ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.3499.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 3499/2021-156
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného J. P. , narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Karlem Vlčkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 9, U Hostavického potoka č. 787/37, proti povinnému P. S., narozenému dne XY, bytem XY, za účasti manželky povinného P. S., narozené dne XY, bytem XY, oběma zastoupeným Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1844/28, pro 2 891 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 36 EXE 634/2020, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. června 2021, č. j. 68 Co 37/2021-121, takto:
I. Dovolání oprávněného se odmítá .
II. Oprávněný je povinen zaplatit povinnému na náhradě nákladů dovolacího řízení 9 994, 60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ing. Antonína Továrka, advokáta se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1844/28.
III. Oprávněný je povinen zaplatit manželce povinného na náhradě nákladů dovolacího řízení 9 994, 60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ing. Antonína Továrka, advokáta se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1844/28.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 9. 11. 2020, č. j. 36 EXE 634/2020-69, zastavil exekuci vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 36 EXE 634/2020 (výrok I), exekuci odložil do právní moci výroku o zastavení exekuce (výrok II), a rozhodl, že oprávněný je povinen uhradit soudnímu exekutorovi JUDr. Aleši Bayerovi, Exekutorský úřad Praha 2, na náhradě nákladů 6 655 Kč (výrok III), že oprávněný je povinen uhradit povinnému na náhradě nákladů řízení 19 989,20 Kč k rukám zástupce povinného (výrok III), a že oprávněný je povinen uhradit manželce povinného na náhradě nákladů řízení 19 989,20 Kč k rukám zástupce manželky povinného (výrok IV).
2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 6. 2021, č. j. 68 Co 37/2021-121, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že oprávněný je povinen zaplatit povinnému na náhradě nákladů odvolacího řízení 9 994,60 Kč k rukám zástupce povinného a že oprávněný je povinen zaplatit manželce povinného na náhradě nákladů odvolacího řízení 9 994,60 Kč k rukám zástupce manželky povinného. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že exekuční řízení v projednávané věci bylo zahájeno dne 17. 3. 2020, že exekuce je vedena k vymožení povinnosti uložené povinnému ve prospěch oprávněného na základě notářského zápisu sepsaného notářkou Mgr. Šárkou Tláškovou ze dne 5. 4. 2018, sp. zn. NZ 189/2018, N 247/2018 (dále též jen „notářský zápis I“), a že následně byl mezi oprávněným a povinným notářkou Mgr. Šárkou Tláškovou sepsán notářský zápis ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. NZ 262/2020, N 341/2020 (dále též jen „notářský zápis II“), v jehož části třetí došlo ke sjednání nového splátkového kalendáře pro dosud nesplacenou část původního, v projednávané exekuci vymáhaného, závazku, a to tak, že datum první splátky bylo stanoveno ke dni 15. 11. 2020, dále se povinný s oprávněným dohodli, že nezaplacením jedné splátky se stává splatným celý dluh a povinný udělil svolení k vykonatelnosti notářského zápisu II pro případ prodlení. Odvolací soud dospěl k závěru, že podle shodného označení závazku v obou notářských zápisech, se oba notářské zápisy nepochybně týkají totožného závazku. Z tohoto důvodu došlo sepsáním notářského zápisu II dne 30. 6. 2020 ke kumulativní novaci závazku povinného ve smyslu §1902 občanského zákoníku co do jeho splatnosti, a to sjednáním nového splátkového kalendáře pro dosud nesplacenou část vymáhaného závazku, shodně určeného v notářském zápisu I i II. Dosavadní závazek povinného podle notářského zápisu I totiž může vedle nového závazku obstát, když notářským zápisem II nedošlo k jeho zrušení, ale k novému ujednání o splatnosti dluhu. Z důvodu sjednání nové splatnosti závazku se povinný v době zahájení exekučního řízení nemohl ocitnout v prodlení. Exekuční titul tak nebyl v době zahájené exekučního řízení vykonatelný a tento nedostatek nebylo možné ani následně zhojit. Z tohoto důvodu byl dán důvod pro zastavení exekuce.
3. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal oprávněný dovolání. Namítá, že odvolací soud nesprávně dovodil, že notářský zápis II představuje kumulativní novaci závazku vyplývajícího z notářského zápisu I a jeho právní posouzení je nesprávné a neodůvodněné. Z obsahu obou notářských zápisů se jasně podává, že jde o dva na sobě zcela nezávislé exekuční tituly. V případě, že by vůle smluvních stran směřovala k ujednání nové splatnosti dluhu podle dohody o narovnání z notářského zápisu I, smluvní strany by takovou skutečnost v notářském zápisu II nepochybně uvedly, nebo spíše by sjednaly pouze dodatek k notářskému zápisu I. Z rozhodnutí odvolacího soudu není zřejmé, jak ke svým závěrům dospěl. Rozhodnutí odvolacího soudu obsahuje pouze závěr, že došlo ke kumulativní novaci, leč nikterak neuvádí, z čeho tak dovozuje, když notářský zápis II žádné takové explicitní ujednání neobsahuje. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu postrádá náležité odůvodnění závěru, že notářským zápisem II došlo ke kumulativní novaci, a nelze dovodit, z jakých důvodů k tomuto závěru dospěl, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné rovněž z důvodu, že se odvolací soud nevypořádal s odvolacími námitkami oprávněného, zejména s námitkou, že notářské zápisy I a II jsou dvěma nezávislými exekučními tituly. Odvolací soud tak svým rozhodnutím porušil právo oprávněného na spravedlivý proces. Oprávněný navrhl, aby odvolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Porušený práva na spravedlivý proces přitom zakládá relevantní dovolací důvod (srov. např. s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16).
4. Povinný a manželka povinného se ve svém vyjádření ztotožnili se závěry odvolacího soudu a soudu prvního stupně, že notářským zápisem II došlo ke kumulativní novaci, jejímž předmětem byla změna splatnosti a výše závazku vyplývajícího z notářského zápisu I. Dále namítají, že pro rozhodnutí o dovolání nejsou dány podmínky řízení, neboť před podáním dovolání oprávněného bylo rozhodnuto o úpadku povinného a manželky povinného. Povinný a manželka povinného navrhli, aby dovolací soud dovolací řízení zastavil.
5. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“ – a dospěl k závěru, že dovolání oprávněného není přípustné.
6. Dovolací soud k námitce povinného a jeho manželky předně podotýká, že není dán „nedostatek podmínek dovolacího řízení“, tak jak jej povinný a jeho manželka dovozují. Podle §109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v důsledku zahájení insolvenčního řízení mimo jiné lze nařídit nebo zahájit výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, nelze jej však provést. Nejvyšší soud ve své ustálené judikatuře (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 931/2021) opakovaně vyslovil závěr, že exekuční soud (soudní exekutor) je povinen zdržet se po zahájení insolvenčního řízení (po dobu trvání účinků s tím spojených) všech úkonů, jimiž má být výkon rozhodnutí bezprostředně realizován (viz též §46 odst. 7 ex. řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013). V pozitivním slova smyslu lze podle (již ustálené) judikatury dovolacího soudu (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 31 Cdo 1714/2013) označit jako úkon, jímž se „provádí“ výkon rozhodnutí nebo exekuce, každý úkon, jímž má být výkon rozhodnutí nebo exekuce bezprostředně realizován. Rozhodnutí o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, tak není rozhodnutím, kterým by byla prováděna exekuce, neboť rozhodnutím soudu není exekuce bezprostředně realizována.
7. Jde-li o samotné dovolání, jeho podstatou je námitka oprávněného, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozhodnutím soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí dovozuje dovolatel z toho, že z obou rozhodnutí údajně není zřejmé, z jakých důvodů dospěly soudy k závěru, že došlo ke kumulativní novaci závazku plynoucího z notářského zápisu I, a dále z důvodu, že odvolací soud se nevypořádal s námitkou oprávněného, že notářský zápis I a II jsou dva na sobě nezávislé exekuční tituly. Námitky oprávněného tak ve své podstatě směřují k řešení otázky, zda je srozumitelně odůvodněn závěr odvolacího soudu, že notářský zápis II je kumulativní novací závazku plynoucího z notářského zápisu I, a tedy že není namístě pokládat jej za nezávislý exekuční titul, jenž existuje bez ohledu na obsah notářského zápisu I. Dovolatel jinak žádné konkrétní právní otázky nevymezuje, proto dovolací soud nemůže jinak, než se omezit na zkoumání, zda odvolací soud ve spojení s rozhodnutím soudu prvního stupně odůvodnil svůj závěr o tom, že úmysl účastníků při sepisu notářského zápisu II směřoval k novaci závazku uvedeného v notářském zápisu I, tak, aby byl pro adresáty rozhodnutí (a tedy i pro dovolatele) srozumitelný a zda tento ve své podstatě skutkový závěr není projevem svévolného (zde ani v základu neodůvodněného) vyhodnocení situace ze strany odvolacího soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1966/16, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1705/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1768/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4229/2015).
8. V dovoláním napadeném usnesení odvolacího soudu (odstavce 18 – 20) je v základu vysvětleno, proč odvolací soud dospěl k závěru, že notářský zápis II směřoval ke kumulativní novaci ve vztahu k závazku plynoucího z notářského zápisu I. V odstavci 20 svého rozhodnutí odvolací soud totiž uvedl, že „totožnost závazku, jehož se týkají jak Notářský zápis č. 1, tak Notářský zápis č. 2, je nepochybná, podle svého označení v nich obou – prakticky shodného, je závazek v obou případech totožný“. Odvolací soud rovněž v odstavci 19 odůvodnění napadeného rozhodnutí vysvětlil, proč za takových okolností má za to, že notářský zápis II směřoval ke kumulativní novaci závazku uvedeného v notářském zápisu I, a to ve smyslu §1902 o. z. Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy přinejmenším v základu přezkoumatelné, a to i vzhledem k obsahu rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. odstavec 23 rozhodnutí soudu prvního stupně).
9. Dovolací soud se tedy neztotožňuje s argumenty dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu trpí nedostatkem odůvodnění a nemá tedy za správné ani jeho přesvědčení, že skrze deficit odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí došlo k porušení práva dovolatele na spravedlivý proces. Za popsaných okolností je proto třeba respektovat ustanovení §241a odst. 1 a 3 o. s. ř., podle něhož přípustným důvodem pro podání dovolání může být pouze právní otázka, která byla odvolacím soudem nesprávně vyřešena, nikoliv subjektivní pochybnost dovolatele o správnosti skutkových závěrů (stran kumulativní novace závazku obsažené v notářském zápisu II) odvolacího soudu (k tomu dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 25 Cdo 292/2016, a ze dne 23. 2. 2016).
10. Dovolání oprávněného proti části usnesení odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok II rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým byla odložena exekuce do právní moci výroku o zastavení exekuce, není přípustné, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu ve věci odkladu provedení exekuce [srov. §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.].
11. Vzhledem k tomu, že dovolání oprávněného není přípustné, Nejvyšší soud je v souladu s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
12. Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (srov. §243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 1. 2022
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu