ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.1170.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 1170/2021-375
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobkyně Lázně Poděbrady, a. s. , se sídlem v Poděbradech, Jiřího náměstí 39, PSČ 290 33, identifikační číslo osoby 45147833, zastoupené JUDr. Daliborem Vančurou, advokátem se sídlem v Nymburku, Palackého třída 115/27, proti žalované MAO, a. s. , se sídlem v Kladně, Huťská 1557, PSČ 272 01, identifikační číslo osoby 16978307, zastoupené JUDr. Alešem Staňkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 365/43, o zaplacení částky 232 552 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 14 C 27/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2020, č. j. 21 Co 75/2020-338, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 11 568 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
1. Dovolání proti v záhlaví označenému rozhodnutí odvolacího soudu, které může být přípustné pouze dle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“, Nejvyšší soud přípustným neshledal.
2. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
3. Ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. stanoví, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
4. Dovolatelka předkládá níže uvedené otázky hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené judikatury dovolacího soudu:
a) zda při vadě díla vzniká objednateli díla jeden univerzální nárok, který v sobě zahrnuje jak nárok na odstranění vady díla, tak nárok na slevu z ceny díla, tedy zda jsou tyto nároky identické, zaměnitelné, nebo zda se jedná o různé nároky vyplývající z odpovědnosti za vady, jak uzavřel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3362/2007 (jenž je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupný na jeho webových stránkách);
b) zda při změně žaloby spočívající v uplatnění nároku na slevu z ceny díla místo původně žalovaného nároku na odstranění vad díla dochází ke stavení promlčecí doby již okamžikem podání žaloby stran prvotního nároku (na odstranění vad díla) s důsledky i pro později uplatněný nárok (na slevu z ceny díla) formou změny původní žaloby nebo zda ke stavení promlčecí doby dochází u každého z těchto nároků zvlášť, a to okamžikem jeho uplatnění v soudním řízení, tedy u nároku na slevu z ceny díla okamžikem, kdy je soudu doručena změna původní žaloby;
c) zda k určení výše slevy z ceny díla dle obchodního zákoníku je třeba odborných znalostí ve smyslu §127 o. s. ř. a zda je taková sleva určována rozdílem hodnoty díla bez vad a hodnotou vadného díla a časovým okamžikem pro určení těchto hodnot je uskutečnění plnění (dodání), jak uzavřel Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1299/2008, či v usnesení ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 23 Cdo 5234/2015, nebo zda výše slevy z ceny díla dle obchodního zákoníku bez dalšího odpovídá nákladům, které vynaložil objednatel na odstranění tvrzených vad a k určení výše slevy není třeba znaleckého zkoumání;
d) zda je možné obecně považovat advokáta zastupujícího účastníka řízení (na základě procesní plné moci) bez dalšího za zmocněnce oprávněného i k hmotněprávním úkonům, které s předmětem řízení přímo nesouvisí, nebo zda advokát, který má udělenou procesní plnou moc k řízení o určitém nároku, není bez dalšího oprávněn k hmotněprávním úkonům, která s předmětem řízení přímo nesouvisí, jak uzavřel Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4252/2014;
e) zda při objasňování skutkového stavu, jež se týká existence vady elektronického komunikačního systému a s tím souvisejících zjištění rozhodných k určení případné odpovědnosti za zjištěnou vadu, jsou otázkami, ke kterým je třeba odborných znalostí ve smyslu §127 o. s. ř. a k jejichž vyřešení je třeba znaleckého posudku či vyjádření orgánu veřejné moci, nebo odbornými otázkami nejsou a jejich vyřešení lze nahradit vlastním názorem soudu.
5. Na řešení žádné z takto formulovaných otázek napadené rozhodnutí nezávisí, neboť odvolací soud takové otázky neřešil. Skutečnost, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí (pro napadené rozhodnutí bylo určující), je přitom jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).
6. Co se týče otázky v pořadí první, pak i když žalobkyně nárok na zaplacení částky 232 552 Kč s úrokem z prodlení označila v podání ze dne 26. 10. 2018, jímž přistoupila ke změně žaloby (č. l. 206 spisu), a též při jednání konaném před soudem prvního stupně dne 16. 12. 2019 (protokol na č. l. 292 spisu), jako nárok na slevu z ceny díla, soudy nižších stupňů shodně vyšly z jejích skutkových tvrzení a nárok právně kvalifikovaly jako právo na náhradu nákladů vynaložených na odstranění vady díla třetí osobou, založené ujednáním v čl. 10 odst. 10.3 smlouvy o dílo. Odvolací soud přitom pod bodem 39 napadeného rozhodnutí výslovně odkázal na rozsudek ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 29 Odo 556/2003, v němž Nejvyšší soud možnost takového od zákonné úpravy odchylného ujednání připouští (dovozuje, že strany si mohou ve smlouvě o dílo platně sjednat, že si objednatel při splnění dohodnutých podmínek může nechat vady díla odstranit na náklady zhotovitele třetí osobou). V tomto ohledu dovolatelka právní posouzení odvolacího soudu nezpochybnila, natož pak způsobem, který by mohl založit přípustnost dovolání, uvedený závěr o právní povaze uplatněného nároku tak není otevřen dovolacímu přezkumu.
7. V napadeném rozhodnutí se tedy řeší jiný nárok, než nárok na slevu z ceny díla podle §564 ve spojení s §436 odst. 1 písm. c) zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, zrušeného k 1. 1. 2014 (dále též jen „obch. zák.“), tak jak žalobkyně ve vyjádření k dovolání správně namítá, a předestřená otázka se míjí s právním posouzením, na němž spočívá napadené rozhodnutí. Lze přitom poznamenat, že i dovolatelka sama ve svých podáních tyto nároky rozlišovala.
8. S tím pak souvisí, že odkaz dovolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3362/2007 je nepřípadný, neboť toto rozhodnutí řeší pouze vztah nároků z odpovědnosti za vady upravených obchodním zákoníkem, jeho závěry na smluvně založené právo na náhradu nákladů vynaložených na odstranění vad třetí osobou proto vztáhnout nelze. Tento nárok má jiný (smluvní) základ i jinou konstrukci než právo na slevu z ceny díla a jeho specifikum spočívá v tom, jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4178/2016, že dal-li zhotovitel objednateli právo vadu na náklady zhotovitele odstranit, dal mu též možnost zvolit způsob odstranění vady díla.
9. Obdobně to platí též pro otázku sub b). Též tato otázka se vztahuje k jinému právu, než kterým se odvolací soud v napadeném rozhodnutí zabýval.
10. S právním posouzením soudů nižších stupňů se míjí též otázka sub c), neboť se vztahuje ke způsobu určení výše slevy z ceny díla podle obchodního zákoníku, ač ta napadeným rozsudkem přisouzena nebyla a soudy nižších stupňů vycházely z doložených nákladů na opravu, které se žalovaná smluvně zavázala nahradit. Že při nároku na odstranění vad díla na náklady zhotovitele třetí osobou dle smluvního ujednání stran jsou úvahy ohledně slevy z ceny díla, resp. její přiměřenosti, irelevantní, dovodil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2851/2011.
11. Otázka formulovaná sub d) se vztahuje k hmotněprávnímu úkonu, který s předmětem řízení přímo nesouvisí, ačkoliv ve zde souzené věci jde o situaci, v níž byl hmotněprávní úkon, výzva k plnění peněžitého závazku dle §340 odst. 2 obch. zák., obsažen ve změně žaloby, v procesním podání, jímž žalobkyně uplatnila vůči žalované právo na náhradu nákladů vynaložených na odstranění vady díla třetí osobou (srovnej k tomu např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 23 Cdo 4322/2009, a ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 32 Cdo 645/2012). Premisa absence přímé souvislosti hmotněprávního úkonu s předmětem řízení tedy zcela zřejmě neobstojí a též v tomto případě dovolatelka předkládá otázku, kterou odvolací soud neřešil a na jejímž řešení jeho rozhodnutí nezávisí.
12. Není nakonec zřejmé, v čem by měl spočívat rozpor napadeného rozhodnutí s dovolatelkou označeným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4252/2014. V tam souzené věci dovolací soud vycházel ze zjištění, že výzva k plnění dle §563 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zrušeného k 1. 1. 2014, byla dovolatelce doručena, byť prostřednictvím jejího advokáta, a uzavřel, že „pakliže by dovolatelka skutečně byla přesvědčena, že její zástupce nebyl k přijetí předmětné výzvy zmocněn, měla tuto skutečnost bez zbytečného odkladu oznámit žalované. V opačném případě se uplatní nevyvratitelná právní domněnka, že jednání bylo schváleno, a to s účinky ex tunc.“
13. Žalovaná, jejímuž advokátu byla změna žaloby doručena jednak soudem, jednak zřejmě i přímo žalobkyní (podle textu tohoto podání), se ostatně ke změněné žalobě vyjádřila (srov. podání na č. l. 288 spisu), je tedy zřejmé, že změna žaloby se dostala do její dispozice. Její námitka, že soud nesprávně stanovil okamžik splatnosti uplatněného nároku, odvozuje-li jej od doručení změny žaloby jejímu zástupci, uplatněná až v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, je tedy zjevně účelová.
14. Co se týče otázky sub e), pak ve zde souzené věci především nejde o situaci, v níž by soud nahradil odborné posouzení svým vlastním názorem; soud prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se odvolací soud v tomto ohledu ztotožnil, opřel zjištění o existenci a povaze vady o výsledek dokazování provedeného dopisem výrobce předmětného komunikačního zařízení CODACO ELECTRONIC, s. r. o., ze dne 26. 4. 2017. Odvolací soud k tomu dodal, že žalovaná ve svých vyjádřeních vady komunikačního centra přiznala (resp. ve skutečnosti jejich existenci nepopírala) a bránila se argumentem, že za ně neodpovídá, neboť byly způsobeny třetí osobou vzdáleným přístupem. K tomu pak odvolací soud uzavřel, že není podstatné, jak blokace systému probíhala a proč k ní došlo až na podzim roku 2013, a tento závěr dovolatelka nezpochybnila; její argumentace se upíná ke zpochybnění skutkového závěru, v němž se odvolací soud se soudem prvního stupně neztotožnil, že blokace systému pro nezaplacení jeho ceny byla nastavena od samotného počátku (od instalace systému).
15. Nad rámec uvedeného lze dodat, že Nejvyšší soud se k obdobným procesním situacím ve své rozhodovací praxi vyjadřoval. Tak např. dovodil v usnesení ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. 32 Cdo 165/2014, že pokud dovolatelka směřovala svými námitkami k tvrzenému opomenutí soudu, že nezadal zpracování znaleckého posudku k posouzení pravosti příslušného podpisu (svědka V.), nelze v tomto směru soudu vytýkat žádné pochybení, jestliže šlo o situaci, kdy se podepsaná osoba ke svému podpisu hlásí, a v řízení nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by svědčily o nepravdivosti tvrzení podepisující osoby, že jde o její podpis. V rozsudku ze dne 24. 10. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3932/2010, pak uzavřel, že zjistil-li odvolací soud, že jiný subjekt než žalovaná na základě týchž materiálů žalobkyně časopis vydal, pak vskutku není třeba odborných znalostí (a znaleckého posudku, srov. §127 o. s. ř.) pro závěr, že tyto materiály byly pro vydání časopisu způsobilé. Zdůraznil, že mezi zásady, na nichž je založen civilní proces, náleží též zásada hospodárnosti řízení. Ve zde souzené věci pak lze uvedené závěry použít mutatis mutandis.
16. K námitce, že odvolací soud při stanovení výše slevy z ceny díla vycházel z částky, kterou žalobkyni vyúčtovala společnost CODACO ELECTRONIC, s. r. o., aniž bylo zjištěno, o jaké šlo plnění a zda celé toto plnění bylo v příčinné souvislosti s tvrzenou blokací systému, a tím porušil její právo na spravedlivý proces, dovolatelka nevymezila předpoklad přípustnosti dovolání. Též námitka porušení práva na spravedlivý proces může být předmětem dovolacího přezkumu, jen pokud dovolatel současně řádně vymezí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v intencích §237 až 238a o. s. ř. (srov. bod 57 a 58 stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 , uveřejněného pod číslem 45/2017 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu a pod číslem 460/2017 Sb.). Rovněž k dovolacímu důvodu spočívajícímu v tvrzení porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu je tedy třeba uvést, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13).
17. Odkazem na rozhodovací praxi, v níž Ústavní soud a Nejvyšší soud dovozují, že přípustnost dovolání může založit i otázka skutková, je-li namítáno porušení ústavních práv dovolatele, žalovaná povinnost označit judikatorní závěry, od nichž se měl odvolací soud při řešení skutkové otázky odchýlit, nesplnila. Není pochyb, že ve zde souzené věci odvolací soud neřešil otázku procesního práva, zda přípustnost dovolání může založit i otázka skutková, a na řešení této otázky jeho rozhodnutí nezávisí. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1498/2017, formuloval a podrobně odůvodnil závěr, podle něhož k založení přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. z toho důvodu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nepostačuje odkaz dovolatele na jakoukoli judikaturu Nejvyššího soudu, nýbrž jen na takovou, s níž je napadené rozhodnutí vskutku v rozporu. To pak – vzhledem k závěrům, k nimž v otázce přípustnosti dovolání dospěl ve své rozhodovací praxi Ústavní soud – platí též pro judikaturu Ústavního soudu.
18. Namítá-li proto dovolatelka zásah do jejích ústavně zaručených práv, aniž vymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, trpí dovolání v této části vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení v tomto rozsahu pokračovat (§243c odst. 1 o. s. ř.).
19. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, dílem pro vady (body 16 až 18), dílem pro nepřípustnost (ve zbytku).
20. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 13. 7. 2022
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu