodného a nošení jídla obviněnému S., pak nalézací soud neuvedl ničeho, z čeho by bylo možné dovodit, že by takové jednání dovolatelky mělo umožnit či usnadnit výrobu drogy ve značném rozsahu, nebo že měla v úmyslu k výrobě takového množství drogy svým jednáním pomoci. Soudy nižších stupňů tedy nesprávně posoudily, zda byla jednáním dovolatelky naplněna kvalifikovaná skutková podstata zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve smyslu §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Z důvodů takto nesprávně posouzeného rozsahu pomoci potom soudy ve svých rozhodnutích nesprávně posoudily i okolnosti pro ukládání trestu, když namísto podle §283 odst. 1 tr. zákoníku ukládaly trest podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
9. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 10. 2021, č. j. 1 To 66/2021-1625, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2021, č. j. 39 T 10/2020-1465, v rozsahu výroku o vině, a podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. řádu aby Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (nerozhodne-li Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. řádu ve věci znovu sám o zproštění obviněné obžaloby). Dovolatelka rovněž vyslovila souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
10. Opis dovolání obviněné byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupc i. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce) k dovolání obviněné V. N. uvedl, že dovolání je vystavěno na doslovném opakování námitek, jež se prolínají víceméně celým trestním řízením, a s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku a správně vypořádaly, přičemž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002.
11. Obviněná v prvé řadě v reakci na porovnání skutkové věty obžaloby a rozsudku prvostupňového soudu vytýká údajné porušení zásady totožnosti skutku. K tomu je zapotřebí zdůraznit, že předmětná námitka dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) ani h) tr. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022) nenaplňuje. Zmíněný pojem je totiž institutem trestního práva procesního a nikoliv trestního práva hmotného. V dané věci není žádných pochyb o tom, že i při obšírnějším popisu jednání ve skutkové větě rozsudku Krajského soudu v Brně, do kterého se v porovnání s podanou obžalobou promítla další, nová zjištění soudů, byla totožnost skutku zachována, neboť byla zachována přinejmenším částečně totožnost jednání a také totožnost následku. Nedošlo přitom ani ke změně způsobu spáchání trestné činnosti (jednalo se stále o pomoc poskytovanou hlavnímu pachateli a spočívající ve skladování léků k výrobě pervitinu, doplněnou nově o dodávku jídla a zajištění hydroxidu sodného), ani místa spáchání. K porušení totožnosti skutku tedy rozhodně dojít nemohlo. Mimo meze shora uvedených a obviněnou fakticky vytýkaných dovolacích důvodů stojí i námitka, v jejímž rámci vytýká, že v důsledku chybějícího upozornění na změnu právní kvalifikace bylo údajně porušeno její právo na obhajobu. Nadto jde o tvrzení, která postrádá věcné opodstatnění, a to již z důvodů rozvedených Vrchním soudem v Olomouci v závěru strany 16 a v úvodním odstavci na straně 17 jeho rozsudku. Nelze dále přehlédnout, že podstatná část samotného dovolání je vystavěna na nesouhlasu obviněné se skutkovými zjištěními soudů, jejichž přinejmenším část označuje za extrémně nesouladnou s provedenými důkazy, a právě na takový typ výhrad váže svůj nesouhlas s právní kvalifikací. Markantní je to zejména v případě závěrečné námitky, v jejímž rámci je zpochybňováno naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby vyjádřené znakem "spáchal čin ve značném rozsahu", dílčím způsobem se to pak projevuje i v případě námitek, jimiž je rozporováno účastenství a úmyslné zavinění. Oba soudy důvodně akcentovaly, že obviněná byla v kritickou dobu uživatelkou pervitinu, který jí dodával její tehdejší druh, spoluobviněný S., přičemž byla velmi dobře obeznámena s tím, že obviněný tuto psychotropní látku vyrábí v průmyslovém objektu XY a XY v XY, a to z léků skladovaných ve společně užívaném bytě. Její role na trestné činnosti S. spočívala primárně v uskladnění léku Apselan, který S. používal s jejím vědomím k výrobě pervitinu. Současně mu poskytovala ještě další, svou povahou již pouze drobnou pomoc. Jednak mu minimálně ve dvou případech zajistila přinejmenším tři balení hydroxidu sodného a jednak mu do místa výroby pervitinu donášela jídlo tak, aby mohl S. věnovat veškeré své aktivity výrobě pervitinu. Z hlediska rozsahu trestné činnosti, na které se svou pomocí dovolatelka podílela, soudy důvodně zohlednily celkové množství krabic zajištěných v místě bydliště.
12. Státní zástupce zastává názor, že zbylé výhrady, v jejichž rámci obviněná rozporuje úmyslné zavinění a tvrdí, že zjištěné jednání nelze posoudit jako účastenství, již s jistou dávkou tolerance pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022), určený mj. k nápravě vad nesprávného právního posouzení skutku podřadit lze. Shledává je však neopodstatněnými, přičemž se v zásadě ztotožňuje s odkazem Krajského soudu v Brně na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 5 Tdo 1466/2005, které řešilo věc skutkově podobnou. Dovolatelka byla uznána vinou jako pomocník na trestném činu hlavního pachatele, obviněného R. S. Z provedených důkazů v aktuálně řešené trestní věci lze vyvodit, že obviněná - vyjma drobné pomoci spočívající v obstarání a donášce jídla do místa výroby drogy a zajištění tří balení hydroxidu sodného – v bytě společně užívaném se S. umožnila skladování prekurzoru se záměrem, aby ho jmenovaný mohl využít k výrobě pervitinu. Podle přesvědčení státního zástupce se jednalo o typické pomocné jednání podporující, resp. usnadňující činnost hlavního pachatele, neboť bez poskytnutí prostor, kde byl lék Apselan pro oba obviněné takříkajíc na očích a pod neustálou kontrolou, a bez souhlasu dovolatelky, by spoluobviněný S. musel hledat jiné a pravděpodobně i méně bezpečné místo k uskladnění prekurzoru, s čímž by byla spojena také hrozba prozrazení konspirativně prováděné trestné činnosti. Obviněná jako osoba užívající pervitin a stýkající se s dalšími drogově závislými osobami, a to i z pozice družky spoluobviněného S., jednoznačně věděla o účelu, za kterým byly do jimi obývaného bytu přivezeny léky, a samozřejmě také věděla, že záměrem S. je vyrobit z nich posléze psychotropní látku. Z hlediska subjektivní stránky tedy ve vztahu k této základní okolnosti jednala v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. K naplnění zvlášť přitěžující okolnosti (spáchání činu ve značném rozsahu) sice ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku postačuje i zavinění z nedbalosti, nalézací soud však důvodně uzavřel, že jednání dovolatelky lze podřadit dokonce pod formu úmyslu eventuálního podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Byla totiž přinejmenším srozuměna s tím, že dané množství tablet je způsobilé k výrobě pervitinu ve značném rozsahu, tedy minimálně v množství 150 g.
13. Státní zástupce tedy uzavřel, že soudy učinily správná skutková zjištění a jednání obviněné přisoudily rovněž odpovídající právní kvalifikaci. V návaznosti na shora uvedené pak navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodováno ve smyslu §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu.
15. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu], dovolání bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2 tr. řádu]. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
16. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021), na který je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. řádu).
17. Jak již bylo shora zmíněno, obviněná své dovolání podala s odkazem na důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (do účinnosti zákona č. 220/2021 Sb.), podle něhož se dovolání podávalo, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto důvodu bylo možné namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nešlo, nebo že šlo o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, v zásadě nebylo možné, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Posouzení správnosti právních závěrů bylo možné posuzovat pouze na základě skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, eventuálně soudem odvolacím, jež dovolací soud zásadně nemohl měnit. Vedle vad týkajících se právního posouzení skutku bylo možno vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívají přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
18. Tyto zásady bylo možné prolomit, jestliže nebyly dodrženy zásadní požadavky spravedlivého procesu, neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu, a to v případě opomenutých důkazů, důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a pokud je zjištěno svévolné hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
19. V době rozhodování Nejvyššího soudu je od 1. 1. 2022 účinná novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci níž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (v nezměněné dikci) je vymezen v písmenu h) téhož ustanovení. Vložen byl pod písmenem g) nový důvod, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“.
20. Nejvyšší soud podle zásady platné pro trestní řízení, že procesní úkony se zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení (srov. například Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), při svém rozhodování v dovolacím řízení po 1. 1. 2022 je povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 (účinné od 1. 1. 2022), avšak s tím, že i nadále pro rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Přitom též platí, že rozsah a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání (§265f odst. 2 tr. řádu).
21. Nejvyšší soud po prostudování spisového materiálu a rozhodnutí soudů obou stupňů shledal podané dovolání nedůvodným. Nejdříve je třeba zdůraznit, že obviněná většinu svých námitek již uplatnila v rámci řádného opravného prostředku – odvolání proti rozsudku soudu I. stupně a odvolací soud se s těmito námitkami důkladně vypořádal v rámci odůvodnění svého rozsudku. Nejvyšší soud především upozorňuje na skutečnost, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v odvolání a s nimiž se odvolací soud řádně vypořádal, což se v daném případě stalo. Nejvyšší soud se se závěry Krajského soudu v Brně i Vrchního soudu v Olomouci zcela ztotožnil a může na ně plně odkázat. K jednotlivým dovolacím námitkám Nejvyšší soud dodává následující.
22. Jako zcela nedůvodnou shledal Nejvyšší soud námitku obviněné, že došlo k porušení zásady totožnosti skutku a předvídatelnosti rozhodnutí. Je pravdou, že trestní stíhání obviněné bylo zahájeno a obžaloba podána pro skutek spočívající v tom, že obviněná měla v místě společného bydliště s již odsouzeným R. S. na adrese XY ve XY přechovávat 22 kusů kartonových krabic označených Apselan, z nichž 2 krabice obsahovaly lék Apselan a 20 krabic obsahovalo prázdné krabičky od tohoto léku a v sáčku bylo zajištěno 363 kusů prázdných blistrů od léku Apselan, kdy ze zajištěného množství tablet i z prázdných krabiček by bylo možné vyrobit 1 262,476 gramů hydrochloridu metamfetaminu, což představuje 1 009,98 gramů metamfetaminu base. Kromě toho měla obviněná N. dle obžaloby opakovaně poskytnout pervitin E. N., kdy tuto část jejího jednání nalézací soud z popisu skutku v odsuzujícím rozsudku vypustil pro nedostatek důkazů. Nalézací soud naopak popis skutku oproti obžalobě rozšířil o část jednání obviněné spočívající v tom, že tak činila s vědomím, že takto přechovávané léky jsou užívány R. S. výhradně k výrobě metamfetaminu – pervitinu – českou cestou v průmyslovém objektu XY a XY, kam R. S. nosila jídlo a nejméně ve dvou případech mu pro potřeby výroby pervitinu obstarala minimálně tři balení hydroxidu sodného. Dovolatelka spatřuje právě v tomto rozšíření popisu skutku v rozsudku nalézacího soudu oproti obžalobě porušení zásady zachování totožnosti skutku i porušení práva na obhajobu. Nejvyšší soud konstatuje, že s touto námitkou, uplatněnou již v rámci odvolání, se dostatečně a správně vypořádal odvolací soud v rámci odůvodnění svého rozsudku (viz bod 20.), na které lze plně odkázat. Nejvyšší soud může zopakovat, že podle právní teorie i praxe je totožnost skutku zachována, je-li alespoň částečně zachována shoda buď v jednání, nebo v následku. Postačí shoda mezi podstatnými skutkovými okolnostmi, přičemž soud nejen může, ale dokonce je povinen přihlížet i k těm změnám skutkového stavu, k nimž došlo při projednávání věci v hlavním líčení, a to bez ohledu na to, zda postavení obžalovaného zlepšují nebo zhoršují. Některé skutečnosti mohou oproti obžalobě v rozhodnutí soudu přibýt, některé mohou odpadnout, nesmí se však změnit podstata skutku. V tomto případě zůstala u obviněné V. N. zachována částečná (podstatná) shoda v jednání i v následku, kdy nalézací soud pouze upravil podle výsledků dokazování v hlavním líčení popis skutku tak, že určitou část jednání vypustil (předání pervitinu E. N. obviněnou) a určitou část jednání přidal (donášku jídla spoluobviněnému S. do místa, kde vyráběl pervitin a opakované obstarání hydroxidu sodného pro účely výroby pervitinu). Podstatná část jednání obviněné – společné přechovávání léku Apselan ve společném bydlišti s R. S. však zůstala zachována, přičemž nalézací soud změnil oproti obžalobě i právní kvalifikaci jednání obviněné, ovšem v její prospěch - ze spolupachatelství na méně závažnou formu účastenství na trestném činu, konkrétně formou pomoci ve smyslu ustanovení §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Soud I. stupně tedy neporušil zásadu obžalovací zakotvenou v ustanovení §2 odst. 8 tr. řádu a §220 odst. 1 tr. řádu. Ze strany soudu nedošlo ani k porušení práva na obhajobu obviněné tím, že byl popis skutku o některá dílčí jednání rozšířen. Není totiž pravdou, že by se obviněná o těchto skutečnostech dozvěděla překvapivě a nepředvídatelně až v rozsudku soudu I. stupně. Z protokolů o hlavních líčeních, jakož i ze zvukových záznamů je patrné, že spoluobviněný R. S. ve svých výpovědích opakovaně zmiňoval, a to v přítomnosti obviněné N. i jejího obhájce, že mu obviněná N. nosila do objektu varny pervitinu jídlo i přípravky na výrobu pervitinu, konkrétně hydroxid sodný. Obviněná dostala vždy možnost vyjádřit se k výpovědi spoluobviněného S. dle §214 tr. řádu, kterou nevyužila. Nejednalo se však pro ni o zcela novou skutečnost, k níž by v průběhu řízení neměla možnost se vyjádřit. Nejvyšší soud shrnuje, že naprosto nelze souhlasit s tvrzením dovolatelky, že neexistuje shoda mezi skutkem vymezeným v obžalobě a skutkem, kterým byla uznána vinnou.
23. Nejvyšší soud nemůže přisvědčit ani námitkám dovolatelky ohledně údajné absence důkazů prokazujících její úmysl. Subjektivní stránce jednání obviněné se věnuje nalézací soud podrobně v bodě 61. svého rozsudku a odvolací soud v bodě 30. svého rozsudku, přičemž Nejvyšší soud se plně ztotožnil se závěry rozvedenými v obou rozhodnutích. Úmysl obviněné pomoci spoluobviněnému S. ke spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jednoznačně vyplývá ze zjištěných skutečností. Obviněná N. byla družkou již odsouzeného S., žijící s ním ve společné domácnosti, oba byli závislí na pervitinu, který S. vyráběl, kdy ze zisku z jeho prodeje oba žili. Obviněná N. věděla o tom, že S. vyrábí pervitin, který od něj dostávala, a velmi dobře věděla, k čemu slouží takové množství léku Apselan, který uskladňovali ve společném bydlišti. Kromě toho, že umožnila přechovávání prekursoru ve svém bydlišti, čímž usnadnila svému druhovi výrobu pervitinu ve značném rozsahu, pomáhala mu i formou drobnější výpomoci, spočívající v nošení jídla do varny či obstarání chemikálií potřebných k výrobě pervitinu. Ani Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti o tom, že obviněná takto jednala s úmyslem pomoci svému druhovi v páchání trestné činnosti, spočívající ve výrobě pervitinu, která zajišťovala jednak příjem jejich společné domácnosti a jednak obviněná od svého druha dostávala vyrobený pervitin, na kterém byla závislá. Není pravdou, že by soudy neuvedly žádné konkrétní aktivní jednání nebo opomenutí uložené povinnosti obviněnou, v němž by měla spočívat její pomoc k trestné činnosti. Jak již bylo opakovaně uvedeno, pomoc obviněné spočívala jednak v přechovávání léku Apselan ve společném bydlišti a jednak v nošení jídla a obstarání hydroxidu sodného pro výrobu pervitinu svému druhovi.
24. Soudy obou stupňů nepochybily ani při posouzení rozsahu jednání obviněné a od něj se odvíjející právní kvalifikaci jejího jednání, když vycházely nejen z množství léku Apselan, nalezeného v bytě obviněných N. a S., ale i z prázdných krabic od tohoto léku, neboť je nepochybné, k čemu byly tyto léky použity. V tomto směru Nejvyšší soud odkazuje zejména na body 57. a 62. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a bod 30. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, týkající se rozsahu trestné činnosti obviněné N. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. řádu). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. řádu nebo §134 odst. 2 tr. řádu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. řádu vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů, i jak se vypořádaly s obhajobou. Soudy nižších stupňů nepochybily, pokud neshledaly důvodnou obhajobu obviněné, že nelze při stanovení celkového množství přechovávaného prekursoru v jejím bydlišti vycházet i z prázdných krabic od léku Apselan. Soudy dospěly ke správnému závěru, že v krabicích se před jejich vyprázdněním nacházel přípravek potřebný k výrobě pervitinu, a že obviněná si musela být vědoma toho, že z množství léků ve všech krabicích bylo možno vyrobit přes 1000 g metamfetaminu báze, což vyplývá z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie. Takové množství několikanásobně převyšuje hranici velkého rozsahu ve smyslu §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Při stanovení rozsahu trestné činnosti obviněné v žádném případě nelze vycházet pouze z množství pervitinu, které by bylo možno vyrobit při použití tří balení hydroxidu sodného, které obstarala odsouzenému S., neboť těžiště její trestné činnosti spočívá právě v přechovávání velkého množství léku Apselan v jejich společné domácnosti. Právní kvalifikace jednání obviněné N. v napadeném rozhodnutí je tedy naprosto přiléhavá.
25. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněné V. N. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o jeho odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 31. 5. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Monika Staniczková