ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.2692.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 2692/2022-470
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobce L. Š. , narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Norbertem Ostrčilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, proti žalovanému Z. H. , narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Janem Štanderou, advokátem se sídlem v Praze 5, Holečkova 332/5, o zaplacení částky 697 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 9 C 246/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2022, č. j. 53 Co 119/2022-439, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
V záhlaví uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 8. 12. 2021, č. j. 9 C 246/2019-402, jímž Obvodní soud pro Prahu 10 uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 697 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Tento rozsudek výslovně ve všech jeho výrocích napadl žalovaný dovoláním.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“. Dovolání, které může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., přípustným neshledal.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolatel brojí proti právnímu závěru odvolacího soudu, že pohledávka, kterou jednostranně uplatnil k započtení proti pohledávce žalobce, je k započtení nezpůsobilá, neboť je nejistá ve smyslu ustanovení §1987 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Dovolání má za přípustné proto, že odvolací soud se při řešení otázky kompenzability aktivní pohledávky odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1143/2004 a sp. zn. 33 Odo 336/2005.
Dovolatel zřejmě přehlédl, že v obou rozhodnutích, na která odkazuje, tj. jak v rozsudku ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 32 Odo 1143/2004, uveřejněném pod č. 90/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, tak v rozsudku ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 33 Odo 336/2005 (který je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupný na jeho webových stránkách), se Nejvyšší soud vyjadřoval k jednostrannému započtení pohledávky v režimu právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, zatímco ustanovení §1987 o. z. vstoupilo v účinnost až dnem 1. 1. 2014. Kodexy soukromého práva zrušené k 31. 12. 2013, tj. zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ostatně neobsahovaly ani ustanovení, jež by bylo obdobné ustanovení §1987 o. z. Odkazovaná rozhodnutí se proto otázkou kompenzability jednostranně započítávané pohledávky z hlediska požadavků stanovených v §1987 o. z. nezabývala (zabývat nemohla), odvolací soud se tedy od nich při výkladu a aplikaci §1987 o. z. odchýlit nemohl a odkaz na ně je tudíž zcela nepřípadný.
Zpochybněné právní posouzení odvolacího soudu je naopak v souladu se závěry rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněného pod č. 37/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Námitka dovolatele, že soudy obou stupňů dovodily závěr o povaze aktivní pohledávky jako nejisté toliko ze skutečnosti, že žalobce s její existencí nesouhlasí, zcela zjevně postrádá jakoukoliv oporu v odůvodnění rozhodnutí těchto soudů.
K námitkám nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci a porušení zásad nestrannosti soudu a rovnosti účastníků řízení dovolatel nevymezil předpoklad přípustnosti dovolání.
Skutkový stav věci v dovolacím řízení ostatně zpochybnit nelze; dovolací přezkum je v §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod. Tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). O zjevný exces (extrémní rozpor) při utváření skutkových zjištění, jak jej definoval ve své rozhodovací praxi Ústavní soud (srovnej např. nález ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34/1995 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a nález ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02, uveřejněný tamtéž pod č. 127/2002) , v posuzované věci rozhodně nejde.
Přípustnost dovolání proti té části napadeného rozsudku, v nichž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, je vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalovaného podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, uveřejněného pod č. 154/2017 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, podle něhož jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či zastavení dovolacího řízení, není projednatelný ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o akcesorickém návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 10. 2022
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu