ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.2363.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 2363/2021-141
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: FINAR, spol. s r.o. , IČO 48029700, se sídlem Vrázova 2243/7, 150 00 Praha 5, zastoupená Mgr. Janem Hynštem, advokátem se sídlem Vrázova 2243/7, 150 00 Praha 5, proti žalovanému: Ing. Ladislav Kubíček, MBA , IČO 62589211, se sídlem Janského 2443/3, 155 00 Praha 5, zastoupený JUDr. Vojtěchem Vávrou, LL.M., advokátem se sídlem Štěpánská 644/35, 110 00 Praha 1, o 600 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 37/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2021, č. j. 13 Co 410/2020-122, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení 13 310 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Vojtěcha Vávry, LL.M.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 3. 2021, č. j. 13 Co 410/2020-122, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 10. 2020, č. j. 25 C 37/2020-89, kterým tento soud zamítl žalobu na zaplacení 600 000 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalobkyně v dobrovolné dražbě pořádané v únoru 2017 společností IMEX Reality, s. r. o., vydražila za vyvolávací cenu 1 600 000 Kč nemovitosti oceněné dle dražitele částkou 2 300 000 Kč. Nabídková cena 2 300 000 Kč vycházela z odborného posudku vypracovaného žalovaným na základě objednávky dražitele (IMEX Reality, s. r. o.), bez možnosti obhlídky interiéru, což bylo v posudku uvedeno. Žalovaný není zapsán jako znalec v příslušném seznamu, posudek nebyl posudkem znaleckým. Poté, kdy se žalobkyni nepodařilo po dobu tří let vydražené nemovitosti za cenu 2 300 000 Kč prodat, nechala vypracovat znalecký posudek, který určil jejich obvyklou cenu v době dražby na částku 1 650 000 Kč. Po právní stránce soudy uzavřely, že žalovaný neporušil žádné své zákonné povinnosti, včetně povinností upravených živnostenským zákonem a prevenční povinnosti podle §2900 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), zpracoval-li odborný posudek podle nejlepších možností daných v době jeho zpracování a poukázal-li v něm na omezení, která bránila objektivnímu zjištění obvyklé ceny (nemožnost vstupu do objektu, jeho zaměření a zjištění skutečného stavu). Objednatelka posudku s tím byla srozuměna, námitky nevznesla, doplnění a opravy posudku nežádala. Žalovaný nemůže být odpovědný za to, jak objednatelka, která si byla omezení při zpracování posudku vědoma, s posudkem následně naložila. Pokud si dražebník (IMEX Reality, s. r. o.) nenechal pro účely dražby vypracovat znalecký posudek na stanovení obvyklé ceny nemovitostí, což mu ukládá §13 odst. 2 věta prvá zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, byl to on, kdo porušil svoji zákonnou povinnost. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně i ohledně absence vzniku újmy v podobě ušlého zisku. Žalobkyně soudu předložila pouze svůj obecný záměr realizovat určitý obchod, aniž by bylo postaveno najisto, že by zisku při obvyklém chodu věcí skutečně dosáhla, tj. že by nemovitosti za tuto částku skutečně prodala. Kromě toho shledaly soudy podíl žalobkyně na tvrzené újmě, neboť nevyužila možnosti si před zahájením dražby ověřit, zda cena dražené nemovitosti byla v souladu se zákonem zjištěna znaleckým posudkem.
Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalobkyně dovoláním. Jeho přípustnost spatřuje v tom, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dílem dosud nebyla řešena, a dílem se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe. Jako dovolací důvod dovolatelka uvádí nesprávné právní posouzení věci. Cituje §2912 odst. 2, §2910, §2950 a §2913 o. z. Je přesvědčena, že odhad ceny je určen zájemcům o dražbu, a řadou řečnických otázek vyjadřuje názor, že neměl-li žalovaný dostatečné informace, neměl odhad zpracovat, resp. měl jeho zpracování odmítnout. Své odpovědnosti se jako odborník nemůže zprostit tím, že v odhadu uvede, že „jeho závěry jsou pouze odborným odhadem“. Nadhodnocení ceny nemovitostí žalovaným o 30 % způsobilo nedůvodnou újmu na vlastnictví jiného – žalobkyně. Jednání žalovaného dovolatelka považuje za úmyslné porušení dobrých mravů. Dovoláním napadá rovněž skutkový závěr, že žalovaný nemohl vstoupit do objektu. Podmínkou vzniku odpovědnosti žalovaného podle dovolatelky není existence smluvního vztahu mezi ní a žalovaným (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1817/2004 a 32 Cdo 1558/2010). Při posouzení vzniku újmy v podobě ušlého zisku namítá odchýlení se od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2121/2010, sp. zn. 25 Cdo 2706/2012, sp. zn. 30 Cdo 2112/2014 a dalších. Dražebník mohl podle dovolatelky při vyvolávací ceně ve výši 1 600 000 očekávat vzhledem k žalovaným stanovené ceně 2 300 000 Kč výnos zhruba 600 000 Kč. Nebýt protiprávního jednání žalovaného, mohla dovolatelka důvodně očekávat zvětšení svého majetku. Dovolatelka navrhuje změnu napadeného rozsudku tak, že žalobě bude vyhověno, anebo jeho zrušení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolání žalobkyně trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat. Napadené rozhodnutí pak považuje za správné. Žalovaný nevěděl, že objednatelka chce použít jeho posudek pro veřejnou dražbu; jak s ním naložila, je její věc a odpovědnost. Navrhuje odmítnutí nebo zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“), a jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., shledal, že dovolání žalobkyně není přípustné (§237 o. s. ř.).
Ušlý zisk lze definovat jako ušlý majetkový prospěch spočívající v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí, pokud by nedošlo ke škodní události. Pro jeho výši je určující, jakému majetkovému prospěchu, k němuž mělo reálně dojít, zabránilo jednání škůdce. Přitom je nutné vycházet z částky, kterou by poškozený získal za obvyklých podmínek s přihlédnutím k nákladům potřebným k dosažení tohoto zisku. Rozhodující je to, o jaký reálně dosažitelný (nikoli hypotetický) prospěch poškozený přišel. Přitom musí být dána taková skladba okolností (pravidelný běh věcí) svědčící o tom, že jednání vedoucí k zisku se již začalo nebo alespoň nepochybně mělo začít naplňovat, a že – nebýt škodlivého zásahu – výsledek by se dostavil. Přitom nepostačuje pouhá pravděpodobnost zvýšení majetkového stavu v budoucnu, neboť musí být najisto postaveno – a v tomto směru je důkazní břemeno na poškozeném – že nebýt protiprávního jednání škůdce (či škodní události u objektivní odpovědnosti) by se majetkový stav poškozeného zvýšil. Ušlý zisk nemůže představovat jen zmaření zamýšleného výdělečného záměru či příslibu možného výdělku, není-li takový majetkový přínos podložený již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že nebýt škodní události, k zamýšlenému zisku by skutečně došlo. Důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že při pravidelném běhu okolností by získal určitý prospěch, tíží žalobce, který je povinen nepochybně prokázat splnění všech podmínek odpovědnosti za škodu; neunesl-li břemeno v tomto směru, nemůže být ve sporu úspěšný [srov. například stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 18. 11. 1970, Cpj 87/70, uveřejněné pod číslem 55/1971 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 25 Cdo 371/2007, ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1273/2009, ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3405/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2912/2012]. Škoda v podobě ušlého zisku může spočívat v rozličných okolnostech; záleží proto na žalobci, jak tuto škodu skutkově vymezí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. 32 Cdo 4013/2015) a zda tvrzené skutečnosti prokáže.
Dovolatelka skutkově vymezila tvrzený ušlý zisk jako rozdíl mezi vyvolávací cenou ve výši 1 600 000 Kč, za niž nemovitosti vydražila, a žalovaným v posudku stanovenou cenou ve výši 2 300 000 Kč. Tvrdí, že nebýt protiprávního jednání žalovaného, mohla důvodně očekávat zvětšení svého majetku o 600 000 Kč. Jestliže odvolací soud uzavřel, že dovolatelka neprokázala takovou skladbu okolností, která by svědčila o tom, že by se výsledek v podobě tvrzeného zisku dostavil, nelze závěru odvolacího soudu ničeho vytknout. Ze strany žalobkyně se jednalo pouze o zmaření zamýšleného výdělečného záměru, aniž by plánovaný majetkový přínos byl podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že k zamýšlenému zisku by skutečně došlo, nebýt tvrzené škodní události. Žalobkyně si před dražbou ani nezjistila, ač mohla, zda dražitelem stanovená cena dražené nemovitosti je podložena znaleckým posudkem a zda je reálné ji za tuto cenu prodat. Proto je závěr odvolacího soudu o nesplnění jednoho z nezbytných předpokladů úspěšného uplatnění nároku na náhradu újmy, a to existence škody, zde v podobě ušlého zisku, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu včetně rozhodnutí dovolatelkou označených.
Odkazuje-li dovolatelka mimo jiné na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2706/2012, je v něm řešena otázka příčinné souvislosti mezi nesprávně stanovenou cenou akcií znalcem ve znaleckém posudku a vznikem újmy se závěrem, že pochybení znalce spočívající ve zpracování vadného znaleckého posudku zakládá (byl-li jeho obsah příčinou vzniku majetkové újmy) odpovědnostní vztah mezi znalcem a poškozeným. O takový případ se ale v projednávané věci nejedná, neboť odvolací soud (byť to v rozsudku výslovně neuvedl) neshledal příčinnou souvislost mezi zpracováním odborného posudku žalovaným a vznikem újmy. Jak odvolací soud uvádí, v rozporu s §13 zákona o veřejných dražbách jednal dražebník, stanovil-li cenu předmětu dražby pouze na základě odborného a nikoli znaleckého posudku. I kdyby tedy byl odborný posudek žalovaného nesprávný, nebyl by příčinou vzniku tvrzené újmy; její příčinou, bez níž by škoda nevznikla, by bylo jeho použití dražebníkem jako podkladu pro dražbu.
Jestliže obstál jeden z důvodů, pro něž odvolací soud nároku dovolatelky nevyhověl (absence vzniku újmy), žádný další dovolací důvod nemůže naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech dovolatelky nijak projevit. To činí dovolání i ve zbylém rozsahu (ohledně závěru soudu o neexistenci protiprávního jednání) nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sb. rozh. obč.).
Dovolání směřující proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné vzhledem k ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Jelikož dovolací soud neshledal dovolání přípustným, nezabýval se dovolatelkou namítanými vadami řízení (srov. §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon (exekuci).
V Brně dne 25. 10. 2022
JUDr. Hana Tichá
předsedkyně senátu