ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.1237.2022.1
sp. zn. 22 Cdo 1237/2022-104
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně S. Č., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Petrem Šmídkem, advokátem se sídlem v Liberci, Pavlovická 366/7, proti žalovaným 1) M. I., narozenému XY, a 2) V. I., narozené XY, oběma bytem v XY, o zrušení služebnosti, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 7 C 92/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2021, č. j. 19 Co 270/2021-79, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jako „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 8. 2021, č. j. 7 C 92/2021-58, zamítl žalobu na zrušení služebnosti stezky, průhonu, cesty a inženýrské sítě zatěžující pozemek parc. č. XY v k. ú. XY, zřízené na základě smlouvy ze dne 24. 5. 2016 ve prospěch pozemků parc. č. st. XY a parc. č. XY, vše v k. ú. XY (výrok I). Dále rozhodl ve výrocích II a III a v usnesení ze dne 18. 2. 2022, č. j. 7 C 92/2021-90, o náhradě nákladů nalézacího řízení vzniklých účastníkům i státu.
Krajský soud v Praze (dále jako „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 16. 12. 2021, č. j. 19 Co 270/2021-79, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II, změnil jej ve výroku III (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání „z důvodů, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.“ Z obsahu dovolání se podává, že žalobkyně nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že v poměrech projednávané věci nejsou dány důvody opodstatňující zrušení služebnosti pro trvalou změnu vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku ve smyslu §1299 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále rovněž jako „o. z.“). Předně namítá, že na základě jí navrženého místního šetření a výslechu svědka (tyto důkazní návrhy soudy obou stupňů zamítly) mohla být zodpovězena prejudiciální otázka rozsahu služebnosti (k tomu poznamenává, že i samotnou žalobu bylo možno posoudit jako návrh na „vymezení obsahu užívání zřízeného věcného břemene – práva cesty, průhonu i inženýrské sítě, nikoliv jako ‚pouhý‘ návrh na zrušení věcného břemene“). Trvalou změnu poměrů opodstatňující požadavek na zrušení služebnosti spatřuje žalobkyně v rozdělení původního služebného pozemku, přičemž nově vzniklý pozemek parc. č. XY nemůže sloužit k účelům, pro které byla služebnost zřízena. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud Nejvyšší soud posuzuje splnění formálních náležitostí dovolání stanovených občanským soudním řádem, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )].
Pouhá polemika dovolatele s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem s tím, že toto právní posouzení má být jiné, nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 o. s. ř. Pokud má být totiž dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva a tato dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4346/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5688/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3945/2018).
Jinými slovy existencí právní otázky, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak, je nutno rozumět otázku, která v rozhodnutí dovolacího soudu již vyřešená byla a dovolatel se domáhá jejího přehodnocení. Tato dovolací námitka tedy nemůže spočívat v tom, že posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné a věc má být posouzena jinak – podle požadavku dovolatele (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1502/2020).
Z uvedeného se podává, že pokud dovolatel pouze polemizuje s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem s tím, že toto právní posouzení má být jiné, nevymezuje řádně ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 o. s. ř., v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Prostřednictvím takové námitky dovolatele nemůže být naplněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v §237 o. s. ř.
V projednávané věci dovolatelka neformuluje žádnou konkrétní otázku procesního nebo hmotného práva, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo být založeno, ani neuvádí, který z předpokladů přípustnosti dovolání považuje v této souvislosti za naplněný. K tomu nutno poznamenat, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. Obsahem dovolání je pouhá polemika žalobkyně s procesním postupem odvolacího soudu (ve vztahu k provedenému dokazování) a jeho právním posouzením věci samé s tím, že toto právní posouzení mělo být podle názoru dovolatelky jiné (tedy takové, že podle žalobkyně je opodstatněný požadavek na zrušení služebnosti ve smyslu §1299 odst. 2 o. z.).
V takovém případě ovšem nevymezuje žalobkyně v dovolání řádně, v souladu se zákonem a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
Z těchto důvodů trpí dovolání vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (§241a odst. 2 a §243c odst. 1 o. s. ř.).
S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 5. 2022
Mgr. David Havlík
předseda senátu