ECLI:CZ:NS:2022:21.CDO.1117.2022.1
sp. zn. 21 Cdo 1117/2022-3113
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Doležílkem v právní věci žalobkyně J. G., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené A. B., bytem v XY, proti žalovaným 1) F. P. , narozenému dne XY, bytem ve XY, zastoupenému JUDr. Přemyslem Hochmanem, advokátem se sídlem v Praze, Na Florenci č. 1025/1, a 2) B. P., narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Lukášem Serbusem, advokátem se sídlem v Nymburce, Palackého třída č. 223/5, o 123 118,84 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 5 C 126/2012, o žalobě pro zmatečnost a o žalobě na obnovu řízení podaných žalovaným 2) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. dubna 2016, č. j. 25 Co 405/2015-1221, o dovolání žalovaného 2) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. března 2021, č. j. 25 Co 297/2020-2808, takto:
I. Dovolání žalovaného 2) se odmítá .
II. Žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného 2) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2021, č. j. 25 Co 297/2020-2808, neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky než na řádné opravné prostředky. K jeho projednatelnosti tedy již nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor má být podle něj podroben přezkumu; je třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání. Teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5461/2016). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.), obsahuje ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. a tento údaj je obligatorní náležitostí dovolání.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která „je dovolacím soudem rozhodována rozdílně“, musí být z dovolání zřejmé, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a v kterých rozhodnutích byla tato otázka dovolacím soudem rozhodnuta rozdílně. Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od kterého svého řešení (nikoli řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4/2014 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116/2014 v časopise Soudní judikatura, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Dovolání žalovaného 2) uvedeným požadavkům nevyhovuje. Spatřuje-li žalovaný 2) splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že „odvolací soud se soudem OS se odchýlily od ustálené rozhodovací praxe a věc měla být rozhodnuta jinak“, pak již neuvádí, od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení právních otázek odvolacím soudem odchyluje. Uvádí-li dovolatel dále, že „oba soudy žaloby projednávaly s jiným účastníkem (B. vyškrtnutá z ČAK nebyla právním nástupcem neexistujícího advokátního sdružení)“, že „strana dovolatele neměla rovné postavení s J. G. a 1) žalovaným, ani vůči státu, když tyto strany ignorují, nepřipouštějí či maří žádané dokazování“, a že „věc dopravního a sportovního provozovatelství je nezákonně rozhodnuta vůči vnitrostátní i mezinárodní judikatuře“, pak přehlíží, že pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu či polemika s jeho závěry k založení přípustnosti dovolání nepostačují (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013), nehledě k tomu, že uvedené námitky dovolatele směřují vůči rozhodnutím soudů v původním řízení, a nikoli vůči důvodům, na nichž je založeno napadené usnesení odvolacího soudu. K přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání, neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 21 Cdo 3628/2021). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15).
Namítá-li dovolatel, že řízení u soudu prvního stupně bylo podle jeho názoru vedeno „platně vyloučenou S.“, uplatňuje zmatečnostní vadu řízení uvedenou v ustanovení §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Současně dovolatel uplatňuje i další (jiné) vady řízení (namítá-li, že soudkyně S. „neumožněním připojení k 220 V donutila stranu dovolatele na cca 3 hodinovém jednání k vypnutí PC“, že „odmítla další žádané čtení žalob s žádanými důkazy“ a že „nepoučovala stranu dovolatele o neunášení důkazního břemene a návazně vyhlásila tzv. překvapivé usnesení k tíži dovolatele“, a vytýká-li odvolacímu soudu, že „nepřipustil další žádané dokazování“, že „zásadně zkreslil obsah soudního protokolu v porovnání s povolenou zvukovou nahrávkou strany dovolatele a jejím přepisem“ a že „nezákonně odstranil z obsahu číslovaného spisu dvě důkazní přílohy podané stranou dovolatele přímo na jednání 30. 3. 2021“). Vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti) ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však nemohou (samy o sobě) založit přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu. Přípustnost dovolání může založit toliko odvolacím soudem řešená otázka procesního práva, nikoliv „pouhá“ (ať již domnělá nebo skutečná) vada řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3028/2018). Dovolací soud k těmto vadám může – jestliže k nim skutečně došlo – podle ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné.
Námitky dovolatele, které vyjadřují pouze jeho nesouhlas s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2016, č. j. 25 Co 405/2015-1221, vydaným v původním řízení [dovolání žalovaného 2) proti tomuto rozsudku bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2275/2017, odmítnuto, stejně jako byla usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2018, sp. zn. II. ÚS 3353/18, odmítnuta ústavní stížnost žalovaného 2)] a které nesměřují k důvodům, na nichž je založeno napadené usnesení odvolacího soudu, rovněž nemohou přípustnost dovolání proti němu ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. založit.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného 2) [aniž by mohl přihlížet k doplnění dovolání ze dne 17. 5. 2022, které bylo podáno až po uplynutí lhůty k podání dovolání – srov. ustanovení §242 odst. 4 o. s. ř.] podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výroky o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňují (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 7. 2022
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu