ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.50.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 50/2022-9166
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 2. 2022 o dovolání obviněného K. H. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Mírov, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 12. 2020, sp. zn. 6 To 77/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 6/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného K. H. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Krajský soud v Brně rozhodl rozsudkem ze dne 31. 7. 2020, sp. zn. 50 T 6/2020, tak, že obviněného K. H. uznal vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a dílem ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku. Za tuto trestnou činnost byl obviněný K. H. odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let, podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí, které jsou uloženy v příslušném režimovém skladu Policie České republiky, a podle §70 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to částky 600.000 Kč, která je uložena na účtě č. XY, vedeném u ČNB, a to v rámci zajištěné hotovosti, č. j. KRPH-16000-446/TČ-2018-050070 OOK. Krajský soud v Brně rozhodl citovaným rozsudkem i o vině a trestu spoluobviněných M. C., R. M. a L. S.
2. Vrchní soud v Olomouci rozhodl rozsudkem ze dne 10. 12. 2020, sp. zn. 6 To 77/2020, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. z podnětu odvolání obviněného K. H. napadený rozsudek ohledně obviněného H. zrušil v celém rozsahu a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. vrchní soud nově rozhodl tak, že obviněného K. H. uznal vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a dílem ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněný K. H. odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let a podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku uvedených věcí, které jsou uloženy v příslušném režimovém skladu Policie České republiky, a podle §70 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to částky 600.000 Kč, která je uložena na účtu č. XY, vedeném u ČNB, a to v rámci zajištěné hotovosti, č. j. KRPH-16000-446/TČ-2018-050070 OOK. Podle §256 tr. řádu bylo odvolání státního zástupce, podané v neprospěch obviněného K. H., zamítnuto. Napadeným rozsudkem Vrchní soud v Olomouci rozhodl i o odvolání spoluobviněné M. C., jakož i o odvolání státního zástupce, podaného v neprospěch obviněné M. C.
3. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění spočívajících v tom, že
obvinění K. H. a M. C. společně
od blíže nezjištěného data, nejméně však od října 2017 do 30. 5. 2019 v pronajaté chatě ev. č. XY v obci XY v okrese Hodonín nejméně v 10 případech po předchozí vzájemné dohodě vyráběli metamfetamin tzv. pervitin tzv. "českou cestou", a to za užití k této výrobě potřebných laboratorních předmětů (tj. varny) a chemikálií (jódu, kyseliny fosforečné, červeného fosforu, hydroxidu sodného, toluenu, kyseliny chlorovodíkové), z blíže nezjištěného množství léčivých přípravků obsahujících pseudoefedrin, zejména léku Cirrus duo, které k tomuto účelu K. H. opakovaně zakoupil či jinak zajistil, kdy v jednom každém případě vyrobili cca 200 g pervitinu, celkem tedy nejméně cca 2000 g pervitinu, přičemž vyrobený pervitin obviněný K. H. sám v XY a okolí v uvedeném období opakovaně prodával R. B., nar. XY, za cenu 600 Kč za 1 gram pervitinu, a pervitin dále distribuoval dalším dealerům na nižších úrovních či koncovým uživatelům na blíže nezjištěných místech v XY, popř. na dalších místech České republiky, celkem tak tedy utržili částku cca 1.200.000 Kč, o kterou se dělili rovným dílem,
přičemž v době od 29. 5. 2019 do 30. 5. 2019 do 17:30 hod., kdy byli zadrženi Policií České republiky a právě probíhající výroba pervitinu v pronajaté chatě ev. č. XY v obci XY tak byla přerušena, chtěli a mohli společně po přechozí vzájemné dohodě z léčivých přípravků obsahujících pseudoefedrin za použití chemické instrumentace a technologického celku (tzv. varny pervitinu)a chemikálií, jako je jód, červený fosfor, hydroxid sodný, toluen, kyselina chlorovodíková, vyrobit dalších nejméně 106,05 gramů pervitinu, jenž měli v úmyslu prodat za částku 63.630,- Kč (při kupní ceně 600 Kč za 1 gram pervitinu),
kdy vzhledem k tomu, že v chatě ev. č. XY v obci XY měli uskladněno 2 252 ks tablet léku Cirrus, ve sklepních prostorách k bytu užívanému obviněnou C. v domě na adrese XY, měl obviněný H. připraveno 12 480 ks léku Cirrus a v bytě užívaném obviněným H. v domě na adrese XY, měl obviněný H. připraveno 7 200 ks léku Cirrus, celkem tedy měli připraveno 21 932 ks těchto tablet, pak byli připraveni ve výrobě pervitinu pokračovat, kdy z celkového množství zajištěných tablet uvedeného léku (celým názvem Cirrus duo Cetrizini dihydrochloridum) za použití chemické instrumentace a technologického celku (tzv. varny pervitinu) a chemikálií, jako je jód, červený fosfor, hydroxid sodný, toluen, kyselina chlorovodíková mohli v improvizovaných podmínkách reálně vyrobit nejméně 2 019,46 gramů čistého metamfetaminu hydrochloridu, tj. pervitinu, za což by při prodeji při kupní ceně 600 Kč za 1 gram pervitinu mohli získat dalších nejméně 1.211.676 Kč,
kdy dále obviněný H. v bytě v domě na adrese XY, přechovával 82,52 g metamfetaminu hydrochloridu, určeného k prodeji, kdy při kupní ceně 600 Kč za 1 gram pervitinu mohl takto získat dalších nejméně 49.512 Kč,
celkem tedy prodejem pervitinu, který společně vyrobili, vyráběli či plánovali vyrobit, utržili či mohli utržit částku 2.254.818 Kč,
když po odečtení nákladů na výrobu pervitinu o celkové hmotnosti 4.208,03 g při průměrných nákladech na výrobu 1 kg pervitinu ve výši 185.768 Kč, tj. 890.161 Kč, by činil čistý výnos z prodeje pervitinu 1.743.101,- Kč
a jednali tak přesto, že nedisponovali příslušným oprávněním Ministerstva zdravotnictví České republiky pro nakládání s omamnými a psychotropními látkami a věděli, že se o takovou látku jedná, přičemž droga pervitin obsahuje metamfetamin hydrochlorid, což je látka patřící mezi psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a uvedené v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které provádí zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a současně uvedené tablety léčivých přípravků obsahujících pseudoefedrin jsou prekurzorem podle přílohy č. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES číslo 273/2004 ze dne 11. 2. 2004, o prekursorech drog, ve spojení se zákonem č. 272/2013 Sb.,o prekursorech drog.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Proti výše označenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný K. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání v rozsahu výroku o vině a výroku o uloženém trestu, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (pozn. ve znění účinném do 31. 12. 2021).
5. V podrobnostech dovolatel uvedl, že všechny zásadní závěry odvolacího soudu při právním posuzování skutku neměly oporu v provedeném dokazování a byly nesprávně posouzeny ve vztahu k platné právní úpravě hranic výše škody podle ustanovení §138 tr. zákoníku ke dni vydání napadeného rozsudku. Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení rozsahu spáchání posuzovaného zločinu, když odvolací soud učinil nesprávný hmotně právní závěr, že posuzovaný zločin byl spáchán ve velkém rozsahu.
6. Soudy nižších stupňů konkrétně pochybily při vyhodnocení závěrů znaleckého zkoumání stanovujícího odhad množství drogy, kterou obviněný měl v úmyslu vyrobit (stadium přípravy), vycházejíce ze zajištěných komponentů - 21.932 ks farmaceutického preparátu Cirrus Duo, což mělo zásadní a bezprostřední vliv na správnost stanovení právní kvalifikace skutku. Zásadním pochybením soudů nižších stupňů bylo nerespektování (resp. naprostá ignorace) znaleckých závěrů obsažených na listu č. 6 znaleckého posudku Kriminalistického ústavu č. KUP-6679-2/ČJ-2019-2306PC ze dne 14. 10. 2019. Podle dovolatele správným závěrem, jaké množství látky metamfetaminu hydrochloridu lze vyrobit z 21.932 ks zajištěných tablet farmaceutického preparátu Cirrus, je množství 1.318,06 g (v prodejní hodnotě 790.836,- Kč), a nikoliv množství o váze 2.039,24 g, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, či o váze 2.019,46 g v rozsudku odvolacího soudu. Pokud došlo ke vzájemným značným rozporům jednotlivých znaleckých posudků - viz závěry z č. l. 758 a č. l. 759 spisu, pak odvolací soud měl nechat provést vrchní dobrozdání, či naopak, použít hodnotu pro obviněné příznivější, a to je výsledek v souladu s výpočty podle postupu uvedeného na č. l. 758 a násl. spisu, tedy výtěžnost 80% z 80% a následné čištění 15% z výsledku.
7. Dovolatel dále namítal, že odvolací soud zcela svévolně a bez jakýchkoliv relevantních důkazů dospěl k nesprávnému stanovení množství drogy, kterou obviněný údajně měl v úmyslu vyrobit ve stadiu pokusu, tedy při zadržení obviněného orgány policie. Odvolací soud tak zcela neprůkazně suploval potřebné znalecké zkoumání, přičemž jeho absence nedává odvolacímu soudu jinou možnost, než vycházet z obsahu výpovědí obviněného H. a obviněné C., s přihlédnutím k zásadě výkladu příznivějšího pro pachatele. Jedinou správnou odpověď v tomto případě by bylo možné zjistit pouze a jen vyhodnocením zajištěných směsí na obsah pseudoefedrinu hydrochloridu, jakožto prekurzoru pro výrobu metamfetaminu hydrochloridu. Množství konečné látky bylo možné spočítat pouze při měření množství vstupních látek, a nikoli pouze na základě objemu varných nádob. S touto správnou námitkou obhajoby odvolací soud souhlasil, proto doplnil dokazování výslechem obviněných H. a C., kteří sdělili odvolacímu soudu, že v procesu výroby, při které došlo k zadržení obviněných, bylo použito 360 ks tablet (H.) či 250 ks tablet (C.). Nicméně po provedeném výslechu odvolací soud učinil závěry, které nemají s informacemi získanými tímto výslechem zhola nic společného. Odvolací soud neuvěřil sděleným údajům, a dospěl k závěru o použití 1.500 ks tablet přípravku Cirrus Duo, a z toho vycházejícímu závěru o množství 106,05 g metamfetaminu hydrochloridu ve stadiu pokusu, odpovídajícímu částce 63.630,- Kč. Podle obviněného jediný možný relevantní závěr je množství 17,67 g drogy v prodejní hodnotě 10.602,- Kč při výrobních nákladech 3.283,- Kč. Forenzně správný závěr by mohl být získán pouze znaleckým zkoumáním získaných chemikálií, k čemuž nečinností orgánů činných v trestním řízení nedošlo. Je tedy na místě řídit se zásadou in dubio pro reo a vycházet z jediného relevantního důkazu v množství příznivějším pro pachatele, tedy z množství 17,67 g.
8. Podle obviněného K. H. odvolací soud při výpočtu relevantního konečného množství již vyrobené drogy nesprávně posoudil jak samotný obsah pořízených zvukových, obrazových a jiných záznamů, tak i vůbec zákonnost jejích použití v tomto trestním řízení. V řízení bylo prokázáno, že jediným účelem nasazení operativních prostředků a pořízení záznamů bylo obstarání důkazního materiálu pro účely trestního stíhání zcela jiné osoby – R. B., a to pro podezření z prodeje, nikoliv výroby drog. Pokud orgány činné v trestním řízení během své činnosti pojaly podezření, že dochází k výrobě drogy osobou odlišnou od zájmové osoby (R. B.), měly zvlášť požádat soud o povolení užít tyto operativní prostředky značnou měrou zasahující do soukromí třetích osob, a nikoliv stále prodlužovat stará povolení. Taktéž je irelevantní a nepodložený doplňující závěr odvolacího soudu o údajném množství vyrobené drogy (2.000 g) údajně celkem v 8 varech po 250 g, kde soud poukazuje na výslech obviněné C. při vazebním zasedání dne 2. 6. 2019. Zde je nutno podotknout, že se zde nejednalo o opětovné provedení odvolacím soudem příslušného důkazu čtením výpovědí obviněné C., ale jen o konstataci odvolacího soudu. Takto tvrzená skutečnost nebyla žádným způsobem ověřena jinými důkazy. Navíc, jak již vyplynulo z provedeného dokazování, jednotlivý cyklus výroby metamfetaminu hydrochloridu nikdy nebyl záležitostí jednoho dne, ale pokaždé období celkem 7 až 9 dnů. Po vyhodnocení pořízených záznamů, a to i s ohledem na jejich délku a časové období, lze dospět k jednoznačnému závěru, že se v žádném případě nemohlo jednat ani o 10 případů výroby drogy či o 8 případů, jak v rozsudku uvádí odvolací soud, ale o mnohem menší počet. Dalším nepodloženým závěrem odvolacího soudu je závěr o minimálním množství 250 g vyrobené drogy během každého cyklu výroby. Tento závěr soud učinil na základě výpovědi obviněné M. C., která uvedla, že se tato množství nikdy nevážila, že během výroby docházelo k velmi vysokým ztrátám při čištění, a uvedené množství použila spíše jako hrubý odhad, nikoliv jako směrodatný údaj, na základě kterého by bylo možné učinit vysoce pravděpodobný závěr pro účely trestního řízení. Závěr odvolacího soudu v podobě množství 2.000 g drogy nemůže odstát. Jediným prokázaným vyrobeným množstvím je 82,52 g pervitinu nalezeného u obviněného H. při domovní prohlídce. Dle obviněného by tedy celkové množství drogy mělo být uváděno v maximálním prokázaném množství 1.418,25 g (1.318,06 g příprava, 17,67 g pokus a 82,52 g vyrobeno), kdy čistý zisk z prodeje celkem 1.418,25 g metamfetaminu hydrochloridu měl činit částku celkem 587.485,- Kč.
9. Obviněný v neposlední řadě namítal, že odvolací soud nesprávně aplikoval a interpretoval poslední novelizaci trestního zákoníku, účinnou od 1. 10. 2020, kdy došlo k zásadním změnám výkladového ustanovení §138 tr. zákoníku, týkajícího se posuzování výše škody a prospěchu, způsobených trestným činem. Podle právního názoru obhajoby se toto ustanovení analogicky dotýká i výkladu hranic rozsahu spáchání trestného činu, v konkrétním případě posouzení, zda došlo ke spáchání předmětného zločinu ve velkém rozsahu. Prospěch ve výši 587.485,- Kč nelze ve smyslu novely trestního zákoníku označit jako značný prospěch, ale pouze jako větší prospěch. Ze shora uvedeného vyplývá, že obviněný jednoznačně nespáchal tento trestný čin ve velkém rozsahu, protože prokazatelné množství vyrobené drogy nepřevyšuje judikaturou stanovený velký rozsah, tedy drogu pervitin o váze min. 1.500 g. Navíc, po zvýšení hranic způsobené škody by judikatura nemohla zůstat u staré hodnoty velkého rozsahu, tedy u váhy 1.500 g vyrobené drogy, ale zcela zákonitě musí tuto hodnotu navýšit minimálně na 1,5 násobek, tedy na množství 2.250 g. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že odvolací soud pochybil při právní kvalifikaci posuzovaného skutku, kdy správně měl tento skutek posoudit nikoliv podle ustanovení §283 odst. 1, odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku, ale podle ustanovení §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
10. S ohledem na shora uvedenou argumentaci obviněný taktéž napadl správnost napadeného rozsudku odvolacího soudu i v části výroku o uloženém trestu.
11. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. zákoníku napadený rozsudek odvolacího soudu v části týkající se obviněného K. H. zrušil v celém rozsahu a věc vrátil Vrchnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení.
12. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného K. H. uvedl, že jeho dovolací námitky jsou doslovným opakováním jeho obhajoby uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, se kterou se oba soudy bezezbytku a především správně vypořádaly. Dovolatel ve vztahu k výroku o vině vůbec netvrdí, že skutková zjištění vymezená ve skutkové větě rozsudku Vrchního soudu v Olomouci a podrobně rozvedená v odůvodnění rozhodnutí obou soudů nenaplňují znaky zločinu, jímž byl uznán vinným. V rámci podaného dovolání naopak zpochybňuje hodnocení důkazů oběma soudy a ve vazbě na to rozporuje jejich skutková zjištění. Námitky dovolatele nelze podřadit pod vytýkaný ani žádný jiný dovolací důvod. To platí tím spíš, pokud bylo soudy provedeno řádné, úplné a bezvadné dokazování, přičemž jejich skutková zjištění jsou logická a správná. S námitkami dovolatele se navíc zejména Vrchní soud v Olomouci zevrubně vypořádal, přičemž státní zástupce v podstatě nemá nic, co by nad jím uváděný argumentační rámec doplnil.
13. Dovolatel současně v samotném závěru dovolání tvrdí, že novela trestního zákoníku měnící hranice výše škod by se měla v případě drogové trestné činnosti projevit také v novém vymezení hranic určujících naplnění konkrétního "rozsahu". Dlužno dodat, že v rámci této výtky obviněný neopouští své přesvědčení, že množství pervitinu, který vyrobili a mohli a zamýšleli vyrobit, bylo v součtu jen něco málo přes 1.400 g. Jak bylo zmíněno výše, takovou námitku odporující skutkovým zjištěním soudů pod vytýkaný dovolací důvod podřadit nelze. Pokud by nicméně státní zástupce uváděné lživé tvrzení dovolatele o množství drogy pominul, pak v obecné rovině námitku stran potřeby odlišného způsobu výpočtu rozsahu pod vytýkaný dovolací důvod s velkou dávkou tolerance podřadit lze. Z důvodů podrobně rozvedených Vrchním soudem v Olomouci v odstavci 48. odůvodnění jeho rozsudku se však jedná o námitku, která je zjevně neopodstatněná.
14. Státní zástupce tedy shrnul, že skutková zjištění soudů, podle kterých dovolatel společně se spoluobviněnou C. jako hlavní pachatelé vyrobili a zamýšleli vyrobit přes 4.000 g pervitinu, přičemž jejich prodejem by získali čistý prospěch významně převyšující 1.000.000 Kč, jsou naprosto správná a odpovídá jim i soudy přisouzená právní kvalifikace. Pokud jde dále o povahu uplatněných námitek, ty se s vytýkaným dovolacím důvodem v naprosté většině rozcházejí. Zbylá výhrada, kterou pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s velkou dávkou tolerance podřadit lze, je pak zjevně neopodstatněná.
15. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby takto Nejvyšší soud rozhodl podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodováním v neveřejném zasedání pak státní zástupce ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil rovněž pro případ, pokud by Nejvyšší soud o dovolání rozhodoval jiným než výše navrženým způsobem.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř.
17. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], dovolání bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
18. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), na který je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
19. Jak již bylo shora zmíněno, obviněný své dovolání podal s odkazem na důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021 (do účinnosti zákona č. 220/2021 Sb.), podle něhož se dovolání podávalo, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto důvodu bylo možné namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nešlo, nebo že šlo o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., v zásadě nebylo možné, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Posouzení správnosti právních závěrů bylo možné posuzovat pouze na základě skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, eventuálně soudem odvolacím, jež dovolací soud zásadně nemohl měnit. Vedle vad týkajících se právního posouzení skutku bylo možno vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívají přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
20. Tyto zásady bylo možné prolomit, jestliže nebyly dodrženy zásadní požadavky spravedlivého procesu (srov. článek 6 Listiny a články 36 a 38 Úmluvy), neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu, a to v případě opomenutých důkazů, důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a pokud je zjištěno svévolné hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
21. V době rozhodování Nejvyššího soudu je od 1. 1. 2022 účinná novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci níž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v nezměněné dikci) je vymezen v písmenu h) téhož ustanovení. Vložen byl pod písmenem g) nový důvod, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“.
22. Nejvyšší soud podle zásady platné pro trestní řízení, že procesní úkony se zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení (srov. například Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), při svém rozhodování v dovolacím řízení po 1. 1. 2022 je povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 (účinné od 1. 1. 2022), avšak s tím, že i nadále pro rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Přitom též platí, že rozsah a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání (§265f odst. 2 tr. ř.).
23. Většina dovolacích námitek obviněného směřuje proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů a proti hodnocení provedených důkazů, kdy obviněný rozporuje zejména množství drogy, kterou vyrobil, kterou se pokusil vyrobit při svém zadržení (stadium pokusu), i kterou měl v plánu vyrobit ze zajištěných léků (stadium přípravy). Obviněný zpochybňuje způsob, jakým soudy hodnotily provedené důkazy a nesouhlasí se skutkovými závěry, které z nich vyvodily. Je třeba zdůraznit, že obviněný většinu svých námitek již uplatnil v rámci řádného opravného prostředku – odvolání proti rozsudku soudu I. stupně a odvolací soud se s těmito všemi námitkami důkladně vypořádal v rámci odůvodnění svého rozsudku. Nejvyšší soud především upozorňuje na skutečnost, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v odvolání a s nimiž se odvolací soud řádně vypořádal, což se v daném případě stalo. Nejvyšší soud se se závěry vrchního soudu zcela ztotožnil a může na ně plně odkázat. K jednotlivým dovolacím námitkám Nejvyšší soud dodává následující.
24. Pokud se týká námitek obviněného ohledně závěru o množství drogy, které měli v úmyslu vyrobit ze zajištěného léku Cirrus duo (stadium přípravy), vrchní soud mírně upravil (ve prospěch obviněných) celkové množství pervitinu, který mohli v improvizovaných podmínkách reálně vyrobit, kdy krajský soud stanovil toto množství na 2 039,24 gramů, zatímco vrchní soud dospěl k množství 2 019,46 gramů čistého metamfetaminu hydrochloridu (pervitinu). Zatímco v odůvodnění rozsudku soudu I. stupně není výslovně uvedeno, z čeho soud vycházel při stanovení množství 2 039,24 gramů pervitinu (soud pouze odkazuje na vypracovaná odborná vyjádření či znalecký posudek), vrchní soud velmi podrobně (viz bod 40. odůvodnění rozsudku) vysvětluje, z jakých důkazů vycházel při stanovení množství 2.019,46 gramů pervitinu, kdy se jedná o odborná vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, vypracovaná PČR, OKTE Hradec Králové, která jednoznačně stanovují množství drogy pervitin, které by bylo možné vyrobit ze zajištěných tablet Cirrus duo. Obviněný v rámci dovolání nabízí svůj vlastní výpočet, dle kterého by ze zajištěného počtu tablet léku Cirrus duo bylo možno vyrobit pouze 1 318,06 g metamfetaminu hydrochloridu. Tyto námitky obviněný uplatnil již v rámci podaného odvolání a vrchní soud se s nimi již vypořádal (viz body 32.,40. a 45. odůvodnění rozsudku), kdy tyto výpočty obviněného odmítl jako laické a znovu odkázal na příslušná odborná vyjádření, která zohledňují faktické snížení účinnosti reálné syntézy v improvizovaných podmínkách výroby pervitinu tzv. českou cestou o 20%. Vrchní soud proto odmítl argumentaci obviněného ohledně „zásady výtěžnosti 80% z 80%. Obviněný přesto v rámci dovolání trvá na svém závěru ohledně množství pervitinu, který by bylo možné ze zajištěných tablet vyrobit. Ani Nejvyšší soud neshledal tuto argumentaci obviněného důvodnou a může odkázat na logické odůvodnění vrchního soudu, který zcela správně při svém výpočtu vycházel ze zpracovaných odborných vyjádření.
25. Pokud se týká množství pervitinu, který obvinění plánovali vyrobit při výrobě probíhající ve dnech 29. - 30. 5. 2019, přičemž byli zadrženi Policií ČR (stadium pokusu), i v tomto případě vrchní soud upravil ve prospěch obviněných, avšak tentokrát výrazným způsobem, množství pervitinu, který obvinění mohli vyrobit, kdy množství 670 gramů (z rozsudku Krajského soudu v Brně) snížil na 106,05 gramů pervitinu. Vrchní soud přitom vycházel ze zjištění, že obvinění použili k výrobě pervitinu 250 kusů balení přípravku Cirrus duo, tj. 1.500 tablet, a v rámci odůvodnění svého rozsudku (viz bod 38.) podrobně vysvětluje, na základě jakých důkazů k tomuto závěru dospěl, kdy se jedná o výpovědi obviněné C. Vrchní soud se současně vypořádává s rozpory mezi výpověďmi obviněných H. a C., jakož i s rozpory či nepřesnostmi v jednotlivých výpovědích obviněné C. a dostatečným způsobem odůvodňuje, proč vycházel z faktu, že obvinění použili k této výrobě 250 kusů balení přípravku Cirrus duo a nikoli 250 či 360 kusů tablet. Tyto úvahy a závěry vrchního soudu jsou naprosto logické a Nejvyšší soud je považuje za zcela správné, na rozdíl od tvrzení obviněného, že k výrobě bylo použito pouze 250 kusů tablet přípravku Cirrus duo, z nichž měl obviněný v úmyslu vyrobit 17,67 gramů pervitinu v prodejní hodnotě 10.602,- Kč při výrobních nákladech 3.283,- Kč, což se skutečně jeví jako zcela neekonomické.
26. Obviněný zpochybňuje i závěry obou soudů ohledně celkového množství skutečně vyrobené drogy, tj. nejméně 2000 gramů pervitinu, vyrobeného nejméně v 10 případech, kdy pokaždé bylo vyrobeno cca 200 gramů pervitinu (eventuálně v 8 případech, kdy pokaždé bylo vyrobeno cca 250 gramů pervitinu) a znovu namítá (stejně jako v podaném odvolání) procesní nepoužitelnost provedených důkazů, z nichž soudy vycházely. Konkrétně se jedná o zvukové, obrazové a jiné záznamy, kdy povolení k použití utajených technických prostředků ke sledování osob a věcí s pořizováním zvukových, obrazových a jiných záznamů bylo vydáno v souvislosti s prověřováním zcela jiné trestné činnosti jiných osob, a proto protokoly o pořízení těchto záznamů nemohly být dle názoru obviněného použity jako důkaz v tomto trestním řízení. K těmto námitkám Nejvyšší soud uvádí, že se s nimi naprosto vyčerpávajícím způsobem vypořádal Vrchní soud v Olomouci na str. 16-22 napadeného rozsudku (body 16.-31. odůvodnění). Nejvyšší soud se s těmito závěry vrchního soudu plně ztotožnil a naopak shledal zcela nedůvodnou námitku obviněného, že jestliže bylo účelem nasazení operativních prostředků a pořízení záznamů obstarání důkazního materiálu pro účely trestního stíhání jiné osoby – R. B., a to pro podezření z prodeje, nikoliv výroby drog, pak takto získané obrazové, zvukové a jiné záznamy jsou procesně nepoužitelné v tomto trestním řízení a nelze k nim jakkoliv přihlížet. Jak již uvádí vrchní soud v odůvodnění svého rozhodnutí, již při vydávání příkazů ke sledování osob a věcí a následnému pořizování obrazových, zvukových a jiných záznamů za použití technických prostředků a příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, které byly vydávány v rámci prošetřování trestné činnosti R. B., byl obviněný K. H. podezřelý z dodávání pervitinu R. B. Nejednalo se tedy o zcela jiné trestní řízení, což ostatně vyplývá i ze samotné skutkové věty napadeného rozsudku, kdy obviněný H. byl uznán vinným mj. z toho, že vyrobený pervitin opakovaně prodával R. B. Vrchní soud se podrobně zabýval procesní použitelností takto získaných důkazů, včetně judikatury Nejvyššího soudu, týkající se problematiky ustanovení §158d odst. 2, 3, 10 tr. řádu a Nejvyšší soud i v tomto případě plně odkazuje na vyčerpávající odůvodnění napadeného rozsudku vrchního soudu, s nímž se plně ztotožnil. Jen pro úplnost k dovolacím námitkám obviněného Nejvyšší soud dodává, že vzhledem k tomu, že dle §158d odst. 10 tr. řádu lze záznam pořízený při sledování a pořízený protokol použít v jiné trestní věci než je ta, v níž bylo sledování povoleno, jako důkaz i tehdy, je-li i v této věci vedeno řízení o úmyslném trestném činu, tak nebylo nutné ze strany orgánů činných v trestním řízení zvlášť žádat soud o povolení užít tyto operativní prostředky ve věci podezření z výroby drogy osobou odlišnou od R. B. Prodlužování povolení ke sledování osob a věcí je pak legitimním postupem, který umožňuje ustanovení §158d odst. 4 tr. řádu. Krajský ani vrchní soud tedy nepochybily, pokud při zjišťování množství vyrobené drogy vycházely z těchto důkazů a dospěly k závěru, že obvinění vyrobili celkem nejméně cca 2000 gramů pervitinu, přičemž není podstatné, zda toto množství pervitinu vyrobili v 8 nebo 10 případech výroby. Naopak se naprosto nelze ztotožnit s tvrzením obviněného v podaném dovolání, že jediným prokázaným vyrobeným množstvím je 82,52 gramů pervitinu nalezeného u obviněného H. při domovní prohlídce. Pokud obviněný dále namítá, že po pečlivém vyhodnocení záznamů a s přihlédnutím k době trvání jednoho výrobního cyklu 7 až 9 dní by soud musel dospět k mnohem nižšímu počtu výrobních cyklů (maximálně 3 cykly) a podstatně nižším hodnotám vyrobeného množství pervitinu během jednoho cyklu, tak není bez zajímavosti poukázat na výpověď samotného obviněného H. u hlavního líčení, kdy mj. uvedl, že k výrobě pervitinu došlo řádově do deseti případů, spíše k sedmi a při jednom varu vyrobili maximálně do 100 gramů pervitinu. Obviněný se tedy sám doznal k výrobě minimálně cca 700 gramů pervitinu. Dále je pozoruhodné, že obviněný nyní v rámci dovolání trvá na tom, že celkové množství drogy uváděné odvolacím soudem v rozsudku je nesprávné, a mělo by být uváděno v maximálním prokázaném množství 1.418,25 gramů (1.318,06 g příprava, 17,67 g pokus, 82,52 g vyrobeno), kdy celková prodejní cena činí částku 850.950,- Kč, výrobní náklady činí částku 263.465,- Kč a čistý zisk z prodeje celkem 1.418,25 g měl tedy činit částku celkem 587.485,- Kč, avšak ještě v podaném odvolání proti rozsudku soudu I. stupně obviněný namítal, že celkové množství drogy 4.971 g je nesprávné, a mělo by být poníženo o 2.791 g na celkové konečné množství 2.180,58 g, jehož celková prodejní cena činí 1.308.348 Kč, výrobní náklady činí částku 405.082,- Kč a čistý zisk z prodeje celkem 2.180,58 g měl tedy činit částku celkem 903.266,- Kč. Obviněný tedy zjevně pokaždé uvádí jiné údaje ohledně celkového množství drogy, aniž by bylo patrné, na základě čeho své propočty mění.
27. Obviněný v rámci dovolání znovu uplatňuje také námitky, že odvolací soud nesprávně aplikoval a interpretoval poslední novelizaci trestního zákoníku ke dni 1. 10. 2020 (pozn. zákonem č. 333/2020 Sb.), kdy došlo k zásadním změnám výkladového ustanovení §138 tr. zákoníku, týkajícího se stanovení výše škody a prospěchu, přičemž dle názoru obviněného se toto ustanovení analogicky dotýká i výkladu hranic rozsahu spáchání trestného činu, kdy množství 1.500 g doposud na základě poslední judikatury odpovídající velkému rozsahu se též musí zvětšit na celkové množství 3.000 g pervitinu. Tuto námitku směřující do právní kvalifikace obviněný taktéž uplatnil již v rámci odvolacího řízení a Vrchní soud v Olomouci se i s touto argumentací vyčerpávajícím způsobem vypořádal v bodě 48. odůvodnění svého rozsudku. Nejvyšší soud může i v tomto případě na toto odůvodnění plně odkázat, neboť se s ním zcela ztotožnil. Obviněný jednoznačně naplnil kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. b), písm. c) tr. zákoníku, kdy tento čin spáchal ve velkém rozsahu a v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.
28. Závěrem Nejvyšší soud konstatuje, že nižší soudy již na námitky obviněného reagovaly, přesvědčivě se s nimi vypořádaly a své úvahy vyjádřily v odůvodnění svých rozhodnutí, kdy zejména odůvodnění napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci je velmi podrobné a vrchní soud se vyčerpávajícím způsobem věnuje veškerým odvolacím námitkám, přičemž obviněný v rámci dovolání většinou pouze opakuje tyto námitky, s nimiž se již vypořádal vrchní soud. Nejvyšší soud konstatuje, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. řádu. Určité pochybení soudu I. stupně pak napravil soud odvolací, s jehož rozhodnutím se Nejvyšší soud plně ztotožnil, jak je shora podrobně rozvedeno. Námitky obviněného proti právní kvalifikaci skutku taktéž nebyly shledány důvodnými. Vzhledem k výše uvedenému proto Nejvyšší soud shledal námitky obviněného jako zjevně neopodstatněné.
29. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněného K. H. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o jeho odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 24. 2. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Monika Staniczková