ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.2173.2022.1
sp. zn. 25 Cdo 2173/2022-202
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: L. K. , narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Petrem Novákem, advokátem se sídlem Čichnova 1294/23a, Brno, proti žalovanému: statutární město Ústí nad Labem , IČO 00081531, se sídlem Velká Hradební 2336/8, Ústí nad Labem, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného: Generali Česká pojišťovna a. s. , IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, o zaplacení 388 354 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 11 C 237/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 5. 2020, č. j. 10 Co 277/2019-137, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 5. 2020, č. j. 10 Co 277/2019-137, a rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 10. 2019, č. j. 11 C 237/2016-107, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 5. 5. 2020, č. j. 10 Co 277/2019-137, potvrdil rozsudek ze dne 1. 10. 2019, č. j. 11 C 237/2016-107, jímž Okresní soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu na zaplacení 388 354 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení; rozhodl též o nákladech odvolacího řízení. Žalobce se domáhal ušlého zisku, kterého nemohl jako osoba samostatně výdělečně činná dosáhnout v době, kdy osobně pečoval o svou manželku, která při večerním venčení psa dne 15. 10. 2013 šlápla do nerovnosti na chodníku – nájezdu vedoucím od silnice ke vchodu panelového domu, ve kterém s žalobcem žila, podvrtla si nohu v kotníku a při snaze vyrovnat pád šlápla do díry na silnici a přivodila si zlomeninu kotníku levé nohy. Žalobce se musel předčasně vrátit ze zahraniční pracovní cesty a o manželku pečovat, osobní péči jí pak věnoval i po následné operaci. Ztratil tak pravidelný příjem za období od 16. 10. 2013 do 6. 1. 2014 ve výši 230 000 Kč a za období od 22. 9. 2014 do 26. 10. 2014 ve výši 158 354 Kč. Chodník, jehož vlastníkem je žalovaná, byl v době úrazu v celé své délce popraskaný, místy vydrolený, byly zde praskliny a dole ve spodní části vlevo při pohledu od silnice byla v chodníku větší prohlubeň zasypaná spadaným listím. Ve spodní části vpravo při pohledu od silnice byla asfaltová vrstva souvislá, avšak popraskaná a pokrytá spadaným listím, nikoli však souvislou vrstvou. V silnici, rovněž ve vlastnictví žalované, byla v blízkosti chodníku patrná větší prohlubeň obdélníkového tvaru, částečně zaplněná vodou s menším množstvím spadeného listí. Jinak silnice vykazovala větší množství děr. Na základě těchto zjištění dospěl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že žalobce byl aktivně legitimován k podání žaloby podle §449 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), avšak nárok mu nevznikl, neboť nevznikl ani primární nárok manželky žalobce vůči vlastníku komunikace a chodníku podle §27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, (dále jen „silniční zákon“). Příčinou vzniku újmy manželky žalobce nebyla závada ve schůdnosti komunikace ve smyslu §26 odst. 7 silničního zákona. Bylo prokázáno, že manželka žalobce dlouhodobě znala stav chodníku i silnice, každý den minimálně třikrát či čtyřikrát tudy procházela při venčení psa, věděla, že se může kritickému místu vyhnout, a přesto zvolila trasu přes nerovnosti v chodníku. Nerovnosti a vady chodníku, jakož i nedostatky komunikace, nebyly jednorázovou změnou ani jednorázovým a překvapivým zhoršením, a pro manželku žalobce byly viditelné, registrovatelné a měla je předvídat. Stav komunikace odpovídal jejímu dlouhodobému zhoršování v důsledku působení počasí, chodník vykazoval dlouhodobé poškození povrchu. Protože podle silničního zákona nevznikl nárok manželce žalobce, nemohl vzniknout ani žalobci jako třetí osobě, která požaduje úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s péčí o poškozenou.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 o. s. ř. tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která má být dovolacím soudem řešena jinak, a to otázka výkladu pojmu závady ve schůdnosti chodníku. Uvedl, že závěry odvolacího soudu vychází z dřívější judikatury dovolacího soudu, která nereflektovala nález Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 2315/15. Z citovaného nálezu přitom vyplývá, že samotná možnost předvídat zhoršenou schůdnost chodníku, nemůže bez dalšího připravit chodce o náhradu újmy, a pojem předvídatelnosti není definičním znakem závady ve schůdnosti a vzniku odpovědnosti vlastníka chodníku. Odvolací soud měl správně zkoumat, do jaké míry byl chodník způsobilý pro bezpečný pohyb chodců a zda vlastník učinil veškerá opatření pro zajištění bezpečné schůdnosti. Učinil-li by tak, dospěl by k závěru, že stav chodníku představoval závadu v jeho schůdnosti a nárok manželky žalobce, jakož i jeho nárok, vznikl. Závadu ve schůdnosti je nutné posuzovat obdobným způsobem jako závadu ve sjízdnosti a k závěru o její absenci nelze dospět jen s odkazem na celkově neuspokojivý stav komunikace (odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1495/2003, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1304/2006). Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Vedlejší účastnice uvedla, že i pokud by snad byla dána odpovědnost žalované vůči manželce žalobce, nárok žalobce by nevznikl, neboť mezi poškozením zdraví jeho manželky a vznikem ušlého zisku je přerušena příčinná souvislost.
Žalovaný se ztotožnil s právním posouzením odvolacího soudu s tím, že i v intencích nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 2315/15, je třeba zohlednit jednání manželky žalobce, které vedlo ke vzniku její újmy, když se znalostí stavu chodníku a komunikace zvolila chůzi po té části, která vykazovala větší poškození. Rozhodnutí odvolacího soudu proto považoval za souladné s citovaným nálezem Ústavního soudu.
Usnesení ze dne 28. 7. 2021, č. j. 25 Cdo 2764/2020-171, jímž Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl, bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2022, sp. zn. I. ÚS 2853/21, v němž Ústavní soud uzavřel, že dovolací soud měl podrobit napadená rozhodnutí přezkumu na základě obecných ustanovení o odpovědnosti za porušení povinnosti.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) poté shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), je podle §237 o. s. ř. přípustné pro právní posouzení obecné odpovědnosti žalovaného podle občanského zákoníku a je důvodné.
Podle §27 odst. 3 silničního zákona vlastník místní komunikace nebo chodníku odpovídá za škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.
Úprava obsažená v zákoně o pozemních komunikacích zakládá zpřísněnou (tzv. objektivní) odpovědnost vlastníka komunikace za újmu, která vznikne uživateli (v projednávaném případě chodci a podle §26 odst. 1 a §27 odst. 2 silničního zákona obdobně též řidiči) v důsledku zvláštní nekvality komunikace, která je definována pojmem závada ve schůdnosti (ve sjízdnosti). Jde o odpovědnost bez ohledu na protiprávnost a zavinění (za výsledek). Popsaná odpovědnost však není absolutní, neboť zákon stanoví liberační důvody (§27 odst. 2 a 3 silničního zákona), při jejichž prokázání v soudním sporu se vlastník komunikace může odpovědnosti zprostit, a také není založena na jakékoliv nekvalitě komunikace, nýbrž je spojena jen s určitou zvláště kvalifikovanou okolností, kterou je výskyt tzv. závady ve schůdnosti (sjízdnosti), definované v §26 odst. 7 silničního zákona (obdobně srov. definici závady ve sjízdnosti v §26 odst. 6 silničního zákona). Závadou, s níž jedině se pojí objektivní odpovědnost vlastníka komunikace, je výrazně kvalitativně zhoršené místo oproti celkovému okolnímu stavu komunikace, které je pro svou povahu či umístění pro uživatele nenadálé, tj. nepředvídatelné ve smyslu §26 odst. 1 a 2 silničního zákona, a vymyká se obecnému stavu komunikace natolik, že uživatel není schopen rozlišit a upravit způsob chůze (jízdy) tomuto nenadálému nebezpečí [viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1304/2006, ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1713/2008, uveřejněný pod č. 140/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní (dále jen „Sb. rozh. obč.“), ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1535/2011, ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2758/2011, ze dne 12. 3. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3886/2014, a konečně rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1621/2020, publikovaný pod č. 27/2022 Sb. rozh. obč.].
V projednávané věci měla poškozené manželce žalobce vzniknout újma na zdraví poté, co při chůzi zakopla o nerovnost asfaltu chodníku, ztratila rovnováhu a zranila se v prohlubni povrchu vozovky přiléhající k chodníku. Asfalt celého chodníku byl stářím popraskaný a mírně zvlněný, částečně i vydrolený. Přístup k domu byl kromě zmíněného svažitého chodníku možný i po schodech. Na vozovce byl asfaltový povrch na více místech popraskaný, tvořící prohlubně. Tento dlouhodobý stav komunikací podle dovolacího soudu nenaplňoval znaky závady ve schůdnosti, jak je vymezena ustanovením §26 odst. 7 silničního zákona, a to závady objektivně (pro kohokoli) nepředvídatelné, neboť předmětné místo i jeho okolí vykazovalo obdobný stupeň opotřebení, nešlo o místní a nečekané zhoršení jinak bezvadného povrchu. Od chodců proto bylo namístě očekávat, že způsob chůze jak po chodníku, tak případně i po vozovce, a také volbu trasy přizpůsobí stavebnímu stavu komunikací. Odůvodnil-li odvolací soud závěr, že nejde o závadu ve schůdnosti, také tím, že poškozená v místě bydlí a s dlouhodobým špatným stavem komunikace měla počítat, je jeho rozhodnutí nepřiléhavé jen v tom, že aktuální stav daných komunikací musel být zřejmý nejen osobám tam žijícím, ale každému chodci.
Protože v daném případě stav komunikací nelze hodnotit jako závadu ve schůdnosti, není dána zvláštní objektivní odpovědnost žalovaného ve smyslu ustanovení §27 odst. 3 silničního zákona.
Vzhledem k tomu bylo namístě zabývat se otázkou, zda způsob péče žalovaného o komunikace v jeho vlastnictví nenaplňuje znaky obecné odpovědnosti za škodu podle občanského zákoníku. Podle shora citované judikatury, zejména pak rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1621/2020, totiž není úpravou objektivní odpovědnosti podle silničního zákona vyloučena obecná odpovědnost vlastníka komunikace za konkrétní porušení právní povinnosti podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“), především pro porušení povinnosti správy komunikací podle §9 odst. 3 silničního zákona či porušení prevenční povinnosti ve smyslu §415 obč. zák. Dospěl-li odvolací soud k závěru o absenci objektivní odpovědnosti žalovaného podle silničního zákona, měl zkoumat, zda nejsou naplněny podmínky vzniku odpovědnosti ve smyslu občanského zákoníku, tj. za dané situace posoudit, zda žalovaný neporušil svou povinnost řádné péče o stav chodníku a vozovky tak, aby umožnovaly bezpečný pohyb chodců. Odvolací soud se však možnou obecnou odpovědností žalovaného za případnou škodu nezabýval.
Z tohoto důvodů Nejvyšší soud uzavřel, že dovolání žalobce bylo podáno důvodně, a proto rozsudek odvolacího soudu zrušil. Protože důvody zrušení platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i jeho rozsudek a věc vrátil Okresnímu soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.). Soudy se dále v řízení budou zabývat možnou obecnou odpovědností žalovaného podle občanského zákoníku a pro tyto účely jednoznačně uzavřou, zda manželka žalobce upadla v důsledku nerovnosti na chodníku či silnici, při jejichž správě žalovaný porušil své povinnosti. Shledají-li v péči žalovaného o komunikaci, na které k úrazu došlo, takové nedostatky, které odůvodňují závěr o jeho odpovědnosti za škodu na ní vzniklou podle občanského zákoníku, posoudí, zda jsou splněny i všechny další podmínky vzniku nároku žalobce, zejména existenci majetkové újmy žalobce a příčinné souvislosti mezi ní a újmou na zdraví jeho manželky, což dosud s ohledem na svůj předchozí právní závěr neučinily.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§243g odst. 1 věta první ve spojení s §226 o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 9. 2022
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu