ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.1918.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 1918/2021-92
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: J. P. , narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Ing. Svatavou Horákovou, advokátkou se sídlem Masná 1324/1, 702 00 Ostrava, proti žalované: Generali Česká pojišťovna a.s. , IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, 110 00 Praha 1, o zaplacení 1 025 132 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 67/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2020, č. j. 54 Co 315/2020-65, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 12. 2020, č. j. 54 Co 315/2020-65, potvrdil zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 6. 2020, č. j. 30 C 67/2017-44, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že dne 18. 9. 2015 způsobil polský občan M. W. dopravní nehodu při které se z důvodu nepřizpůsobení rychlosti jízdy vlastnostem vozidla i jeho schopnostem jím řízená nákladní souprava XY polské MPZ XY převrátila a sunula do protisměru, kde došlo ke střetu s protijedoucím motocyklem XY reg. zn. XY, který řídil žalobce, jenž utrpěl těžká zranění. Viník nehody byl Okresním soudem ve Frýdku–Místku trestním příkazem (sp. zn. 5 T 40/2016) odsouzen. Škodící nákladní vozidlo bylo pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou jejím provozem pojištěno u polské pojišťovny PZU SA. Žalovaná z pověření České kanceláře pojistitelů pojistnou událost vyřizovala a na některé nároky (bolestné a věcnou škodu) i plnila. Při právním posouzení soud odkázal na §18 a §24 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, (dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“), směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2000/26/ES ze dne 16. 5. 2000, o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a o změně směrnic Rady 73/239/EHS a 88/357/EHS (čtvrtá směrnice o pojištění motorových vozidel) a rozsudek šestého senátu Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SD EU“) ze dne 15. 12. 2016, sp. zn. C-558/15. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovaná není ve věci pasivně legitimována, neboť je pouze zástupcem a nikoli subjektem, který má povinnost pojistné plnění poskytnout.
Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadl žalobce dovoláním. Jeho přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení v judikatuře dovolacího soudu dosud neřešené otázky pasivní legitimace žalované v souvislosti s její pozicí či funkcí škodního zástupce zahraniční pojišťovny osoby, která způsobila dopravní nehodu. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Pasivní legitimace žalované podle dovolatele vyplývá z čl. 11 a 14 preambule čtvrté směrnice o pojištění motorových vozidel a rozsudku SD EU sp. zn. C-558/15. Dále dovolatel odkazuje na §9a zákona č. 168/1999 Sb. Považuje za nesprávné poučení soudu prvního stupně, podle kterého měl svůj nárok uplatnit vůči České kanceláři pojistitelů. Podle jeho názoru tento postup vylučuje §24 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že ji Česká kancelář pojistitelů pověřila provedením likvidace nároků z dopravní nehody, jíž byl dovolatel účasten, a že vystupovala jako tzv. korespondenční partner zahraničního pojistitele škodícího vozidla, nikoliv jako jeho škodní zástupce. Dále podrobně rozebrala institut škodního zástupce podle §9c zákona č. 168/1999 Sb. Zdůraznila, že škodní zástupce má postavení zákonného zástupce, avšak není pasivně věcně legitimovaný ve sporu o náhradu škody. Navrhla odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, (dále jen „o. s. ř.“), a jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátkou ve smyslu §241 o. s. ř., shledal, že dovolání žalobce není přípustné.
V řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků, odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z nich charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále jen „Soubor“, C 2236, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3238/2013, nebo rozsudek ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, publikovaný pod č. 7/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „Sb. rozh. obč.“). Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po změně §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. provedené s účinností od 30. 9. 2017 zákonem č. 296/2017 Sb. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1791/2018, nebo ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 253/2019). V posuzovaném případě uplatnil žalobce několik nároků, a to na bolestné ve výši 214 992 Kč, na náhradu za ztížení společenského uplatnění v částce 516 282 Kč, na náklady na vypracování posudku č. 2997 2 000 Kč a posudku č. 3048 4 000 Kč, na ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 224 719 Kč, na škodu na věcech ve výši 41 924 Kč, na náklady na cestovné do zdravotnických zařízení ve výši 7 379 Kč a doplatek za léky 531 Kč. Výše nároků na náhradu škody na věcech, na cestovném a doplatku za léky však nepřevyšují limit stanovený v §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Proto je dovolání proti rozhodnutí o těchto nárocích nepřípustné. Dovolací soud se dále zabýval pouze nároky na bolestné, náhradu za ztížení společenského uplatnění [včetně příslušenství (nákladů na vypracování posudků) neboť k příslušenství se při posouzení přípustnosti dovolání z hlediska peněžního limitu nepřihlíží] a ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti.
Soudní praxe se ustálila v závěru, že právo poškozeného na plnění vůči pojistiteli škůdce podle §9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. je originárním právem založeným zvláštním právním předpisem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2007, sp. zn. 25 Cdo 113/2006, uveřejněný pod č. 93/2008 Sb. rozh. obč.). Citované ustanovení dává poškozenému oprávnění uplatnit svůj nárok přímo proti pojistiteli toho, kdo mu odpovídá za škodu. Jeho povinností je pouze plnit za pojištěného, jestliže poškozený vůči němu uplatnil své právo na plnění. Totéž platí i v případě, kdy za škůdce poskytuje plnění poškozenému Česká kancelář pojistitelů z garančního fondu podle §24 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 968/2008, uveřejněný pod č. 8/2011 Sb. rozh. obč.). Žalovaná není pojistitelem osoby, která způsobila dopravní nehodu. Pokud jednala s dovolatelem, ať na základě zmocnění Českou kanceláří pojistitelů nebo jako „korespondenční partner zahraničního pojistitele škodícího vozidla“ či jako zástupce zahraničního pojistitele, činila tak pouze jako zástupce příslušné pojišťovny jejím jménem a na její účet, což nemohlo založit její povinnost poskytnout pojistné plnění podle výše citovaných ustanovení. Závěr odvolacího soudu o absenci pasivní věcné legitimace žalované je tedy v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Odkazy dovolatele na čtvrtou směrnici o pojištění motorových vozidel, její transpozici do českého právního řádu v podobě §9a až §9c zákona č. 168/1999 Sb. a rozsudek SD EU sp. zn. C-558/15 jsou zcela liché. Smyslem této směrnice je zajistit poškozeným srovnatelné zacházení bez ohledu na to, kde v Unii k dopravní nehodě došlo. Proto musí mít tito poškození možnost uplatnit nárok na odškodnění v členském státě svého bydliště nebo sídla vůči škodnímu zástupci jmenovanému v tomto státě pojišťovnou osoby, která odpovídá za škodu. Úkolem zástupce je usnadnit poškozeným domoci se náhrady škody. Jak však rozhodl SD EU v dovolatelem odkazované věci sp. zn. C-558/15, tato směrnice členským státům neukládá, aby stanovily, že zástupce, který je pověřen likvidací škod, může být žalován sám namísto pojišťovny, kterou zastupuje, u vnitrostátního soudu, u něhož poškozený podal žalobu na náhradu škody. V tomto duchu byla uvedená směrnice transponována do českého právního řádu, a proto §9a až 9c zákona č. 168/1999 Sb. upravují pouze zastoupení příslušného pojistitele, do jehož práv a povinností zástupce nevstupuje. Sluší se dodat, že existuje-li rozsudek Soudního dvora týkající se v zásadě identické otázky (tzv. acte éclairé) ve smyslu článku 267 Smlouvy o fungování Evropské unie (srov. též rozsudek SD EU ze dne 6. 10. 1982, ve věci CILFIT v. Ministry of Health, C-283/81), není důvod uvažovat o položení předběžné otázky k SD EU.
Důvodná není ani námitka dovolatele ohledně nesprávného poučení poskytnutého mu soudem prvního stupně, že ve věci je pasivně legitimována Česká kancelář pojistitelů. Především posouzení pasivní věcné legitimace České kanceláře pojistitelů není předmětem tohoto řízení a navíc, i kdyby bylo poučení soudu nesprávné, jednalo by se o námitku vady řízení, k níž lze v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné, což není tento případ (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání směřující proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné vzhledem k ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon (exekuci).
V Brně dne 28. 7. 2022
JUDr. Hana Tichá
předsedkyně senátu