ECLI:CZ:NS:2022:24.CDO.3268.2022.1
sp. zn. 24 Cdo 3268/2022-1106
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci opatrovance M. B. , narozeného dne XY, bytem v XY, ubytovna XY, zastoupeného opatrovníkem městem Příbram, se sídlem Městského úřadu v Příbrami, Tyršova č. 108, za účasti navrhovatele V. Ř. , advokáta se sídlem v XY, o odměnu osoby pověřené správou jmění, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 0 P 76/2022, o dovolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. září 2022, č. j. 24 Co 256/2022-1092, takto:
I. Dovolání navrhovatele se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 22. 8. 2022, č. j. 0 P 76/2022-1083, výrokem I. odmítl dovolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2022, č. j. 24 Co 35/2022-1052, pro opožděnost, a výrokem II. zamítl návrh navrhovatele na prominutí zmeškání lhůty k podání dovolání. V odůvodnění soud uvedl, že napadené rozhodnutí obsahovalo řádné poučení o možnosti podat dovolání a že prominout zmeškání lhůty k podání dovolání nelze, neboť ustanovení §240 odst. 2 o. s. ř. prominutí této lhůty nepřipouští.
K odvolání navrhovatele Krajský soud v Praze usnesením ze dne 15. 9. 2022, č. j. 24 Co 256/2022-1092, potvrdil usnesení soudu I. stupně. Odvolací soud k námitce navrhovatele vznesené až v odvolacím řízení ohledně nouzového stavu uvedl, že zmeškání lhůty nelze prominout ani ve smyslu zákona č. 191/2020 Sb. (lex covid), když tato právní norma na danou situaci vůbec nedopadá. Lhůta k podání dovolání skončila dne 13. 6. 2022, dovolání bylo podáno až dne 20. 6. 2022. Podle ustanovení §1 citovaného zákona se nouzovým stavem pro účely tohoto zákona rozumí nouzový stav vyhlášený z důvodu výskytu coronaviru SARS-CoV-2. Nouzový stav, na který odkazuje navrhovatel, však byl vyhlášen v březnu 2022 z důvodu reakce na migrační vlnu velkého rozsahu. Zákon č. 191/2020 Sb., umožňující prominout i zmeškání lhůty k podání dovolání, proto na věc vůbec dopadat nemůže. Z vyjádření navrhovatele se navíc podává, že důvodem ke zmeškání lhůty nebylo žádné krizové opatření, ale pochybení navrhovatele při nastavování administrativního systému. Tento důvod by proto ani nemohl být omluvitelným důvodem pro prominutí zmeškání lhůty.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání. K vymezení jeho přípustnosti uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázek v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešených. Jednak předkládá otázka, zda vyznačení nesprávného konce lhůty automatizovaným informačním systémem lze považovat za omluvitelný důvod, a jednak zda „s ohledem“ na ustanovení §2 zákona č. 191/2020 Sb. je vždy při nouzovém stavu nutno šetřit práva účastníků tak, že je možné prominout i lhůtu, u níž to zákon vylučuje.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §240 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odst. 1). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odst. 2).
Podle ustanovení §2 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu, zmeškal-li účastník nebo jeho zástupce v občanském soudním řízení lhůtu k provedení úkonu z omluvitelného důvodu spočívajícího v mimořádném opatření při epidemii, které účastníkovi nebo jeho zástupci znemožňovalo nebo podstatně ztěžovalo úkon učinit, promine soud zmeškání této lhůty podle §58 občanského soudního řádu i v případech, ve kterých to zákon jinak vylučuje.
V projednávané věci je zcela zjevné, že ke zmeškání lhůty nedošlo z žádného důvodu spočívajícího v mimořádném opatření při epidemii. Dovolatel pouze poukazuje na to, že ke zmeškání lhůty došlo v době vyhlášeného nouzového stavu z důvodu nutnosti reagovat na migrační vlnu velkého rozsahu na území České republiky (usnesení vlády České republiky ze dne 2. 3. 2022 č. 147, uveřejněné ve Sbírce zákonů pod č. 43/2022).
Jelikož se na danou situaci zákon č. 191/2020 Sb. zjevně nevztahuje, nelze zmeškání lhůty k podání dovolání prominout (§240 odst. odst. 2 věta první o. s. ř.), přičemž je zcela evidentní, že zákon č. 191/2020 Sb. neumožňuje promíjet zmeškání lhůt v případech, na něž nedopadá. Nadto je z dovolatelem tvrzených skutečností patrné, že zmeškání lhůty nijak nesouvisí ani s nouzový stavem vyhlášeným z důvodu nutnosti reagovat na migrační vlnu velkého rozsahu, když dovolateli jeho automatizovaný informační systém z důvodu nesprávného nastavení vyznačil nesprávný konec lhůty k podání dovolání. Dovolání je proto nutno vyhodnotit v tomto ohledu jako zjevně bezdůvodné.
V této souvislosti již Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětlil (srov. například usnesení ze dne 19. května 2014 sp. zn. 32 Cdo 165/2014, ze dne 29. července 2014 sp. zn. 32 Cdo 709/2014, nebo ze dne 31. ledna 2020, sp. zn. 24 Cdo 2484/2019), že přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. nemůže založit otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze zákona. Obdobně Nejvyšší soud již při posuzování zásadního právního významu napadeného rozhodnutí v procesním režimu občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 vyložil (srov. usnesení ze dne 28. května 2014, sp. zn. 32 Cdo 1732/2012, a předtím například rozsudek ze dne 12. prosince 2013, sp. zn. 32 Cdo 3931/2011, a usnesení ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, ze dne 30. května 2006, sp. zn. 29 Odo 462/2005, ze dne 24. května 2007, sp. zn. 29 Cdo 48/2007, a ze dne 10. prosince 2009, sp. zn. 32 Cdo 1195/2009), že rozhodnutí odvolacího soudu nečiní zásadně právně významným otázka, jejíž řešení je zcela zjevné a jež nečiní v soudní praxi výkladové těžkosti. Tento závěr lze plně vztáhnout i na právní úpravu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 (srov. již shora označené usnesení Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 24 Cdo 2484/2019).
Za této procesní situace potom již dovoláním napadené usnesení nezávisí na řešení další dovolatelem formulované otázky, zda se v projednávané věci jednalo o omluvitelný důvod, neboť zmeškání předmětné lhůty zákon nepřipouští, jak bylo vyloženo výše. Ani tato otázka proto přípustnost dovolání založit nemůže. Jestliže odvolací soud nad rámec výše uvedeného ještě konstatoval, že dovolatelem uváděný důvod by ani nemohl být považován za omluvitelný, je navíc i v tomto ohledu napadené rozhodnutí v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 21 Cdo 733/2017).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání navrhovatele na základě výše uvedeného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 12. 2022
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu