ECLI:CZ:NS:2021:29.CDO.1310.2019.1
sp. zn. 29 Cdo 1310/2019-275
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Rostislava Krhuta v právní věci žalobce J. D., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Orlická 163/18, PSČ 500 03, proti žalovaným 1) E. V., narozenému XY, bytem XY, 2) E. M. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Andreou Židovou, advokátkou, se sídlem v Mostě, Bělehradská 3347/7, PSČ 434 01, a 3) M. H. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Andreou Židovou, advokátkou, se sídlem v Mostě, Bělehradská 3347/7, PSČ 434 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 33 Cm 34/2007 o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. října 2018, č. j. 12 Cmo 48/2018-239, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze dne 11. října 2018, č. j. 12 Cmo 48/2018-239, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 6. října 2017, č. j. 33 Cm 34/2007-213, zrušil ve vztahu ke druhé žalované (E. M.) a ke třetímu žalovanému (M. H.) [dále též jen „žalovaní“] směnečný platební rozkaz ze dne 17. března 2006, č. j. 33 Sm 239/2005-9, jímž původně uložil žalovaným (a E. V.), aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci (J. D.) směnečný peníz ve výši 1.000.216,- Kč s 6% úrokem od 30. prosince 2002 do zaplacení, směnečnou odměnu 3.334,- Kč a na nákladech řízení částku 95.665,- Kč (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a o nákladech řízení státu (výroky II. až IV.).
Přitom šlo v pořadí o druhý rozsudek soudu prvního stupně, když první rozsudek ze dne 3. července 2012, č. j. 33 Cm 34/2007-93, jímž soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti, zrušil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. října 2013, č. j. 12 Cmo 47/2013-125, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 11. října 2018, č. j. 12 Cmo 48/2018-239, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 6. října 2017 (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a oběma žalovanými (druhý a třetí výrok).
Soudy obou stupňů vyšly z toho, že:
1) Dne 4. ledna 2002 vystavil žalobce v Ústí nad Labem směnku cizí, kterou přikázal I. V., E. V. a žalovaným, aby zaplatili bez protestu dne 29. prosince 2002 výstavci směnečnou sumu 1.000.216,- Kč (dále jen „směnka“). Všichni směnečníci (označení jménem a příjmením, datem narození a bydlištěm) směnku akceptovali. Na rubové straně směnky jsou vyznačeny (mimo jiné) ověřovací doložky notáře Mgr. Petra Michala (dále jen „ověřovací doložka“ a „notář“) běžných čísel ověřovací knihy O II 83/2002 a O II 84/2002, podle nichž žalovaní (označení jménem, příjmením, rodným číslem a bydlištěm), jejichž totožnost byla zjištěna platným úředním průkazem, směnku vlastnoručně před notářem podepsali. Ověřovací doložky dále obsahují údaje ̶ dne 9. ledna 2002 v Teplicích, razítko Mgr. T. N., notářská koncipientka, nečitelný podpis a razítko notáře.
2) Podle ověřovací knihy byl dne 9. ledna 2002 učiněn (pod pořadovými čísly 34 až 106) zápis obsahující údaje o tom, že byly (mimo jiné) ověřeny podpisy žalovaných (s uvedením jejich rodných čísel a adres). U těchto údajů je nečitelný podpis, přičemž „předmětem osvědčení“ byla mimo jiné směnka. Podpisy ověřovala notářská koncipientka. „U ověřovacích zápisů jsou činěny opravy formou škrtání bez uvedení údaje, kdo tak činil, není zřejmé, který podpis patří ke které ověřované listině, ani neodpovídají pořadová čísla v ověřovací knize číslům uvedeným na směnce, neboť na rubu směnky jsou uvedena pořadová čísla 82 - 85, u třetího žalovaného je v ověřovací knize na rubu strany pět číslo 34 se šipkou 105, 106 a u jeho jména jsou označeny jiné směnky, na rubu čísla listu 6 je označena i směnka, avšak bez označení osoby. U jednotlivých ověřovaných podpisů chybí podpis ověřovatele, je zde pouze parafa u prvního ověřovaného podpisu pod č. 34, nikoli již u podpisu žalovaných“.
3) Ve znaleckém posudku ze dne 16. listopadu 2009, č. j. 36/516/08, vypracovaném Mgr. Lenkou Plzákovou, znalkyní z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, znalkyně poté, co vyloučila technické padělání podpisů žalovaných na směnce, rozborem a vzájemným porovnáním podpisů na směnce a srovnávacích podpisů dospěla k závěrům, podle nichž: a) je pravděpodobnější, že podpis na směnce, který „má znít“ na jméno „M.“, je pravým podpisem druhé žalované, než jím není, a b) je pravděpodobnější, že podpis na směnce, který „má znít“ na jméno „H.“, není pravým podpisem třetího žalovaného, než jím je.
4) Podle znaleckého posudku ze dne 17. ledna 2012, č. j. 8/P-2011, vypracovaného Ústavem kriminalistiky a forenzních disciplín Vysoké školy Karlovy Vary, o. p. s., znalec poté, co vyloučil možnost technického padělání, dospěl k závěru, podle něhož je pravděpodobnější, že podpisy na směnce jsou pravými podpisy žalovaných psané za zhoršených podmínek, než že by šlo o jejich napodobeniny.
5) Podle závěrů revizního znaleckého posudku ze dne 26. října 2016,
č. j. KÚP-8238-1/ČJ-2015-2301GR, vypracovaného Kriminalistickým ústavem Praha Policie České republiky, je podpis na směnce pravděpodobně pravým podpisem druhé žalované; u podpisu třetího žalovaného na směnce je pravděpodobnější, že jde o pravý podpis, než že by šlo o padělek.
Současně se revizní znalec vyjádřil ke znaleckému posudku Mgr. Plzákové, přičemž se: a) ztotožnil s jeho závěry ohledně podpisu druhé žalované, s tím, že výsledek zkoumání mohl být dále upřesněn vzhledem k většímu množství srovnávacího materiálu, a b) nesouhlasil s jeho závěry ohledně podpisu třetího žalovaného a podrobně vysvětlil důvody, které k tomu vedly. Dále plně souhlasil se závěry znaleckého posudku Ústavu kriminalistiky a forenzních disciplín Vysoké školy Karlovy Vary; i zde však připustil „mírné“ upřesnění ve vztahu k podpisu druhé žalované. Konečně připomenul, že v oboru písmoznalectví se v České republice používá stupnice závěrů: padělek, s vysokou pravděpodobností padělek, pravděpodobně padělek, pravděpodobnější padělek než pravý, nelze rozhodnout, pravděpodobnější pravý než padělek, pravděpodobně pravý, s vysokou pravděpodobností pravý a pravý.
Na tomto základě odvolací soud – odkazuje na ustanovení §134 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a na ustanovení §74 odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářského řádu) – zdůraznil, že na rubové straně směnky se nachází legalizační doložky, vyhotovené koncipientkou notáře, podle kterých směnku podepsali (mimo jiné) žalovaní, jejichž totožnost byla zjištěna platným úředním průkazem. Jelikož zápisy (ohledně ověření podpisů žalovaných) obsažené v ověřovací knize, na které ověřovací doložky odkazují, vykazují zásadní vady, v jejichž důsledku (mimo jiné) nelze ztotožnit údaje s ověřovacích doložek s údaji v ověřovací knize, měl za vyvrácenou domněnku pravdivosti ověřovacích doložek; proto z nich při posouzení pravosti podpisů žalovaných nevycházel.
Za stavu, kdy ani další v řízení provedené důkazy neumožňují spolehlivě uzavřít, že podpisy žalovaných na směnce jsou pravé (i revizní znalec vyhodnotil podpisy žalovaných na směnce jako pravé jen v úrovni střední pravděpodobnosti a tvrzení žalobce ohledně skutečnosti, že žalovaní směnku podepsali, nebylo podpořeno žádným dalším důkazem), odvolací soud shledal správným závěr soudu prvního stupně, podle něhož žalobce důkazní břemeno v tomto směru neunesl, včetně toho, že se svou nepřítomností u jednání před soudem prvního stupně zbavil i možnosti být poučen podle ustanovení §118a odst. 3 o. s. ř.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., a to k řešení právní otázky (dosud Nejvyšším soudem nezodpovězené), zda „ověřovací doložka vydaná notářem při ověřování podpisu na směnkách pozbývá významu, platnosti a charakteru veřejné listiny v případě, že obsahuje pochybení způsobené pracovníky notáře při notářské činnosti, resp. ověřování podpisů“ (jinými slovy, zda skutečnost, že legalizace neproběhla v souladu s ustanoveními zákona a vykazuje vady, v důsledku kterých nelze ztotožnit údaje z ověřovacích doložek s údaji v ověřovací knize, vyvrací domněnku pravosti a pravdivosti obsahu ověřovací doložky jako veřejné listiny).
Podle dovolatele „pochybnosti o pravdivosti ověřovací doložky nevyvracejí domněnku její pravosti a pravdivosti a nevyvracejí pravdivost údajů na doložce vyznačených“. Naopak závěry, k nimž dospěl odvolací soud, zcela popírají „princip veřejné listiny a legalizace“. Přitom je zcela nepřípustné, aby pochybení ze strany notáře (notářské koncipientky) šlo k tíži žalobce a vedlo ke zhoršení jeho právního postavení co do (ne)možnosti realizace práva ze směnky.
Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Žalovaní považují rozhodnutí odvolacího soudu za správné; zároveň mají pochybnosti o tom, zda dovolání obsahuje všechny náležitosti vyžadované občanským soudním řádem.
V doplňujícím vyjádření žalobce poukazuje na závěry obsažené v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. prosince 2018, č. j. 5 Cmo 67/2018-240, který byl vydán v řízení mezi týmiž účastníky ve věcech skutkově a právně totožných.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Dovolání žalobce je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., a to k řešení právní otázky dovolatelem otevřené, dosud v daných skutkových souvislostech Nejvyšším soudem beze zbytku nezodpovězené.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §134 o. s. ř. listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno.
Podle ustanovení §6 notářského řádu notářské zápisy a jejich stejnopisy, výpisy z notářských zápisů a listiny o ověření (dále jen "notářské listiny") jsou veřejnými listinami, jestliže splňují náležitosti stanovené pro ně tímto zákonem.
Podle ustanovení §64 notářského řádu, nezná-li notář účastníky, svědky úkonů, důvěrníky nebo tlumočníky osobně, musí mu být jejich totožnost prokázána platným úředním průkazem nebo potvrzena dvěma svědky totožnosti; nezná-li notář tyto svědky osobně, musí mu být jejich totožnost prokázána platným úředním průkazem.
Podle ustanovení §74 notářského řádu legalizací notář ověřuje, že určitá osoba v jeho přítomnosti listinu vlastnoručně podepsala nebo podpis na listině se již nacházející před ním uznala za vlastní. Pro zjištění totožnosti této osoby platí §64 (odstavec 1). Legalizace se vyznačí na listině formou ověřovací doložky, která obsahuje: a) běžné číslo ověřovací knihy, b) jméno, příjmení, bydliště, popřípadě místo pobytu, rodné číslo,
není-li, nebo nelze-li je zjistit, datum narození žadatele, c) údaj, jak byla zjištěna totožnost žadatele, d) konstatování, že uvedená osoba listinu vlastnoručně před notářem podepsala nebo že uznala podpis na listině za vlastní, e) místo a den ověření, f) podpis ověřujícího a otisk úředního razítka notáře (odstavec 2). Notář provedením legalizace neodpovídá za obsah listiny (odstavec 3).
Podle ustanovení §41 kancelářského řádu, přijatého sněmem Notářské komory České republiky podle ustanovení §37 odst. 3 písm. m) zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářského řádu), ve znění účinném k datu vyhotovení ověřovacích doložek na směnce (k 9. lednu 2002) [dále jen „notářský kancelářský řád“], notář vede knihu protestů, rejstříky a ostatní evidenční pomůcky, které nejsou veřejně přístupné (odstavec 1). Při zakládání a vedení knihy protestů, rejstříků a ostatních evidenčních pomůcek se postupuje také podle příslušných příloh tohoto předpisu (odstavec 2).
Podle ustanovení §42 odst. 2 notářského kancelářského řádu notář vede tyto ostatní evidenční pomůcky: a) ověřovací knihu (příloha č. 4).
Podle ustanovení §43 odst. 2 notářského kancelářského řádu ověřovací knihy se vedou ve svazcích, které vydávají příslušné notářské komory.
Podle ustanovení §44 notářského kancelářského řádu zápisy do rejstříků a ostatních evidenčních pomůcek (dále jen „rejstříky“) se provádějí neprodleně poté, co nastal důvod pro jejich provedení (odstavec 1). Zápisy do rejstříků se provádějí trvalým způsobem, Výjimkou jsou dočasné zápisy prováděné ve sloupcích rejstříků určených pro poznámky (odstavec 2). Zápisy do rejstříků se provádějí čitelně. Nesprávné údaje musí být přeškrtnuty tak, aby byl škrtnutý text čitelný (odstavec 4).
Příloha č. 4 (Návod k vedení ověřovací knihy) obsahuje: A) vzor titulní strany svazku ověřovací knihy a B) vzor záhlaví levé strany dvojlistu a vzor záhlaví pravé strany dvojlistu. Dále upravuje provádění zápisů notáře při ověřování pravosti podpisů (dále jen „legalizace“), tvorbu běžného čísla ověřovací knihy a způsob vyplňování jednotlivých sloupců (1 až 10) ověřovací knihy.
Dále Nejvyšší soud předesílá, že jeho judikatura je ustálena v závěrech, podle nichž:
1) Je-li listina opatřena ověřovací doložkou notáře, která neobsahuje náležitosti
předepsané ustanovením §74 odst. 2 notářského řádu, nelze podpisy na ní uvedené považovat za ověřené ve smyslu ustanovení §74 odst. 1 tohoto zákona [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 1998, sp. zn. 2 Cdon 721/97, uveřejněné pod číslem 4/99 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/99“), jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2005, sp. zn. 21 Cdo 2053/2004, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2005, pod číslem 43].
2) Legalizační doložka (doložka o ověření pravosti podpisu) je listinou odlišnou od smlouvy nebo jiné listiny, na níž je vyznačena (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2009, sp. zn. 25 Cdo 1620/2007, uveřejněný pod číslem 32/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); obsahuje-li všechny předepsané náležitosti, je veřejnou listinou (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2019, sen. zn. 29 NSČR 133/2017).
3) Důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu dlužníka (žalovaného) na směnce tíží žalobce (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007, ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 1294/2010, a ze dne 17. srpna 2011, sp. zn. 29 Cdo 4674/2010, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 2545/2011, ze dne 29. dubna 2013, sp. zn. 29 Cdo 114/2013 a ze dne 25. února 2016, sp. zn. 29 Cdo 310/2014).
4) Je-li podpis dlužníka na směnce ověřen doložkou obsahující náležitosti vyžadované ustanovením §4 odst. 3 zákona č. 41/1993 Sb., o ověřování shody opisů nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu obecními úřady a o vydávání potvrzení orgány obcí a okresními úřady [tj. má-li ověřovací doložka na směnce povahu veřejné listiny (§134 o. s. ř)], je na dlužníku, který popírá pravost svého podpisu, aby prokázal opak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sp. zn. 29 Cdo 1623/2009).
Byť odvolací soud (v souladu s výše uvedeným) přiznal ověřovacím doložkám na směnce povahu veřejných listin, měl současně za vyvrácenou pravdivost toho, co je v nich osvědčeno (tj. pravost podpisů žalovaných), a to z důvodu, že zápisy v ověřovací knize vykazují zásadní vady (popsané v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), v jejichž důsledku mimo jiné nelze ztotožnit údaje z ověřovacích doložek s údaji v ověřovací knize.
Tato úvaha odvolacího soudu však nemůže obstát již v rovině vlastní argumentace. Mají-li totiž ověřovací doložky vskutku povahu veřejné listiny, potom potvrzují, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno (§134 o. s. ř.). Přitom odvolacím soudem popsané vady zápisů v ověřovací knize notáře samy o sobě nedokazují, že žalovaní směnku (za okolností obsažených v ověřovacích doložkách notáře) nepodepsali.
Současně nelze přehlédnout, že odvolací soud hodnotil zápisy v ověřovací knize, aniž by jakkoli zmínil (a zohlednil) právní úpravu obsaženou v notářském kancelářského řádu (v rozhodném znění).
Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, není správné, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243de odst. 1 a 2 o. s. ř).
Pro účely dalšího postupu v řízení (a hodnocení údajů uvedených v ověřovací knize) Nejvyšší soud poukazuje (s výhradou, že tak činí na základě částečné a neověřené fotokopie tří samostatných listů této knihy, které jsou přílohou spisu) na obsah (sporného) zápisu:
a) Sloupec 1 (běžné číslo) - „34 →105 106“.
b) Sloupec 2 (den ověření) - „9. 1. 02“.
c) Sloupec 3 (jméno, příjmení, r. č., bydliště osoby, jejíž podpis je ověřován a její podpis) - „I. V., RČ XY, XY“, „M. H., RČ XY, XY“, E. M., RČ XY, XY“, „E. V., RČ XY, XY“.
Výše uvedené údaje jsou zapsány pod sebou a pod každým z nich se nachází nečitelný podpis.
d) Sloupce 4 a 5 (listina byla před notářem podepsána/podpis byl před notářem uznán za vlastní) - „I/-“.
e) Sloupec 6 (označení listiny) - „(…) směnka na 1,000.216 Kč slovy jedenmiliondvěstěšestnáctkorunčeských ze dne 4. 1. 02 splatná 29.12.02 (…)“.
V tomto sloupci je (mimo výše uvedeného) označeno dalších dvanáct „směnek na 75.000,- Kč“ (s uvedením dat vystavení a splatnosti), „smlouva o půjčce se zástavní smlouvou, kterou se zastavuje nemovitá věc, ze dne 7. 1. 02“ a „plná moc ze dne 7. 1. 02 udělená I. V. panu J. D.“.
Zmíněné údaje jsou zapsány pod sebou; pod označením každé ze směnek je ještě uvedeno „1 x 4“ (číslicí čtyři je přepsána původní číslice tři).
f) Sloupec 9 (zjištění totožnosti úředním průkazem) - na úrovni jednotlivých jmen obsažených ve sloupci 3 - „PH 139649“; „HP 766561“; „HP 777105“; „PH 139703“.
g) Sloupec 10 (podpis ověřujícího) - nečitelný podpis nacházející se na úrovni jména osoby (I. V.) a „2.190,-“.
Všechny shora popsané údaje jsou uvedeny v rámci jednoho záznamu; předchozí a následující záznam jsou odděleny vodorovnou čárou.
Úkolem odvolacího soudu bude, aby posoudil, zda je (shora popsaný) zápis v ověřovací knize (za předpokladu, že odpovídá originálu ověřovací knihy) v souladu s pravidly upravenými v notářském kancelářském řádu (včetně přílohy č. 4).
Dospěje-li k negativnímu závěru, výslovně uvede, o jaká konkrétní pochybení jde, včetně toho, zda tato pochybení mají (mohou mít) význam z hlediska hodnocení ověřovacích doložek jako veřejných listin (§6 a §74 odst. 2 notářského řádu, ve spojení s §134 o. s. ř.).
Uzavře-li, že ověřovací doložky mají povahu veřejné listiny, vyhodnotí, zda se žalovaným podařilo vyvrátit pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno; v opačném případě, tj. dospěje-li k závěru, podle něhož ověřovací doložky nejsou veřejnými (nýbrž jen „běžnými“) listinami, posoudí, zda žalobce unesl důkazní břemeno ohledně pravosti podpisů žalovaných na směnce.
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 4. 2021
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu