ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.2573.2021.1
sp. zn. 27 Cdo 2573/2021-898
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce A. V. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Vítem Hrnčiříkem, LL.M., Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 10, Šrobárova 2002/40, PSČ 101 00, proti žalované S. E. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Pavolem Riškem, advokátem, se sídlem v Brně, Jakubská 156/2, PSČ 602 00, o zaplacení 15.232.853,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 71 Cm 343/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 4. 2021, č. j. 7 Cmo 18/2020-785, takto:
I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 4. 2021, č. j. 7 Cmo 18/2020-785, se ruší v prvním výroku v části, v níž odvolací soud potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2019, č. j. 71 Cm 343/2015-608, ve výroku I. v rozsahu, v němž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 4.500.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 9. 8. 2011 do zaplacení, a ve výroku II., a dále ve druhém výroku o nákladech odvolacího řízení.
II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2019, č. j. 71 Cm 343/2015-608, se ruší ve výroku I. v rozsahu, v němž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 4.500.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 9. 8. 2011 do zaplacení, a ve výroku II., a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
III. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 9. 2019, č. j. 71 Cm 343/2015-608, uložil žalované zaplatit žalobci 15.232.853,20 Kč s úrokem z prodlení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. až IV.).
[2] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že:
1/ Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 3. 7. 2015 se žalobce domáhá zaplacení 15.232.853,20 Kč s příslušenstvím z titulu (části) vypořádacího podílu, na který mu vznikl nárok v důsledku zániku jeho účasti v žalované společnosti.
2/ Žalobce byl společníkem žalované od jejího vzniku v roce 1999.
3/ Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 29. 12. 2010, č. j. 49 EXE 4244/2010-12, nařídil ve věci oprávněné G. C. proti žalobci jakožto povinnému pro částku ve výši 16.880.000 Kč s příslušenstvím exekuci a jejím provedením pověřil soudní exekutorku JUDr. Moniku Elfmarkovou. Usnesení nabylo právní moci dne 8. 2. 2011.
4/ Soudní exekutorka JUDr. Monika Elfmarková, Exekutorský úřad Praha 4, vydala dne 31. 1. 2011 exekuční příkaz č. j. 115 EXE 519/10-19, jímž postihla obchodní podíl žalobce ve výši 10/11 v žalované, pro vymožení shora popsané pohledávky oprávněné G. C. (dále též jako „exekuce č. 1“).
5/ Soudní exekutor JUDr. Arnošt Hofman, Exekutorský úřad Pardubice, vydal dne 18. 8. 2011 exekuční příkaz, č. j. 029 EXE 2142/10-45, jímž postihl obchodní podíl žalobce ve výši 10/11 v žalované, pro vymožení pohledávky oprávněných J. a A. M. proti žalobci jakožto povinnému.
6/ Podle znaleckého posudku č. 5359-02-2018 ze dne 26. 6. 2018, vypracovaného Českou znaleckou a. s., činí výše vypořádacího podílu žalobce v žalované k datu 8. 2. 2011 v první variantě (stanovené z vlastního kapitálu společnosti zjištěného z mezitímní účetní závěrky) 15.851.000 Kč, a ve druhé variantě (stanovené z čistého obchodního majetku – tržní hodnoty – společnosti) 29.378.000 Kč. Při zohlednění (sporné výše) závazků společnosti ke společníkům by vypořádací podíl činil v první variantě 34.952.000 Kč a ve druhé variantě 37.385.000 Kč.,
7/ Žalovaná společnost vlastnila ke dni zániku účasti žalobce bytovou jednotku, jejíž hodnota nebyla zohledněna ve výše uvedeném znaleckém posudku.
8/ Společenská smlouva žalované výši vypořádacího podílu neupravuje.
9/ Žalovaná v podání doručeném soudu prvního stupně dne 18. 8. 2016 (na č. l. 105 spisu) započetla svoji pohledávku za žalobcem ve výši 4.500.000 Kč, vzniklou z titulu neoprávněného výběru z účtu žalované provedeného žalobcem jakožto jednatelem.
[3] Soud prvního stupně vyšel z toho, že účast žalobce v žalované zanikla ke dni 8. 2. 2011, „v souvislosti s vydáním exekučního příkazu č. j. 115 EXE 519/10-019 na obchodní podíl žalobce a s ohledem na právní moc usnesení o nařízení exekuce“. Výši vypořádacího podílu proto posuzoval podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“).
[4] Námitku promlčení, vznesenou žalovanou, neshledal důvodnou. Odkazuje na §113 odst. 6 a §150 obch. zák., a dále na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3645/2008, vyložil, že „vypořádací podíl žalobce byl splatný do 6 měsíců po zániku jeho účasti ve společnosti, tedy do 8. 8. 2011“. Nárok žalobce byl uplatněn před uplynutím čtyřleté promlčecí doby podle §392 a §397 obch. zák.
[5] Soud prvního stupně poukázal na rozdílnou výši vypořádacího podílu stanoveného z vlastního kapitálu žalované (15.851.000 Kč) a z jejího čistého obchodního majetku (při zohlednění hodnoty bytové jednotky 31.742.000 Kč). Vycházeje z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. 29 Odo 513/2005, a usnesení téhož soudu ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 29 Cdo 752/2011, shledal mezi těmito dvěma částkami hrubý nepoměr. Proto – přihlížeje k principu poctivosti vypořádání – určil vypořádací podíl z čistého obchodního majetku žalované společnosti.
[6] K námitce započtení vznesené žalovanou soud prvního stupně dovodil, že „uvedený zápočet učiněný žalovanou nemůže s ohledem na ustanovení §359 obch. zák. akceptovat“. Nárok uplatnila žalovaná vůči žalobci žalobou a tento spor je veden u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 2/2018. Řízení je v současné době přerušeno až do pravomocného skončení řízení v projednávané věci, což „soud považuje za zcela nepochopitelné“. Jelikož soud prvního stupně nemá k dispozici pravomocný rozsudek v tamní věci a „zjišťování, zda-li se žalobce v dané záležitosti skutečně bezdůvodně obohatil, nebylo předmětem tohoto sporu, pak uvedenou částku nemohl na vypořádací podíl žalobce započítávat“.
[7] „Jedinou částku, kterou“ soud prvního stupně „uznal za oprávněnou k odečtení od zjištěné hodnoty vypořádacího podílu (…), pak jest částka exekuce č. 1“, tedy částka ve výši 13.195.295 Kč. Po odečtení této částky by měla výše vypořádacího podílu žalobce činit 18.546.705 Kč. Jelikož soud nemůže žalobci přiznat více, než kolik požaduje, uložil žalované zaplatit žalobci jím uplatněnou částku.
[8] Vrchní soud v Praze k odvolání žalované ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok), uváděje, že soud prvního stupně „z provedených důkazů vyvodil správné skutkové závěry a věc správně posoudil po právní stránce.“ Odvolací soud se „s jeho obsáhlým, detailním a po všech stránkách správným a precizním rozhodnutím plně ztotožňuje.“
[9] Výslovně pak odvolací soud přisvědčil jak posouzení otázky promlčení žalobou uplatněné pohledávky, tak i způsobu určení výše vypořádacího podílu (z čistého obchodního majetku žalované ke dni zániku účasti žalobce).
[10] K námitce započtení pohledávky ve výši 4.500.000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, uplatněné žalovanou, odvolací soud uvedl, že ji nelze „z pohledu ustanovení §359 obch. zák. akceptovat, a to vzhledem k probíhajícímu soudnímu řízení o tuto částku“ a dále že „otázka samotné existence jmenované pohledávky není vůbec jistá“.
II. Dovolání a vyjádření k němu
[11] Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil (podle názoru dovolatelky) od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (otázky 1 až 4), resp. otázky, jež v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nebyla dosud řešena (otázka 5).
[12] Dovolatelka předestírá Nejvyššímu soudu k posouzení:
1) otázku promlčení nároku na zaplacení vypořádacího podílu společníka, jehož účast ve společnosti zanikla bez právního nástupce,
2) otázku hrubého nepoměru mezi výší vypořádacího podílu určeného dle mezitímní účetní závěrky a hodnotou určenou z čistého obchodního majetku,
3) otázku, jakým způsobem má soud zkoumat znalecké posudky,
4) otázku, zda je soud povinen posoudit námitku započtení uplatněnou žalovanou, která může mít vliv na výši žalované částky a
5) otázku splatnosti vypořádacího podílu, má-li jeho výši určit mezitímní účetní závěrka, která nebyla vyhotovena.
[13] K první a páté otázce dovolatelka dovozuje, že vypořádací podíl měl být splatný do tří měsíců od vyhotovení mezitímní účetní závěrky, a jelikož tato nebyla vyhotovena, do tří měsíců od zániku účasti žalobce v dovolatelce. V této souvislosti odkazuje na §61 odst. 3 obch. zák. a dále na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3317/2011, a usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2015, sp. zn. III. ÚS 3314/14.
[14] Dovolatelka má dále za to, že mezi hodnotou vypořádacího podílu určeného z vlastního kapitálu (dle mezitímní účetní závěrky) a jeho hodnotou stanovenou z čistého obchodního majetku není hrubý nepoměr, a proto nebyl důvod přistoupit k určení výše vypořádacího podílu z čistého obchodního majetku. V této souvislosti poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 752/2011, a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 513/2005, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2533/2014, zdůrazňujíc, že v těchto případech byl rozdíl mezi oběma hodnotami výrazně vyšší než v projednávané věci.
[15] Současně dovolatelka dovozuje, že žalobce „neřešil účetnictví“ a „nakládal s majetkem společnosti dle libosti“, což je třeba také zohlednit. Jestliže hodnota určená z vlastního kapitálu činí cca 50 % hodnoty určené z čistého obchodního majetku, nejde podle dovolatelky o hrubý nepoměr.
[16] Jde-li o třetí otázku, dovolatelka – poukazujíc na nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 299/06 – vytýká soudům chybné hodnocení znaleckého posudku, z něhož vycházely, jakož i skutečnost, že nepřistoupily k vyhotovení revizního znaleckého posudku. Znalecký posudek považuje za nesprávný.
[17] Ke čtvrté otázce dovolatelka namítá, že odvolací soud „zcela ignoroval námitku započtení učiněnou opakovaně dovolatelkou“. Námitku započtení vznesla „v samém počátku sporu a soud provedl k jejímu posouzení i důkazy. Jediné, co zbývalo, bylo právní posouzení věci soudem. Soud prvního stupně však řádně neodůvodnil, proč provedený zápočet nezohlednil (i když k němu provedl důkazy), ale pouze uvedl, že považuje za nepochopitelné, že Krajský soud v Hradci Králové přerušil řízení o zaplacení bezdůvodného obohacení do pravomocného skončení tohoto řízení.“
[18] Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[19] Žalobce ve svém vyjádření k dovolání snáší argumenty na podporu závěrů napadeného rozhodnutí a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné.
III. Přípustnost dovolání
[20] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku podle §241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
K první a páté otázce.
[21] Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, podle něhož je pohledávka bývalého společníka společnosti s ručením omezeným na zaplacení vypořádacího podílu splatná uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu (určené ustanovením §150 odst. 3 obch. zák.), jež počíná běžet vždy od okamžiku, kdy bylo s uvolněným podílem naloženo zákonem předvídaným způsobem (§113 odst. 5 a 6 obch. zák.), nejpozději však ode dne, kdy uplynula zákonná šestiměsíční lhůta pro dispozici s uvolněným obchodním podílem, stanovená §113 odst. 3 obch. zák.
[22] Srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3645/2008 (přijatý k výkladu §150 odst. 4 obch. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2000, jehož závěry se uplatní – s ohledem na totožnou úpravu splatnosti vypořádacího podílu – i v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2001), dále také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4505/2014, či ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2873/2015.
[23] Právě řečené pak platí bez ohledu na to, zda společnost sestavila účetní závěrku, z níž má být vypořádací podíl určen (viz dovolatelkou citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3317/2011).
[24] Závěr odvolacího soudu, podle něhož nenaložila-li dovolatelka s uvolněným podílem žalobce, byla pohledávka splatná uplynutím 6 měsíců od zániku účasti žalobce (v důsledku postižení jeho podílu exekučním příkazem), a to bez ohledu na to, zda a kdy společnost sestavila mezitímní účetní závěrku, tudíž odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (s drobnou nepřesností, neb ke lhůtě 6 měsíců dle §113 odst. 6 obch. zák. je nutné připočítat lhůtu „bez zbytečného odkladu“ dle §150 odst. 3 obch. zák.).
[25] Dovozuje-li dovolatelka splatnost žalobcovy pohledávky z §61 odst. 3 obch. zák., přehlíží zvláštní úpravu pro společnost s ručením omezeným v §150 odst. 3 obch. zák. V dovolatelkou odkazovaném usnesení sp. zn. 29 Cdo 3317/2011 Nejvyšší soud neřešil otázku splatnosti pohledávky bývalého společníka na zaplacení vypořádacího podílu, nýbrž otázku, kdy tato pohledávka vzniká a zda může být splatná i v případě, že společnost účetní závěrku nesestaví. Obecně podle výslovné úpravy §61 odst. 3 obch. zák. platí, že v takovém případě je pohledávka splatná uplynutím tří měsíců ode dne, kdy měla být účetní závěrka schválena. V poměrech společnosti s ručením omezeným k tomu však přistupuje – jak vysvětleno shora –zvláštní úprava §150 odst. 3 obch. zák. Názor dovolatelky, podle něhož nastává splatnost uplynutím tří měsíců od zániku účasti společníka ve společnosti, odporuje jak jednoznačnému znění zákonných ustanovení, tak i ustálené judikatuře Nejvyššího soudu.
[26] Řešení první a páté otázky tudíž nečiní dovolání přípustným podle §237 o. s. ř. (odvolací soud tyto otázky posoudil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu).
Ke druhé otázce.
[27] Taktéž závěr, podle něhož byla v projednávané věci výše vlastního kapitálu dovolatelky podle účetní závěrky zpracované ke dni zániku účasti žalobce v dovolatelce v hrubém nepoměru ke skutečné (tržní) hodnotě čistého obchodního majetku dovolatelky k témuž dni, a proto při stanovení výše vypořádacího podílu je nutné vyjít z posledně označené hodnoty (veličiny), odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 513/2005, a sp. zn. 29 Cdo 3645/2008, a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 752/2011 a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3610/2013, a ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5048/2016).
[28] Ani Nejvyšší soud nepochybuje, že přibližně dvojnásobná hodnota čistého obchodního majetku oproti výši vlastního kapitálu stanoveného z mezitímní účetní závěrky představuje hrubý nepoměr ve smyslu citované judikatury, a odůvodňuje – v duchu principu poctivosti vypořádání, prosazujícího se v právní úpravě účinné do 31. 12. 2013 – aby vypořádací podíl byl stanoven z čistého obchodního majetku dovolatelky. Jinak řečeno, je-li vypořádací podíl stanovený z vlastního kapitálu řádově o desítky procent nižší, než kolik činí vypořádací podíl stanovený z čistého obchodního majetku, jde o natolik výraznou disproporci (hrubý nepoměr), že je třeba vypořádací podíl určit z čistého obchodního majetku.
[29] Ani posouzení druhé dovolatelkou předestírané otázky tudíž nečiní dovolání přípustným.
Ke třetí otázce.
[30] Ustálené judikatuře Nejvyššího soudu odpovídá taktéž (dovolatelkou zpochybňovaný) postup soudu prvního stupně (jemuž odvolací soud přisvědčil) při provádění a hodnocení důkazů znaleckými posudky (srov. za všechna rozhodnutí např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3528/2018, a judikaturu v něm citovanou).
[31] Soud prvního stupně provedl důkaz několika znaleckými posudky, vyslechl jak zástupce znaleckého ústavu K. a L., tak i znalce Juráně a Ing. Čecha, a následně hodnotil, zda závěry posudku, z něhož vyšel (zpracovaného Českou znaleckou, a. s.), jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů (znaleckých posudků) a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení.
[32] V situaci, kdy soud prvního stupně po výslechu zástupců znaleckého ústavu a ostatních znalců považoval veškeré rozpory (mezi jednotlivými znaleckými posudky) za odstraněné, odpovídá ustálené judikatuře i závěr, podle něhož nebylo na místě ustanovit revizního znalce (k tomu srov. §127 odst. 2 o. s. ř. a např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1692/2020).
[33] Namítá-li dovolatelka věcnou nesprávnost znaleckého posudku, včetně oceňovacích metod použitých znaleckým ústavem, dovozujíc, že soudy měly dospět k odlišným skutkovým závěrům o hodnotě čistého obchodního majetku dovolatelky, napadá skutkové závěry, k čemu nemá způsobilý dovolací důvod (srov. §241a odst. 1 o. s. ř. a např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4568/2016).
[34] Lze dodat, že hodnocení důkazů provádí nalézací soud, popř. soud odvolací, a samo o sobě nemůže být se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř. napadeno přípustným dovolacím důvodem (srov. §241a odst. 1 o. s. ř. a např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ke čtvrté otázce.
[35] Dovolání je však přípustné podle §237 o. s. ř. k zodpovězení otázky procesního práva, zda (a jak) je soud prvního stupně (případně odvolací soud) povinen vypořádat se s námitkou započtení, vznesenou žalovanou, již odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
IV. Důvodnost dovolání
[36] Podle §98 o. s. ř. vzájemným návrhem je i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu.
[37] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté k výkladu právní úpravy námitky započtení se (mimo jiné) podává, že:
1/ Započtení představuje způsob zániku závazků, k němuž dochází buď jednostranným právním jednáním (úkonem) jedné strany vůči druhé, anebo dohodou obou dotčených stran. Jednostranné započtení umožňuje započítávající straně vynutit si (a to bez ohledu na vůli druhé strany) „uspokojení“ (vyrovnání) své pohledávky, aniž by byla nucena ji uplatnit u soudu. Právní řád (i proto) upravuje řadu předpokladů, jejichž naplnění je nezbytné pro způsobilost jak aktivní pohledávky (tj. pohledávky užité k započtení), tak i pasivní pohledávky (tj. pohledávky, proti které je započítáváno) k (především jednostrannému) započtení (rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněný pod číslem 37/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
2/ Ustanovení §98 o. s. ř. upravuje procesní aspekty zániku vzájemných pohledávek jejich započtením. Namítá-li žalovaný k započtení vzájemnou pohledávku a žádá-li, aby mu bylo přisouzeno více, než činí pohledávka žalobce, považuje se projev, kterým svou pohledávku započetl do výše pohledávky uplatněné žalobou, za obranu v řízení, a v rozsahu přesahujícím tuto pohledávku za vzájemnou žalobu (§97 o. s. ř.). Uvedené následky nastávají přímo ze zákona (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 33 Cdo 4160/2010, ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 23 Cdo 2942/2009, ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3787/2011, či ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 33 Cdo 2850/2015). Jinými slovy, účelem §98 o. s. ř. je stanovit, za jakých podmínek se považuje (ze zákona) hmotněprávní úkon žalovaného (jeho námitka započtení) za vzájemnou žalobu, a kdy jde jen o obranu proti žalobě (rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 31 Cdo 1475/2020, uveřejněný pod číslem 58/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále jen „R 58/2021“).
3/ Pouhá procesní obrana nemá povahu návrhu na zahájení řízení, nepřimykají se k ní tudíž (procesní) následky spojené se zahájením řízení a není důvodu zabývat se otázkou případné překážky zahájeného řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1506/96, uveřejněný pod číslem 21/99 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1390/2009).
4/ Shledá-li soud pohledávku žalobce po právu, zjišťuje, zda jsou splněny základní předpoklady započtení a zda pohledávka uplatněná žalovaným je – nejde-li o pohledávku judikátní – po právu; v kladném případě žalobu v rozsahu, v němž došlo k započtení, zamítne. Pohledávku, jež zanikla započtením, nemůže soud přiznat bez ohledu na to, kdy žalovaný učinil kompenzační úkon a zda ke střetu pohledávek došlo před či po zahájení řízení. Neshledá-li pohledávku žalobce po právu, vzájemnou pohledávkou, kterou žalovaný namítl k započtení, se nezabývá (nerozhoduje o ní) [srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2850/2015].
5/ Žalovaný je oprávněn uplatnit námitku započtení i v odvolacím řízení, jež se řídí principy neúplné apelace; to platí bez zřetele k tomu, že odvolací soud bude o této obraně žalovaného rozhodovat v jediné instanci. Odvolací soud však k takovému kompenzačnímu projevu přihlédne jen tehdy, nebrání-li posouzení jeho důvodnosti pravidla koncentrace řízení či neúplné apelace (R 58/2021).
[38] V projednávané věci dovolatelka vznesla námitku započtení své pohledávky za žalobcem ve výši 4.500.000 Kč, jež jí měla vzniknout v důsledku neoprávněného výběru učiněného žalobcem jakožto jednatelem z účtu dovolatelky, proti žalobou uplatněné pohledávce v podání ze dne 18. 8. 2016 (srov. č. l. 105 p. v. spisu). K této procesní obraně také označila důkazy (č. l. 102 p. v. spisu). Podání dovolatelky (obsahující námitku započtení) bylo žalobci doručeno dne 23. 8. 2016 (viz dodejku na č. l. 116 p. v.).
[39] Soudy nižších stupňů se touto obranou dovolatelky odmítly zabývat, ačkoliv – byla-li námitka započtení vznesena důvodně a došlo-li v jejím důsledku k zániku části žalobou uplatněné pohledávky – jde o skutečnost mající význam pro posouzení oprávněnosti (části) žaloby. Jinak řečeno, soudy v rozporu s §98 o. s. ř. a výše uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu pominuly pro rozhodnutí věci významnou skutečnost.
[40] Co do částky 4.500.000 Kč s příslušenstvím je tudíž dovolání důvodné. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil napadené rozhodnutí v dotčeném rozsahu (jakož i v závislých výrocích o nákladech řízení). Protože důvody, pro které nemohlo obstát (v části prvního výroku) rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud (v dotčené části, jakož i v závislém výroku o nákladech řízení) i jej a věc vrátil (v tomto rozsahu) soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Ve zbývající části Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné.
[41] V dalším řízení soudy nepřehlédnou, že pro posouzení způsobilosti pohledávek k započtení je rozhodná právní úprava, jíž se dotčené pohledávky řídí (srov. §3028 odst. 3 větu první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5234/2016, a ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4795/2017, uveřejněné pod čísly 77/2019 a 23/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[42] Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., §226 odst. 1 o. s. ř.).
[43] V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 1. 2022
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu