ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.2617.2021.1
sp. zn. 27 Cdo 2617/2021-548
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Michaely Janouškové a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce B. K. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Škubalem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, PSČ 110 00, proti žalované E. F. S. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Věrou Bognárovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Národní 340/21, PSČ 110 00, o zaplacení 20.502 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 17 C 30/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2021, č. j. 62 Co 22/2021-514, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.710,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se na žalované (dále jen „společnost“) domáhá zaplacení 20.502 Kč s příslušenstvím jako pohledávky na náhradu mzdy za období od 22. 11. 2014 do 30. 11. 2014.
[2] Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 14. 10. 2020, č. j. 17 C 30/2015-482, uložil společnosti zaplatit žalobci 20.502 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[3] Jedná se přitom již o (v pořadí) druhé rozhodnutí soudu prvního stupně, když jeho rozsudek ze dne 4. 11. 2016, č. j. 17 C 30/2015-114, jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2017, č. j. 62 Co 96/2017-155, zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4344/2017, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[4] K odvolání společnosti Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 3. 2021, č. j. 62 Co 22/2021-514, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[5] Proti rozsudku odvolacího soudu podala společnost dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[6] Dovolatelka (totiž) ve své dovolací argumentaci zpochybňuje skutkový závěr, ze kterého odvolací soud vycházel ve svém rozhodnutí (podávající se z celkového kontextu), a to, že se žalobce s žalovanou dohodli, že (pracovněprávní) vztah založený pracovní smlouvou (ze dne 30. 12. 2011) bude trvat (nejen) po dobu výkonu funkce člena (místopředsedy) představenstva společnosti, ale i po zániku (jeho) funkce (tj. po odvolání žalobce z funkce).
[7] Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
[8] V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že při úvaze, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem – v mezích právní otázky vytyčené dovolatelem – správné, vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srovnej např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004, či ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011).
[9] V části, v níž dovolatelka brojí proti výroku o náhradě nákladů řízení, je dovolání objektivně nepřípustné dle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 16. 11. 2022
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu