ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.3174.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 3174/2022-287
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně EG.D, a.s. , se sídlem Lidická 1873/36, Černá Pole, 602 00 Brno, IČO 28085400, proti žalovanému J. M. , nar. XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Vladimírem Partlem, advokátem se sídlem Kopečná 987/11, 602 00 Brno, o zaplacení částky 201 088 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 4 C 387/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2022, č. j. 17 Co 146/2021-259, 17 Co 147/2021, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně (dále též „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 28. 4. 2022, č. j. 17 Co 146/2021-259, 17 Co 147/2021, výrokem I potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Vyškově (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 25. 3. 2021, č. j. 4 C 387/2015-231, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 23. 7. 2021, č. j. 4 C 387/2015-237, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 201 088 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 201 088 Kč od 28. 8. 2015 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku a zaplatit náklady řízení vzniklé v tomto řízení žalobkyni a státu; výrokem II rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu za neoprávněný odběr elektřiny v období od 24. 2. 2013 do 3. 2. 2015 v odběrním místě XY částku 201 088 Kč spolu s úroky z prodlení, neboť z provedeného dokazování vyplynulo zjištění o zjevném zásahu do elektroměru v uvedeném odběrním místě, a to kontrolou pracovníků žalobce a úředním přezkoušením elektroměru v autorizovaném metrologickém středisku, což bylo potvrzeno i závěry znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce. Pokud žalovaný namítal, že nebylo prokázáno, že zásah provedl do elektroměru on sám osobně, soud vyšel ze závěru, že žalovaný jako odběratel je ze zákona povinen řádně pečovat o technický stav měřícího zařízení v odběrném místě a mimoto je zjevné, že z neoprávněného zásahu do elektroměru mohl mít neoprávněný prospěch na úkor žalobce jen žalovaný, užívající nemovitost, podle tvrzení žalovaného nejprve k rekreačním účelům a od září 2014 k bydlení. Namítal-li žalovaný, že se soudy při posouzení výše náhrady neřídily závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 668/15, byl-li výpočet výše náhrady za neoprávněný odběr elektřiny vypočten pouze podle §9 vyhlášky č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny, platné v rozhodné době, vydané podle §98a odst. 1 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, mají-li soudy podle uvedeného nálezu Ústavního soudu při určení výše náhrady škody za neoprávněný odběr rozhodovat tak, aby se v maximální možné míře přiblížily skutečné výši způsobené škody, je jeho námitka podle odvolacího soudu neoprávněná, neboť soud prvního stupně právě aby naplnil závěry tohoto nálezu Ústavního soudu, ustanovil ke zjištění rozhodných skutečností znalce, který podle zjištění soudu prvního stupně, s jehož závěry se odvolací soud ztotožnil, zjistil pravděpodobnou průměrnou denní spotřebu elektřiny na odběrném místě po instalaci nového elektroměru po zjištěném zásahu do elektroměru 73 kWh za den, tj. 23,1x vyšší spotřebu než při měření elektřiny v určitém období neoprávněného odběru. Žalobkyně přitom ve svém výpočtu náhrady za neoprávněný odběr elektřiny uvažovala jen s odběrem 55 kWh denně, tedy v hodnotě nižší, než nárokovatelná částka, proto žalobkyní stanovená náhrada za neoprávněný odběr elektřiny obstojí podle závěru obou soudů i v relaci s namítaným nálezem Ústavního soudu. S ohledem na uvedené závěry odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně nepochybil, jestliže nevyhověl návrhu žalovaného na provedení důkazu výslechem svědka – souseda žalovaného za účelem frekvence užívání předmětné nemovitosti, když tato skutečnost nebyla pro posouzení věci rozhodující. Závěr soudu prvního stupně o stanovení výše náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny je podle odvolacího soudu i v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a právním názorem Ústavního soudu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2476/2014, ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 25 Cdo 3606/2011, ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3446/2014 nebo ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3394/2014, a usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 4. 2014, Pl. ÚS 29/13, v němž Ústavní soud neshledal neústavním stanovení výše náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny podle vyhlášky č. 82/2011 Sb., která nemá být aplikována mechanicky, nýbrž je třeba zohledňovat specifické okolnosti případu a v odůvodněných případech nemusí být způsob výpočtu dle vyhlášky paušálně akceptován). Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné.
Proti výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, neboť má za to, že dovolání je přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen“o. s. ř.“), jelikož směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se řízení končí a rozhodnutí spočívá na řešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a současně má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatel předně nesouhlasí se závěrem, že neoprávněný odběr byl prokázán, nesouhlasí se závěry znaleckého posudku a ani se závěrem odvolacího soudu, že soud prvního stupně nepochybil, když zamítl návrh žalovaného na doplnění dokazování provedením důkazu – výslechem svědka. Dovolatel má za to, že tím se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a Ústavního soudu, kdy nesprávně posoudil procesní otázku, zda lze odmítnout provedení účastníkem navrženého důkazu v případě, že se nabízený důkaz vztahuje k projednávané věci a může přispět k objasnění skutkového stavu věci. Dovolatel nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, že by v dané věci nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by odůvodňovaly jiný způsob stanovení výše náhrady než podle prováděcí vyhlášky č. 82/2011 Sb. a že výpočet náhrady škody provedený za neoprávněný odběr elektřiny žalobcem za předmětné období byl podpořen i závěry znaleckého posudku s ohledem na požadavek posouzení stanovení výše náhrady podle nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 668/2015. Zdůvodnění závěru odvolacího soudu považuje dovolatel za nedostačující a v rozporu s uvedeným nálezem Ústavního soudu. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K dovolání žalovaného podala žalobkyně, zastoupená v dovolacím řízení pověřeným zaměstnancem vyjádření, v němž navrhla odmítnutí dovolání, neboť se domnívá, že dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné, jelikož dovolatel nepředložil dovolacímu soudu žádnou otázku hmotného práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, a své dovolání staví pouze na polemice se skutkovými závěry odvolacího soudu, jeho hodnocením důkazů a na kritice právního posouzení věci, což nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací podle §10a o. s. ř., po zjištění, že dovolání žalovaného bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněným subjektem - účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), posuzoval přípustnost podaného dovolání.
Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalovaného není podle §237 o. s. ř. přípustné. Z obsahu dovolání nevyplývá, při řešení jaké otázky hmotného práva se měl odvolací soud od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu odchýlit. Dovolatel v dovolání neformuloval žádnou konkrétní otázku hmotného práva, kterou měl odvolací soud řešit v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a která by měla být současně dovolacím soudem vyřešena jinak. Nejvyšší soud se přitom k nutnosti vymezení relevantní právní otázky, jakožto obsahové náležitosti dovolání, již několikrát vyjádřil ve své rozhodovací praxi (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1853/2013, či usnesení ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1871/2016 - veřejnosti dostupných na www.nsoud.cz ), kdy dovodil, že pokud dovolatel v dovolání neuvede otázku, která je podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci, je dovolání nepřípustné. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání (srov. usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014). Dovolání je ve skutečnosti založeno pouze na zpochybnění skutkových závěrů obou soudů a na nesouhlasu s právním posouzením věci, výše stanovené náhrady za neoprávněný odběr elektřiny. Nejvyšší soud však již mnohokrát judikoval, že námitky dovolatele ke skutkovým zjištěním soudu a hodnocení důkazů odvolacím soudem nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. Takové námitky neodpovídají kritériím stanoveným v §237 o. s. ř. Skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a rovněž samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4171/2017, ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1913/2018, či ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1002/2020 – dostupných na www.nsoud.cz ). V této souvislosti je nutné zároveň konstatovat, že pouhý nesouhlas s právním závěrem odvolacího soudu, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4700/2017 nebo 12. 9. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1913/2018 - dostupných na www.nsoud.cz ).
K námitce dovolatele, že odvolací soud nesprávně řešil procesní otázku týkající se odmítnutí provedení důkazu (výslech svědka) soudem prvního stupně, je namístě uvést, že ve skutečnosti je tato otázka založena na námitkách ke konkrétnímu procesnímu postupu soudu. Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. avšak nemohou založit námitky, týkající se případných vad řízení, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil (srovnej např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4300/2017 či ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1913/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze 13. 1. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3244/2018 nebo ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4290/2018 - veřejnosti dostupných na www.nsoud.cz ). Ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. stanoví, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne tehdy, je-li dovolání přípustné. Přípustnost dovolání tedy nemohou založit samotné námitky proti případnému vadnému procesnímu postupu soudu.
Není-li tedy dovolání žalovaného podle §237 o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud jeho dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 12. 2022
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu