ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.2674.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 2674/2022-293
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Endire s. r. o. , se sídle v Praze 1, Kaprova č. 42/14, identifikační číslo osoby 03769763, zastoupené Mgr. Evou Kočí, advokátkou se sídlem v Chomutově, Zborovská č. 1760/3, proti povinným 1) D. K. , narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Zuzanou Kotrbancovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí č. 1808/3, a 2) J. Š. , narozenému dne XY, bytem v XY, pro 1 672 274 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 26 EXE 8522/2015, o dovolání povinného 1) proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 2. července 2021, č. j. 12 Co 139/2020-265, takto:
Dovolání povinného 1) se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Chomutově usnesením ze dne 8. ledna 2020, č. j. 26 EXE 8522/2015-213, zamítl návrh povinného 1) na zastavení exekuce. Soud uzavřel, že vymáhaná pohledávka nezanikla v důsledku započtení, neboť povinný 1) neprokázal existenci tvrzených pohledávek, jež měly být na vymáhanou pohledávku započteny.
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 2. července 2021, č. j. 12 Co 139/2020-265, k odvolání povinného 1) usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ohledně údajné pohledávky vzniklé na základě smlouvy o půjčce mezi H. S. [právním předchůdcem povinného 1)] jako věřitelem a J. M. (právním předchůdcem oprávněné) jako dlužníkem, jež měla být dne 7. listopadu 2014 postoupena na povinného 1), odvolací soud uvedl, že oprávněná mimo jiné vznesla námitku promlčení této pohledávky a tím i její nezpůsobilosti k započtení. Odvolací soud dospěl k závěru, že námitka promlčení je důvodná. Měla-li být smlouva o půjčce uzavřena dne 25. března 2008 a splatnost závazku dlužníka nastat dne 25. března 2009, potom posledním dnem promlčecí lhůty je 25. března 2012. Za situace, kdy exekvovaný nárok nabyl splatnosti dne 10. září 2014 a kompenzační projev vůle povinného 1) měl být proveden k datu 8. listopadu 2014, potom v den, kdy se obě pohledávky setkaly (10. září 2014), byla postoupená pohledávka povinného 1) již promlčena. I kdyby tedy soud dospěl k závěru, že jde o pohledávku skutečnou, nemohla by být započtena na nyní vymáhanou pohledávku oprávněné za povinným 1) a návrh na zastavení exekuce tak nemůže být důvodný.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný 1) dovoláním, v němž namítá, že odvolací soud pominul skutečnost, že exekvovaný nárok je nárokem na zaplacení škody, který nevzniká výrokem soudu, ale už okamžikem škodní události. Protože v této věci byla škoda způsobena protiprávním jednáním povinných dne 23. března 2012, okamžikem, kdy se obě pohledávky setkaly tak není 10. září 2014, ale už 23. března 2012. Vzhledem k tomu, že k promlčení pohledávky povinného 1) za oprávněnou došlo až dne 25. března 2012, byla tato pohledávka způsobilá k započtení. Podle dovolatele jde o otázku zásadního právního významu, která doposud v rozhodování Nejvyššího soudu nebyla vyřešena. Dále dovolatel namítl nesprávnou aplikaci procesních předpisů.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, zdůraznil, že dovolání není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013).
Dovolatelem vymezená otázka promlčení, která měla být v rozhodování Nejvyššího soudu dosud nevyřešenou otázkou, přípustnost dovolání být tak založena nemůže, poněvadž na řešení této „otázky“ napadené rozhodnutí nezávisí. I kdyby se totiž nyní vymáhaná pohledávka skutečně stala splatnou již dne 23. března 2012 (a nikoliv 10. září 2014, jak uvedl odvolací soud), nebylo by pravdou, že se v tento den obě pohledávky setkaly. Pohledávka, jež měla být na nyní vymáhanou pohledávku započtena, totiž byla H. S. postoupena na povinného 1) až dne 7. listopadu 2014 (kdy již byla promlčená). Ke dni 23. března 2012 by nebyla splněna podmínka vzájemnosti obou pohledávek, a nebylo by proto možné je započíst. V dovolání předložená argumentace tedy nemůže mít žádný vliv na závěr odvolacího soudu, že vymáhaná pohledávka nezanikla v důsledku započtení a návrh na zastavení exekuce je nedůvodný. Dovolání proto není v tomto ohledu přípustné.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 23. července 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014).
Co se týče námitky nesprávné aplikace procesních předpisů, dovolatel tomuto požadavku nedostál, neboť ač zastoupen advokátem, na vymezení přípustnosti dovolání zcela rezignoval.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání povinného 1) proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 2. července 2021, č. j. 12 Co 139/2020-265, podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Dovolatel v dovolání dále navrhl odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud návrhem povinného na odklad právní moci rozhodnutí odvolacího soudu nezabýval.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 10. 2022
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu