ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.1533.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 1533/2022-120
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné CBP Capital Czech s. r. o. , se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, identifikační číslo osoby 06592228, zastoupené JUDr. Davidem Vostrejžem, advokátem se sídlem v Brně, Vrchlického sad 1893/3, proti povinnému J. M. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Ing. Alešem Boudou, advokátem se sídlem v Trutnově, Horní Staré Město, U Hřiště 375, pro 400 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 26 EXE 1618/2019, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2021, č. j. 21 Co 256/2020-55, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Hradci Králové (dále též jen „odvolací soud“) napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 18. 8. 2020, č. j. 26 EXE 1618/2019-36, kterým Okresní soud v Trutnově zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Ztotožnil se se závěry okresního soudu, že zákonný důvod pro zastavení exekuce není dán. Vycházel ze zjištění, že povinný v článku III notářského zápisu sp. zn. NZ 657/2019, N 552/2019 ze dne 7. 11. 2019, který sepsala notářská kandidátka P. M. jménem notářky Mgr. Kláry Janulíkové s poukazem na ustanovení §2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), uznal svůj dluh vůči oprávněné – závazek uhradit oprávněné zápůjčku v celkové výši 400 000 Kč a smluvní úrok ve fixní výši 20 000 Kč a v případě prodlení rovněž úrok z prodlení a smluvní pokutu. Pokud jde o zákonné náležitosti notářského zápisu ve smyslu zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), rovněž dovodil, že notářský zápis v projednávané věci tyto zákonné náležitosti splňoval (povinný tento nedostatek ani nenamítal). Dodal, že je nutné odlišovat úplnost notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti z hlediska toho, zda obsahuje zákonné náležitosti, aby podle něj bylo možné vést exekuci, od skutečnosti, zda má oprávněný skutečně nárok na plnění podle hmotného práva. Notářský zápis tedy může obsahovat veškeré náležitosti vyžadované notářským řádem, ovšem je-li namítáno, že ve skutečnosti vymáhaný závazek neexistuje, musí se exekuční soud takovým tvrzením zabývat; dospěje-li k závěru, že hmotněprávní podklad pro vymáhanou pohledávku není dán, pak je třeba exekuci zastavit (k tomuto odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2866/2019). Notářský zápis v projednávané věci sice neobsahoval samotnou smlouvu o zápůjčce, která byla uzavřena dne 18. 10. 2019, ale obsahoval prohlášení povinného jako dlužníka, že svůj dluh ve výši 400 000 Kč z dále dostatečně označené smlouvy o zápůjčce uznává s poukazem na §2053 o. z. Uznáním dluhu podle tohoto ustanovení dochází k přesunu důkazního břemene na dlužníka, který musí v případě sporu prokázat, že dluh, jehož splnění se věřitel na dlužníkovi domáhá, neexistuje. V projednávané věci z notářského zápisu explicitně vyplývá, že povinný jako dlužník v něm uznal svůj dluh nejen co do výše jistiny ve výši 400 000 Kč, ale i smluvní úrok ve výši 20 000 Kč, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení. Povinný v řízení před okresním soudem neprokázal, že by jeho dluh v okamžiku uznání neexistoval, naopak oprávněná jako věřitelka předložila soudu kromě notářského zápisu i smlouvu o zápůjčce a předávací protokoly o předání zapůjčených peněz. Povinný byl okresním soudem o své povinnosti důkazní poučen při jednání dne 18. 8. 2020. Povinný pak neměl k důkazům předloženým oprávněnou připomínky s tím, že jiné důkazy nabídnout nemůže, pouze jízdenky na vlak. Povinný pak neprokázal ani své tvrzení o tom, že by dluh nevznikl platně proto, že by smlouva o zápůjčce byla neplatná z toho důvodu, že by byl k jejímu uzavření přinucen hrozbou násilí nebo že by smlouva o zápůjčce byla neplatná proto, že při jejím uzavírání oprávněná zneužila jeho tísně nebo rozrušení a předmětem smlouvy by bylo plnění, jehož majetková hodnota by byla ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Okresní soud tedy správně uzavřel, že důvod pro zastavení exekuce není dán.
2. Ve včas podaném dovolání (k doplnění dovolání podaného po uplynutí dovolací lhůty nemohl již dovolací soud přihlédnout) povinný uvedl, že „v této věci je řešena právní otázka, zda lze platně uznat dluh, který nikdy nevznikl a zda takové uznání dluhu v notářském zápise se svolením k vykonatelnosti je způsobilým exekučním titulem, i když právní důvod uznání závazku, poskytnutí zápůjčky, není prokázáno. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že řešení této otázky není v praxi dovolacího soudu ustáleno, dovolací soud o této otázce rozhoduje rozdílně, případně v rozhodování dovolacího soudu takto komplexně položená otázka nebyla vyřešena.“ Podle jeho názoru byly ve věci zjištěny skutečnosti, pro které je potřeba exekuci zastavit (k tomuto odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2866/2019). Povinný od počátku namítá, že zápůjčku 400 000 Kč nikdy nepřevzal. V Brně byl jen jednou, kdy listiny pouze podepsal. Notářský zápis žádným způsobem neprokazuje převzetí zápůjčky a to ani ve spojení s předávacími protokoly. Namítá, že na předávacích protokolech jsou úředně ověřeny podpisy jiného dne (7. 11. 2019), než měla být předmětná částka předána a převzata. Smlouva o zápůjčce není součástí notářského zápisu a není ani v soudním spise (pouze na č. l. 21 bez podpisu účastníků). Dále měl povinný podle konceptu příkazní smlouvy za řešení neutěšené situace oprávněné zaplatit 200 000 Kč bez záruky za vyplacení jeho závazků a exekucí. Účel zápůjčky ve smlouvě není vymezen. Částka 200 000 Kč měla snad sloužit k úhradě úplaty za smlouvu příkazní. Povinný podepsal listiny u notáře pod psychickým tlakem, v tísni a při nevědomosti o skutečném účelu notářského zápisu. Psychický tlak a tíseň spatřuje v jeho majetkových poměrech (invalidní důchodce, pobírá příspěvek na živobytí, sociální dávky, platí výživné na syna, bezprostřední ohrožení dražbou bytu). Oprávněná žádné plnění obsažené v příkazní smlouvě neposkytla, žádné exekuce povinného nezbavila, nezabránila ani soudní dražbě bytu, nepokusila se nijak zmírnit jeho finanční problémy. Povinný podepsal dohodu o uznání dluhu v notářském zápise v nevědomosti (omylu), jelikož byl oprávněnou přesvědčován, že bude zbaven finančních potíží, i když mu žádná zápůjčka nebyla poskytnuta. Na základě výše uvedeného navrhuje, aby bylo usnesení soudu prvního stupně a odvolacího soudu zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
3. K dovolání povinného se vyjádřila oprávněná. Uvádí, že uznání dluhu zakládá domněnku existence dluhu v době uznání (k tomuto odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 32 Cdo 170/2010). Důsledkem tohoto je tedy přesun důkazního břemene z věřitele na dlužníka, který jej unese jen v případě, že prokáže, že uznaný závazek neexistuje (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 33 Odo 362/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2000, sp. zn. 29 Cdo 2854/99). Dle aktuální rozhodovací praxe platí, že důvod dluhu a jeho výše nemusí být výslovně uvedeny přímo v písemném prohlášení o uznání dluhu, nýbrž postačí, že „písemný projev obsahuje takové údaje, ze kterých za případné pomoci výkladu projevu vůle vyjádřeného v posuzovaném právním jednání důvod dluhu a jeho výše nepochybně vyplývají“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 21 Cdo 6073/2017). V odborné literatuře se ustálil názor, že neexistence uznaného dluhu není platnosti uznání na překážku. Pokud by tomu tak nebylo, vyvratitelná právní domněnka existence dluhu by zcela postrádala svůj smysl. Platné uznání neexistujícího dluhu je tak možné a v těchto případech je na dlužníkovi, aby uznáním založenou domněnku existence dluhu dokazováním vyvrátil. K výše uvedenému pak oprávněný nad rámec uvedeného znovu zdůrazňuje, že k předání finančních částek povinnému skutečně došlo. Oprávněná postupovala maximálně opatrně, když všechna právní jednání, ke kterým v souvislosti s předmětnou zápůjčkou docházelo, písemně zachytila (smlouva o zápůjčce ze dne 18. 10. 2019, předávací protokoly ze dne 18. 10 a 25. 10. 2019 a notářský zápis ze dne 7. 11. 2019). Podpisy uvedené na těchto podpůrných důkazech byly také úředně ověřeny. Nesouhlasí s tvrzením povinného, že k podpisu zmíněných listin došlo pod jakýmkoli psychickým nátlakem, aniž by povinný věděl, k jakému smluvnímu vztahu se zavazuje. Na základě výše uvedeného oprávněný navrhuje, aby dovolání povinného bylo odmítnuto jako nepřípustné, případně zamítnuto jako nedůvodné.
4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné.
5. Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi opakovaně uvedl, že nařídí-li soud podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti výkon rozhodnutí (exekuci), ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) postupem podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2866/2019).
6. Stejně tak v usnesení ze dne 3. 5. 2022, sp. zn. 20 Cdo 1111/2022, s odkazem na tam citovanou judikaturu uvedl, že účastníci jsou v průběhu řízení o zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. g) nebo h) o. s. ř. zatíženi ohledně skutečností rozhodných podle hmotného práva (k nimž mají přístup výhradně oni) nejen povinností, ale i břemenem je tvrdit a prokazovat, což vyplývá z (ve své podstatě) sporného charakteru řízení o tzv. opozičním nebo tzv. impugnačním sporu. Ve vykonávacím řízení platí, že soud zjišťuje z úřední povinnosti skutečnosti ryze procesního charakteru, zatímco při zjišťování skutečností, jež jsou rozhodující podle hmotného práva (např. námitka zápočtu ze strany povinného), se uplatní, stejně jako ve sporném řízení, zásada projednací (srovnej například s Fiala, J., Handl, V., Rubeš, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. Praha: Panorama 1985, s. 268-274, nebo Macur, J. Kurz občanského práva procesního. Exekuční právo. Praha: C. H. Beck, 1998, s. 64 – 68). Jestliže povinný tvrdil, že mu oprávněný žádné peníze nepůjčil, byl povinen označit k tomuto důkazy.
7. Současně nelze přehlédnout, že předmětný dluh uznal, a v takovém případě rovněž dochází k přechodu důkazního břemene na něho (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2676/2021, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2022, sp. zn. 20 Cdo 3087/2021, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 21 Cdo 6073/2017).
8. Dovolatel tedy nepředložil žádnou otázku, která by v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla řešena; současně nevysvětlil, při řešení jaké otázky rozhoduje dovolací soud rozdílně a v čem toto rozdílné rozhodování spočívá.
9. Pokud dovolatel namítá neuskutečnění předání peněz, rozporuje skutkové závěry odvolacího soudu a jeho hodnocení důkazů, což však přípustnost dovolání bez dalšího založit nemůže (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Samotné hodnocení důkazů přitom nelze se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů, zakotvené v §132 o. s. ř., úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 25 Cdo 4250/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2016, sp. zn. 21 Cdo 664/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. 25 Cdo 4293/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 23 Cdo 2948/2017). Soud prvního stupně, z jehož skutkových závěrů odvolací soud vycházel, provedl rozsáhlé dokazování a mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy dovolací soud neshledal žádný extrémní rozpor.
10. Protože rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s výše uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
11. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 10. 2022
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu