ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.961.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 961/2022-314
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 12. 2022 o dovolání obviněného O. B. , narozeného XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha Pankrác, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 2022, č. j. 15 To 22/2022-230, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 63 T 12/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného O. B. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 9. 3. 2022, č. j. 63 T 12/2021-146, byl obviněný O. B. (dále převážně jen „obviněný“, případně „dovolatel“) uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že:
společně s již pravomocně odsouzenými K. B., narozeným XY, M. P., narozeným XY, a D. K., narozeným XY v XY,
vedeni záměrem podílet se a profitovat na nezákonném obchodu s omamnými a psychotropními látkami mezi sebou a s dalšími odběrateli obchodovali s narkotiky tak, že K. B. zčásti samostatně, zčásti spolu s dalšími osobami, na různých místech v České republice, převážně v Pardubickém a Královéhradeckém kraji distribuoval dalším dealerům i konečným uživatelům různé druhy narkotik, zejména tablety s obsahem MDMA (dále jen extáze), napuštěné papírky LSD (dále jen tripy LSD), amfetamin (dále jen speed), metamfetamin a marihuanu, přičemž k cestám za účelem nákupu a prodeje narkotik používal svá osobní motorová vozidla značka Mercedes Benz, registrační značka výrobce XY, a později zn. Mercedes Benz, registrační značka vozidla XY, M. P. prodával tablety extáze, krystalickou MDMA, tripy LSD a speed K. B. a dále zejména metamfetamin, tablety extáze a marihuanu dalším odběratelům, D. K. prodával zejména tablety extáze, tripy LSD a metamfetamin M. P., a O. B. prodával tablety extáze K. B., přičemž s ohledem na obchodované množství všichni obvinění věděli, že narkotika jsou určena k další distribuci, a takto
O. B. spolu s již pravomocně odsouzeným K. B.
v přesně nezjištěném období podzimních měsíců roku 2018 v XY na parkovišti u OD Tesco na základě zprostředkování P. K. O. B. prodal K. B. 1 500 ks tablet extáze za částku ve výši 75 000 až 80 000 Kč, z nichž 1 000 ks následně K. B. dovezl téhož dne do XY, kde je chtěl prodat se ziskem 20 000 Kč osobě vystupující pod jménem M. K., jehož jako kupujícího zprostředkoval P. K., avšak k následnému prodeji narkotik nedošlo,
O. B.
- poté, co v blíže nezjištěný den měsíce května nebo června 2019 na neustanoveném místě u dálnice ve směru z Prahy na Hradec Králové nabídl K. B. větší množství, cca 4 000 kusů, tablet extáze za cenu 40 Kč za 1 kus, v blíže nezjištěný den předcházející dni 12. 6. 2019, pravděpodobně v době od 1. 6. 2019 do 12. 6. 2019 na blíže neustanoveném místě, zřejmě u restaurace McDonald´s při výjezdu z XY, prodal K. B. 4 000 kusů tablet extáze,
- 22. 10. 2019 v obci XY předal K. B. 4 000 ks tablet extáze výměnou za osobní motorové vozidlo zn. MERCEDES BENZ CL 500, rzv. XY, stříbrné barvy, a částku 90 000 Kč,
přičemž tohoto jednání se již pravomocně odsouzení K. B., M. P., D. K. a obviněný O. B. dopustili bez příslušného povolení Ministerstva zdravotnictví ČR, ačkoliv věděli, že se jedná o zakázané látky a
MDMA (methyltenamfetamin) náleží mezi psychotropní látky zařazené do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách a uvedené v příloze č. 4 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
LSD (lysergit) náleží mezi psychotropní látky zařazené do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách a uvedené v příloze č. 4 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
CMC (chlormethkathinon) náleží mezi psychotropní látky zařazené do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách a uvedené v příloze č. 4 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
amfetamin, zvaný speed, náleží mezi psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a uvedené v příloze číslo 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek,
metamfetamin (pervitin) náleží mezi psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a uvedené v příloze číslo 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek,
konopí (marihuana) je omamnou látkou zařazenou do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, který je přílohou č. 3 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek a látka delta-9-tetrahydrocannabinol (THC), kterou obsahuje, je psychotropní látkou zařazenou do seznamu II podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, který je přílohou č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek,
pryskyřice z konopí (hašiš) je omamnou látkou zařazenou do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, který je přílohou č. 3 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, a látka delta-9-tetrahydrocannabinol (THC), kterou obsahuje, je psychotropní látkou zařazenou do seznamu II podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, který je přílohou č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek.
2. Za uvedený zločin a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Nymburce ze dne 12. 4. 2021, č. j. 4 T 41/2021-41, který mu byl doručen dne 25. 5. 2021, soud prvního stupně obviněnému uložil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu podle §67 odst. 2 písm. b), §68 tr. zákoníku uložil peněžitý trest v počtu 100 (jednoho sta) denních sazeb v částce 250 Kč, tedy celkem 25 000 Kč. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu uložil i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 12 (dvanácti) měsíců. Soud prvního stupně současně podle §43 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Nymburce ze dne 12. 4. 2021, č. j. 4 T 41/2021-41, který nabyl právní moci dne 3. 6. 2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 15. 7. 2022, č. j. 15 To 22/2022-230, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podává nyní obviněný dovolání, a to prostřednictvím svého obhájce JUDr. Martina Pavlíka, advokáta, přičemž tak činí z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu v jeho druhé alternativě, neboť namítá, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání.
5. V podrobnostech dovolatel uvádí, že přípisem odvolacího soudu byl vyrozuměn o konání veřejného zasedání o jím podaném odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Dne 8. 7. 2022 udělil plnou moc obhájci JUDr. Martinu Pavlíkovi, jenž dne 12. 7. 2022 doručil odvolacímu soudu datovou schránkou žádost o odročení veřejného zasedání, a to z důvodu vážného zdravotního stavu obviněného, přičemž k této žádosti byla připojena plná moc, lékařská zpráva ze dne 8. 7. 2022, rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti obviněného ze dne 11. 7. 2022 a informace pro pacienta. Odvolací soud na zaslané dokumenty sdělil obhájci, že o dalším postupu v dané věci bude rozhodnuto při veřejném zasedání dne 15. 7. 2022 a že předloženou lékařskou zprávu nelze bez dalšího považovat za adekvátní důvod pro odročení nařízeného veřejného zasedání, a v nařízeném veřejném zasedání pokračoval bez přítomnosti obviněného. Obviněný zdůrazňuje, že z předložené lékařské zprávy je přitom patrno, že byl kvalifikované spolupráce a účasti na soudním řízení aktuálně neschopen, přičemž ošetřující lékař v této poukázal i na to, že na nepříznivý zdravotní stav má zcela jistě vliv i probíhající trestní stíhání.
6. V dalším textu obviněný připomíná odůvodnění usnesení odvolacího soudu, a to jeho bod 11., v němž tento soud rozebírá důvody svého rozhodnutí o konání veřejného zasedání o odvolání obviněného v jeho nepřítomnosti. V této souvislosti vytýká odvolacímu soudu, že se nezabýval progresem jeho zdravotního stavu, neboť i když měl k dispozici lékařskou zprávu ze dne 8. 7. 2022, z níž je jednoznačně patrno, že jeho účast u veřejného zasedání (nařízeného na 15. 7. 2022) byla takřka vyloučena, přesto veřejné zasedání neodročil. Veřejné zasedání tak dne 15. 7. 2022 proběhlo i přes řádně doručenou žádost o odročení, kterou navíc obhájce u veřejného zasedání zopakoval, když současně poukázal na důvody této žádosti a rovněž sdělil, že obviněný trvá na své účasti u veřejného zasedání. Obviněný je tudíž přesvědčen, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno v průběhu veřejného zasedání, pro jehož konání nebyly splněny zákonné podmínky.
7. Dále dovolatel vyslovuje názor, že existuje nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a důkazy provedenými v průběhu přípravného řízení i v řízení probíhajícím u soudů obou stupňů, a že byl vynesen odsuzující rozsudek i za použití důkazů, které jako důkaz užity být neměly, přičemž v tomto směru uvádí, že soud poukazuje na výpověď K. B., který byl vyslechnut v procesním postavení svědka, čímž došlo ke zcela zásadnímu pochybení soudu prvního stupně.
8. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 2022, č. j. 15 To 22/2022-230, jakož i rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 9. 3. 2022, č. j. 63 T 12/2021-146, a dále aby podle §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal soudům, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednaly a rozhodly. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 2 in fine tr. řádu zrušil také veškerá rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu.
9. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství Mgr. Ladislava Čarvaš (dále jen „státní zástupkyně“). Po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněného se předně zaměřuje na jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu v jeho druhé alternativě s tím, že z jeho hlediska je významnou otázka, zda bylo možno dne 15. 7. 2022 konat veřejné zasedání o odvolání obviněného v jeho nepřítomnosti. Zdůrazňuje, že ze zákonné formulace citovaného dovolacího důvodu je zřejmé, že tento nemůže spočívat v jakékoliv nepřítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle něhož nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného. Poukazuje na to, že podmínky, za nichž o odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání, jsou upraveny v §263 tr. řádu, přičemž toto ustanovení je speciální pro řízení u odvolacího soudu a není-li zde některá otázka výslovně upravena, použijí se obecná ustanovení o veřejném zasedání. Dále uvádí, že podle §263 odst. 4 tr. řádu v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti ve veřejném zasedání vzdává; o takovou situaci však v dané věci nešlo, proto bylo možné veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného konat. Obecně však i pro veřejné zasedání platí, že je lze konat v nepřítomnosti obviněného jen tehdy, byl-li k němu včas předvolán nebo o něm vyrozuměn (§233 odst. 2 tr. řádu), nebude-li tento postup odvolacího soudu v kolizi s právem na spravedlivý proces, což znamená, že věc lze spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez jeho přítomnosti. Připomíná, že z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu i z dovolání obviněného je patrné, že obviněný byl o konání veřejného zasedání řádně vyrozuměn, a přestože opětovně požádal prostřednictvím svého obhájce o jeho odročení, soud této žádosti nevyhověl a vyrozuměl obviněného, že o dalším postupu bude rozhodnuto při veřejném zasedání dne 15. 7. 2022. Státní zástupkyně konstatuje, že veřejné zasedání se tak konalo v souladu s vyrozuměním, obviněný měl zachovanou potřebnou lhůtu k přípravě (což ani nezpochybňuje) a navíc nebyl k veřejnému zasedání předvolán, z čehož lze usuzovat na to, že odvolací soud nepovažoval jeho přítomnost při veřejném zasedání za nutnou, a tudíž formální podmínky pro konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti byly splněny.
10. V daných souvislostech státní zástupkyně poukazuje na to, že však nelze pominout znění čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti a také právo, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Trestní řád, který uvedené ústavní právo obviněného blíže rozvádí, přitom upravuje odlišně požadavky na přítomnost obviněného v hlavním líčení a ve veřejném zasedání, resp. stanoví odchylně podmínky, za nichž lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, a podmínky, za nichž lze takto jednat ve veřejném zasedání; zatímco hlavní líčení lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně, zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného tak rigorózní nejsou, kdy i podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva není osobní účast obviněného tak kriticky důležitá v případě odvolacího zasedání, jako je tomu v hlavním líčení. Důležité je, aby konáním veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného soudní řízení jako celek nebylo dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů a standardů spravedlivého procesu. Státní zástupkyně má za to, že konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného nebylo za uvedených okolností takovým zásahem do jeho práva na projednání věci v jeho přítomnosti, aby tím mohl být naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu. Považuje totiž postup odvolacího soudu za plně akceptovatelný, neboť k němu došlo teprve poté, co se obviněný k veřejnému zasedání opakovaně nedostavoval, a navíc po řádném zhodnocení jeho zdravotního stavu ve smyslu schopnosti se předmětného veřejného zasedání účastnit. Z odůvodnění usnesení odvolacího soudu (zejména jeho bodu 11.) je zřejmé, že měl k dispozici zprávu Psychiatrické nemocnice XY o hospitalizaci obviněného v období od 20. 4. 2022 do 3. 5. 2022 pro depresivní dekompenzaci v rámci trestního stíhání, přičemž dále byl obviněný dva dny hospitalizován na JIP FN XY z důvodu požití většího množství psychofarmak a ve dnech 18. 6. 2022 až 8. 7. 2022 byl umístěn v Psychiatrické nemocnici XY. Z uvedeného odvolací soud vyvodil, že s ohledem na opakované odročování veřejného zasedání je dána přímá souvislost mezi umístěním obviněného ve zdravotnických zařízeních a nařízenými termíny veřejného zasedání a že se jedná o depresivní dekompenzaci v rámci trestního stíhání. Podle názoru státní zástupkyně odvolací soud zcela správně a logicky zkonstatoval, že i v jiných případech představuje trestní stíhání jistou psychickou zátěž a naznačený přístup by úvahou per reductionem ad absurdum vedl k důsledku, dle něhož by každá trestně stíhaná osoba prezentující přímo související stresovou zátěž nebyla schopna účastnit se žádného hlavního líčení či veřejného zasedání. Dodává, že v posuzované věci navíc odvolací soud vycházel i ze zprávy Psychiatrické nemocnice XY, z níž byl obviněný propuštěn dne 8. 7. 2022 (po propuštění se dostavil teprve do Psychiatrické nemocnice XY), ze které lze dovodit, že obviněný zde byl hospitalizován se svým souhlasem a z psychiatrického hlediska je schopen účasti. Uvedené skutečnosti jsou souladné se skutečnostmi podanými v úředním záznamu ze dne 20. 6. 2022, kdy ošetřující lékař K. z Psychiatrické nemocnice XY na dotaz soudu sdělil, že obviněný je schopen zúčastnit se veřejného zasedání. Z obou uvedených dokumentů nadto vyplynulo, že přítomnost obviněného u soudu odvisí od jeho vlastního rozhodnutí. Státní zástupkyně zdůrazňuje, že odvolací soud se vypořádal i s relevantností dvou lékařských zpráv a uzavřel, že zpráva Psychiatrické nemocnice XY, kde byl obviněný hospitalizován, má vypovídající hodnotu na rozdíl od zprávy vypracované Psychiatrickou nemocnicí XY na podkladě ambulantního pohovoru obviněného s K., kam se obviněný po propuštění z Psychiatrické nemocnice XY ihned dostavil, a o niž také opírá svoji neschopnost účasti na veřejném zasedání. Konečně státní zástupkyně připomíná, že podle odvolacího soudu do obstrukční strategie obviněného zapadají i opakované změny při volbě obhájců, když žádný z nově zvolených obhájců ani nenahlížel do spisu a nedoplnil odvolání, s výjimkou návrhu na opětovné provádění důkazů, které již byly v řízení provedeny.
11. Státní zástupkyně proto uzavírá, že shora naznačeným přístupem k trestnímu řízení si obviněný sám zapříčinil, že práva zúčastnit se veřejného zasedání před odvolacím soudem nakonec nevyužil a dodává, že uvedené skutečnosti je přitom nutno vnímat i v tom kontextu, že v průběhu veřejného zasedání nebyly k návrhu obviněného prováděny žádné další důkazy.
12. Následně se státní zástupkyně zaměřuje na námitky obviněného, jež tento podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Pokud jde o tu jeho námitku, jež odpovídá první alternativě citovaného dovolacího důvodu, konstatuje, že ji sice pod daný důvod dovolání lze formálně podřadit, materiálně však pod tento nespadá. To proto, že obviněný nepodává její podrobnější zdůvodnění a pouze obecně jejím prostřednictvím vytýká soudům nesprávné hodnocení důkazů, jež vedlo k chybným skutkovým závěrům. Takovou námitku však nelze podřadit pod tzv. extrémní nesoulad, ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, neboť její podstatou jsou výhrady ke způsobu hodnocení důkazů a nesprávně zjištěnému skutkovému stavu. Nadto uvádí, že v posuzované věci se o takovou situaci nejedná, neboť tato nevykazuje stav žádného, natož pak extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy; z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Ve vztahu k procesní námitce obviněného odpovídající druhé alternativě dovolacího důvodu podle §265b odst. 2 písm. g) tr. řádu, jejímž prostřednictvím obviněný vytýká použití důkazů, jež jako důkaz užity být neměly, poukazuje státní zástupkyně na to, že s touto se vypořádal odvolací soud v odůvodnění svého usnesení v bodu 6., když uvedl, že výslech spoluobviněného K. B. byl původně proveden ještě před vyloučením jeho trestní věci ze společného řízení podle §23 odst. 1 tr. řádu a z obsahu této výpovědi také nalézací soud vycházel. Pakliže následně provedl nalézací soud výslech K. B. v procesním postavení svědka, mohlo by to být označeno sice za nadbytečné, avšak soud prvního stupně považoval provedení takového výslechu za nutné ve snaze detailněji reagovat na obhajobu obviněného. Státní zástupkyně se s názorem odvolacího soudu plně ztotožňuje.
13. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem a s ohledem na to, že dovolací námitky obviněného se v drtivé většině shodují s jeho námitkami vznesenými již v předcházejících fázích trestního řízení, státní zástupkyně shrnuje, že dovolání obviněného zčásti uplatněným dovolacím důvodům neodpovídá a zčásti je zjevně neopodstatněné. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a učinil tak v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud učinil i jiné než navrhované rozhodnutí v neveřejném zasedání.
14. Vyjádření státní zástupkyně následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k jeho případné replice, kterou ale do dnešního dne neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.
16. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
17. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu v jeho druhé alternativě, když namítá, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. Z obsahu dovolání je dále zřejmé, že v tomto uplatňuje (byť jej neoznačuje zákonným ustanovením) i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první a druhé alternativě, neboť tvrdí, že existuje nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a důkazy provedenými v průběhu přípravného řízení i v řízení probíhajícím u soudů obou stupňů, a rovněž to, že byl vynesen odsuzující rozsudek i za použití důkazů, které jako důkaz užity být neměly. V dovolání lze současně vysledovat též dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, a to ve vazbě na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Je tomu tak proto, že uvedené vady vztahuje i k rozsudku soudu prvního stupně, jehož přezkumu se v dovolacím řízení lze zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu.
18. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu , který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. řádu (druhá alternativa) .
19. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že podle §256 tr. řádu odvolání obviněného zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu přichází v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu.
20. Tímto dovolacím důvodem je pak obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první alternativě, který je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a dále v jeho druhé alternativě, jež spočívá ve skutečnosti, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech.
21. V této souvislosti je vhodné připomenout, že dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je s účinností od 1. 1. 2022 určen k nápravě zásadních (extrémních) vad ve skutkových zjištěních a jeho smyslem je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento nově zařazený dovolací důvod věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém , tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
22. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
23. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného usnesení odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, předně konstatuje, že ty námitky obviněného, které je možné podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první a druhé alternativě a jejichž prostřednictvím namítá, že existuje nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a důkazy provedenými v průběhu přípravného řízení i v řízení probíhajícím u soudů obou stupňů, a dále, že byl vynesen odsuzující rozsudek i za použití důkazů, které jako důkaz užity být neměly, byť formálně uvedenými formulacemi daným variantám citovaného důvodu dovolání v zásadě odpovídají, nelze považovat za materiálně relevantně uplatněné. Je tomu tak proto, že v případě první alternativy daného dovolacího důvodu kromě přesvědčení, že existuje nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a důkazy provedenými v průběhu přípravného řízení i v řízení probíhajícím u soudů obou stupňů, obviněný neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, jež by takové jeho tvrzení odůvodňovaly, a ve vztahu k druhé variantě tohoto dovolacího důvodu uvádí jen to, že „soud poukazuje na výpověď K. B., který byl vyslechnut v procesním postavení svědka. Tímto došlo ke zcela zásadnímu pochybení soudu prvního stupně“, aniž by specifikoval, z jakého důvodu považuje takový postup soudu za zásadně vadný. Lze se jen domnívat, že posledně uvedenou námitkou mínil obviněný zpochybnit procesní postup soudu prvního stupně ze stejného důvodu, jak to učinil v rámci své odvolací argumentace v tomto směru, přičemž pak by bylo možné odkázat na odůvodnění usnesení odvolacího soudu v jeho bodu 6., v němž se tento soud předmětnou výhradou obviněného řádně zabýval a dostatečně se s ní vypořádal.
24. K charakteru takových výhrad obviněného považuje Nejvyšší soud navíc za potřebné uvést, že mu jako dovolacímu soudu nepřísluší jakkoli domýšlet, či dokonce dotvářet, případně nahrazovat dovolací argumentaci obviněného (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, či ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014). Současně je třeba připomenout, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě nejzávažnějších právních vad, který klade zvýšené nároky zejména na jeho přesné obsahové náležitosti. Vzhledem k tomu je ve smyslu §265d odst. 2 tr. ř. dovolání obviněného účinně podáno jen tehdy, jestliže tak učinil obhájce v zastoupení obviněného. Povinnost podat dovolání jen prostřednictvím obhájce má nejen význam pro obviněného tak, aby právní složitost spojená s podáním dovolání a rozhodováním o něm nebyla na újmu možnosti využití tohoto opravného prostředku i těm obviněným, jež nemají potřebné právní znalosti, ale zároveň má zaručit dostatečně kvalifikovaný podnět k tomu, aby se věcí zabýval Nejvyšší soud již v třetí instanci a byla zachována rovnost přístupu všech obviněných k Nejvyššímu soudu bez ohledu na úroveň jejich právních znalostí.
25. Stěžejní námitky obviněný vznáší s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu v jeho druhé alternativě. Namítá totiž, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, neboť toto proběhlo dne 15. 7. 2022 přes řádně doručenou žádost o jeho odročení, kterou obhájce včetně uvedení důvodů zopakoval i v průběhu veřejného zasedání, když současně sdělil, že obviněný trvá na své účasti u veřejného zasedání. Přestože takovou jeho námitku lze z hlediska tvrzeného dovolacího důvodu považovat za relevantně uplatněnou, Nejvyšší soud shledal, že tato je zjevně neopodstatněná.
26. Nejvyšší soud předně konstatuje, že uvedená argumentace obviněného se týká jen závěrečné fáze procesního postupu odvolacího soudu; tento soud totiž konal veřejné zasedání dne 15. 7. 2022 poté, co jej od dubna roku 2022 opakovaně odročoval na základě několika žádostí obviněného, který jednak byl opakovaně hospitalizován (na svou žádost) v psychiatrických nemocnicích XY a XY, jednak opakovaně měnil obhájce, případně též obhájce žádal o odročení veřejného zasedání z důvodu svého zdravotního stavu, přičemž uvedené skutečnosti nastaly vždy bezprostředně přede dnem konání nařízeného veřejného zasedání. Nejvyšší soud proto považuje za potřebné připomenout časový sled ve zmíněných souvislostech.
27. Jak je zřejmé z obsahu spisu, první veřejné zasedání v dané věci předseda senátu odvolacího soudu nařídil na den 22. 4. 2022 (referát ze dne 4. 4. 2022 na č. l. 176 spisu), přičemž obviněný k tomuto nebyl předvolán, nýbrž byl o jeho konání vyrozuměn, jak vyplývá z použitého vzoru „14“ skupiny tr. ř. – „vyrozumění o veřejném zasedání“ (seznam schválených vzorů je součástí sdělení Ministerstva spravedlnosti č. 1/2017 ze dne 29. 12. 2017, č. j. 12/2017-OJD-ORG/43, o vydání vzorů „tr. ř., o. s. ř., z. ř. s., k. ř., d. ř.“, doporučených pro použití v trestním a v občanském soudním řízení), a to řádně a včas; příslušné potvrzení o dodání a doručení vyrozumění do datové schránky obviněného je založeno na výše uvedeném čísle listu a je z něj zřejmé, že obviněnému bylo vyrozumění doručeno dne 10. 4. 2022 (tehdejšímu obhájci obviněného JUDr. Pavlu Bergerovi, v jehož případě byl použit vzor „37“ tr. ř. – „vyrozumění obhájce o hlavním líčení nebo o veřejném zasedání“, bylo vyrozumění doručeno do datové schránky dne 4. 4. 2022). Dne 20. 4. 2022 v odpoledních hodinách bylo odvolacímu soudu prostřednictvím datové schránky doručeno oznámení Mgr. Petra Slepičky (je založeno na č. l. 178 spisu) o převzetí právního zastoupení obviněného (plná moc ze dne 14. 4. 2022 je založena na č. l. 179 spisu) spolu s žádostí o odročení veřejného zasedání z důvodu hospitalizace obviněného vzhledem k jeho špatnému zdravotnímu stavu a současně z toho vyplývající omezené možnosti konzultace s obviněným a dále krátkého časového úseku na nastudování spisu; k uvedenému podání byla přiložena lékařská zpráva Psychiatrické nemocnice XY (podaná J. H.) ze dne 20. 4. 2022 (na č. l. 181 spisu), z níž se podává, že obviněný byl hospitalizován dne 20. 4. 2022 pro „akceleraci chron. psych. stesků“. Na č. l. 180 spisu je pak založen referát předsedy senátu odvolacího soudu ze dne 21. 4. 2022, podle něhož tento uložil vyzvat nově zvoleného obhájce Mgr. Petra Slepičku, nechť obratem sdělí místo údajné hospitalizace a jméno ošetřujícího lékaře s tím, že bez tohoto není možné považovat omluvu za řádnou. Na danou výzvu reagoval jmenovaný obhájce vyjádřením ze dne 21. 4. 2022 (na č. l. 184 spisu), k němuž opětovně přiložil lékařskou zprávu J. H. z Psychiatrické nemocnice XY ze dne 20. 4. 2022 a též další lékařskou zprávu této nemocnice z téhož dne vyhotovenou R. K., (na č. l. 186 spisu). Na č. l. 187 spisu je založen referát předsedy senátu odvolacího soudu ze dne 22. 4. 2022, podle něhož tento uložil učinit dotaz na Psychiatrickou nemocnici XY ohledně možné účasti obviněného u veřejného zasedání s tím, že předpokládaná doba veřejného zasedání je cca 2 hodiny. Jak vyplývá z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 22. 4. 2022 (na č. l. 190 spisu), veřejné zasedání bylo odročeno na neurčito . Na č. l. 193 spisu je pak založena lékařská zpráva Psychiatrické nemocnice XY ze dne 25. 4. 2022, z níž se (mimo jiné) podává, že obviněný byl do této nemocnice přijat dne 20. 4. 2022 pro akutní stresovou reakci a debaklový stav, byla mu nasazena léčba antidepresivy a anxiiolytiky ke zvládnutí akutní dekompenzace, jedná se nepochybně o stav reaktivní v úzké vazbě na aktuální složitou životní situaci, je předpoklad, že obviněný bude stabilizovaný a bude propuštěn během jednoho týdne s následnou léčbou ambulantní, a dále, že ze zdravotního hlediska není neschopný účastnit se po propuštění z nemocničního ošetřování soudního projednávání. Na č. l. 196 spisu je založena následující lékařská zpráva téže nemocnice ze dne 4. 5. 2022, podle níž byl obviněný propuštěn do domácího léčení; v návaznosti na tuto bylo na základě referátu předsedy senátu odvolacího soudu ze dne 5. 5. 2022 (na č. l. 176 dole spisu) nařízeno veřejné zasedání na den 27. 5. 2022 , přičemž z připojených potvrzení o dodání a doručení do datové schránky je zřejmé, že předmětné vyrozumění bylo obviněnému i obhájci Mgr. Petru Slepičkovi doručeno do datové schránky stejného dne 6. 5. 2022.
28. Dne 25. 5. 2022 byla odvolacímu soudu prostřednictvím datové schránky doručena žádost obhájce Mgr. Petra Slepičky o odročení veřejného zasedání včetně omluvy jmenovaného obhájce, a to z důvodu kolize s hlavním líčením v jiné trestní věci konaným u Městského v Praze, když se mu nepodařilo zajistit substituci, s níž by obviněný v této jiné trestní věci souhlasil (na č. l. 198 spisu). Na tuto reagoval předseda senátu odvolacího soudu přípisem adresovaným uvedenému obhájci ze dne 25. 5. 2022, v němž (mimo jiné) uvedl, že žádosti nelze vyhovět s tím, že doba více jak tří týdnů od doručení vyrozumění o konání veřejného zasedání je dostatečně dlouhá na to, aby obhájce zajistil případnou substituci u veřejného zasedání či souběžně plánovaného hlavního líčení v jiné trestní věci; poukázal dále na to, že obviněný byl v plné moci upozorněn na možnost obhájce ustanovit za sebe zástupce, a současně obhájce upozornil na stanovisko České advokátní komory pod č. j. K 12/06, podle něhož jde o závažné porušení povinnosti advokáta, jestliže ač řádně vyrozuměn o termínu hlavního líčení či veřejného zasedání a soudem upozorněn, že jeho omluva nebyla uznána, toto zmaří tím, že se k němu nedostaví, a nezajistí obhajobu ani substitučně (přípis je založen na č. l. 201 spisu). Dne 26. 5. 2022 v pozdních večerních hodinách zaslal obhájce Mgr. Petr Slepička do datové schránky Vrchního soudu v Olomouci – toto podání bylo následně v brzkých ranních hodinách dne 27. 5. 2022 přeposláno příslušnému odvolacímu soudu, tj. Vrchnímu soudu v Praze – žádost o odročení veřejného zasedání včetně omluvy jmenovaného obhájce, a to z důvodu zhoršeného zdravotního stavu obhájce , kdy tento musel vyhledat lékařskou pomoc a byl mu nařízen klidový režim, takže nebyl schopen účasti u veřejného zasedání, přičemž substituci se mu nepodařilo zajistit a nadto obviněný se substitucí nesouhlasil (žádost je založena na č. l. 204 spisu). Jak vyplývá z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2022 (na č. l. 207 spisu), s ohledem na nepřítomnost obhájce bylo veřejné zasedání odročeno na den 17. 6. 2022 ; obhájci byl s vyrozuměním o veřejném zasedání zaslán i přípis, v němž byl vyzván, aby zvážil, zda je k odročenému termínu veřejného zasedání schopen vykonávat obhajobu obviněného či nikoli, dále byl opětovně upozorněn na stanovisko České advokátní komory s tím, že skutečnost, že klient trvá na osobní účasti obhájce, který není schopen obhajobu vykonávat, by byla důvodem pro změnu obhájce, a konečně byl též upozorněn, že veřejné zasedání bude konáno u Vrchního soudu v Praze, nikoli u Vrchního soudu v Olomouci, jemuž chybně adresoval omluvu a žádost o odročení veřejného zasedání.
29. Dne 15. 6. 2022 učinil obhájce Mgr. Petr Slepička u odvolacího soudu podání, které označil jako návrh na doplnění dokazování (je založeno na č. l. 210 spisu); navrhl přitom, aby dokazování v dané věci bylo doplněno o opětovný výslech svědků J. F., P. K. a K. B., a dále o výslech D. H., jehož výpověď z přípravného řízení byla u hlavního líčení čtena.
30. Z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 17. 6. 2022 (na č. l. 211 spisu) je zřejmé, že obviněný se k tomuto nedostavil. Obhájce obviněného uvedl, že mu volala matka obviněného , že tohoto předcházejícího dne, tj. 16. 6. 2022 odvezla do Nemocnice XY , neboť se intoxikoval antidepresivy a pokusil se spáchat sebevraždu. Z důvodu nepřítomnosti obviněného a jeho hospitalizace bylo následně veřejné zasedání odročeno na neurčito s tím, že případně bude k jeho zdravotnímu stavu vypracován znalecký posudek. Na č. l. 212 je pak založen úřední záznam předsedy senátu odvolacího soudu ze dne 17. 6. 2022, z něhož se podává, že daného dne bylo na oddělení příjmu Nemocnice XY telefonicky zjištěno, že obviněný skutečně byl dne 16. 6. 2022 přijat na oddělení Interna JIP-B, přičemž předpokládaná doba umístění na tomto oddělení byla do dne 20. 6. 2022 s následným přemístěním na oddělení psychiatrie. Jak vyplývá z úředního záznamu založeného na č. l. 213 spisu, dne 20. 6. 2022 bylo telefonicky v Psychiatrické nemocnici XY zjištěno, že do této byl obviněný přijat dobrovolně a na vlastní žádost dne 18. 6. 2022 a že je schopen účasti u veřejného zasedání, jeho zdravotní stav nevylučuje jeho přítomnost a tato je odvislá pouze od jeho vlastního rozhodnutí, přičemž nemocnice nebude bránit i jen krátkodobému propuštění. V návaznosti na toto sdělení nařídil předseda senátu odvolacího soudu veřejné zasedání na den 15. 7. 2022 , když současně si od jmenované nemocnice vyžádal písemnou zprávu ohledně výše uvedených telefonicky sdělených informací (jak je zřejmé z připojených potvrzení o dodání a doručení do datové schránky, předmětné vyrozumění o veřejném zasedání bylo obviněnému doručeno dne 30. 6. 2022 a jeho obhájci dne 20. 6. 2022. Na č. l. 214 je pak založeno sdělení Psychiatrické nemocnice XY ze dne 24. 6. 2022, v němž se uvádí, že obviněný zde byl hospitalizován od 18. 6. 2022 doposud se svým souhlasem a z psychiatrického hlediska byl toho času schopen účasti u veřejného zasedání.
31. Dne 12. 7. 2022 bylo odvolacímu soudu prostřednictvím datové schránky doručeno podání obhájce JUDr. Martina Pavlíka , jenž informoval o převzetí obhajoby obviněného (plná moc ze dne 8. 7. 2022 je založena na č. l. 219 spisu) a současně požádal o odročení veřejného zasedání (toto podání je založeno na č. l. 218 spisu), a to z důvodu zdravotního stavu obviněného, který byl v pracovní neschopnosti a jeho zdravotní stav byl na základě přiložené lékařské zprávy Psychiatrické nemocnice XY ze dne 8. 7. 2022 (na č. l. 220 spisu) velmi vážný s tím, že tento nebyl schopen účasti na soudním řízení, avšak trval na své účasti u veřejného zasedání. V uvedené lékařské zprávě přitom R. K., (mimo jiné) uvedl: „zjevné poruchy vnímání či bludnou produkci neshledávám … nelze vyloučit dissimulaci … depresivní a úzkostná porucha jistě i v souvislosti s trestním stíháním, depresivní dekompenzace stavu, debaklový stav … dnes propuštěn z Psychiatrické nemocnice XY … ponechávám medikaci nastavenou v Psychiatrické nemocnici XY … kvalifikované spolupráce a účasti na soudním řízení aktuálně neschopen, předpokládaná doba nutné ambulantní péče s PT péče 2-3 měsíce“. S ohledem na to, že předmětná zpráva byla v protikladu se zprávou Psychiatrické nemocnice XY, z níž byl obviněný propuštěn téhož dne 8. 7. 2022, předseda senátu odvolacího soudu přípisem ze dne 12. 7. 2022 (na č. l. 223 spisu) požádal jmenovaného lékaře o vysvětlení pojmu „obviněný není schopen kvalifikované spolupráce a účasti na soudním řízení“, a dále o sdělení, zda tedy účast obviněného před odvolacím soudem, kde je zastoupen dvěma obhájci, je vyloučena, či zda je možná a za jakých podmínek; na daný přípis bylo Psychiatrickou nemocnicí XY reagováno dne 13. 7. 2022 s tím, že uvedený lékař bude přítomen ode dne 18. 7. 2022, když v dané době čerpal řádnou dovolenou. Na č. l. 226 spisu je pak založen referát předsedy senátu odvolacího soudu ze dne 14. 7. 2022, podle něhož tento dal pokyn kanceláři k vypravení přípisu adresovaného obhájci obviněného JUDr. Martinu Pavlíkovi následujícího znění (zestručněno): „o dalším postupu v trestní věci obviněného bude rozhodnuto při veřejném zasedání dne 15. 7. 2022 … žádosti o odročení prozatím nelze vyhovět, neboť obhájcem předloženou lékařskou zprávu nelze bez dalšího považovat za adekvátní důvod pro odročení“ .
32. Z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 15. 7. 2022 (na č. l. 227 až 228) je zřejmé, že obviněný se k tomuto nedostavil, byla konstatována žádost obhájce obviněného o odročení veřejného zasedání včetně pracovní neschopenky obviněného, dále lékařské zprávy, zpráva Psychiatrické nemocnice XY a úřední záznam na č. l. 212 spisu, a též byl čten úřední záznam na č. l. 213 spisu; následně bylo vyhlášeno usnesení, že veřejné zasedání proběhne v nepřítomnosti obviněného. Obhájce obviněného setrval na návrhu na doplnění dokazování (učiněném dříve písemně obhájcem Mgr. Petrem Slepičkou) výslechem svědků J. F., P. K., K. B. a D. H. Odvolací soud předmětné důkazy jako nadbytečné zamítl.
33. Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání . Z této zákonné formulace je zřejmé, že uvedený dovolací důvod nemůže spočívat v jakékoli nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného.
34. Provedení hlavního líčení nebo veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného v obecné rovině brání rovněž zásada vyjádřená v čl. 38 Listiny, podle něhož každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům . Tuto dikci je nutno v daných souvislostech vykládat tak, že každý, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení rozhodnuto, má mít v rámci práva na soudní a jinou ochranu možnost osobně se účastnit jednání, v němž se rozhodne. Musí mu být reálně umožněno, aby se jednání mohl účastnit, vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena (k tomu přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. III. ÚS 238/2000, ze dne 21. 11. 1996, sp. zn. IV. ÚS 200/96, aj.).
35. S takovým výkladem čl. 38 odst. 2 Listiny není v rozporu, že v konkrétních ustanoveních trestního řádu, která zmíněné ústavní právo obviněného blíže rozvádějí, jsou odlišně stanoveny podmínky, za nichž lze konat v nepřítomnosti obviněného hlavní líčení a za nichž může být provedeno veřejné zasedání. Jisto je, že v hlavním líčení bude přítomnost obviněného pravidlem a v jeho nepřítomnosti je lze konat jen výjimečně, případně je nelze konat vůbec, jak již bylo vyloženo. Důležité je, aby konáním hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného soudní řízení jako celek nebylo dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů a standardů spravedlivého procesu.
36. Podle §233 odst. 1 tr. řádu předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce nebo opatrovníka těchto osob. K předvolání nebo vyrozumění připojí opis návrhu, kterým byl k veřejnému zasedání dán podnět.
37. Podmínky, za nichž o odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání, jsou upraveny v §263 tr. řádu. Podle §263 odst. 4 tr. řádu lze v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Nejvyšší soud poznamenává, že o takovou situaci v posuzovaném případě nešlo, a proto bylo možné konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného.
38. K výše uvedené zákonné úpravě je třeba poukázat na to, že se zde vychází ze skutečnosti, že podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 38 odst. 2 Listiny je v rámci práva na spravedlivý proces právem obviněného být přítomen hlavnímu líčení a výslechu svědků a zúčastnit se provádění dalších důkazů, přičemž toto právo může, ale nemusí využít . Nejde ovšem o povinnost obviněného, tudíž v případech, kdy se obviněný přes řádné předvolání k hlavnímu líčení bez řádné omluvy nedostaví, zákon v podstatě presumuje, že obviněný nehodlá využít svého práva být přítomen při dokazování, proto dokazování může proběhnout v jeho nepřítomnosti (srov. PÚRY, František. Komentář k §202. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2560 a 2561).
39. Podle ustálené judikatury platí, že byť právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem a právo být slyšen je základním prvkem práva na spravedlivý proces vyplývajícího z čl. 38 odst. 2 Listiny, nelze jej k účasti na jednání soudu a uplatňování jeho procesních práv nutit, ovšem soudy mají povinnost vytvořit k tomu obviněnému prostor, a to zejména za situace, kdy on sám na účasti u veřejného zasedání trvá, nebo za situace, kdy řádně a včas soudu oznámí, že se nemůže veřejného zasedání z objektivních důvodů zúčastnit, a případně vyjádří zájem na tom, aby se jej mohl zúčastnit v budoucnu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 7 Tdo 527/2016). Současně je však třeba připomenout i to, že právo obviněného na osobní účast u jednání soudu garantované Úmluvou či Listinou zaslouží ochranu pouze tenkrát, není-li zneužíváno obstrukčním jednáním zjevně směřujícím ke zmaření jednání soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 8 Tdo 26/2016).
40. Při aplikaci výše uvedených zákonných a teoretických východisek na posuzovaný případ Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud nepochybil, pokud žádost obviněného o odročení veřejného zasedání nařízeného na den 15. 7. 2022, učiněnou prostřednictvím jeho obhájce JUDr. Martina Pavlíka písemně dne 12. 7. 2022 a též ústně při veřejném zasedání, neakceptoval a konal veřejné zasedání předmětného dne v nepřítomnosti obviněného. Z obsahu spisového materiálu v dané věci (jak na něj bylo podrobně poukázáno výše) je zřejmé, že formální podmínky pro konání veřejného zasedání uvedeného dne byly splněny, když obviněný, jenž nebyl ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, byl o jeho konání řádně a včas vyrozuměn, nikoli předvolán (z čehož lze usuzovat na to, že odvolací soud jeho osobní účast při veřejném zasedání nepovažoval za nutnou), a měl zachovanou i pětidenní lhůtu k přípravě. Nadto je třeba zdůraznit, že obhájce obviněného byl současně vyrozuměn i o tom, že žádosti o odročení nebylo vyhověno, neboť k žádosti přiloženou lékařskou zprávu Psychiatrické nemocnice XY ze dne 8. 7. 2022 nelze bez dalšího považovat za adekvátní důvod pro odročení.
41. Procesní postup odvolacího soudu však nekoliduje s výše zmíněnými postuláty spravedlivého procesu ani z toho důvodu, že danou věc bylo možné spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného. Jak je zřejmé ze skutečností uvedených shora a z protokolu o veřejném zasedání, jednak tomuto byl přítomen obhájce obviněného, jenž přednesl odvolání, přičemž státní zástupce se k odvolání vyjádřil. Dále je zapotřebí uvést, že ve veřejném zasedání nebylo nikterak doplňováno dokazování, neboť odvolací soud návrhy na doplnění dokazování (učiněné písemně obhájcem Mgr. Petrem Slepičkou, na nichž setrval obhájce JUDr. Martin Pavlík) zamítl jako nadbytečné.
42. V posuzované věci je navíc třeba poukázat i na další skutečnosti. Odvolací soud konal veřejné zasedání dne 15. 7. 2022 v nepřítomnosti obviněného teprve poté, co toto opakovaně odročil jak ze zdravotních důvodů na straně obviněného, tak na straně jeho tehdejšího obhájce Mgr. Petra Slepičky a rovněž v návaznosti na změnu obhájce. Je přitom zjevné, že k hospitalizacím obviněného, případně změnám obhájce (nejprve se jednalo o Mgr. Petra Slepičku, následně o JUDr. Martina Pavlíka) činěným obviněným docházelo vždy v souvislosti s nově nařízenými termíny veřejného zasedání, a to pokaždé bezprostředně – v rozmezí jednoho až sedmi dnů – před nimi (ve vztahu k jednotlivým postupně nařízeným veřejným zasedáním konkrétně následovně: veřejné zasedání nařízené na den 22. 4. 2022 – dne 14. 4. 2022 obviněný udělil plnou moc novému obhájci Mgr. Petru Slepičkovi a dne 20. 4. 2022 podal žádost o odročení veřejného zasedání; veřejné zasedání nařízené na den 27. 5. 2022 – dne 23. 5. 2022 se obhájce omluvil pro kolizi, dne 26. 5. 2022 se obhájce omluvil pro zdravotní stav; veřejné zasedání nařízené na den 17. 6. 2022 – dne 16. 6. 2022 byl obviněný odvezen pro intoxikaci antidepresivy do nemocnice XY, tam byl hospitalizován 2 dny a poté od 18. 6. 2022 do 8. 7. 2022 byl hospitalizován v Psychiatrické nemocnici XY; veřejné zasedání nařízené na den 15. 7. 2022 – dne 8. 7. 2022 obviněný udělil plnou moc dalšímu obhájci JUDr. Martinu Pavlíkovi, téhož dne po propuštění z Psychiatrické nemocnice XY se dostavil na ambulantní kontrolu do Psychiatrické nemocnice XY, dne 12. 7. 2022 obhájce podal žádost o odročení veřejného zasedání). Dále je zapotřebí zdůraznit i to, že odvolací soud se řádně zabýval zdravotním stavem obviněného, když tento podrobně hodnotil jednak z hlediska telefonicky sdělených informací Psychiatrické nemocnice XY dne 20. 6. 2022, jednak z hlediska lékařské zprávy této nemocnice (kde byl obviněný hospitalizován od 18. 6. do 8. 7. 2022, tj. po dobu tří týdnů) ze dne 24. 6. 2022, a také z hlediska lékařské zprávy Psychiatrické nemocnice XY ze dne 8. 7. 2022, kam se obviněný dostavil na ambulantní kontrolu téhož dne, kdy byl propuštěn z Psychiatrické nemocnice XY. Je přitom možné plně akceptovat závěr odvolacího soudu, že pro rozhodnutí o schopnosti obviněného zúčastnit se veřejného zasedání je třeba za relevantní považovat zprávu z Psychiatrické nemocnice XY, a to již proto, že zde byl obviněný dlouhodobě hospitalizován a sledován, a nikoli zprávu Psychiatrické nemocnice XY, jež byla podána na podkladě jediného pohovoru, přičemž lze připomenout, že tento proběhl, když se již opět přiblížil další termín veřejného zasedání. Obdobně (vzhledem k výše rozvedeným skutečnostem) nelze odvolacímu soudu ničeho vytknout, jestliže konstatoval, že depresivní stavy a úzkosti obviněného, ač jsou pochopitelné, mají původ v souvislosti s trestním řízením, obviněný byl hospitalizován v psychiatrických nemocnicích vždy v souvislosti se stanovenými termíny veřejných zasedání a do obstrukční strategie obviněného zapadají i opakované změny při volbě obhájců (srov. bod 11 odůvodnění jeho usnesení).
V.
K návrhu na odklad výkonu napadeného rozhodnutí
43. Nejvyšší soud nepřehlédl, že obviněný ve svém podání současně navrhl, aby předseda senátu dovolacího soudu odložil výkon usnesení odvolacího soudu. K uvedenému návrhu Nejvyšší soud uvádí, že podle §265o odst. 1 tr. řádu před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti kterému bylo podáno dovolání. Vydání rozhodnutí o takovém podnětu však není obligatorní. Aplikace uvedeného ustanovení by přicházela v úvahu toliko tehdy, jestliže by argumentace obviněného s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti mohla svědčit závěru, že jeho dovolání bude vyhověno. Předseda senátu však důvody pro odklad či přerušení výkonu usnesení odvolacího soudu nezjistil, a z tohoto důvodu, aniž by bylo zapotřebí o podnětu obviněného rozhodnout samostatným rozhodnutím, mu nevyhověl a samostatným (negativním) výrokem nerozhodl.
VI.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
44. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného O. B. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného jím uplatněným dovolacím důvodům zčásti neodpovídala a zčásti byla zjevně neopodstatněná. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 21. 12. 2022
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu