ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.1228.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 1228/2021-65
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: P. B., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Janem Hlistou, advokátem se sídlem Krnovská 11/7, Opava, proti žalované: G. B. , narozená XY, bytem XY, o 8 111 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 11 C 92/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 2. 2020, č. j. 71 Co 43/2020-22, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 13. 2. 2020, č. j. 71 Co 43/2020-22, potvrdil usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 16. 12. 2019, č. j. 11 C 92/2019-7, jímž tento soud vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Pardubicích jako soudu místně příslušnému. Soudy takto rozhodly v řízení, v němž se žalobce domáhá náhrady škody a nemajetkové újmy a umožnění euthanasie.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z §237 o. s. ř. tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel nepovažuje Okresní soud v Pardubicích (jeho soudce) za nestranný a nezávislý, a je přesvědčen, že veškerá jeho podání adresovaná k tomuto soudu jsou předem odsouzena k nezdaru. Proto měl odvolací soud rozhodnout o postoupení věci podle §12 o. s. ř., a to právě pro excesivní rozhodování Okresního soudu v Pardubicích či z důvodu vhodnosti. Potvrdil-li odvolací soud usnesení soudu prvního stupně, kterým vyslovil svou nepříslušnost a postoupil věc Okresnímu soudu v Pardubicích, porušil tím rozhodovací praxi dovolacího soudu týkající se právní jistoty a legitimního očekávání (odkázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 38/04, ze dne 11. 11. 2003, sp. zn. IV. ÚS 525/02, a ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. IV. ÚS 763/05). Dovolatel navrhl zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření uvedla, že pokládá dovolání za bezdůvodné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 o. s. ř.), avšak není přípustné (§237 o. s. ř.).
Okolnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti soud zkoumá z údajů obsažených v žalobě, neboť jiný pramen v době zahájení řízení nemá k dispozici (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu Slovenské republiky ze dne 22. 1. 1975, sp. zn. 1 Cz 6/75, uveřejněný pod č. 29/1976 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1136/2017, a usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 96/04). Odvolací soud postupoval správně, potvrdil-li prvostupňové rozhodnutí o vyslovení nepříslušnosti a postoupení věci Okresnímu soudu v Pardubicích. Žalobce v žalobě neuvedl žádné okolnosti, které by svědčily o místní příslušnosti Okresního soudu v Opavě. Za těchto okolností nelze závěru odvolacího soudu, že místně příslušným je soud, který je obecným soudem účastníka, proti němuž návrh směřuje, a současně i soudem, v jehož obvodu mělo dojít ke skutečnosti zakládající právo na náhradu újmy, ničeho vytknout.
Námitka dovolatele, že vzhledem k možné podjatosti soudců Okresního soudu v Pardubicích měl odvolací soud rozhodnout o delegaci podle §12 o. s. ř. z důvodu vhodnosti nebo důvodů zvláštního zřetele hodných, nemůže založit přípustnost dovolání. Ustanovení §12 o. s. ř. nezná přikázání věci jinému soudu „z důvodů zvláštního zřetele hodných“, jen přikázání věci jinému soudu pro vyloučení všech soudců příslušného soudu (§12 odst. 1 o. s. ř.) či přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti (§12 odst. 2 o. s. ř.). Je-li nedůvěra účastníka k soudu podložena skutečnostmi takové povahy a intenzity, že vyvolávají důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců, pak je třeba zvolit postup podle §14 a násl. o. s. ř. o vyloučení soudců, který v krajním případě může vést k přikázání věci jinému soudu podle §12 odst. 1 o. s. ř. (žalobci přitom nic nebrání tento postup uplatnit před Okresním soudem v Pardubicích); přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. pro deklarovanou nedůvěru účastníka v příslušný soud není možné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 32 Nd 56/2018). Dovolatelem odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu nejsou přiléhavá projednávané věci, dovoláním napadeným rozhodnutím nebylo zasaženo do právní jistoty ani legitimního očekávání dovolatele.
V dovolání uplatněné námitky nezakládají přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., a proto Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Tímto rozhodnutím se řízení nekončí; o náhradě případných nákladů tohoto dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 3. 2022
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu