ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.1856.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 1856/2022-661
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné I. K. , narozené dne XY, bytem ve XY, zastoupené JUDr. Jiřím Matiaševičem, advokátem se sídlem v Ostravě, Kpt. Vajdy č. 3046/2, proti povinným 1) MoraviaPharm s. r. o. , se sídlem ve Frýdlantu nad Ostravicí, Hlavní č. 79, identifikační číslo osoby 27855392, a 2) M. K. , narozené dne XY, bytem v XY, oběma zastoupeným Mgr. Jiřím Fialou, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Novodvorská č. 667, pro 1 180 000 Kč a 3 360 000 Kč, o dovolání obou povinných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. prosince 2021, č. j. 9 Co309/2020-516, a proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 2. března 2020, č. j. 26 EXE 2377/2018-312, takto:
I. Dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. prosince 2021, č. j. 9 Co 309/2020-516, se odmítá .
II. Řízení o dovolání povinných proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 2. března 2020, č. j. 26 EXE 2377/2018-312, se zastavuje .
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 2. března 2020, č. j. 26 EXE 2377/2018-312, zastavil exekuci co do částky 90 000 Kč (výrok I.) a zamítl návrh, aby byla exekuce zastavena zcela (výrok II.). Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 17. prosince 2021, č. j. 9 Co 309/2020-516, potvrdil výrok II. soudu prvního stupně. Obě povinné napadly společným dovoláním jak rozhodnutí odvolacího soudu tak i rozhodnutí soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. prosince 2021, č. j. 9 Co 309/2020-516, podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (viz část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 23. července 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014). Tomuto požadavku dovolatelé nedostáli, neboť, ač zastoupeni advokátem, na vymezení přípustnosti dovolání zcela rezignovali.
Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání nelze již odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Povinné napadly dovoláním výslovně také usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 2. března 2020, č. j. 26 EXE 2377/2018-312. Dovolání je ve smyslu ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Není-li tak k možnému přezkoumání takového rozhodnutí vyhrazeno dovolání, občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost určitého soudu k projednání dovolání, je-li přesto proti takovému rozhodnutí podáno. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení §243b a §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 7. 2022
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu