ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.1602.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 1602/2021-1311
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné České podnikatelské pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/23, identifikační číslo osoby 63998530, zastoupené JUDr. Hanou Záveskou, advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi, Blahoslavova 186/8, proti povinnému J. M. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Oto Kunzem, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 89/90, pro 8 633 Kč s příslušenstvím, o udělení příklepu, za účasti vydražitele M. N., narozeného XY, bytem XY,vedené u Mgr. Bc. Hany Plášilové Kaufmanové, Exekutorský úřad Praha 7, pod sp. zn. 228 EX 133/03, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 30. 4. 2013, č. j. 15 Co 238/2013, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení soudního exekutora JUDr. Vladimíra Plášila, Exekutorský úřad Praha 7, ze dne 30. 1. 2013, č. j. 063 EX 133/03-113, kterým soudní exekutor vydražiteli M. N., narozenému XY, udělil příklep na vydražené nemovitosti, a to zahradu, parcela č. XY o výměře 543 m 2 , zapsané na LV č. XY, pro obec a kat. úz. XY u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, za nejvyšší podání 162 667 Kč. Současně stanovil vydražiteli k zaplacení nejvyššího podání lhůtu do 15 dnů ode dne právní moci usnesení o příklepu s tím, že na nejvyšší podání se započítává vydražitelem složená jistota 50 000 Kč.
2. Odvolací soud z obsahu spisu soudního exekutora zjistil, že před tím, než se uskutečnila dražba, podal povinný návrh na zastavení exekuce, jemuž ale soudní exekutor nevyhověl proto, že oprávněná se zastavením exekuce nesouhlasila, jelikož má i nadále neuhrazenou pohledávku. Ze spisu Okresního soudu v Táboře pak zjistil, že o návrhu povinného na zastavení exekuce nebylo rozhodnuto. Odvolací soud uzavřel, že k porušení zákona nedošlo, jelikož povinný současně s návrhem na zastavení exekuce nedoložil, že zaplatil celou pohledávku včetně příslušenství. K další námitce povinného, která se týkala znaleckého posudku, odvolací soud uvedl, že exekutor na základě znaleckého posudku řádně o ceně dražené nemovitosti rozhodl (usnesení ze dne 9. 8. 2011, založené na č. l. 316 exekučního spisu) a krajský soud usnesení soudního exekutora potvrdil (usnesení ze dne 2. 11. 2011, založené na č. l. 326 exekučního spisu). Nerespektování splátkového kalendáře navrženého povinným soudním exekutorem pak žádným porušením není, jelikož v této fázi řízení soud ani exekutor o splátkách nerozhoduje. Stejně je tomu i ohledně způsobu vedení exekuce, o němž rozhoduje soudní exekutor, který není povinen respektovat návrhy povinného o tom, jakým způsobem má být exekuce provedena. Na základě výše uvedeného odvolací soud usnesení soudního exekutora potvrdil.
3. Proti výše uvedenému usnesení podal povinný dovolání, ve kterém namítá, že se soud prvního i druhého stupně ve svém rozhodnutí odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Povinný má za to, že výkon exekuce je v rozporu s dobrými mravy a odporuje skutečnosti, že exekuční titul zanikl. Základní právní otázkou dle něj je, zda může být pokračováno v exekuci, jestliže důvod exekuce zanikl zaplacením vymáhané pohledávky (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 589/2005, ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. 20 Cdo 3513/2010, ze dne 5. 4. 2011, sp. zn. 20 Cdo 4304/2009, ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 20 Cdo 1669/2009). Povinný předložil soudům přípis oprávněného ze dne 10. 7. 2012, kterým sděluje, že jistina pohledávky (tj. dlužné pojistné) byla plně uhrazena. Rozhodnutí Okresního soudu v Táboře ze dne 4. 6. 2013, č. j. 3 Nc 4062/2003-403 (ve spojení s usnesením odvolacího soudu), kterým byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce, bylo v rozporu s tím, že povinný uhradil příslušnou částku a tedy nebyl důvod pro exekuci jako takovou. Dále namítá, že k elektronické dražbě nemělo dojít, neboť povinný podal dne 16. 1. 2013 k Okresnímu soudu v Táboře návrh na odložení provedené exekuce. Dražba probíhala v době, kdy nebylo o návrhu povinného pravomocně rozhodnuto. Totéž se vztahuje i na usnesení o příklepu.
4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“
5. Dovolání není přípustné.
6. Podle ustanovení §46 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, dále též jen „ex. řád“, exekutor činí i bez návrhu úkony směřující k vedení exekuce. Exekutor vede exekuci až do vymožení pohledávky a jejího příslušenství nebo vynucení jiné vymáhané povinnosti, nákladů exekuce a nákladů oprávněného; tím bude exekuce provedena. Úkony a rozhodnutí exekutora a exekučního soudu jsou evidovány v exekučním spise, který vede exekutor v listinné nebo v elektronické podobě.
7. Podle ustanovení §54 odst. 2 ex. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021) do vydání rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce exekutor nečiní žádné úkony směřující k provedení exekuce, nejde-li o návrh, který je svévolným nebo zřejmě bezúspěšným uplatňováním nebo bráněním práva. Věta první se nepoužije, uplatní-li účastník v návrhu na odklad stejné okolnosti, o nichž již bylo rozhodnuto.
8. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3688/2016 (srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 549/2018, proti němuž podaná ústavní stížnost byla Ústavním soudem dne 30. 8. 2018 pod sp. zn. III. ÚS 2715/18 odmítnuta, popř. usnesení ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 1698/2018) dovodil, že je-li před nařízeným dražebním jednáním podán návrh na zastavení exekuce, který soud vyhodnotí jako zjevně nedůvodný a přistoupí k dražbě, spočívá obrana povinného v podání odvolání proti usnesení o příklepu s námitkou, že za situace, kdy soud dražil přes důvodně podaný návrh na zastavení exekuce, byl příklep udělen proto, že při dražebním jednání došlo k porušení zákona. Odvolací soud pak musí v rámci přezkumu usnesení o příklepu posoudit dříve podaný návrh na zastavení a v případě závěru o jeho důvodnosti změnit napadené usnesení tak, že se příklep neuděluje z důvodu, že při dražbě byl porušen zákon (neboť bylo draženo za situace, kdy měla být exekuce zastavena). Obdobně lze postupovat i v případě, kdy byl návrh na zastavení exekuce podán po vydání rozhodnutí o příklepu, ovšem důvody pro zastavení zde byly již v době dražebního jednání a soud o nich věděl nebo alespoň vědět měl. V souladu s těmito závěry, byť přijatými až po rozhodnutí odvolacího soudu, odvolací soud postupoval.
9. K otázce dovolatele, zda může být pokračováno v exekuci, jestliže důvod exekuce zanikl zaplacením vymáhané pohledávky (resp. zaplacením jistiny pohledávky) Nejvyšší soud již několikrát uzavřel, že exekuce končí především vynucením celé vymáhané povinnosti, včetně příslušenství, nákladů oprávněného i nákladů exekuce. Jsou-li všechny tyto nároky vymoženy, exekuce je tím považována za provedenou (k tomuto srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 20 Cdo 2859/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3856/2012). Ze zjištění odvolacího soudu však vyplývá, že povinný doložil zaplacení pouze jistiny, přitom předmětem exekuce jsou i úroky z prodlení ve výši 20 % z vymáhané jistiny ročně od roku 1998, náklady nalézacího řízení a náklady exekuce.
10. Pokud dovolatel namítá, že k předmětné dražbě nemělo vůbec dojít, neboť dne 16. 1. 2013 podal k Okresnímu soudu v Táboře návrh na odložení provedení exekuce, k tomuto Nejvyšší soud dodává, že z ustanovení §54 odst. 1 a 2 ex. řádu ve znění účinném do 31. 12. 2021 vyplývá, že pokud jde o návrh, který je zjevně svévolným nebo zřejmě bezúspěšným uplatňováním nebo bráněním práva (jak dovodil soudní exekutor v daném případě), či pokud by návrh obsahoval stejné okolnosti, o nichž již bylo meritorně rozhodnuto, exekutor může konat úkony směřující k provedení exekuce.
11. Z výše uvedeného je zřejmé, že odvolací soud postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu a že ve světle dovolatelem uplatněných námitek nebyl při dražbě porušen zákon. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
12. Dovolatel rovněž žádal o odklad vykonatelnosti usnesení exekutora o udělení příklepu ze dne 30. 1. 2013, č. j. 063 EX 133/2003-113. Nejvyšší soud může rozhodovat pouze o odkladu vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí (tedy rozhodnutí odvolacího soudu). Jsou-li však splněny důvody pro odmítnutí dovolání nebo pro zastavení dovolacího řízení, nemůže být o dovolání věcně rozhodnuto a není projednatelný ani akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti nebo právní moci napadeného usnesení. Dovolací soud se proto návrhem na odklad právní moci a vykonatelnosti nezabýval (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
13. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 2. 2022
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu