ECLI:CZ:NS:2022:28.CDO.2121.2022.1
sp. zn. 28 Cdo 2121/2022-855
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobců: a) P. L., nar. XY, bytem XY, a b) M. L., nar. XY, bytem XY, oba zastoupeni JUDr. Monikou Zoulovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 4, Podolská 103/126, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad , IČ 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupená Mgr. Dušanem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, za vedlejší účasti na straně žalované: R. J., nar. XY, bytem XY, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 36 C 131/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. března 2022, č. j. 28 Co 12/2022-783, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. března 2022, č. j. 28 Co 12/2022-783, a výroky I., II., III. a VI. rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 19. října 2021, č. j. 36 C 131/2020-707, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 31. 3. 2022, č. j. 28 Co 12/2022-783, po obsahové stránce potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 19. 10. 2021, č. j. 36 C 131/2020-707, ve výrocích I. až III., tj. v části, v níž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY (dále jen „předmětné pozemky“) do jejich rovnodílného spoluvlastnictví (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II. rozsudku odvolacího soudu), jakož i o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III. rozsudku odvolacího soudu).
2. Odvolací soud vzal za správná skutková zjištění soudu prvního stupně i z nich vycházející závěr, že právní předchůdce žalobců byl oprávněnou osobou (§4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, dále jen „zákon o půdě“), které pro zákonem stanovenou překážku nebylo lze vydat původní pozemky, a jež měla proto nárok na vydání jiných zemědělských pozemků (§11a odst. 1 zákona o půdě). Dovodil přitom, že byly naplněny podmínky pro to, aby se žalobci mohli domáhat bezúplatného převodu konkrétních náhradních pozemků (mimo veřejnou nabídku), neboť žalovaná postupovala při uspokojování jejich restitučního nároku liknavě a svévolně a žalobci byli dostatečně aktivní. Ve vztahu k předmětným pozemkům neshledal žádné překážky, pro které by byly vyloučeny z převodu, přičemž nedovodil, že by R. J. či I. H., coby oprávněným osobám, jež se domáhaly vydání totožných náhradních pozemků v jiných souběžně probíhajících soudních řízeních, svědčilo ve vztahu k nim oproti žalujícím oprávněným osobám lepší právo. Z uvedeného důvodu žalobnímu žádání o vydání předmětných pozemků žalobcům vyhověl.
3. Rozsudek odvolacího soudu napadla ve výroku I. dovoláním žalovaná. Předestřela otázku, zda byly naplněny podmínky pro uspokojení restitučního nároku žalobců (oprávněných osob) bezúplatným převodem jimi zvolených náhradních zemědělských pozemků nezařazených do veřejné nabídky. Měla za to, že při uspokojování jejich restitučního nároku nepostupovala liknavě ani svévolně, přičemž aktivitu oprávněných osob směřující k uspokojení uplatněného nároku nepovažovala za dostatečnou. Mínila, že odvolací soud se při řešení nastolené otázky odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu. Odkazovala přitom na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 71/2020, ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3080/2021, ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4792/2014, ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 403/2018, a ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3546/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4190/2015, ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 585/2018, ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1259/2018, a ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 28 Cdo 618/2022. Vznesla dále otázku, zda převodu předmětných náhradních pozemků nebrání skutečnost, že v jiných souběžně probíhajících soudních řízeních jsou projednávány žaloby o převod totožných náhradních zemědělských pozemků jiným oprávněným osobám, resp. otázku lepšího práva konkurujících si oprávněných osob. Mínila, že při hledání lepšího práva mají soudy komplexně posuzovat všechny relevantní okolnosti s tím, že důraz je kladen v prvé řadě na okamžik zahájení řízení, v němž se ta která oprávněná osoba domáhá vydání sporného pozemku. Odkazovala přitom na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 509/2021, a ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2910/2020, od nichž se odvolací soud dle jejího mínění odchýlil. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalobu na vydání předmětných pozemků zamítne.
4. Žalobci navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl nebo zamítl.
5. Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v §238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
6. Dovolatelkou předestíraná otázka splnění podmínek pro uspokojení vypořádávaného restitučního nároku bezúplatným převodem konkrétních, žalobci vybraných náhradních pozemků, přípustnost dovolání nezakládá (§237 o. s. ř.).
7. Judikatura Nejvyššího soudu (jež reflektuje i judikaturu Ústavního soudu – srov. zejm. nálezy ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, uveřejněný pod č. 33/2004 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, a ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05, uveřejněný pod č. 174/2007 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, či nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05, uveřejněný pod č. 531/2005 Sb.) je ustálena v závěru, že v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalované (či jejího předchůdce – Pozemkového fondu ČR) může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku a že takový postup (jenž je výrazem zásady vigilantibus iura scripta sunt) nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminační (k tomu srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
8. Současně se v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu připomíná, že zjišťování a hodnocení rozhodujících skutečností o krocích oprávněné osoby, jakož i postupu dovolatelky (jejího předchůdce – Pozemkového fondu ČR) je především otázkou skutkových zjištění, jejichž nalézání je úkolem soudů nižších stupňů (kdy při přezkumu právního posouzení věci je třeba zabývat se tím, nejsou-li úvahy soudu – o tom, zda jde o postup liknavý, diskriminační, nebo nesoucí znaky libovůle či svévole – nepřiměřené); srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1787/2015, a ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1540/2015. Vady skutkových zjištění přitom dovolacímu přezkumu podrobit nelze a otázky skutkové tak nemohou založit přípustnost dovolání (na niž lze usuzovat toliko prostřednictvím jediného způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř.).
9. Hodnotící závěr odvolacího soudu o liknavosti dovolatelky při uspokojování restitučního nároku žalobců, jakož i o dostatečnosti žalobci vyvíjené snahy o jeho uspokojení cestou veřejných nabídek pozemků, přitom není nepřiměřený zjištěným skutkovým okolnostem věci. Soudy nižších stupňů totiž v souladu s judikaturou akcentovaly skutečnosti, že právní předchůdce žalobců uplatnil restituční nárok již v roce 1992 a rozhodnuto o něm bylo až v roce 2008, přičemž teprve v roce 2010 jej dovolatelka zaregistrovala; poté se v období let 2010 až 2021 právní předchůdce žalobců účastnil nejméně 18 veřejných nabídek, vzdor tomu byl uspokojen toliko co do částky 1 357 878 Kč (jeho celkový restituční nárok přitom odpovídal částce 7 685 825,30 Kč), přičemž jeho řádnému uspokojení bránila nedostatečná kvalitativní a kvantitativní nabídka náhradních pozemků. Jestliže se tedy dovolatelka bez ospravedlnitelného důvodu ocitla v prodlení s uspokojením restitučního nároku žalobců, odvolací soud zcela v souladu s citovanou rozhodovací praxí dovodil, že následkem jejího liknavého postupu nebylo lze po žalobcích spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách a bylo – obecně vzato – namístě vyhovět žalobě o vydání konkrétních vhodných náhradních pozemků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017, a ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1117/2015). Nejde přitom zjevně o případ, kdy by se žalobci (nebo jejich právní předchůdce) bez legitimního důvodu nezajímali o převod pozemků z veřejných nabídek či od počátku sledovali cíl domoci se toliko specifických jimi vybraných pozemků (jak tomu bylo kupř. ve skutkových poměrech řešených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2759/2019). Ke shodným závěrům o liknavosti dovolatelky při uspokojování restitučního nároku žalobců, jakož i o jejich odpovídající aktivitě (resp. aktivitě jejich právního předchůdce), dospěl pak Nejvyšší soud i v rozsudcích ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 5408/2015, a ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2430/2016, či v usnesení ze dne 12. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3611/2018.
10. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou) zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř., je však Nejvyšší soud shledal přípustným (podle §237 o. s. ř.) pro řešení otázky, zda převodu žalobci specifikovaných náhradních pozemků nebrání skutečnost, že v jiných souběžně probíhajících soudních řízeních jsou projednávány žaloby o nahrazení projevu vůle směřujícího k bezúplatnému převodu týchž náhradních zemědělských pozemků, kterou odvolací soud vyřešil odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou).
11. Zmatečnosti (§229 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 o. s. ř.) ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (srov. §242 odst. 3 o. s. ř. ), se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka je ani nenamítá.
12. Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích dovoláním vymezené otázky.
13. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
14. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním zpochybněn, proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází.
15. Dovolací soud ve své rozhodovací praxi opakovaně konstatoval, že jako náhradní lze oprávněné osobě vydat toliko pozemky vhodné (ve vlastnictví státu), jež by byly potenciálně zařaditelné do veřejné nabídky; při posuzování „vhodnosti“ pozemku přitom nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních §11 odst. 1 zákona o půdě a §6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. , či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu, přičemž tato hlediska je třeba zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3314/2021, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2687/2018 , a v něm citovaná rozhodnutí).
16. Opakovaně pak již Nejvyšší soud uvedl, že nevhodnost pozemku k vydání oprávněné osobě jako pozemku náhradního nepůsobí sama skutečnost, že je dotčený pozemek předmětem i jiného, prozatím však neskončeného, řízení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4423/2018 ), ani skutečnost, že byl zařazen do veřejné nabídky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 686/2019 ) a ani sama skutečnost, že byl daný pozemek dotčen předběžným opatřením, jímž je žalované zapovězeno s pozemkem nakládat (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2416/2020 , nebo ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2910/2020 ). V případě konkurence práv více oprávněných osob domáhajících se vydání téhož náhradního pozemku jest však vždy komplexně hodnotit, které z oprávněných osob k uspokojení jejího restitučního nároku vydáním požadovaného náhradního pozemku svědčí „lepší“ právo. Významným přitom může být zejména okamžik zahájení soudního řízení tím kterým z oprávněných, hospodářský význam požadovaného náhradního pozemku pro jednotlivé žadatele, výše jejich dosud neuspokojených restitučních nároků, doba, po niž jejich nároky zůstávají neuspokojeny, míra jejich aktivity ve veřejných nabídkách apod.; nelze vyloučit ani reálné rozdělení požadovaného náhradního pozemku mezi konkurenty (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2416/2020 , ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2910/2020 , ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. 28 Cdo 553/2021 , ze dne 11. 1. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3314/2021, a ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 509/2021).
17. Posledně citované závěry mohou nalézt své uplatnění i v případě, kdy o převod dotčeného pozemku ve veřejné nabídce postupem dle §11a zákona o půdě požádala jiná oprávněná osoba. Každý případ konkurence více oprávněných osob s nárokem na převod náhradních pozemků je totiž značně individuální a i s ohledem na smysl restitučního zákonodárství je nezbytné na základě konkrétních skutkových zjištění posoudit, které z oprávněných osob svědčí „lepší“ právo na převod požadovaného náhradního pozemku. Nelze pominout, že předpokladem oprávněnosti žaloby na nahrazení projevu vůle k převodu konkrétních náhradních pozemků je nemožnost (pro liknavý, svévolný či diskriminační postup žalované při uspokojování restitučních nároků) postupu zákonným způsobem, tedy okolnost, kterou oprávněná osoba nezapříčinila (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3314/2021).
18. Odvolací soud ovšem některá z výše řečených, judikatorně přijatých, hledisek, jejichž prostřednictvím jest hodnotit, které z více oprávněných osob svědčí ke zvolenému náhradnímu zemědělskému pozemku „lepší“ právo, pominul, respektive nepřiznal jim adekvátní význam. Odvolacím soudem hodnocené prodlení dovolatelky s uspokojením restitučního nároku (neuspokojená výše restitučního nároku žalobců přesahuje 3 000 000 Kč) a dostatečná aktivita oprávněné osoby jsou totiž typickými okolnostmi, jež v řízeních o nahrazení projevu vůle směřujícího k bezúplatnému převodu náhradního zemědělského pozemku vycházejí najevo zcela pravidelně, a jež tak budou způsobilými odůvodnit existenci „lepšího“ práva oprávněné osoby toliko v případech, kdy budou oproti konkurentům naplněny v mimořádné intenzitě. Zásadním měřítkem umožňujícím rozlišit, které z oprávněných osob svědčí k vybranému náhradnímu zemědělskému pozemku „lepší“ právo, bude naopak – v zájmu právní jistoty oprávněných osob a zamezení sporů konkurentů usilujících o totožný náhradní zemědělský pozemek – zásadně okamžik zahájení soudního řízení, respektive okamžik uplatnění nároku na vydání sporného náhradního zemědělského pozemku u soudu; případně hospodářský či jiný hodnotový význam zvoleného pozemku pro oprávněnou osobu (kupř. z důvodu, že jej již obhospodařuje, případně hospodaří na sousedících pozemcích). Závěry odvolacího soudu, jenž před nárokem konkurující oprávněné osoby, jež žalobu o vydání totožných náhradních zemědělských pozemků uplatnila o 6 měsíců dříve než žalobci v projednávané věci, upřednostnil žalobce, zohledňuje počet jejich účastí u veřejných nabídek (nehledě však již na důvody, jež konkurentovi mohly v účasti v nabídkovém řízení bránit – nesprávné ocenění restitučního nároku) a zbývající neuspokojenou výši restitučního nároku (v případě žalobců přes 3 000 000 Kč, u konkurenta v rozmezí 473 399,47 Kč až 768 437,50 Kč), jeví se tedy být předčasnými, a tudíž nesprávnými, nevychází-li v řízení najevo zcela mimořádné důvody svědčící pro upřednostnění žalobců, kteří uplatnili nárok na vydání totožných náhradních zemědělských pozemků později, toliko na základě jejich aktivity v nabídkovém řízení a rozsahu, v němž vzdor své aktivitě zůstává jejich nárok neuspokojen.
19. Nejvyšší soud proto, shledávaje dovolání opodstatněným, rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.) zrušil; jelikož se důvody pro zrušení rozsudku odvolacího soudu vztahují i na výroky I., II. a III. rozsudku soudu prvního stupně, jakož i jeho nákladový výrok VI., byl v uvedeném rozsahu zrušen i tento rozsudek a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 1, odst. 2, věty první, o. s. ř.).
20. Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto rozsudku je pro odvolací soud v dalším řízení závazný (§243g odst. 1, §226 odst. 1 o. s. ř.).
21. V rozhodnutí, jímž se řízení bude končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení (§243g odst. 1, věty druhé, o. s. ř.).
22. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz .
Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 10. 2022
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu