ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.716.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 716/2022-265
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Comfort Money s. r. o., se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2396/184, identifikační číslo osoby 24209589, zastoupené JUDr. Ing. Andrejem Štaňkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2396/184, proti povinným 1) KAMENA & spol. s r.o. , se sídlem v Praze 4, Zárubova 506, identifikační číslo osoby 26127831, 2) V. S. , narozenému XY, bytem XY, a 3) M. K., narozené XY, bytem v XY, všem zastoupeným Mgr. Michalem Reichertem, advokátem se sídlem v Praze 4, K Nouzovu 2090/6, pro 176 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 64 EXE 130/2019, o návrhu na částečné zastavení exekuce, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. září 2021, č. j. 16 Co 227/2021- 181, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. září 2021, č. j. 16 Co 227/2021- 181, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. února 2021, č. j. 64 EXE 130/2019-126, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) napadeným rozhodnutím potvrdil ve výroku I usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 2. 2021, č. j. 64 EXE 130/2019-126 (výrok I), a v nákladových výrocích II a III jej změnil tak, že o nákladech exekučního řízení a nákladech soudního exekutora se nerozhoduje (výrok II). Exekučním titulem je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sp. zn. N 74/2017, Nz 94/2017, sepsaný dne 14. 2. 2017 jménem Mgr. Heleny Pospíchalové notářským kandidátem L. M., ve kterém bylo pokračováno notářským zápisem sp. zn. N 74/2017, Nz 126/2017 sepsaným dne 22. 2. 2017, v němž se povinní zavázali společně a nerozdílně uhradit oprávněné pohledávku ve výši 176 000 Kč (jistina) s příslušenstvím a smluvní pokutu sjednanou (v čl. druhém odst. 4 zápisu) tak, že „v případě naplnění podmínek ustanovení odst. 3 … zavazují se osoby povinné hradit společně a nerozdílně osobě oprávněné vedle smluvního úroku z dosud neuhrazené jistiny pohledávky rovněž smluvní pokutu ve výši 800 Kč (slovy …) denně, a to ode dne splatnosti dosud neuhrazeného závazku, jak je uvedena v odstavci 3, do zaplacení. Tato smluvní pokuta je splatná vždy v den, za nějž se platí.“ Ačkoliv odvolací soud nesouhlasil s dílčími právními závěry vyslovenými soudem prvního stupně [spotřebitelský charakter souzené věci ve vztahu k povinným 2) a 3) a způsob započítávání úhrad dle exekučního titulu ve spojení s původní smlouvou o podnikatelském úvěru], dospěl k závěru, že podstatná je neplatnost ujednání o samotné smluvní pokutě, pročež ji nelze na základě předmětného exekučního titulu v exekuci vymáhat. Ujednání o smluvní pokutě shledal neplatným pro rozpor s dobrými mravy, a to s přihlédnutím k výši pevně stanovené smluvní pokuty (800 Kč denně), která nezohledňuje (je ve výrazném nepoměru k) výši zajišťovaného závazku.
2. Dalším (přistoupivším) důvodem pro uvedený závěr je nevykonatelnost části notářského zápisu v ujednání o požadované smluvní pokutě. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3288/2006, odvolací soud dovodil, že denní výši smluvní pokuty sice lze v tomto případě jednoznačně určit (tj. 800 Kč denně), neodpovídá však zákonu z hlediska doby plnění, neboť z ní není zřejmé, kdy je smluvní pokuta splatná a do kdy se má platit (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 593/2000 či sp. zn. 20 Cdo 2737/2004).
3. Oprávněná napadla výrok I usnesení odvolacího soudu dovoláním. Jeho přípustnost spatřuje ve vyřešení otázky hmotného práva, a to neplatnosti ujednání o smluvní pokutě, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 5377/2017, a ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 33 ICdo 40/2020 (a judikaturu v něm citovanou) namítá, že smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně (168 % ročně) z dlužné částky je obecně posuzována za přiměřenou a souladnou s dobrými mravy, přičemž v daném případě žádné výjimečné specifické okolnosti odůvodňující rozpor s dobrými mravy nenastaly. Soudy měly na ujednání o smluvní pokutě spíše hledět jako na platné, než jako na neplatné (k tomu poukázala na §574 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2070/2018), a smluvní pokutu z důvodu její nepřiměřenosti moderovat. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (rozhodnutí ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 23 Cdo 12/2012 a ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 5377/2017) lze smluvní pokutu sjednat jako pevně stanovenou částku za každý den prodlení se splněním povinnosti.
4. Dovolatelka rovněž nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o nevykonatelnosti ujednání o smluvní pokutě (bod 15 a 16 napadeného usnesení). Namítá, že splatnost smluvní pokuty je v exekučním titulu explicitně sjednána v čl. druhém odst. 4 – „Tato smluvní pokuta je splatná vždy v den, za nějž se platí.“ - a že odvolací soud svůj závěr o absenci splatnosti smluvní pokuty nijak neodůvodnil. Samotná skutečnost, že splatnost smluvní pokuty je uvedena v exekučním titulu na jiném místě než dohoda stran o vzniku smluvní pokuty, nemůže vést k závěru, že splatnost takové smluvní pokuty nebyla vůbec sjednána (k tomu poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. I. ÚS 173/17). Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
5. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené usnesení závisí na posouzení otázky materiální vykonatelnosti ujednání účastníků o smluvní pokutě a otázky platnosti ujednání účastníků o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
6. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a), b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.). Takové se však z obsahu spisu nepodávají.
7. Podle ustálené judikatury dovolacího soudu je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle zvláštního právního předpisu ve smyslu ustanovení §40 odst. 1 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, titulem pro exekuci, jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech uvedené zejména v ustanovení §62 a násl. zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, tj. obsahuje-li dohodu osoby oprávněné ze závazkového právního vztahu s osobou ze závazkového právního vztahu povinnou, v níž jsou přesně individualizovány oprávněná a povinná osoba a vyznačeny právní důvod plnění, předmět plnění (přesný obsah a rozsah plnění) a dobu plnění (přesně a určitě určenou dobu, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění poskytnout oprávněné osobě), a jestliže osoba povinná v něm svolila k vykonatelnosti [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, (uveřejněné pod č. 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 593/2000, ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1941/2005, a ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4888/2008].
8. Nejvyšší soud v návaznosti na předchozí též vyslovil názor, že za materiálně nevykonatelný je považován notářský zápis, v němž je smluvní pokuta vymezena toliko počátečním dnem a stanovena do zaplacení (např. formulace „smluvní pokuta ve výši 0,15 % denně z částky 52 689,80 Kč od 21. 10. 2004 do zaplacení“), neboť z takového ujednání není zřejmá její splatnost a do kdy se má platit (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 593/2000, ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2737/2004, ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3288/2006, nebo ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3474/2018, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. I. ÚS 4208/18). O takový případ se však v souzené věci nejedná.
9. Smluvní pokuta sjednaná v posuzovaném notářském zápise (čl. druhý odst. 4) má činit 800 Kč za každý den prodlení (v zápise uvedeno denně) se splacením dosud neuhrazené jistiny ode dne splatnosti dosud neuhrazeného závazku, jak je uvedena v čl. druhém odst. 3 tohoto zápisu, do úplného splacení jistiny (v zápise uvedeno: do zaplacení dosud neuhrazené jistiny), přičemž tato smluvní pokuta je splatná vždy v ten den, za nějž se platí.
10. Takto ujednané stanovení doby plnění a splatnosti smluvní pokuty je určité a srozumitelné, a proto je třeba notářský zápis i v této části považovat za materiálně vykonatelný.
11. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je ustálená v závěrech, že přiměřenost výše smluvní pokuty je vždy třeba hodnotit vzhledem ke všem okolnostem konkrétního případu, přičemž smluvní pokuta sjednaná ve výši 0,5 % denně z dlužné částky je v zásadě posuzována ještě jako odpovídající dobrým mravům. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost sjednané výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti. Z pohledu přiměřenosti výše smluvní pokuty je na místě hodnotit jinak smluvní pokutu sjednanou ve formě pevně stanovené částky a smluvní pokutu sjednanou formou určité sazby za stanovenou časovou jednotku. Nepřiměřenost smluvní pokuty však nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou „denní sazbu“ smluvní pokuty (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2012, sp. zn. 33 Cdo 772/2010, ze dne 25. listopadu 2009, sp. zn. 33 Cdo 1682/2007, ze dne 27. února 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, ze dne 4. května 2011, sp. zn. 33 Cdo 4377/2008, ze dne 10. prosince 2020, sp. zn. 33 Cdo 2665/2020, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3602/2018, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. I. ÚS 484/19).
12. Podle §2010 odst. 1 věty druhé zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále též „o. z.“) utvrdit lze dluh ujednáním smluvní pokuty nebo uznáním dluhu. V rozsudku ze dne 21. 6. 2018, sp. zn. 33 Cdo 671/2017, Nejvyšší soud uvedl, že smluvní pokuta není podle stávající právní úpravy (§2048 o. z.) koncipována jako zajištění dluhu, nýbrž jako jeho utvrzení (ve smyslu posílení postavení věřitele).
13. V této souvislosti Ústavní soud v (již citovaném) usnesení ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. I. ÚS 484/19, mj. uvedl, že soudy (správně) poukázaly i na to, že institut smluvní pokuty nemá zajišťovací charakter, ale jde o utvrzovací institut, který primárně slouží k utvrzení závazku a sekundárně k odškodnění pro případ jeho nesplnění. (…) Nejvyšší soud … rovněž poukázal na funkci smluvní pokuty mající složku uhrazovací, preventivní a sankční, tedy nikoli pouze zajišťovací, jak v podstatě dovozuje povinná (v řízení před Ústavním soudem v postavení stěžovatelky). (…) Jakkoliv lze chápat povinnou (stěžovatelku), že povinnost zaplatit smluvní pokutu vnímá jako nespravedlivou, nelze odhlédnout od objektivní povahy smluvní pokuty, kdy právo na smluvní pokutu vzniká již porušením smluvené povinnosti bez ohledu na okolnosti a příčiny, které k porušení vedly.
14. Pro posouzení platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je třeba nejprve uvést, že dovolací soud sdílí dílčí závěry odvolacího soudu (uvedené pod b. 17 napadeného usnesení), že z hlediska povinných 2) a 3) nemůže jít o spotřebitelskou věc, neboť tito povinní přistoupili k dluhu povinné 1) s vědomím, že jde o úvěrovou smlouvu při podnikatelské činnosti [povinný 2) je navíc společníkem a jednatelem povinné 1)] a dále že nelze provádět započtení v rozporu s exekučním titulem, neboť způsob započtení po splatnosti nebyl notářským zápisem ve vztahu ke smlouvě o podnikatelském úvěru (ze dne 14. 2. 2017) měněn a je nutno použít právě ujednání v této smlouvě (čl. 11. 1.).
15. V posuzované věci byla oprávněnou s povinnými ujednána smluvní pokuta ve výši 800 Kč denně, tzn. ve výši odpovídající necelých 0,46 % denně z jistiny (činící 176 000 Kč). Takto sjednaná výše smluvní pokuty odpovídá významu a výši utvrzené povinnosti, stejně jako i okolnostem, za nichž byla sjednána. Současně posuzovaný notářský zápis ani smlouva o podnikatelském úvěru nebyly uzavírány za jakkoliv podezřelých okolností (povinní takové okolnosti v návrhu na částečné zastavení exekuce netvrdily a ani v řízení takové okolnosti zatím nevyšly najevo). Jednalo se tedy o dobrovolný závazek jakožto výsledek vzájemného smluvního koncensu obou smluvních stran, k jehož uzavření - včetně ujednání o smluvní pokutě - nebyly povinní nijak nuceni. Nejedná se o smlouvu spotřebitelskou, nýbrž o úvěrovou smlouvu při podnikatelské činnosti, v posuzovaném notářském zápise (ani ve smlouvě) nebyl dohodnut žádný další nepřiměřený úrok ani žádná další významnější sankce a rovněž dohodnutá výše měsíčních splátek (4 469 Kč) není pro podnikatelský subjekt nikterak vysoká.
Soudy zmiňovaná pevně stanovená částka smluvní pokuty, zajištění zástavním právem k nemovitosti a již uhrazená část jistiny (zmíněno soudem prvního stupně) nepředstavují v individuálních skutkových poměrech projednávané věci okolnosti, které by odůvodňovaly závěr, že ujednání o smluvníkutě je neplatné pro rozpor s dobrými mravy.
16. Namítají-li povinní v návrhu na částečné zastavení exekuce (ze dne 18. 3. 2019), že oprávněná se snaží na ujednané smluvní pokutě „nepřípustně profitovat“ (což doplňují tvrzením „ve snaze se co nejvíce na úkor povinných obohatit“), aniž by tato smluvní pokuta měla zajišťovat pouze náhradu škody, tak přehlíží (shora) uvedené primární funkce smluvní pokuty .
17. Nezbývá než uzavřít, že v řízení nebyla zjištěna ani nevyšla najevo žádná okolnost odůvodňující v individuálních skutkových poměrech projednávané věci závěr, že ujednání o smluvní pokutě je neplatné pro rozpor s dobrými mravy.
18. Protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu včetně usnesení soudu prvního stupně podle §243e odst. 1, 2 věty druhé o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
19. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
20. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu (§87 a násl. exekučního řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 7. 2022
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu