ECLI:CZ:NS:2022:29.CDO.563.2021.1
sp. zn. 29 Cdo 563/2021-334
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Rostislava Krhuta v právní věci žalobce Komerční banky, a. s. , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33/969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45 31 70 54, proti žalovaným 1) A. se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, a 2) Z. O. , narozené XY, bytem XY, oběma zastoupeným Mgr. Barborou Sedlákovou, advokátkou, se sídlem ve Křoví 111, PSČ 594 54, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 20 Cm 60/2017, o dovolání druhé žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. září 2020, č. j. 4 Cmo 123/2020-289, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 2. října 2019, č. j. 20 Cm 60/2017-169, ponechal ve vztahu k oběma žalovaným v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 26. dubna 2017, č. j. 20 Cm 60/2017-26, jímž uložil žalovaným, aby zaplatili společně a nerozdílně žalobci směnečný peníz 1.236.193,- Kč s 6% úrokem od 6. května 2014 do zaplacení, směnečnou odměnu 4.120,64 Kč a náklady řízení ve výši 62.016,- Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Olomouci k odvolání druhé žalované rozsudkem ze dne 10. září 2020, č. j. 4 Cmo 123/2020-289, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu ke druhé žalované (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud se v plném rozsahu ztotožnil se skutkovými zjištěními a právními závěry soudu prvního stupně, podle nichž žalobce unesl důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu Z. O. (jako jednatelky prvního žalovaného a jako směnečné rukojmí) na směnkách, o jejichž zaplacení rozhodl soud prvního stupně směnečným platebním rozkazem (dále jen „sporné směnky“), včetně toho, že druhé žalované jako směnečné rukojmí (přímé dlužnici ze sporných směnek) vznikla povinnost tyto směnky zaplatit [čl. I. §30 odst. 1 a §32 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“)].
Dále odvolací soud doplnil, že „protestační povinnost nestíhá majitele směnky, není-li na směnce nepřímých dlužníků“ (čl. I. §53 směnečného zákona); nedůvodnou shledal též výhradu druhé žalované co do „pravosti podkladů použitých znalcem pro vypracování znaleckého posudku“, když znalec měl k dispozici 37 listin opatřených podpisem druhé žalované, z čehož jen 4 listiny (smlouvu o úvěru, dodatek ke smlouvě o úvěru, žádost o čerpání úvěru a smlouvu o zřízení běžného účtu) předložil žalobce.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání, které má za přípustné z důvodu, že se „napadené rozhodnutí nedůvodně odchyluje od rozhodovací praxe dovolacího soudu“, konkrétně od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2007, sp. zn. 29 Odo 1094/2005, ze dne 26. října 2010, sp. zn. 21 Cdo 2355/2009, a ze dne 4. srpna 2017, sp. zn. 21 Cdo 3998/2016, když soud prvního stupně nepoučil druhou žalovanou „o svém postupu v řízení (potažmo o jejích procesních právech a povinnostech)“ a odvolací soud „tuto vadu řízení nezhojil“
V této souvislosti zdůrazňuje, že v podání (viz č. l. 137) požadovala zpracování revizního znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, se kterým se soudy nižších stupňů nijak nevypořádaly (ani ji nevyzvaly, aby takový posudek předložila sama); nedodržely tak poučovací povinnost podle ustanovení „§188 a §5“. Tímto postupem soudy nižších stupňů zasáhly do jejího práva na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil.
Dovolání druhé žalované, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že rozhodnutí odvolacího soudu (v řešení dovolatelkou otevřené právní otázky) odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž:
1) Důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu dlužníka (žalovaného) na směnce (jako soukromé listině) tíží žalobce (srov. např. rozsudky ze dne 21. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007, ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 1294/2010, ze dne 17. srpna 2011, sp. zn. 29 Cdo 4674/2010, a ze dne 28. dubna 2021, sp. zn. 29 Cdo 1310/2019).
2) Poučovací povinnost je v občanském soudním řádu koncipována tak, aby bylo vždy bez pochybností zřejmé, kdy a o čem mají být účastníci poučeni. Vzájemný vztah úpravy v ustanovení §5 o. s. ř. a úpravy poučovací povinnosti v jednotlivých ustanoveních občanského soudního řádu je vztahem principu a jeho konkrétního promítnutí. Jakého poučení se účastníkům má dostat v konkrétní procesní situaci, nestanoví §5 o. s. ř., ale jednotlivá (další) ustanovení občanského soudního řádu [srov. shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna 2011, sp. zn. 21 Cdo 3820/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sp. zn. 29 Cdo 2963/2012, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2015, pod číslem 8 (ústavní stížnost proti posledně označenému rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 15. prosince 2015, sp. zn. IV. ÚS 2611/14), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2015, sen. zn. 29 ICdo 6/2014, uveřejněné pod číslem 51/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].
3) Poučovací povinnost ve smyslu ustanovení §118a odst. 3 o. s. ř. se uplatňuje tam, kde je namístě učinit závěr, že účastník, jemuž je ku prospěchu prokázání určité (pro věc rozhodné) skutečnosti, nesplnil svou důkazní povinnost, respektive dosud provedenými důkazy neunesl důkazní břemeno o takové skutečnosti, takže nenabídne-li (po poučení podle §118a odst. 3 o. s. ř.) důkazy způsobilé takovou skutečnost prokázat, budou jej stíhat procesní následky spočívající v neunesení důkazního břemene o takové skutečnosti (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, uveřejněný pod číslem 98/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v důvodech rozsudku ze dne 31. března 2021, sen. zn. 29 ICdo 112/2019, uveřejněného pod číslem 97/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 97/2021“).
4) Rozhodnutí založené na neunesení důkazního břemene o určité skutečnosti nelze zaměňovat s rozhodnutím založeným na tom, že na základě jiných důkazů byl skutkový stav o této skutečnosti zjištěn (pozitivně) jinak, než tvrdil některý z účastníků. V takovém případě nejde o to, že se určitá skutečnost neprokázala, nýbrž o to, že se prokázala jinak, než účastník tvrdil. Má-li soud určitou skutečnost za prokázanou jinak, než tvrdil některý z účastníků řízení, pak nemá důvod přistoupit k poučení dle §118a odst. 3 o. s. ř., jelikož jeho rozhodnutí není v takovém případě rozhodnutím založeným na neunesení důkazního břemene o oné skutečnosti (srov. shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2019, sp. zn. 29 Cdo 3071/2018, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, č. 9, ročník 2020, pod číslem 89, a opět důvody R 97/2021).
Promítnuto do poměrů dané věci, založil-li soud prvního stupně své rozhodnutí na závěru, podle něhož žalobce prokázal pravost podpisů druhé žalované na sporných směnkách, nemohl porušit ve vztahu ke druhé žalované ani jí tvrzené poučovací povinnosti, ani neměl žádný důvod pro doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem.
Přitom nelze přehlédnout ani skutečnost, že se druhá žalovaná omezila na pouhý (ničím neodůvodněný) nesouhlas se závěry znaleckého posudku ohledně pravosti jejího podpisu na sporných směnkách (srov. č. l. 137), a v tomto směru své stanovisko do vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně nijak nedoplnila. Potud srov. dále judikaturu Nejvyššího soudu konkretizovanou v důvodech usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2020, sp. zn. 29 Cdo 1731/2018.
Poukaz dovolatelky na judikaturu Nejvyššího soudu (v dovolání specifikovanou) je pro posouzení otázky přípustnosti dovolání vzhledem k rozdílům ve skutkových poměrech právně nevýznamný.
Závěrem Nejvyšší soud dodává, že skutkový závěr ohledně pravosti podpisů druhé žalované na sporných směnkách není ani zjevně nepřiměřený.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta poslední o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 1. 2022
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu