ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.2558.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 2558/2022-325
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Voerster International s.r.o. – v likvidaci se sídlem v Praze 1, Rybná č. 716/24, identifikační číslo osoby 24818356, zastoupené Mgr. Jakubem Hanyášem, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná č. 53/24, proti povinné M. Š. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Františkem Hrudkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 699/30, pro 5 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 206 EXE 8563/2018, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. prosince 2021, č. j. 17 Co 222/2021-260, takto:
Dovolání povinné se odmítá .
Odůvodnění:
1. Okresní soud Praha – západ usnesením ze dne 7. 5. 2021, č. j. 206 EXE 8563/2018-209, k návrhu povinné předmětnou exekuci zastavil (výrok I.) a rozhodl, že oprávněná je povinna zaplatit povinné na náhradě nákladů řízení 69 938 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce povinné (výrok II.), a že oprávněná je povinna zaplatit soudnímu exekutorovi Mgr. Petrovi Mickovi, Exekutorský úřad Rokycany, na náhradě nákladů exekuce 6 655 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Soud zjistil, že dne 15. 7. 2005 uzavřela povinná s neznámým věřitelem smlouvu o půjčce. Dne 22. 2. 2011 byla pohledávka z této smlouvy o půjčce věřitelem převedena na společnost EURO TRADE CO. LTD, se sídlem Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy, evidenční číslo 264470 – dále jen „EURO TRADE CO. LTD“, která ji smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 3. 2011 převedla na povinnou za úplatu 5 000 000 Kč – společnost EURO TRADE CO. LTD tedy postoupila povinné svou pohledávku vůči povinné. Dne 15. 11. 2012 byla mezi povinnou jako dlužníkem a společností EURO TRADE CO. LTD jako věřitelem uzavřena dohoda o narovnání, z níž vyplynulo, že ke dni podpisu této dohody dlužila povinná společnosti EURO TRADE CO. LTD 5 000 000 Kč, které se zavázala uhradit do 10 dnů. Dne 18. 12. 2012 společnost EURO TRADE CO. LTD jako postupitel a oprávněná jako postupník uzavřely smlouvu o postoupení pohledávky 5 000 000 Kč z titulu předmětné dohody o narovnání. Exekučním titulem je pak v dané věci exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný dne 21. 12. 2012 soudním exekutorem Mgr. Petrem Mickou, Exekutorský úřad Rokycany, pod sp. zn. 168 EZ 15/12, v němž oprávněná s povinnou učinily nesporným, že povinná má vůči oprávněné dluh ve výši 5 000 000 Kč plynoucí z dohody o narovnání uzavřené dne 15. 11. 2012. Vzhledem k tomu, že oprávněná ani k výzvě soudu nedoplnila tvrzení týkající se smlouvy o půjčce ze dne 15. 7. 2005 a smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 22. 2. 2011 a ani tyto smlouvy nedoložila, nedošlo k prokázání existence původní půjčky mezi povinnou a (neznámým) věřitelem. Protože narovnání vztahu, který neexistoval, je v rozporu s dobrými mravy, dospěl soud k závěru, že dohoda o narovnání ze dne 15. 11. 2012 není způsobilým hmotněprávním podkladem k sepsání exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti a v dané věci je dán důvod pro zastavení exekuce dle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
2. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 7. 12. 2021, č. j. 17 Co 222/2021-260, usnesení soudu I. stupně změnil tak, že se návrh povinné na zastavení exekuce zamítá. Uvedl, že dohodou o narovnání se odstraňuje rozdílný názor účastníků zejména na otázku existence závazku, jeho platnosti, kauzy či obsahu, přičemž podmínkou platnosti dohody o narovnání není existence původního (narovnávaného) právního vztahu mezi účastníky této dohody. Dohoda o narovnání dle ustálené judikatury představuje samostatný zavazovací důvod, neboť nahrazuje původní (narovnávaný) závazek nebo jeho část závazkem novým. V dané věci tedy původní závazek zanikl uzavřením dohody o narovnání a jediným právním důvodem existence vymáhaného (narovnávaného) dluhu je dohoda o narovnání a nikoli předchozí právní důvod, který vedl ke vzniku původního sporného dluhu. Posuzovaný exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti pak splňuje všechny zákonné náležitosti včetně dostatečně určitého vymezení skutečnosti, na níž se vymáhaná pohledávka zakládá (zde dohoda o narovnání vymezená datem uzavření a výší dlužné částky po narovnání). Před vyhotovením exekučního titulu sice došlo ke změně osoby aktivně legitimované domáhat se peněžitého plnění na povinné jako dlužníku, ale tato skutečnost se odrazila ve vlastním obsahu exekučního titulu a nebylo nutné ji dokládat při podání exekučního návrhu postupem dle ustanovení §36 odst. 4 ex. řádu. Odvolací soud se neztotožnil ani s námitkou povinné o neurčitosti předmětné dohody o narovnání způsobující její neplatnost, neboť z písemného znění této dohody je patrné, že je narovnáván sporný závazek povinné vůči společnosti EURO TRADE CO. LTD na zaplacení ceny za postoupení pohledávky (je tedy vymezen právní důvod narovnávané pohledávky i smluvní strany) na povinnou a je rovněž patrné, jak byla předmětná povinnost k peněžitému plnění na straně povinné a tomu odpovídající právo na straně tehdejšího věřitele narovnáno. Bylo na povinné, aby v případě, že spatřovala spornost nároku na zaplacení vymáhané pohledávky, vyjádřila svůj názor v předmětné dohodě o narovnání, nebo aby k podpisu dohody o narovnání jako novému samostatnému zavazovacímu důvodu nepřistoupila. Pokud by pak povinná přistoupila k narovnání daného peněžního závazku v omylu, bylo také na ní, aby situaci řešila v souladu s ustanovením §586 a §49a zákona č. 40/1964, občanského zákoníku – dále jen „obč. zák.“; v tomto směru však povinná žádná tvrzení nevznesla. Až v průběhu odvolacího řízení povinná vznesla námitku absolutní neplatnosti dotčené dohody o narovnání pro nátlak ze strany zástupce tehdejšího věřitele a pro tíseň, které v té době čelila. Po poučení dle ustanovení §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. však povinná uvedla pouze obecná tvrzení a zcela rezignovala na prokázání rozhodných skutečností, v jejichž důsledku by mělo dojít k zneplatnění hmotněprávního podkladu vymáhaného dluhu.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání. Namítá, že oprávněná nemá na vymáhané plnění nárok podle hmotného práva, neboť jí (ani jejímu právnímu předchůdci) nesvědčí žádný platný právní titul, na jehož základě by mohla pohledávka za povinnou vzniknout. V dohodě o narovnání není jednoznačně vymezen právní titul dosavadního závazku ani to, co se s tímto závazkem má stát (zda se ruší, nahrazuje novým nebo zda setrvává vedle nového) – obsahuje pouze odkaz na smlouvu o postoupení pohledávky a její ujednání je proto neurčité. Dále s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1232/2004, rozporuje existenci původní pohledávky s tím, že nařídil-li soud podle exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti výkon rozhodnutí, ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí postupem podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Pokud tedy oprávněná není schopna doložit existenci původní pohledávky, je vedení exekuce zneužitím práva, jež je v rozporu s dobrými mravy. Povinná nesouhlasí s názorem vyjádřeným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3914/2017, o tom, že podmínkou platnosti dohody o narovnání není existence původního (narovnávaného) právního vztahu mezi účastníky této dohody. Dle povinné narovnání vztahu, který neexistoval, není možné a zmíněnou judikaturu je třeba upravit o korektiv dobrých mravů. Závěrem formuluje dle svého názoru dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu neřešené otázky, na nichž napadené usnesení odvolacího soudu závisí a to, „zda se právy (a jim odpovídajícími povinnostmi), na něž některý z účastníků nemohl pomýšlet v době, kdy byla smlouva o narovnání uzavřena, která jsou z narovnání pojmově vyloučena, mohou rozumět i práva, která prokazatelně neexistovala?“ a „zda narovnání vztahu, který zjevně neexistoval, je či není v rozporu s dobrými mravy?“. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby jej změnil tak, že se usnesení soudu I. stupně potvrzuje.
4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby odpovídající právní otázka byla posouzena jinak (srov. §237 o. s. ř.).
5. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že narovnání (transactio) je dohoda účastníků závazkového právního vztahu, kterou účastníci odstraňují spornost nebo pochybnost vzájemných práv a povinností tím, že je ruší a nahrazují je novými. Dosavadní závazek tak zaniká a je nahrazen závazkem novým, který vyplývá z narovnání. Narovnáním mohou být upravena mezi účastníky jakákoliv sporná práva, kterými mohou disponovat. Sporností práv ve smyslu §585 obč. zák. se nemíní soudní spory, nýbrž rozdílný názor účastníků na otázku existence, platnosti závazku, jeho kauzy či obsahu (co, popř. v jakém rozsahu, má být plněno, kdy apod.) Podmínkou platnosti dohody o narovnání přitom není existence původního (narovnávaného) právního vztahu mezi účastníky této dohody (srov. např. usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 5. 6. 2000, sp. zn. IV. ÚS 13/2000, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 20, svazek 18, str. 437, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. 33 Cdo 811/2000, ze dne 15. 5. 2003, sp. zn. 32 Odo 1/2002, ze dne 21. 8. 2002, sp. zn. 33 Odo 371/2002, ze dne 23. 11. 2004, sp. zn. 32 Odo 976/2003, ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 33 Odo 1560/2006, ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4413/2007, ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 33 Cdo 278/2012, a ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 33 Cdo 3320/2016, jakož i Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník. II. §460 až 880. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1712). Účelem narovnání není zjistit, jak se věci ve skutečnosti mají, ale předejít dalším nesrovnalostem nebo sporům tím, že původní závazek, v němž se sporné právo vyskytlo, se zruší a nahradí závazkem novým. Narovnáním tedy nemusí vždy dojít k faktické změně rozsahu vzájemných práv a povinností účastníků. Narovnání má řadu shodných rysů s privativní novací, neboť i její podstatou je, že dohodou zaniká dosavadní závazek a nahrazuje se jiným. Předpokladem narovnání je však spornost či pochybnost, kterou strany mají ohledně závazku, a dohodou o narovnání lze upravit vzájemná práva a povinnosti v mnohem širším rozsahu. Narovnání se může týkat jen některých vzájemných práv a povinností, ohledně nichž účastníci nebyli ve shodě, ale také celého závazku (závazkového právního vztahu) nebo všech dosavadních závazků mezi účastníky (tzv. generální narovnání), avšak s výjimkou těch práv (a jim odpovídajících povinností), na něž některý z účastníků nemohl pomýšlet v době, kdy byla smlouva o narovnání uzavřena. Dosavadní závazek, jenž zanikl, je nahrazen nově sjednaným, který je obsažen v dohodě o narovnání. Dohoda o narovnání je pak samostatným zavazovacím důvodem. Po uzavření dohody o narovnání se již věřitel nemůže domáhat plnění z původního závazku, nýbrž jen plnění z nového závazku založeného dohodou o narovnání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4413/2007, ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3107/2020, a ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 33 Cdo 3320/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3914/2017, a ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 33 Cdo 4733/2016).
6. Na této rozhodovací praxi není na místě ničeho měnit, protože její podstata se odvíjí od jasné dikce ustanovení §585 obč. zák., podle níž je dosavadní závazek nahrazen závazkem, který vyplývá z narovnání. O tomto závěru ostatně nepochybuje ani literatura (srov. Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s., komentář k §585, a FIALA, Josef, Milan KINDL, Jan HURDÍK, Petr BEZOUŠKA, Ondřej DAVID, Tomáš KINDL, Petr LAVICKÝ, Ján MATEJKA, Kateřina RONOVSKÁ, Markéta SELUCKÁ, Václav BEDNÁŘ, Radovan DÁVID, Václav HOCHMANN, Jindřich PSUTKA, Alexander ŠÍMA, Ondřej KOVÁŘ, Lukáš KOZÁK, Jan LASÁK, Silvie ŠTĚPÁNOVÁ a Jiří HANDLAR. Občanský zákoník. Komentář . 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009. 1692 s. Kodex - Komentáře nakladatelství Wolters Kluwer ČR. ISBN 978-80-7357-395-9, komentář k §585). Uvádí-li dovolatelka, že usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1232/2004, se z právě popsané praxe vymyká, neodpovídá její náhled obsahu předmětného usnesení.
7. Stejně tak se nelze ztotožnit ani s názorem povinné, že podání exekučního návrhu je v daném případě na místě pokládat za akt zneužití procesního práva, když odvolacím soudem zjištěné okolnosti k takovému zcela výjimečnému závěru nevedou. Dovolací soud totiž již dříve uzavřel, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuční návrh) je možné pokládat za zneužití práva pouze výjimečně, jen v případech, kdy takové zneužití práva má být vyhodnoceno jako jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat, a je tedy namístě zastavit exekuci podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Tzv. šikanózním návrhem je např. návrh, jehož podání není primárně motivováno snahou domoci se plnění, ale snahou zatížit povinného náhradou nákladů exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 20 Cdo 366/2016, ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 562/2018, či ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3405/2018). Vedení předmětné exekuce v situaci, kdy oprávněná již v minulosti vedla exekuci proti povinné na základě stejného exekučního titulu a pro vymožení totožné pohledávky (když tato předchozí exekuce byla zastavena k návrhu oprávněné), nelze považovat za natolik výjimečný stav, jež by bylo aktem zneužití procesního práva.
8. Uvádí-li dovolatelka, že původní dluh, jenž byl předmětem dohody o narovnání, nikdy neexistoval a že k podpisu narovnání byla donucena, nic takového se ze skutkových zjištění odvolacího soudu nepodává, jde pouze o tvrzení dovolatelky, k němuž nenabídla důkazy. Její dluh byl přitom založen dohodou o narovnání (uzavřenou dne 15. 11. 2012 mezi povinnou jako dlužníkem a společností EURO TRADE CO. LTD jako věřitelem), jež alespoň v základu určuje, jaké sporné či pochybné právo se narovnává (viz odst. 32 dovoláním napadeného usnesení). Dovolatelka navíc navzdory výzvě odvolacího soudu nijak neprokázala, že by k podpisu dohody o narovnání byla bezprávně donucena (viz odst. 35 dovoláním napadeného usnesení). I dle ustálené judikatury má přednost takový výklad smluv, který nezakládá jejich neplatnost, a to i v těch případech, jsou-li možné oba výklady. Tento závěr vyplývá z principu autonomie smluvních stran a z povahy soukromého práva (ve vztahu k dohodě o narovnání srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2011, sp. zn. II. ÚS 3381/10, uveřejněný pod číslem 138/2011 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
9. Protože je usnesení odvolacího soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, není dovolání povinné přípustné; Nejvyšší soud je tedy v souladu s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
10. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 10. 2022
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu