ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.2846.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 2846/2021-330
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: M. K. , narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. et Mgr. Julií Krénovou, advokátkou se sídlem Kutnohorská 40, Kolín, proti žalované: Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group , IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, o 1 422 536 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 26 C 292/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2021, č. j. 28 Co 95, 96/2021-311, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 5. 2021, č. j. 28 Co 95, 96/2021-311, potvrdil rozsudek ze dne 20. 10. 2020, č. j. 26 C 292/2019-275, kterým Obvodní soud pro Prahu 8 zamítl žalobu na zaplacení 718 538 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení, a potvrdil též doplňující rozsudek ze dne 26. 11. 2020, č. j. 26 C 292/2019-279, kterým tentýž soud zamítl žalobu na zaplacení 703 998 Kč a rozhodl o nákladech řízení; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. V řízení o žalobě na zaplacení pojistného plnění za náhradu ušlého zisku ve výši 1 053 998 Kč, bolestného ve výši 37 062 Kč, účelně vynaložených nákladů spojených s léčením ve výši 24 096 Kč a ztížení společenského uplatnění ve výši 307 380 Kč, to vše v důsledku úrazu kolene žalobce, vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalobce byl dne 3. 12. 2016 účasten dopravní nehody zaviněné řidičem vozidla pojištěného u žalované. S odkazem na lékařské zprávy a znalecké posudky MUDr. Kůdely a doc. MUDr. Hrnčíře uzavřel, že dopravní nehoda nebyla příčinou poškození levého kolenního kloubu s následnými operacemi. Nepřisvědčil znaleckému posudku MUDr. Richtra, jehož závěry o souvislosti dopravní nehody s poškozením zdraví žalobce a operacemi zůstaly osamoceny, neodpovídaly ostatním znaleckým posudkům (doc. MUDr. Hrnčíř se přitom ve svém posudku dostatečně vypořádal se závěry MUDr. Richtra) ani obsahu operačního protokolu z první operace ze dne 27. 4. 2017, podle kterého byl kolenní meniskus zcela nepoškozen, bez ruptury a operatérem popsán jako intaktní. Protože odvolací soud neměl pochybnosti o správnosti závěrů znaleckých posudků MUDr. Kůdely a doc. MUDr. Hrnčíře, považoval za nadbytečné vyslýchat znalce či zadávat revizní znalecký posudek. Závěr soudu prvního stupně o neprokázání příčinné souvislosti mezi dopravní nehodou a úrazem kolene žalobce i odkaz na §2958, §2960 a §2962 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, shledal odvolací soud správnými.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost odůvodnil tím, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, jak má soud postupovat v případě rozporu mezi závěry znaleckých posudků, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Rozsáhle popsal údajné rozpory mezi znaleckými posudky, které měly odůvodňovat výslech znalce odvolacím soudem, popřípadě ustanovení znalce k podání revizního znaleckého posudku. V rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČSR ze dne 15. 7. 1982, uveřejněným pod č. 45/1984 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, a ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 21 Cdo 3653/2019, a nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. I. ÚS 2399/08, tak odvolací soud nepostupoval. Proto byla chybně posouzena příčinná souvislost mezi poškozením zdraví žalobce a dopravní nehodou. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve vyjádření ztotožnila s posouzením odvolacího soudu a navrhla dovolání odmítnout, popř. zamítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 o. s. ř.), avšak není přípustné (§237 o. s. ř.).
V řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků, odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z nich charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, uveřejněné pod C 2236 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3238/2013, nebo rozsudek ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, publikovaný pod č. 7/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po změně §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. provedené s účinností od 30. 9. 2017 zákonem č. 296/2017 Sb. Rozhodoval-li odvolací soud o žalobě sestávající ze čtyř samostatných nároků, a to nároku na pojistné plnění za ušlý zisk v částce 1 053 998 Kč, za ztížení společenského uplatnění ve výši 307 380 Kč, za bolestné ve výši 37 062 Kč a za vynaložené náklady na léčení ve výši 24 096 Kč, nepřevyšují dva posledně uvedené nároky limit stanovený v §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přičemž nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o pracovněprávní nárok. Proto je dovolání proti rozhodnutí o žalobě na zaplacení 37 062 Kč a 24 096 Kč nepřípustné a dovolací soud jej podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl
I když dovolatel uvedl, že uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle §241a odst. 1 o. s. ř., z vylíčení důvodů dovolání vyplývá, že nesouhlasí zejména s tím, jak soudy obou stupňů na základě provedených důkazů zjistily skutkový stav, resp. jak hodnotily důkazy (zejména znalecké posudky). Nesouhlas se skutkovými závěry odvolacího soudu, na jejichž základě byla věc posouzena po právní stránce, však nepředstavuje dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř., a proto jím nelze založit přípustnost dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku podle §237 o. s. ř. Otázka prokázání příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen „Soubor“ – pod C 1025), protože v řízení se zjišťuje, zda škodní událost a vznik škody jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Právní posouzení příčinné souvislosti pak spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, Soubor C 5514). Výtkami, směřujícími proti údajnému pochybení odvolacího soudu, nepřistoupil-li k výslechu znalců či nařízení vypracování revizního znaleckého posudku, se Nejvyšší soud nezabýval, neboť se jedná o námitky tzv. jiných vad řízení, ke kterým může dovolací soud přihlížet, jen je-li dovolání jinak přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), což nebyl tento případ. Lze dodat, že nesouhlas účastníka řízení se závěry znaleckého posudku sám o sobě nevede k nutnosti zadat zpracování revizního znaleckého posudku. Z rozsudků soudů obou stupňů vyplývá, jakým způsobem hodnotily jednotlivé důkazy včetně znaleckých posudků, a to jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, soudy dostatečně odůvodnily, z jakých důvodů se přiklonily k závěrům MUDr. Kůdely a doc. MUDr. Hrnčíře a nikoli MUDr. Richtra, přičemž jejich úvahy jsou logické a srozumitelné. Odvolací soud se navíc s námitkami žalobce proti hodnocení znaleckých posudků, proti neprovedení výslechu znalců a nezadání revizního znaleckého posudku velmi podrobně a pečlivě vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí. Žalobcem v dovolání odkazovaná judikatura není s těmito závěry nikterak v rozporu.
Nejvyšší soud proto dovolání i proti rozhodnutí o žalobě na zaplacení 1 053 998 Kč a 307 380 Kč podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 26. 10. 2022
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu