ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.20.2022.1
sp. zn. 22 Cdo 20/2022-341
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a JUDr. Martiny Štolbové ve věci žalobce R. V. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Ivanem Fryčem, advokátem se sídlem v Praze 3, Květinková 2579/23, proti žalovanému J. T., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Radomilem Kožuským, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 68/105, o povolení nezbytné cesty, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 19 C 211/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, ze dne 14. 9. 2021, č. j. 83 Co 45/2021-319, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Radomila Kožuského, advokáta se sídlem v Praze 8, Sokolovská 68/105.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Jablonci nad Nisou (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 12. 2020, č. j. 19 C 211/2017-238, zamítl žalobu o zřízení a povolení služebnosti nezbytné cesty – průchodu a průjezdu přes pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY ve prospěch pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. ev. XY, v katastrálním území XY, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 14. 9. 2021, č. j. 83 Co 45/2021-319, k odvolání žalobce a žalovaného rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně jej změnil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem odvolacím.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce (dále i jen „dovolatel“) dovolání. Přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“); tvrdí, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhuje jeho odmítnutí pro vady podle §243c odst. 1 o. s. ř., případně jeho zamítnutí podle §243d odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Dovolání není projednatelné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nedefinoval a nesprávně právně posoudil pojem veřejné cesty a otázku spojení pozemku parc. č. st. XY, respektive pozemku parc. č. XY, v katastrálním území XY s veřejnou cestou, za níž dovolatel považuje účelovou komunikaci vedoucí k pozemku parc. č. XY, respektive k pozemku parc. č. st. XY, v katastrálním území XY, což ani odvolací soud nemohl učinit, neboť (stejně jako soud prvního stupně) neprovedl dovolatelem navržené důkazy, čímž dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, v důsledku čehož bylo porušeno právo dovolatele na spravedlivý proces. Dále namítá, s poukazem na judikaturu Ústavního soudu blíže uvedenou v dovolání, že rozsudek soudu prvního stupně je nepřezkoumatelný.
Dovolatel předně uvádí dvě kritéria přípustnosti dovolání, ač Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014 (ústavní stížnost proti němu Ústavní soud usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/2014, odmítl), objasnil, že z povahy věci vyplývá, že v konkrétním případě může být pro jednu (konkrétní) právní otázku splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání (splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné). Dovolatelem vymezená kritéria přípustnosti dovolání se však vylučují, neboť nebyla-li určitá právní otázka v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, nemůže být současně – logicky vzato – posouzena jinak právní otázka již dovolacím soudem vyřešená. Předpoklad přípustnosti dovolání, že „má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“ totiž míří na případy rozporné judikatury dovolacího soudu, nikoliv k tomu, že dovolací soud má tuto otázku posoudit jinak než odvolací soud.
Dovolatel neuplatnil v dovolání ani způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 a 3 o. s. ř.
Odvolacímu soudu vytkl vady řízení (kam patří námitka, že soud neprovedl jím navržené důkazy a že bylo porušeno právo dovolatele na spravedlivý proces), které jsou subsidiárním dovolacím důvodem (§241a odst. 1 a contrario a §242 odst. 3 o. s. ř.); jestliže dovolatel v souvislosti s tvrzenými vadami řízení nevymezí právní otázku, která by zakládala přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., může dovolací soud k vadám řízení přihlédnout pouze v tom případě, že z jiného důvodu shledá dovolání jako přípustné (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3332/2014, či ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4553/2014). Ani Ústavní soud nezpochybňuje, že vady řízení, natož i námitka porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, samy o sobě k přípustnosti dovolání nepostačují, pokud v jejich souvislosti není vymezena řádná právní otázka přípustnosti dovolání (srovnej například nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16, bod 22 a 23).
Dovolacím důvodem není ani nesprávné právní posouzení otázky spojení pozemku dovolatele parc. č. st. XY v katastrálním území XY s veřejnou cestou, jíž má být účelová komunikace vedoucí k pozemku žalovaného parc. č. XY v témže katastrálním území, respektive k pozemku dovolatele parc. č. st. XY, neboť odvolací soud své rozhodnutí na řešení dovolatelem položené otázky nezaložil.
I když lze v odvolacím řízení rozsudek soudu prvního stupně přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, samotná skutečnost, že odvolací soud se otázkou v odvolacím řízení neuplatněnou nezabýval, nezakládá dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. 22 Cdo 122/2008, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 22 Cdo 468/2010). Pokud tedy účastník svou námitku neuplatní v odvolacím řízení, a odvolací soud se jí proto nezabýval, nemůže jeho rozhodnutí jen proto spočívat na nesprávném právním posouzení věci, jestliže s touto námitkou přichází až v dovolání (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2507/2011, či ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4409/2014).
Odvolací soud v projednávané věci uzavřel, že ani v případě, že by nezbytná cesta přes pozemek parc. č. XY byla povolena, žalobci by spojení s veřejnou cestou nezajistila, neboť uvedený pozemek není spojen s veřejnou cestou, když je ze všech stran obklopen pozemky třetích osob a sám žalobce v řízení uvedl, že přístup přes další pozemky k veřejné cestě zajištěn nemá.
Jestliže dovolatel v řízení před soudem odvolacím (ani v řízení před soudem prvního stupně) námitku o napojení pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY na účelovou komunikaci neuplatnil, a odvolací soud se proto touto otázkou nezabýval, nemůže jeho rozhodnutí spočívat na nesprávném právním posouzení věci. S tvrzením, že se účelová komunikace vedoucí k pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY nachází na pozemcích označených v dovolání, přichází dovolatel poprvé až v dovolání, v němž však nové skutečnosti uplatnit nelze (§241a odst. 6 o. s. ř.).
Zpochybňoval-li dovolatel zjištěný skutkový stav ohledně přístupu k veřejné cestě, pak současná právní úprava dovolacího řízení nepřipouští, aby dovolacím důvodem byla nesprávná skutková zjištění odvolacího soudu, respektive skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Nejvyšší soud již několikrát vyslovil, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1235/2014, uveřejněný pod číslem 68/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Skutkové námitky pak nemohou naplnit žádný z důvodů přípustnosti dovolání uvedených v §237 o. s. ř.
Dovolacím důvodem nemohou být ani vady rozsudku soudu prvního stupně, neboť dovolání lze podat pouze z důvodu, že na nesprávném právním posouzení věci spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, nikoli soudu prvního stupně (§241a odst. 1 o. s. ř.)
Protože dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce povinnost uloženou mu tímto usnesením, může se žalovaný domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 25. 1. 2022
Mgr. David Havlík
předseda senátu