ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.3306.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 3306/2021-415
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a Mgr. Vladimíra Berana ve věci žalobkyně R. A., s. h. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Lucií Šebelovou, advokátkou se sídlem ve Znojmě, nám. Republiky 899/18, proti žalované obci Bořetice , se sídlem v Bořeticích 39, zastoupené Mgr. Bc. Ivo Nejezchlebem, advokátem se sídlem v Brně, Joštova 138/4, o 452 173 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 4 C 75/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2021, č. j. 17 Co 225/2020-369, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2021, č. j. 17 Co 225/2020-369, a rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 10. 6. 2020, č. j. 4 C 75/2016-317, ve výrocích II a III se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Břeclavi k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 452 173 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 11. 8. 2015 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná vyhlásila v roce 2014 výběrové řízení na dodavatele stavby pro projekt „Snížení energetické náročnosti objektu Obecního úřadu v obci Bořetice včetně výměny zdroje vytápění“. Žalobkyně na základě výzvy žalované předložila nabídku, následně bylo žalobkyni doručeno oznámení rozhodnutí o přidělení veřejné zakázky a poté byla vyzvána k podpisu smlouvy. Žalobkyně výzvě vyhověla a měla za to, že k podpisu smlouvy dojde, neboť nic nenasvědčovalo opaku. Žalovaná však rozhodla o zrušení zadávacího řízení s odkazem na ustanovení §84 odst. 2 písm. e) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“). Žalovaná jednala v rozporu se zákonem a svým jednáním zavdala příčinu pro uplatnění tzv. předsmluvní odpovědnosti podle ustanovení §1729 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Žalovaná částka představuje předpokládaný ušlý zisk z neuzavřené smlouvy.
2. Žalovaná namítala, že si v zadávacím řízení vymínila možnost zrušit zakázku bez uvedení důvodu. Za této situace tak mohla učinit až do skončení zadávacího řízení, které končí uzavřením smlouvy. Smlouva nebyla schválena příslušným orgánem obce, k uzavření smlouvy nedošlo a žalovaná byla oprávněna zadávací řízení zrušit. Navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu.
3. Okresní soudu v Břeclavi rozsudkem ze dne 10. 6. 2020, č. j. 4 C 75/2016-317, žalobu co do částky 80 777 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 11. 8. 2015 do zaplacení zamítl (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 371 396 Kč s úrokem ve výši 8,05 % ročně od 11. 8. 2015 do zaplacení (výrok II) a rozhodl o povinnosti žalované k náhradě nákladů řízení žalobkyni (výrok III).
4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 1. 10. 2014 bylo žalovanou vyhlášeno výběrové řízení na dodavatele stavby pro projekt „Snížení energetické náročnosti objektu Obecního úřadu v obci Bořetice včetně výměny zdroje vytápění“. Dne 20. 11. 2014 žalobkyně doručila žalované svoji nabídku a žalovaná dne 8. 12. 2014 vydala rozhodnutí o přidělení veřejné zakázky žalobkyni. Dne 9. 12. 2014 společnost DABONA s.r.o., která byla žalovanou pověřena zadavatelskými činnostmi, zaslala žalobkyni oznámení o přidělení veřejné zakázky a dne 17. 12. 2014 vyzvala žalobkyni k podpisu smlouvy, a to do 31. 12. 2014. Dne 15. 1. 2015 rozhodla žalovaná dle §84 odst. 2 písm. e) zákona o veřejných zakázkách o zrušení výběrového řízení z důvodu vysokého rozdílu v ceně mezi získanou dotací a cenou, za kterou by stavební firma vybraná výběrovém řízení akci realizovala.
5. Po právní stránce vyšel soud prvního stupně z názoru, že žalovaná jako zadavatelka nebyla oprávněna zrušit zadávací řízení s odkazem na §84 odst. 2 písm. e) zákona o veřejných zakázkách. Nedůvodným shledal soud prvního stupně i odkaz žalované na §84 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách. Podle soudu prvního stupně, i kdyby na průběh sjednávání smlouvy mezi stranami vůbec nedopadala ustanovení zákona o veřejných zakázkách, stále by bylo třeba zabývat se existencí spravedlivého důvodu pro ukončení jednání o uzavření smlouvy, který v daném případě neshledal. Za situace, kdy byla žalobkyně vyzvána k podpisu smlouvy, jejíž „finální verze“ byla mezi stranami sjednána (smlouva byla součástí nabídky žalobkyně), muselo být z pohledu žalobkyně uzavření smlouvy vysoce pravděpodobné a žalobkyně je mohla důvodně očekávat. Podle soudu prvního stupně je dána odpovědnost žalované za škodu ve smyslu §1729 odst. 2 o. z.
6. Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II potvrdil (první výrok), rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III změnil (druhý výrok) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
7. Odvolací soud shledal správným skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně i jeho právní závěry.
8. Odvolací soud zopakoval, že žalovaná nebyla oprávněna zrušit dne 15. 1. 2015 zadávací řízení podle §84 odst. 2 písm. e) zákona o veřejných zakázkách. Jestliže žalobkyně jako vítězná uchazečka zadávacího řízení byla dne 17. 12. 2014 vyzvána žalovanou, prostřednictvím společnosti DABONA s. r. o., k podpisu smlouvy a k realizaci zakázky a zanedlouho poté dne 15. 1. 2015 žalovaná rozhodla o zrušení zadávacího řízení na předmětnou veřejnou zakázku, uzavření smlouvy o dílo mezi účastnicemi se jevilo jako vysoce pravděpodobné. Jelikož žalovaná jako zadavatelka nebyla oprávněna zrušit zadávací řízení dle §84 odst. 2 písm. e) zákona o veřejných zakázkách, porušila svým jednáním předsmluvní povinnost a ve smyslu §1729 odst. 1 o. z. nastupuje její povinnost nahradit žalobkyni škodu v rozsahu, který odpovídá ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech.
9. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně i v tom, že je třeba zabývat se důvodem zrušení zadávacího řízení žalovanou ve smyslu §1729 odst. 1 o. z. Spravedlivým důvodem pro ukončení jednání o uzavření smlouvy (zrušení zadávacího řízení) rozhodně nemůže být změna názoru žalované na ekonomickou výhodnost předmětné akce.
10. S názorem soudu prvního stupně se odvolací soud shodl i v tom, že jednání o smlouvě o dílo dospělo mezi účastnicemi tak daleko, že uzavření smlouvy se jevilo vysoce pravděpodobným, za situace, kdy žalobkyně byla vyzvána k podpisu smlouvy, „finální verze“ byla mezi stranami sjednána (smlouva byla součástí nabídky žalobkyně) a žalobkyně uzavření smlouvy důvodně očekávala. Jednání žalované lze hodnotit jako nepoctivé a dle §1729 odst. 2 o. z. nastupuje předsmluvní odpovědnost žalované, která je povinna nahradit žalobkyni škodu, nejvýše však v rozsahu, který odpovídá ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech.
II. Dovolání a vyjádření k němu
11. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání směřující proti výroku prvnímu. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky naplnění předpokladů předsmluvní odpovědnosti obce za škodu a otázky předsmluvní odpovědnosti za škodu obecně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu reprezentované rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 25 Cdo 462/2018.
12. Podle žalované odvolací soud dostatečně nezkoumal, do jaké fáze se již dostalo kontraktační jednání o předmětné smlouvě o dílo, a nezohlednil, že žalovaná je obcí, v jejichž podmínkách je uzavírání smlouvy proces složený z více fází. Proto je nutné zvažovat, v jakém okamžiku již může druhá smluvní strana nabýt důvodného očekávání, že s ní bude smlouva ze strany obce uzavřena. Taková situace může nastat v okamžiku, kdy příslušný obecní orgán schválil uzavření předmětné smlouvy. Žalobkyně nemohla být v dobré víře v uzavření smlouvy, neboť neexistuje žádné rozhodnutí kolektivního orgánu žalované, které by bylo způsobilé u ní založit dobrou víru. Žalobkyni muselo být známo, že utváření vůle žalované náleží přímo ze zákona pouze jejím kolektivním orgánům (tedy radě a zastupitelstvu), které se navíc na podzim 2014 po komunálních volbách personálně obměnily. Jednání o smlouvě o dílo nedospělo nikdy do takového stádia, kdy by žalobkyně mohla být v dobré víře v její uzavření, nebyla nikdy ze strany žalované ujišťována o uzavření smlouvy a k ukončení jednání ze strany žalované nedošlo bez spravedlivého důvodu.
13. Žalovaná poukázala na to, že v zadávací dokumentaci k veřejné zakázce bylo uvedeno, že se nejedná o zadávací řízení podle zákona o veřejných zakázkách a žalovaná si vyhrazuje právo zadávací řízení zrušit podle §84 zákona o veřejných zakázkách. Cena za dílo uvedená v návrhu smlouvy o dílo, který se nachází v soudním spise, o 36 % převyšuje předpokládanou hodnotu veřejné zakázky. Společnost DABONA s. r. o., kterou žalovaná pověřila vedením zadávacího řízení, nebyla oprávněna před rozhodnutím rady nebo zastupitelstva žalované uzavřít smlouvu o dílo, ani vyzvat žalobkyni k podpisu návrhu smlouvy o dílo. Rada ani zastupitelstvo nerozhodly o tom, že společnost DABONA s. r. o., starosta žalované nebo jiná osoba, je oprávněna jednat za žalovanou ohledně návrhu smlouvy o dílo.
14. Dle žalované napadené rozhodnutí závisí též na řešení otázky, zda hodnocení důkazů ze strany odvolacího soudu nebylo svévolné, tj. provedené bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního a logického základu, které porušuje právo žalované na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 Listiny, případně i článku 6 Úmluvy.
15. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a výrok II rozsudku soudu prvního stupně a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
16. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že se ztotožňuje s rozhodnutími odvolacího soudu i soudu prvního stupně. Oba soudy se dle žalobkyně dostatečně vypořádaly nedůvodností zrušení výběrového řízení a správně uzavřely, že žalobkyně byla v dobré víře, že smlouva o dílo bude uzavřena, a uzavření smlouvy se jí jevilo jako vysoce pravděpodobné. Případná výměna konkrétních osob vykonávajících příslušné funkce v orgánech obce nemá sama o sobě vliv na vázanost dosavadními jednáními a nelze ji tedy ani bez dalšího automaticky ztotožňovat se spravedlivým důvodem ukončení kontraktace, přičemž žalobkyně odkázala na rozsudek NS ČR č. j. 18 Co 17/2020-743 (správně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 15/2021 – pozn. dovolacího soudu). Dle žalované, pokud oprávněné orgány obce rozhodly o uskutečnění výběrového řízení a stanovily jeho podmínky, daly tím předem vůči případným účastníkům výběrového řízení najevo, že žalovaná jako obec je připravena veřejnou zakázku realizovat. Žalobkyně dále nesouhlasila s některými skutkovými tvrzeními žalované uvedenými v dovolání a namítla, že žalovaná v rámci dovolání zasahuje do zásady volného hodnocení důkazů soudů nižších stupňů. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, popř. zamítl.
III. Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“.
18. Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
19. Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3.
20. Podle §241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
21. Žalovanou vznesená otázka svévolného hodnocení důkazů odvolacím soudem závěr o přípustnosti dovolání nezakládá, především proto, že žalovaná nepředkládá takovou otázku procesního práva, kterou by odvolací soud řešil, nýbrž vytýká odvolacímu soudu, že zatížil řízení vadou. Námitky vad řízení nezahrnující otázku procesního práva řešenou odvolacím soudem nesplňují kritéria stanovená v §237 o. s. ř. (vzhledem k §241a odst. 1 o. s. ř. nejsou ostatně ani způsobilým dovolacím důvodem), přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil (srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3745/2018, a ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3387/2020; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz ). V daném případě navíc odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, sám dokazování neprováděl a svévolného hodnocení důkazů se tudíž dopustit nemohl.
22. Dovolání shledal dovolací soud přípustným ve vztahu k otázce naplnění předpokladů předsmluvní odpovědnosti, neboť při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
IV. Důvodnost dovolání
23. Dovolání je důvodné.
24. Podle §1729 odst. 1 o. z., dospějí-li strany při jednání o smlouvě tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, jedná nepoctivě ta strana, která přes důvodné očekávání druhé strany v uzavření smlouvy jednání o uzavření smlouvy ukončí, aniž pro to má spravedlivý důvod.
25. Podle §1729 odst. 2 o. z. strana, která jedná nepoctivě, nahradí druhé straně škodu, nanejvýš však v tom rozsahu, který odpovídá ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech.
26. Podle §41 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, právní jednání, která vyžadují schválení zastupitelstva obce, popřípadě rady obce, jsou bez tohoto schválení neplatná.
27. Právní úprava práva na náhradu škody způsobené ukončením jednání o uzavření smlouvy bez spravedlivého důvodu vychází z obecného pravidla, že při respektování zásady smluvní volnosti lze chování jednoho z potencionálních smluvních partnerů považovat za protiprávní (porušující obecné pravidlo o povinnosti jednat v právním styku poctivě, zakotvené v §6 odst. 1 o. z.) za předpokladu, že jednání o uzavření smlouvy dospělo do stadia, kdy jedna ze stran byla v důsledku chování druhé strany v dobré víře, že smlouva bude uzavřena (uzavření smlouvy se jí jevilo jako vysoce pravděpodobné), a druhá strana ukončila jednání o uzavření smlouvy, aniž k tomu měla spravedlivý důvod (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 856/2018, ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 15/2021, a ze dne 21. 1. 2022, sp. zn. 23 Cdo 3689/2020).
28. Při jednání o uzavření smlouvy je jedna ze stran kontraktačního procesu v důsledku chování druhé potencionální smluvní strany v dobré víře, že smlouva bude uzavřena, tehdy, jestliže je dosažena shoda na celém obsahu smlouvy a chybí již pouze její stvrzení v dohodnuté či předepsané formě, případně tehdy, dospěla-li kontraktační jednání do takové fáze, kdy se dohoda na obsahu smlouvy a její následné stvrzení jeví, vzhledem k dosavadním projevům stran, jako prakticky jisté (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. 32 Cdo 2197/2020, a ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 23 Cdo 3689/2020).
29. Vstoupí-li určitá osoba do kontraktačního procesu s obcí, musí si být (v souladu s obecnou zásadou, že neznalost práva neomlouvá) vědoma zákonných požadavků na majetkoprávní jednání obce. Při posuzování, zda se spolukontrahentovi mohlo jevit uzavření smlouvy jako vysoce pravděpodobné a mohl mít důvodné očekávání v uzavření smlouvy, je tak možné přihlížet i k tomu, zda postup obce jako potenciálního smluvního partnera odpovídal zákonným požadavkům na nakládání s majetkem obce, včetně toho, byl-li v kontextu dané situace udělen či byl-li alespoň očekávatelný souhlas orgánů vyžadovaný k příslušné majetkové transakci (tedy zastupitelstva obce v případech podle §85 zákona o obcích, případně rady obce podle §102 zákona o obcích). Probíhají-li smluvní jednání způsobem vyhovujícím zákonu o obcích a vyslovení souhlasu se smlouvou lze mít za očekávatelné i z pohledu příslušných orgánů obce, pak není důvodu slevovat z ochrany druhé smluvní strany a upírat jí důvodné očekávání uzavření smlouvy, a to ani s ohledem na obměnu osob v orgánech obce v návaznosti na komunální volby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 15/2021).
30. V souladu s těmito závěry odvolací nepostupoval.
31. Smlouva, která vyžaduje schválení zastupitelstva obce, popřípadě rady obce, je bez tohoto schválení neplatná. Nelze-li schválení očekávat, nemůže být osoba jednající s obcí v dobré víře v (platné) uzavření smlouvy.
32. Byť žalovaná jak v průběhu řízení před soudem prvního stupně, tak v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně namítala, že smlouva nebyla schválena orgány obce, odvolací soud se tím, zda schválení bylo potřebné, zda k němu došlo, popř. zda je žalobkyně mohla alespoň očekávat a z jakých důvodů, dosud nezabýval. Ze zjištění, že byla sjednána „finální verze smlouvy“ a žalobkyně byla vyzvána k podpisu smlouvy, odvolací soud žádné závěry o tom, zda smlouva musela být schválena zastupitelstvem nebo radou žalované a zda k němu došlo či bylo očekávatelné, neučinil.
33. Nezohlednil-li odvolací soud při zkoumání dobré víry žalobkyně v uzavření smlouvy právní úpravu týkající se právních jednání obce, je jeho právní posouzení naplnění předpokladů předsmluvní odpovědnosti žalované neúplné a tudíž nesprávné.
34. Na tom nic nemění názor odvolacího soudu (který dovoláním zpochybněn nebyl), že žalovaná nebyla oprávněna zrušit dne 15. 1. 2015 zadávací řízení podle §84 odst. 2 písm. e) zákona o veřejných zakázkách. Nemožnost zrušit zadávací řízení z jednoho konkrétního důvodu nemusela mít nezbytně za následek uzavření smlouvy se žalobkyní a z hlediska její dobré víry nečinila vztah příslušného orgánu obce k uzavření smlouvy irelevantním.
35. Do okamžiku, než je u druhé smluvní strany založena dobrá víra v uzavření smlouvy, může smluvní strana ukončit jednání o uzavření smlouvy z jakéhokoli důvodu, aniž by čelila následkům předsmluvní odpovědnosti. Za situace, kdy je právní posouzení věci odvolacím soudem neúplné pro absenci řádného zkoumání dobré víry žalobkyně v uzavření smlouvy, se již dovolací soud pro nadbytečnost nezabýval tím, zda žalovanou uváděný důvod k ukončení jednání lze považovat za spravedlivý, tj. zda je dána okolnost vylučující předsmluvní odpovědnost žalované.
36. S ohledem na shora uvedené dovolací soud napadený rozsudek zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.), spolu se závislými výroky o nákladech řízení (§243e odst. 2 věta třetí o. s. ř.), aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.). Důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, proto dovolací soud v odpovídajícím rozsahu zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
37. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 12. 2022
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu