ECLI:CZ:NS:2022:28.CDO.1283.2022.2
sp. zn. 28 Cdo 1283/2022-807
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně J. P. , nar. XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Petrem Medunou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1044/23, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČ 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupená Mgr. Martinem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 370/4, o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků , vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 147/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. února 2022, č. j. 56 Co 64/2021-782, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 1. února 2022, č. j. 56 Co 64/2021-782, se zrušuje v částech výroků I. a II., týkajících se bezúplatného převodu pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY ze žalované na žalobkyni, a ve výroku III.; současně se zrušuje i rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 21. ledna 2021, č. j. 6 C 147/2018-626, v části výroku I., v níž byl nahrazen projev vůle žalované směřující k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY na žalobkyni, a ve výroku III. a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Klatovech k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni (dále jen „odvolací soud“) ze dne 1. 2. 2022, č. j. 56 Co 64/2021-782, byl rozsudek Okresního soudu v Klatovech (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 21. 1. 2021, č. j. 6 C 147/2018-626, jímž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu specifikovaných pozemků v k. ú. XY na žalobkyni, změněn jen tak, že se žaloba v části o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY zamítá, jinak byl rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. o věci samé potvrzen (výroky I. a II. rozsudku odvolacího soudu); současně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III. rozsudku odvolacího soudu).
2. Odvolací soud vzal za správná skutková zjištění soudu prvního stupně i z nich vycházející závěr, že žalobkyně je oprávněnou osobou (§4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, dále jen „zákon o půdě“), které (resp. jejímu právnímu předchůdci) pro zákonem stanovenou překážku nebylo lze vydat původní pozemky, a jež má proto nárok na vydání jiných zemědělských pozemků (§11, §11a zákona o půdě). Restituční nárok, vyčíslený částkou celkem 23 201 750 Kč, nebyl navzdory aktivnímu přístupu žalobkyně ani 20 let po podání restitučního návrhu plně uspokojen, a to i pro liknavost a svévoli na straně žalované (a jejího předchůdce Pozemkového fondu České republiky). Odvolací soud proto žalobu o bezúplatný převod pozemků uvedených ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně na žalobkyni (s výjimkou pozemku parc. č. XY v k. ú. XY) shledal důvodnou. Vhodnost převodu žalobkyní požadovaných pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY přitom – vzdor tomu, že mohou být dotčeny stavbou dopravní infrastruktury (napojení přeložky komunikace I. třídy, obchvat města, cyklostezka) – odůvodnil tím, že se dle územního plánu nacházejí v nezastavěném území.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Předestřela otázku vhodnosti žalobkyní požadovaných náhradních pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY k převodu na oprávněnou osobu. Měla za to, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, a ze dne 6. 3.2019, sp. zn. 28 Cdo 4589/2018, jakož i od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2372/2019, a ze dne 2. 6. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1339/2021. Vytýkala, že uvedené pozemky jsou platným a účinným územním plánem určeny k realizaci veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury – přeložky silnice XY (východní obchvat XY); pozemek parc. č. XY též stavby cyklostezky XY v rámci cyklotrasy XY XY – XY – XY. Pozemek parc. č. XY nadto již nyní fakticky slouží jako komunikace a pozemek parc. č. XY s ohledem na jeho umístění a rozměr není vhodný k zemědělskému obhospodařování. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v části týkající se pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY změnil tak, že se žaloba o bezúplatný převod těchto pozemků zamítá.
4. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
5. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou) zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „o. s. ř.“) a ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným podle §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky vhodnosti požadovaných náhradních pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY k bezúplatnému převodu na oprávněnou osobu ve smyslu §11a zákona o půdě, kterou odvolací soud vyřešil odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou).
6. Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích dovoláním vymezené otázky.
7. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
8. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním zpochybněn, proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází.
9. Judikaturou dovozeným závěrem, že při liknavém či diskriminujícím postupu žalované se mohou oprávněné osoby domáhat také převodu konkrétních náhradních pozemků bez předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, pod č. 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; nebo ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015), nebyly popřeny závěry dosavadní judikatury dovolacího soudu, která jako podmínku pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést náhradní zemědělský pozemek oprávněné osobě požaduje, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR, resp. žalované – do veřejné nabídky takto zařaditelný; k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015). Ani oprávněná osoba se tudíž nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (ve správě Státního pozemkového úřadu) a zejména jí takto nelze přiřknout pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018).
10. V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu pak byla dovozena rovněž další kritéria „vhodnosti“ pozemku, a to např., zdali nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014). Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005).
11. K otázce převoditelnosti pozemku určeného k zastavění veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury (viz §6 odst. 1 písm. b/ zákona č. 503/2012 Sb.) lze pak také odkázat na rozhodovací praxi dovolacího soudu akcentující smysl a účel interpretovaného ustanovení, jímž je zamezit těm převodům zemědělských pozemků, u nichž to vyžaduje veřejný zájem na vybudování staveb dopravní a technické infrastruktury či jiných veřejně prospěšných staveb a k nimž by jinak bylo nezbytné získat právo umožňující realizaci veřejně prospěšné stavby. Interpretované ustanovení míří právě na veřejným zájmem dotčené zemědělské pozemky (ve smyslu §1 odst. 1 písm. a/ zákona o půdě), tj. na půdu tvořící zemědělský půdní fond nebo do něj náležející, tedy především na pozemky (jejich části) dosud zemědělsky obhospodařované (viz §1 odst. 2 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů), a to za jediné podmínky, že jde o pozemky (nebo jejich části) určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015).
12. Při komparaci veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů a zájmů oprávněných osob na náhradní uspokojení restitučního nároku jest pak vždy též hodnotit, zda restituční nárok – v případě kolize se zájmem na zachování veřejného vlastnictví – nebude lépe uspokojit vydáním jiného náhradního pozemku (srov. rozsudky Nejvyššího ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3676/2020, a ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 550/2021).
13. Z odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku se podává, že odvolací soud se při hodnocení vhodnosti bezúplatného převodu pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY (coby pozemků náhradních) na žalobkyni s právě reprodukovanými a judikaturou dovozenými kritérii nevypořádal dostatečně.
14. Odvolací soud zejména uspokojivě nezkoumal, resp. nezdůvodnil, zda vydání uvedených pozemků žalobkyni není zapovězeno zákonem, případně, zda možnost jejich zemědělského obhospodařování nebude v budoucnu ztížena, jestliže z dokazování vyplynulo, že mohou být dotčeny stavbami dopravní infrastruktury (vybudováním přeložky silnice XY v rámci východního obchvatu XY s napojením na městský komunikační systém a cyklostezky XY); na pozemku parc. č. XY se nadto pozemní komunikace již nachází a parametry pozemku č. XY v k. ú. XY (umístění v blízkosti stávající komunikace a zanedbatelná rozloha) vzbuzují pochybnosti o možnostech jeho zemědělského využití. Odvolací soud přitom opomněl komparovat veřejný zájem na zachování dosavadních vlastnických poměrů k dotčeným pozemkům (existenci veřejného vlastnictví pozemků usnadňující realizaci zamýšlené veřejně prospěšné výstavby) se zájmem oprávněné osoby na uspokojení restitučního nároku převodem právě těchto pozemků (tedy zda nebude lépe uspokojit restituční nárok žalobkyně bezúplatným převodem jiného vhodného náhradního pozemku).
15. Z uvedeného vyplývá, že právní posouzení věci odvolacím soudem při řešení otázky, jsou-li předmětné – žalobkyní požadované – pozemky vhodné (způsobilé) k převodu na oprávněnou osobu jako náhradní, správné není (jeho závěry jsou předčasné), a uplatněný dovolací důvod (§241a odst. 1 o. s. ř.) byl tudíž naplněn.
16. Protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v uvedeném rozsahu zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Poněvadž důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud v příslušném rozsahu i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
17. Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto rozsudku je pro soudy nižších stupňů v dalším řízení závazný (§243g odst. 1, §226 odst. 1 o. s. ř.).
18. V rozhodnutí, jímž se řízení bude končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení (§243g odst. 1, věty druhé, o. s. ř.).
19. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 6. 2022
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu