ECLI:CZ:NS:2022:27.ND.307.2022.1
sp. zn. 27 Nd 307/2022-257
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudce JUDr. Marka Doležala a soudkyně JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobce M. B. narozeného XY, bytem XY, proti žalovaným 1) J. H. , narozenému XY, bytem XY, a 2) M. H. , narozené XY, bytem tamtéž, o 656.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 12 C 225/2019, o námitce podjatosti, takto:
I. Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Irena Ondruszová, JUDr. Michal Mědílek a JUDr. Jana Sedlářová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 40/2022.
II. Soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Irena Ondruszová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 Co 71/2022.
Odůvodnění:
[1] Podáním doručeným Okresnímu soudu v Liberci dne 18. 2. 2022 namítli žalovaní (mimo jiné) podjatost soudců Vrchního soudu v Praze, a to JUDr. Ireny Ondruszové, JUDr. Michala Mědílka a JUDr. Jany Sedlářové. V námitce podjatosti uvedli, že „(…) z důvodu, že bylo podáno trestní ve věci oznámení na soudce a soudkyně VS v Praze, kde jsou osobami poškozenými oni, nebo jejich syn (osoba blízká) M. H. vznáší vůči osobám (…) námitku podjatosti.“.
[2] Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Irena Ondruszová, JUDr. Michal Mědílek a JUDr. Jana Sedlářová se k námitce podjatosti vyjádřili shodně tak, že k účastníkům, jejich zástupcům a ani k projednávané věci nemají žádný vztah a není jim známa žádná skutečnost, která by měla být důvodem k pochybnostem o jejich nepodjatosti.
[3] Podle §14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
[4] Podle §16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
[5] Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněné pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[6] Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
[7] Specifický poměr soudce k účastníku může vzniknout také v důsledku toho, že účastník proti němu podá trestní oznámení nebo jiný návrh na zahájení soudního řízení. Samo o sobě však takové podání účastníka vůči soudci ještě nezakládá důvod k vyloučení soudce; podání trestního oznámení na osobu je úkon, který nijak předem neurčuje, zda se dotyčná osoba skutečně dopustila protiprávního jednání. Teprve tehdy, vyústí-li vystupování účastníka např. v emotivně ovlivněný postoj soudce, který představuje nepatřičné vybočení z požadavku na profesionální přístup soudce k účastníkům řízení, mohou vyvstat pochybnosti o nestrannosti a objektivitě soudce vzhledem k jeho vztahu k účastníku řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1722/2002, ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 4 Nd 126/2009, ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 23 Nd 268/2016, nebo ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. 21 Nd 509/2019).
[8] V posuzované věci přitom žalovaní netvrdí (a ani z obsahu spisu se nepodávají) takové skutečnosti, které by svědčily o tom, že by podané trestní oznámení jakkoliv ovlivnilo postoj označených soudců k projednávané věci, jejím účastníkům či jejich zástupcům, nebo že by vyvolalo okolnosti, jež zakládají důvodné pochybnosti o nestrannosti a objektivitě rozhodujících soudců. Naopak je z obsahu spisu zjevné, že námitky podjatosti (stejně jako většina ostatních podání žalovaných v této věci) vznesené žalovanými mají čistě obstrukční charakter. To je zjevné především z postupu, kdy žalovaní (resp. jejich „zástupce“) podávají trestní oznámení na všechny soudce, kteří v jejich právní věci rozhodují a následně z tohoto důvodu namítají jejich podjatost. Pro zbytek řízení tak žalovaní (a zejména jejich „zástupce“ L. H.) povedou v patrnosti rozhodovací praxi Ústavního soudu, podle které návrhy, které mimo jiné spočívají v tom, že zbytečně zatěžují soudní soustavu a užívají ji k cílům, které neodpovídají jejímu pravému poslání, jímž je poskytování ochrany právům v souladu s čl. 90 Ústavy, představují zneužití práva, jež nepožívá právní ochrany (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. III. ÚS 2834/17, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 2751/18, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 2792/18, či ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. I. ÚS 3084/18).
[9] Nejvyšší soud proto shledal námitku podjatosti vznesenou žalovanými zjevně nedůvodnou, neboť žalovaní neuvedli žádnou skutečnost, která by podle výše popsaných kritérií mohla vést k závěru o podjatosti některého z uvedených soudců.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 6. 2022
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu