ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.816.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 816/2022-504
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné LORDANO, a. s. , se sídlem v Praze 9, Vrchlabská 9/12, identifikační číslo osoby 27420264, zastoupené JUDr. Jaroslavem Jankrlem, advokátem se sídlem v Praze 7, Trojská 69/112, proti povinným 1/ M. P. , narozené XY, bytem v XY, 2/ V. P., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, 3/ V. K., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na strži 2102/61a, a 4/ V. K., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na strži 2102/61a, pro 21.607.334,90 Kč a 8.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 49 Nc 3338/2007, o dovolání povinných 3/ a 4/ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2021, č. j. 16 Co 319/2021-470, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 31. 5. 2021, č. j. 49 Nc 3338/2007-416, kterým Obvodní soud pro Prahu 10 zamítl návrh na zastavení exekuce a na částečné zastavení exekuce ve vztahu k exekučnímu příkazu ze dne 11. 10. 2007, č. j. 92 EX 148/07-9, a ze dne 24. 5. 2007, č. j. 92 EX 79/07-10. Odvolací soud uzavřel, že námitky povinných nemohou přivodit změnu ani zrušení napadeného usnesení, a že k tvrzenému zániku vymáhané pohledávky uzavřením nedatované smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností TechNaval s. r. o. a B. G. M. holding a. s. nedošlo. Ze smlouvy nevyplývají žádné skutečnosti prokazující odvolací námitky, smlouva je uzavřena mezi odlišným subjektem (třetí osobou) a původním oprávněným (B. G. M. holding a. s.) a nijak neřeší pohledávky, které jsou předmětem tohoto exekučního řízení. Pokud se týká (nedatovaného a smluvními stranami nepodepsaného) dodatku č. 1 smlouvy o postoupení pohledávky, ve kterém byla konstatována výše úplaty za postoupení, převzetí vymáhaného dluhu společností TechNaval s. r. o. a následné vzájemné započtení vymáhaného dluhu a úplaty za postoupení, nedošlo k jeho platnému uzavření z důvodu nedodržení písemné formy (§531 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013, dále též jen „obč. zák.“), a to s ohledem na absenci podpisů smluvních stran (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007). Za dané situace bylo nadbytečné k zamýšlenému právnímu jednání vyslýchat svědky.
2. Neobstojí ani výtky proti „nestandardním“ postupům soudního exekutora v souvislosti s prodejem nemovitých věcí; bylo na povinných, aby nestandardní kroky soudního exekutora v průběhu prodeje zpochybnili relevantním způsobem, tj. odvoláním proti usnesení o ceně, proti dražební vyhlášce, proti usnesení o příklepu či rozvrhovému usnesení. Pokud tak neučinili, respektive nabyla-li tato usnesení právní moci, nelze přezkoumávat tyto skutečnosti opětovně v rámci řízení o návrhu na zastavení exekuce. Je na místě pokračovat v exekuci prodejem dalších nemovitých věcí, neboť předmětem exekuce nadále zůstává částka přesahující 20.000.000 Kč. Neobstojí též námitka zmatečnosti exekučního příkazu týkajícího se nemovitostí v katastrálním území XY a XY, kdy každý z exekučních příkazů (č. j. 092 EX 79/07-9 a č. j. 092 EX 79/07-10) postihuje nemovité věci v jiném katastrálním území; pokud je v katastru nemovitostí zapsán exekuční příkaz s nesprávným č. j., není to důvodem pro zastavení exekuce, ale případná náprava je možná opravným usnesením či návrhem na provedení opravy katastrálním úřadem. K námitce rozporu postupu soudního exekutora se zákonem č. 119/2001 Sb. odvolací soud uvedl, že námitka nemůže obstát, neboť dotčená exekuční řízení byla posléze spojena. Pokud soudní exekutor postihl exekučními příkazy ve dvou souběžně probíhajících exekucích shodné nemovitosti, je na něm, aby postupoval ve smyslu příslušných ustanovení.
3. Usnesení odvolacího soudu napadli povinní 3/ a 4/ dovoláním. Namítají, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek (sub a/, b/ a d/), při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a otázky (sub c/), která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolatelé (sub a/) prosazují názor, že na „příloze smlouvy obsahující vedlejší ujednání“ a označené jako dodatek č. 1 smlouvy o postoupení pohledávky není nezbytný podpis smluvních stran (odkazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 937/2003, 29 Cdo 1422/99, 33 Cdo 1614/2011 a 23 Cdo 1932/2014). Podle nich je dodatek č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek přílohou č. 5 smlouvy o postoupení pohledávek a tvoří její vedlejší ujednání, jímž došlo k zániku vymáhaného dluhu ve výši 21.607.334,90 Kč započtením na úplatu za postoupení pohledávky podle smlouvy uzavřené mezi společností TechNaval s. r. o. a B. G. M. holding a. s. Dodatek č. 1 je současně třeba vykládat v souladu s §531 odst. 2 obč. zák. jako přistoupení k nyní vymáhanému závazku. Podle dovolatelů u dodatku č. 1 byla dodržena písemná forma, protože došlo pouze „k přenesení části textu“ podepsané smlouvy o postoupení pohledávky do nepodepsané přílohy (dodatku). K procesu uzavření smlouvy navrhovali důkaz svědeckou výpovědí.
4. Dovolatelé (sub b/) dále namítají, že exekuce měla být zastavena z důvodu dotčení jejich práva na spravedlivý proces, k němuž došlo nestandardním vedením exekuce soudním exekutorem, se znaky svévole a rozporu s dobrými mravy, což se negativně promítlo do výše vymožené částky. Poukázali na postup dražeb některých nemovitostí s tím, že exekuční soud měl do nestandardního způsobu vedení exekuce zasáhnout a zkoumat přiměřenost zvoleného způsobu i rozsahu, v němž byla prováděna. S odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2357/16 a II. ÚS 2230/16 se §268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. má použít i tehdy, dochází-li výkonem k zjevné nespravedlnosti či popření principů právního státu. Dovolatelé rovněž namítají jako dosud neřešenou otázku (sub c/), zda spojení exekučních řízení je způsobilé napravit nesprávnosti postupu při vedení souběžně probíhajících exekucí. Protože proti týmž povinným byla vedena dvě exekuční řízení postihující tytéž nemovitosti, měl se uplatnit §14 zákona č. 119/2001 Sb. a soudní exekutor měl činit úkony v rámci řízení pod sp. zn. 092 EX 79/07 a nikoli pod sp. zn. 092 EX 148/07 (viz usnesení č. j. 092 EX 148/07-77). Spojením exekučních řízení k nápravě nemohlo dojít, úkony provedené v řízení sp. zn. 092 EX 148/07 vůbec neměly být činěny a nemohou být použity. Závěrem dovolatelé též vytkli (sub d/), že se odvolací soud vůbec nezabýval novým důkazem (výpisem z účtu povinné 4/), kdy na základě exekučního příkazu ze dne 16. 10. 2007, č. j. 092 EX 148/07-24 byla z účtu povinné 4/ u České spořitelny a. s. ve prospěch účtu soudního exekutora sražena dne 22. 1. 2008 částka 1.934,30 Kč, přičemž tato úhrada není jako vymožená započtena. Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
5. Podáním doručeným soudu dne 21. 2. 2022 dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud odložil právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí do doby, než bude o dovolání rozhodnuto.
6. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“.
7. Dovolání není přípustné.
8. Nejvyšší soud již ve svém rozsudku ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, vyslovil a odůvodnil závěr, že písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle (právní úkon) jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby. Smlouva, která musí být písemná, avšak nebyla jejími účastníky podepsána, nemůže vyvolat ani zamýšlené právní následky (srov. Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kol. Občanský zákoník, komentář, C. H. Beck, Praha, 1. vydání, 2008, str. 382-383).
9. Soudy nižších stupňů se tedy správně a v souladu s dlouhodobou judikatorní praxí vypořádaly s otázkou právní povahy a platnosti „Dodatku č. 1 smlouvy o postoupení pohledávky“ (založené na čl. 332 a násl. soudního spisu), jímž se vedle stanovení výše úplaty za postoupení pohledávek ujednává převzetí vymáhaného dluhu třetí osobou - společností TechNaval s. r. o. a následné započtení (vymáhaný dluh měl být započten na dluh, který měl vzniknout původní oprávněné B. G. M. holding a. s. jako úplata za postoupení). Platné převzetí dluhu vyžadovalo stejně jako započtení obligatorní písemnou formu (§524 odst. 1 obč. zák. a §531 odst. 3 obč. zák.), jež v projednávané věci nebyla splněna (předložený dodatek není ani datován, v textu se za některými číselnými údaji vyskytují závorky s otazníky, v závěru dodatku se výslovně předpokládá připojení podpisů smluvních stran, jež však zcela chybí). V daných souvislostech je jen stěží akceptovatelné, že by smluvní strany podpisem smlouvy o postoupení pohledávek současně zamýšlely i převzetí dluhu třetích osob (tj. nyní vymáhaného dluhu) a následné započtení na část úplaty za postoupení. Judikatura, na niž dovolatelé poukazují, se vztahuje k odlišné skutkové situaci (řeší otázku, zda je z hlediska zachování platnosti postupní smlouvy dostačující identifikace postupované pohledávky odkazem na přílohu smlouvy, případně zda absence podpisu přílohy způsobuje neplatnost samotné postupní smlouvy).
10. Dovolatelé dále vytkli, že soudní exekutor nestandardním prodejem nemovitých věcí negativně ovlivnil výši vymoženého plnění, vytkli mu zejména některé kroky, které v souvislosti s oceněním a dražbou nemovitostí dříve učinil, dále namítali vadný postup, k němuž mělo dojít v době před spojením exekučních řízení (usnesením o spojení řízení ze dne 7. 10. 2020, č. j. 49 Nc 3338/2007-260), a závěrem připomněli, že se soud nezabýval jejich novým tvrzením ohledně úhrady částky 1934,30 Kč srážkou z účtu povinné 4/ dne 22. 1. 2008 na účet soudního exekutora. Těmito námitkami dovolatelé ve skutečnosti vytýkají vady řízení. Samotný poukaz na možnou vadu řízení však není sám o sobě způsobilý založit přípustnost dovolání, nejde totiž o otázku správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř., nýbrž o otázku případné existence či neexistence vady řízení ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. K případným vadám řízení, pokud by skutečně jimi řízení bylo postiženo, dovolací soud přihlíží pouze v případě, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), což v projednávané věci není splněno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. 20 Cdo 5653/2015, proti kterému byla odmítnuta ústavní stížnost usnesením Ústavního soudu ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3058/16, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5147/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3226/2019). Odvolací soud náležitě vysvětlil, jaké relevantní způsoby obrany před nestandardními kroky soudního exekutora v průběhu prodeje dovolatelům svědčily, a proč nyní nelze tyto skutečnosti (opětovně) přezkoumávat. Nejvyšší soud je si vědom, že judikatura Ústavního soudu (např. nález ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16) ve zcela výjimečných případech přikazuje soudům zohledňovat mimořádné okolnosti dané věci, jejichž existence je s to odůvodnit zastavení exekuce za použití ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., Nejvyšší soud však v projednávané věci pro takový postup neshledal důvody.
11. K případnému nezohlednění částky sražené z účtu povinné 4/ v lednu 2008 (po vydání exekučního příkazu přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu ze dne 16. 10. 2007, č. j. 92 EX 148/07-24) si dovolací soud vedle již shora uvedeného dovoluje připomenout dlouhodobě zastávaný názor, že o dobrovolné plnění, jehož důsledkem může být zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., jde jen tehdy, jestliže k němu ze strany povinného došlo mimo rámec výkonu rozhodnutí nařízeného některým ze způsobů vyjmenovaných v §258 odst. 1 o. s. ř., resp. ke kterému došlo před doručením usnesení o nařízení exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2765/2006, usnesení ze dne 3. 12. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3907/2011, usnesení ze dne 29. 4. 2013, sp. zn. 20 Cdo 3314/2011, usnesení ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 20 Cdo 2154/2013).
12. Protože dovolatelé nepředložili k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se v projednávané věci odchýlit, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
13. K návrhu na odklad právní moci napadeného rozhodnutí se sluší poznamenat, že Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, uzavřel, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení, není projednatelný ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na uvedené se Nejvyšší soud návrhem nezbýval.
14. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 6. 2022
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu