ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.37.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 37/2022-748
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 2. 2022 o dovolání, které podal obviněný J. J., nar. XY v XY, Slovenská republika, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 6. 2021, sp. zn. 7 To 49/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 3 T 258/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. J. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 3 T 258/2011, byl obviněný J. J. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), spáchaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., jehož se spolu s druhým obviněným M. N., který dovolání nepodal, ani nebylo podáno v jeho prospěch či neprospěch, dopustil tím, že
dne 1. 9. 2008 ohlásili na klientský servis Kooperativa pojišťovny, a. s., pojistnou událost vztahující se k dopravní nehodě, ke které došlo dne 31. 8. 2008 o 17,10 hodin tak, že obviněný M. N. řídil své osobní motorové vozidlo zn. VW Passat Variant, RZ XY, po silnici č. XY ve směru od obce XY na obec XY, okr. Děčín, po projetí pravotočivé zatáčky dostal s vozidlem smyk, přejel do protisměru, kde měl čelně narazit do odstaveného osobního motorového vozidla zn. Audi A6 Quattro, RZ XY, obviněného J. J., přičemž znaleckým zkoumáním bylo zjištěno, že k dopravní nehodě nemohlo dojít tak, jak deklarovali její účastníci, neboť vzájemná poškození vozidel spolu v zásadních znacích nekorespondují, a to především pokud jde o charakter deformací výztuhy předních nárazníků, předních kapot a masek chladiče; na základě těchto údajů nárokovali vyplacení pojistného plnění z vozidla VW Passat Variant z titulu havarijního pojištění ve výši 116.800,- Kč a za poškození vozidla zn. VW Passat Variant, RZ XY, z titulu uzavřeného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla zn. VW Passat pojistné plnění ve výši 242.610,- Kč, za poškození vozidla zn. Audi A6 Quattro, RZ XY, u poškozené Kooperativa pojišťovna, a. s., Viena Insurance Group, IČ 47116617, celkem požadovali vyplacení náhrady za způsobenou škodu ve výši 359.410,- Kč, přičemž k vyplacení pojistného plnění dosud nedošlo .
2. Za to byl obviněný J. J. odsouzen podle §250a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zákoníku a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto i o vině a trestu pro druhého obviněného M. N.
3. Proti citovanému rozsudku nalézacího soudu podali oba jmenovaní obvinění odvolání , o kterých rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 15. 6. 2021, sp. zn. 7 To 49/2021 , tak, že podle §259 odst. 2 per analogiam zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), napadený rozsudek doplnil o výrok, jímž byla podle §229 odst. 1 tr. ř. poškozená společnost Kooperativa pojišťovna, a. s., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §256 tr. ř. pak odvolání obou obviněných zamítl.
4. Jednalo se již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu v této trestní věci, kdy napoprvé usnesením ze dne 11. 1. 2018, sp. zn. 7 To 54/2017, zrušil první rozsudek nalézacího soudu ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. 3 T 258/2011, a tomuto soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 6. 2021, sp. zn. 7 To 49/2021, podal obviněný J. J. prostřednictvím své obhájkyně dovolání , které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), g) a l) tr. ř. , ve znění účinném do 31. 12. 2021.
6. Obviněný ve svém dovolání nejprve shrnul obsah znaleckých posudků, které byly v průběhu trestního řízení provedeny. Nesouhlasí s tím, že nalézací soud vycházel ze znaleckého posudku Ústavu soudního inženýrství Vysokého učení technického v Brně (ÚSI VUT), který přiznal možnost vzniku průběhu děje, avšak vyloučil možnost deformací vozidel na základě nemožnosti korespondence poškození. Soud prvního stupně se podle obviněného vůbec nevypořádal s různými závěry jednotlivých znaleckých posudků, kterými provedl důkaz. Obviněný se neztotožňuje s konstatováním odvolacího soudu, že sama skutečnost, že znalecké posudky obsahují různé závěry, není důvodem pro doplnění dokazování.
7. Závěry posudků, které byly provedeny jako důkazy v trestním řízení, se podle obviněného rozchází ve dvou podstatných hlediscích. Korespondence poškození vozidel a technická přijatelnost nehodového děje jsou dva základní body posudků. V tomto se však zásadně rozcházejí všechny tři znalecké posudky, které byly jako důkaz provedeny, a ani soud prvního stupně ani odvolací soud se s touto skutečností nikterak nevypořádaly. Soud prvního stupně i odvolací soud se například nevypořádaly se skutečností, že ÚSI VUT tvrdí, že nekoresponduje poškození vozidel, ačkoliv v listinném důkazu společnosti Dekra Automobil je výslovně uvedeno, že poškození koresponduje. Podle obviněného lze samozřejmě znalcům přiznat některé drobné odchylky v jejich práci, neměly by se však rozcházet v takto podstatných skutečnostech.
8. Podle obviněného není možné, aby soud upřednostňoval jeden důkazní prostředek nad ostatní pouze z toho důvodu, že tento zaštítil vysokoškolský ústav. Podle ustálené judikatury je zakázanou libovůlí, jestliže v případě, kdy má hodnotit více znaleckých posudků, které mohou obsahovat vzájemné rozpory, tyto rozpory před vydáním rozhodnutí neodstraní nebo si pro podklad rozhodnutí vybere jen určité posudky, bez toho, aby se rozhodující orgán vypořádal s neprovedením posudků odmítnutých. Jestliže je mezi posudkem znalce, jehož přibral orgán činný v trestním řízení, a posudkem znalce předloženým stranou zásadní rozpor odborné povahy, nemůže soud tento rozpor vyřešit tak, že skutkové zjištění založí na jednom z těchto znaleckých posudků. Musí naopak takové znalce vyslechnout a jestliže i poté tito na odlišných stanoviscích trvají, přibrat jiného. Nelze odmítnout nový znalecký posudek, který je pro účely odstranění těchto rozporů jen proto, že jej předkládá obhajoba, místo aby jeho zpracování zadal soud.
9. V tomto ohledu považuje obviněný rozhodnutí okresního soudu za nepřezkoumatelné z důvodu porušení práva na spravedlivý proces a procesních pochybení, které měly za následek i nesprávné hmotněprávní posouzení, což způsobuje jeho nezákonnost.
10. Obviněný je dále přesvědčen, že byl zkrácen ve svém právu na obhajobu tím, že nedošlo k provedení jím navržených důkazů. Po obdržení doplňku ke znaleckému posudku ÚSI VUT a seznámení se s jeho závěry byli obviněným osloveni další znalci, kteří byli požádáni o vypracování znaleckých posudků, a to zejména s ohledem na rozpory a nejednotné názory znalců v zásadních věcech. Následně je obviněný soudu předložil a navrhoval, aby jimi soud provedl důkazy. Soud však jeho návrhu nevyhověl, a to i přes opakované návrhy na doplnění dokazování. Obviněný je přesvědčen, že měl být proveden znaleckými posudky důkaz a následně se měl soud po případné konfrontaci znalců v rámci odůvodnění svého rozhodnutí vypořádat s jednotlivými důkazy.
11. Podle obviněného došlo k závažnému pochybení i tím, že ještě před výslechem znalců ÚSI VUT došlo k předložení znaleckých posudků jiných zpracovatelů znalcům z ÚSI VUT. Poukazuje na to, že ÚSI VUT nebyl žádným procesním rozhodnutím přibrán k přezkoumání těchto znaleckých posudků a že těmito znaleckými posudky ani nebyl proveden důkaz. Znalecký ústav ÚSI VUT se tak vyjadřoval ke skutečnostem, které mu nepřísluší, a naopak znalci z ÚSI Žilina slyšeni nebyli vůbec a nemohli tak před soudem závěry svého posudku zdůvodnit a obhájit své závěry v případné konfrontaci se znalci ÚSI VUT. Jako správný postup by se obviněnému jevil případný revizní posudek, ovšem zpracovaný jiným znaleckým ústavem, který by se vypořádal s rozpory v posudcích ÚSI VUT a ÚSI Žilina. Obviněný nesouhlasí s tím, že byl jím předložený znalecký posudek vypracovaný ÚSI Žilina odmítnut jako nadbytečný. K tomu nabízí podrobnou argumentaci týkající se rozporů mezi závěry tohoto posudku a posudku ÚSI VUT. Domnívá se, že v celém řízení nebylo dbáno na zásadu presumpce neviny a že jeho vina nebyla prokázána mimo jakoukoliv pochybnost. Zejména pak setrvává na názoru, že není nadbytečný důkaz, který vyvrací skutková zjištění získaná z dříve provedeného dokazování a který vzniklý rozpor řádně zdůvodňuje. Pokud soud prvního stupně odmítl provedení důkazu a znemožnil tak obviněnému verifikovat hodnotu důkazu sloužící v jeho neprospěch, došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Soud měl provést obviněným navržené důkazy a v rámci svého rozhodnutí se dostatečně vypořádat s případnými rozpory. Soud není oprávněn vyloučit provedený znalecký posudek předložený jako důkaz, jestliže disponuje jiným znaleckým posudkem, který se mu jeví přesvědčivější. Soud může znaleckým posudkům přiznat rozdílnou důkazní sílu, nikoliv důkazní hodnotu. V tomto ohledu považuje obviněný rozhodnutí nalézacího soudu za nepřezkoumatelné z důvodu procesních pochybení, které měly za následek i nesprávné hmotně právní posouzení.
12. V rámci argumentace opřené obviněným o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. obviněný poukazuje na to, že jeden ze znalců ÚSI VUT, a to doc. Ing. Aleš Vémola, Ph.D., byl před započetím prací na znaleckém posudku, jehož zadavatelem byl orgán činný v trestním řízení, v kontaktu s obviněným, což sám doc. Ing. Aleš Vémola, Ph.D., i potvrdil, a dokonce si prohlédl podklady, které mu obviněný předložil. Následně však na tuto skutečnost soud neupozornil, ačkoliv byl zpracovatelem následného znaleckého posudku, který si vyžádal orgán činný v trestním řízení. Obviněný dále připomíná, že doc. Ing. Aleš Vémola, Ph.D., se ve svém písemném vyjádření ze dne 11. 6. 2020 vyjadřoval na adresu zpracovatelů znaleckých posudků Ing. Winklera a Ing. Tyla a ÚSI Žilina a oba znalecké posudky označil za účelové. Takováto aktivita však podle obviněného znalci v žádném případě nepřísluší. Velmi nestandardní byl podle obviněného i postoj zpracovatele posudku ÚSI VUT při hlavním líčení konaném dne 4. 12. 2019, kdy se tento pokusil předložit nový důkazní prostředek údajně svědčící v neprospěch obviněného a vyjádřil se, že je to „zajímavé čtení.“ I když bylo přisvědčeno námitce obhajoby a tento nepřípustný důkazní prostředek nebyl v trestním řízení připuštěn, došlo nepochybně k nepřípustnému psychologickému ovlivnění senátu okresního soudu. Obviněný dále poukázal na to, že i odvolací soud v odůvodnění svého usnesení připustil, že znalecký ústav v některých okamžicích učinil vyjádření, která mu nepřísluší, a dále, že znalecký ústav vedl nepřípustnou polemiku s obhajobou. Podle obviněného je dále velmi zvláštní, že znalci žádali před svým výslechem o dodání otázek od obhajoby předem. Každý znalec by podle obviněného měl být schopen laikovi přesvědčivě odpovědět na jeho dotazy týkající se znaleckého posudku. To vše jednotlivě a zejména ve svém souhrnu podle obviněného vyvolává důvodnou pochybnost o objektivitě znalecké činnosti ÚSI VUT a jeho nepodjatosti.
13. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Děčíně k novému projednání.
14. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
15. Státní zástupce má za to, že obviněným uplatněné námitky neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, jelikož jejich podstatu tvoří výhrady obviněného vůči procesnímu postupu odvolacího (a potažmo i prvostupňového) soudu a vůči správnosti a úplnosti jeho (jejich) skutkových zjištění.
16. Posuzovaná trestní věc nicméně podle státního zástupce vadou opomenutých důkazů, ani vadou důkazů získaných, resp. posléze použitých, v rozporu s procesními předpisy, a konečně ani vadou svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, zatížena není. Oba soudy totiž postupovaly při provádění i při následném hodnocení jednotlivých důkazů (zejména pak znaleckých posudků), stejně jako i při hodnocení důvodnosti či nadbytečnosti některých obhajobou navrhovaných důkazů, zcela správně a v souladu se všemi zákonnými jakož i ústavněprávními požadavky. V podrobnostech státní zástupce plně odkázal na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s odůvodněním rozhodnutí soudu prvního stupně, v nichž se oba tyto soudy s obsahově totožnými námitkami obviněného dostatečným způsobem a po věcné stránce zcela správně vypořádaly, a proto byť se tyto nyní opakované námitky zcela míjí s obviněným zvoleným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, postrádají navíc i jakékoli věcné opodstatnění.
17. Odvolací soud podle státního zástupce zejména pod bodem 14. odůvodnění svého usnesení především ozřejmil důvod, proč bylo za daného stavu věci správné vycházet ze závěrů znaleckého posudku zpracovaného ÚSI VUT (ve znění jeho pozdějšího doplňku), a nikoli ze závěrů obhajobou předloženého (a soudem prvního stupně k důkazu provedeného) znaleckého posudku znalce Ing. Tomáše Rozlivky. Pod bodem 15. odůvodnění svého usnesení pak tento soud nejen vyjádřil důvody, pro které byly oběma soudy jako nadbytečné vyhodnoceny návrhy obhajoby na provedení důkazu znaleckým posudkem znalců Ing. Winklera a Ing. Tyla a znaleckým posudkem znaleckého ústavu ÚSI Žilina, ale zároveň se i vypořádal s faktem, že se znalecký posudek zpracovaný ÚSI VUT v dílčích zjištěních rozchází se znaleckým posudkem společnosti Dekra Automobil, jenž byl v řízení proveden toliko jako důkaz listinný, a z něhož oba soudy rovněž vycházely. Odvolací soud se pod bodem 16. odůvodnění svého usnesení také vypořádal s obviněným vznesenými námitkami podjatosti doc. Ing. Aleše Vémoly, Ph.D., jenž se jako jeden ze zpracovatelů podílel na zpracování znaleckého posudku ÚSI VUT, a stejně tak se pod bodem 22. odůvodnění svého usnesení tento soud náležitě vypořádal i s některými dílčími vadami v postupu tohoto znaleckého ústavu, na něž bylo obviněným taktéž poukazováno. Odvolací soud se pod bodem 19. odůvodnění svého usnesení přesvědčivě vypořádal i s výhradami obviněného vůči tomu, že zpracovatelům znaleckého posudku ÚSI VUT byl (pro účely zpracování doplňku tohoto znaleckého posudku a pro účely jejich následného vyjádření se k věci) soudem prvního stupně poskytnut obhajobou předložený, avšak soudem prvního stupně k důkazu neprovedený, znalecký posudek znalců Ing. Winklera a Ing. Tyla a znalecký posudek znaleckého ústavu ÚSI Žilina, přičemž v této spojitosti navíc připomněl, že stejným způsobem, jaký obviněný v naznačeném směru vytýkal soudu prvního stupně, postupoval i sám obviněný v souvislosti s jím předkládanými a k důkazu navrhovanými znaleckými posudky. Konečně pod bodem 21. odůvodnění svého usnesení odvolací soud také přesvědčivě vysvětlil, proč skutečnost, že jednotlivé soudu předložené znalecké posudky obsahovaly různé závěry, není sama o sobě důvodem pro doplnění dokazování.
18. Podle názoru státního zástupce se proto lze plně ztotožnit se závěrem odvolacího soudu o správnosti skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, jež jsou relevantní z hlediska oběma těmito soudy aplikované trestněprávní kvalifikace skutku jako pokusu trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. ve vztahu k §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák., a proto i samotné trestněprávní posouzení skutku oběma těmito soudy jako výše uvedeného trestného činu považuje za správné.
19. K námitce obviněným podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupce uvedl, že tento dovolací důvod spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít. Jde o porušení ustanovení o nutné obhajobě. Tento dovolací důvod tedy míří na úplně jiný typ situací, než jaké nastaly v nyní posuzované trestní věci, resp. na úplně jiný typ procesních vad, než které obviněný učinil předmětem svých dovolacích námitek. Uzavírá proto, že ani tomuto dovolacímu důvodu obviněným uplatněné dovolací námitky neodpovídají. Pokud navíc námitky obviněného nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., pak na podkladě týchž námitek nelze dovodit ani naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, v jeho druhé alternativě.
20. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a souhlasil, aby Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
21. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
22. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
23. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
24. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021 .
25. O dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. jde tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
26. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021 , je pak dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
27. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
28. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
29. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021 , je konečně naplněn tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
30. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
31. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
32. Nejvyšší soud z obsahu podaného dovolání zjistil, že obviněný [na podkladě dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021] brojí proti skutkovým a právním závěrům nižších soudů, na základě kterých byl po provedeném dokazování, které obviněný nyní zpochybňuje, uznán vinným pokusem trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 k §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák.
33. Pokud pak obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., pak je z obsahu dovolání (poslední odstavec bodu III. jeho dovolání) zřejmé, že tak činí s přesvědčením, že ve svém právu na obhajobu byl zkrácen tím, že mu nebylo umožněno provést jím navrhovaný důkaz v podobě znaleckého posudku.
34. Tuto dovolací argumentaci obviněného je však nutno především konfrontovat se zněním dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., který spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít. Citovaný dovolací důvod tak je určen k nápravě vad spočívajících v porušení ustanovení o nutné obhajobě, a to bez ohledu na skutečnost, z jakého důvodu uvedeného v §36 tr. ř. musel mít obviněný v řízení obhájce, popřípadě zda šlo o jediný důvod nutné obhajoby či více takových důvodů.
35. Pak je ale z hlediska této věci zřejmé, že obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. míří na úplně jiný typ vad procesních situací, než které obviněný svojí dovolací argumentací zpochybňuje a které nastaly v této trestní věci.
36. Na tomto základě tak lze k tomuto dovolacímu důvodu uzavřít, že obviněným uplatněné dovolací námitky tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají. Na straně druhé, s ohledem na podstatu těchto námitek, lze jejich opodstatněnost posuzovat z pohledu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, neboť jsou de facto výhradami směřujícími k tzv. opominutým důkazům , přičemž je zjevné (opět s ohledem na další dovolací argumentaci obviněného), že tyto námitky navazují a souvisejí s dalšími námitkami vztahujícími se k další dovolací argumentaci obviněného, která je založena na zpochybňování procesu dokazování a která je jím uplatněna v rámci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. , ve znění účinném do 31. 12. 2021.
37. K takto pojaté dovolací argumentaci obviněného je však nutno upozornit, že jakkoli ji obviněný činí s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tř. ř., zjevně tato jeho argumentace nesměřuje proti právnímu posouzení skutku či jinému hmotně právnímu posouzení v duchu citovaného dovolacího důvodu, nýbrž se týká výhradně oblasti úplnosti a správnosti zjišťovaného skutkového stavu vyplývajícího z provedeného dokazování. Obviněný tedy neuplatňuje žádné námitky, které by měly význam pro právní závěr o vině obviněného žalovaným skutkem a pro přisouzenou právní kvalifikací v duchu uvedeného dovolacího důvodu.
38. S ohledem na toto zjištění pak Nejvyšší soud nejprve v obecné rovině a ve spojení s výše uvedeným (viz body 26. až 28.) uvádí, že dovoláním nelze napadat proces dokazování jako celek ve smyslu ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř., a v návaznosti na to ani rozporovat skutková zjištění, ke kterým soudy na základě provedeného dokazování dospěly. Jak již bylo konstatováno výše, dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení, a nikoli z konstrukce skutku, kterou považuje za správnou dovolatel.
39. Je skutečností opakovaně připuštěnou v rámci rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu vycházející z náhledu Ústavního soudu na rozsah dovolacího přezkumu, že v rámci tohoto přezkumu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, je zásah do skutkových zjištění možný v případě některých vad důkazního řízení, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jedná se jednak o tzv. opomenuté důkazy , kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tedy pokud odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování a dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení (případ tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry učiněnými soudy). Jedině tehdy lze připustit, že i skutkové a procesní námitky jsou způsobilé založit dovolací přezkum.
40. Uvedené judikatorní praxi odpovídá nově vymezený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, kdy dosavadní znění dovolacího důvodu podle písm. g) tr. ř., jak jej uplatnil obviněný, bylo bez obsahových změn novelou trestního řádu zákonem č. 220/2021 zařazeno pod písm. h) citovaného ustanovení tr. ř. Jak již bylo konstatováno, tomuto dovolacímu důvodu však dovolací argumentace obviněného neodpovídá.
41. Jestliže tedy obviněný výše uvedené vady dokazování uplatnil a pokud by tedy jeho poukaz na tyto vady byl důvodný, umožňovalo by to Nejvyššímu soudu průlom do skutkových zjištění soudu prvního stupně na podkladě uplatněného dovolacího důvodu. Z tohoto hlediska by bylo třeba se jimi zabývat i přesto, že obviněný s ohledem na dobu sepsání dovolání nemohl uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, který na takto specifikované vady výslovně dopadá.
42. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy .
43. Nejvyšší soud však může konstatovat, že o žádný z uvedených případů se v projednávané věci nejedná. K uvedené povaze dovolací argumentace obviněného zpochybňující proces dokazování a z něho vyplývající skutková zjištění (z hlediska jejich úplnosti a správnosti) může Nejvyšší soud nejprve v obecné rovině konstatovat jak to, že toto dokazování bylo provedeno zcela v souladu s citovanými ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř., tak i to, že rozsudek nalézací soudu, respektive odůvodnění usnesení odvolacího soudu jsou v tomto směru v souladu s ustanoveními §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř.
44. S ohledem na obsah podaného dovolání lze dále konstatovat, že podstatou dovolací argumentaci obviněného, tak jako v předchozích stádiích trestního řízení, je jeho postoj založený na tom, že se posuzovaného přečinu nedopustil. K tomuto jeho postoji, včetně odůvodnění jednotlivých dílčích námitek popsaných výše v tomto usnesení uplatněných obviněným na podporu tohoto jeho postoje, pak musí Nejvyšší soud konstatovat, že pokud je dovolání obviněného založeno na opakování námitek uplatněných v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku vypořádaly, pak je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, resp. ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
45. Skutečnost, že obviněný v nyní projednávaném dovolání uplatňuje podobné, respektive stejné námitky jako v podaném odvolání, zřetelně vyplývá z odůvodnění usnesení odvolacího soudu, a to zejména z jeho odůvodnění pod body 14. a až 21., ve kterých se odvolací soud s těmito námitkami uplatněnými v podaném odvolání vypořádal.
46. Takto se odvolací soud pod bodem 14. a 15 odůvodnění svého usnesení vyjádřil k důvodům, proč bylo za daného stavu věci správné vycházet ze závěrů znaleckého posudku zpracovaného znaleckým ústavem VUT Brno (ve znění jeho pozdějšího doplňku), a nikoli ze závěrů obhajobou předloženého znaleckého posudku znalce Ing. Tomáše Rozlivky, a to nejen s ohledem na to, že závěry znaleckého posudku zpracovaného znaleckým ústavem VUT Brno korespondují v podstatných bodech se znaleckým posudkem společnosti DEKRA Automobil, který byl v řízení proveden jako listinný důkaz. Odvolací soud se zde také vyjádřil k důvodům, pro které byly pro nadbytečnost odmítnuty další důkazní návrhy obviněného, a to návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem znalců Ing. Winklera a Ing. Tyla a znaleckým posudkem znaleckého ústavu ÚSI Žilina. Pod bodem 16. se odvolací soud vypořádal s námitkami obviněného ohledně podjatosti zpracovatele znaleckého posudku znaleckého ústavu VUT Brno doc. Ing. Aleše Vémoly, Ph.D., respektive pod bodem 22. s některými dílčími vadami v postupu tohoto znaleckého ústavu, na něž bylo obviněným taktéž poukazováno. Odvolací soud se dále pod bodem 19 odůvodnění svého usnesení vypořádal i s výhradami obviněného vůči tomu, že zpracovatelům znaleckého posudku znaleckého ústavu VUT Brno byl (pro účely zpracování doplňku tohoto znaleckého posudku a pro účely jejich následného vyjádření se k věci) soudem prvního stupně poskytnut obhajobou předložený, avšak soudem prvního stupně k důkazu neprovedený, znalecký posudek znalců Ing. Winklera a Ing. Tyla a znalecký posudek znaleckého ústavu ÚSI Žilina, když důvodně poukázal na to, že stejným způsobem postupoval i sám obviněný v souvislosti s jím předkládanými a k důkazu navrhovanými znaleckými posudky. Pod bodem 21. odůvodnění svého usnesení odvolací soud také přesvědčivě vysvětlil, proč skutečnost, že jednotlivé soudu předložené znalecké posudky obsahovaly různé závěry, není sama o sobě důvodem pro doplnění dokazování.
47. Pokud dovolací námitky obviněného směřují v zásadě pouze a jen proti postupu obou nižších soudů při provádění i při následném hodnocení jednotlivých znaleckých posudků, respektive, ohledně hodnocení důvodnosti či nadbytečnosti některých obhajobou obviněného navrhovaných důkazů, pak sice lze připustit, že tyto posudky, zejména pak posudek znaleckého ústavu VUT Brnu, jsou pro skutkové a právní závěry obou nižších soudů klíčové, na straně druhé však oba nižší soudy k tomuto posudku přistoupily v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. I. ÚS 49/06. V této trestní věci nenastala situace konstatovaná uvedeným rozhodnutím spočívající v tom, že by soudy ponechaly bez povšimnutí věcnou správnost znaleckého posudku, toliko slepě důvěřovaly závěrům znalce a privilegovaly znalecký důkaz a přenášely tím odpovědnost za skutkovou správnost soudního rozhodování na znalce (což by znamenalo porušení zásady volného hodnocení důkazů). V této trestní věci nenastala ani situace, kdy by ze znaleckého zkoumání vyplývaly závažné skutkové rozpory a vznikaly pochybností o správnosti znaleckého posudku, v důsledku čehož by soud musel postupovat podle zásady in dubio pro reo a rozhodnout ve prospěch obviněného.
48. Naopak bylo možno konstatovat a zcela se ztotožnit se závěry obou nižších soudů, že posudek znaleckého ústavu VUT Brno ve spojení s dalšími důkazy odůvodňuje úplnost a správnost skutkových zjištění, která nalézací soud učinil. Tato skutková zjištění se pak mohla stát podkladem pro právní závěry, tedy pro závěr, že obviněný svým jednáním naplnil skutkovou podstatu pokusu trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. ve vztahu k §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák.
49. Jestliže obviněný své dovolání výslovně opřel též o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, a to ve spojení s výše uvedenými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., pak Nejvyšší soud uvádí, že pokud námitky obviněného nebylo možné z výše uvedených důvodů podřadit pod posledně uvedené dva dovolací důvody, pak na podkladě týchž námitek nelze dovodit ani naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
50. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
51. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.
52. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. 2. 2022
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář