ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.565.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 565/2022-376
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 7. 2022 o dovolání, které podala obviněná R. K. , nar. XY, XY, státní příslušnice Francouzské republiky, trvale bytem XY, XY, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, stíhaná jako uprchlá, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. 67 To 90/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 6 T 145/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněné R. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 6 T 145/2021, byla obviněná R. K. uznána vinnou zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, účinného do 31. 9. 2019, spáchaném ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 6. 10. 2016, od počátku v úmyslu zastírat původ věci, která byla získána trestným činem, založila na pobočce Moneta Money Bank a.s., IČ: 25672720 na Václavské náměstí, Praha 1, běžný účet číslo XY (IBAN: XY), vedený v měně CZK, jehož se stala jediným majitelem a disponentem, přičemž na tento účet byla dne 19. 10. 2016 připsána platba ve výši 170.000 USD (dle aktuálního kurzu ČNB 4.032.400 Kč), z účtu vedeného u banky Goldman Sachs & Co v USA na jméno P. K. & J. K., přičemž tato platba byla určená umělecké galerii D. B. O. v SRN jako platba za umělecké dílo, kdy neznámý pachatel pomocí podvržené e-mailové zprávy, v níž změnil původní číslo bankovního účtu náležející umělecké galerii D. B. O. v SRN za bankovní účet obžalované, podvodně vylákal zaslání této platby na bankovní účet obžalované, o čemž učinil P. K. trestní oznámení na New York Police Department 19 Precinct Detective Squad and conducter a věc byla šetřena pod číslem jednacím #2016-019-07038, kdy finanční prostředky z výše uvedené platby obžalovaná chtěla obratem z účtu přeposlat na další účet prostřednictvím internetového bankovnictví dne 19. 10. 2016, dne 20. 10. 2016 a následně dne 2. 11. 2016, což se ji však nepodařilo z důvodu zásahu Moneta Money Bank, a.s., IČ: 25672720, která bankovní převody znemožnila, čímž obžalovaná chtěla pro sebe nebo jiného získat prospěch ve výši 4.032.400 Kč, v důsledku čehož by došlo k přerušení finančního toku a znemožnění zjištění původu připsané finanční částky, přičemž obžalovaná byla s výše popsaným podvodným vylákáním platby ve výši 4.032.400 Kč přinejmenším obecně srozuměna a uvedené finanční prostředky si vědomě nechala na svůj účet převést z důvodu zastírání jejich původu, neboť dle bankovních výpisů předmětného bankovního účtu zřejmě tento nesloužil jinému účelu .
Za to byla obviněná odsouzena podle §216 odst. 3 tr. zákoníku, §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku k trestu vyhoštění z území České republiky v trvání 7 (sedmi) let.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození P. S. K., nar. XY, bytem XY, XY, XY, XY, Spojené státy americké, a J. G. K., nar. XY, bytem tamtéž, odkázáni se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 6 T 145/2021, podala uprchlá obviněná prostřednictvím svého obhájce odvolání směřující do výroků o vině a trestu.
O odvolání rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. 67 To 90/2022 , a to tak, že odvolání obviněné podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. 67 To 90/2022, podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání (č. l. 359-361), v rámci něhož uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
Obviněná uvedla, že podpis na listinách vztahujících se k založení předmětného bankovního účtu není její. Navrhla proto provést znalecké zkoumání stran pravosti uvedeného podpisu. Dále navrhla provést výslech pracovníků spol. Moneta Money Bank, a.s., kteří měli předmětný účet zakládat, a to zejména k otázce postupu, který banka při zakládání účtu provádí ve vztahu k identifikaci jednající osoby a k provádění kopie dokladu totožnosti. Je totiž důvodné se domnívat, že její identita mohla být zneužita předložením jejího cestovního dokladu, a to osobou, která se s ní v danou dobu pohybovala po Praze a rovněž měla ženské jméno afrického původu – Z. O., nar. XY. Obviněná je toho názoru, že závěr soudů ohledně údajné shody sporných podpisů na cestovním dokladu a listinách souvisejících se založením účtu je závislý na posouzení odborné otázky, k jejímuž zodpovězení je nutno přibrat znalce z příslušného oboru.
S ohledem na uplatněné námitky obviněná R. K. navrhla, aby Nejvyšší soud podle ustanovení §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněné se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 19. 5. 2022, sp. zn. 1 NZO 396/2022.
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněné, uvedl, že námitky obviněné spadají pod jí uplatněný dovolací důvod, jedná se však o námitky zjevně neopodstatněné. Předestřel podmínky uplatnění uvedeného dovolacího důvodu s tím, že tento není naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li o kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících kategorii tzv. extrémního nesouladu. V této věci přitom nelze shledat žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Nalézací soud řádně zjistil skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Zejména v bodě 15. odůvodnění rozsudku řádně odůvodnil i způsob hodnocení důkazů, se kterým obviněná vyjadřuje nesouhlas v dovolání, jakož i nadbytečnost provedení důkazů, jejichž neprovedení je jádrem dovolací argumentace obviněné. Státní zástupce nepovažuje za nutné se těmito námitkami obviněné podrobněji zabývat, neboť lze v úplnosti odkázat na dostatečné skutkové zjištění nalézacího soudu. Stran tzv. opomenutých důkazů pak uvedl, že nalézací soud se námitkami obviněné, že neprovedl jí navrhované důkazy, konkrétně nenechal zpracovat písmoznalecký posudek a nevyslechl pracovníky banky, dostatečně zabýval a rozhodnutí je neprovést řádně odůvodnil (zejména bod 15. odůvodnění rozsudku). Závěrem poukázal na to, že uvedené námitky již byly obviněnou uplatněny v předcházejících fázích řízení a soudy obou stupňů se s nimi dostatečně a správně vypořádaly.
Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněné odmítl, protože je zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. 67 To 90/2022, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest. Obviněná je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podala jako osoba uprchlá prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněnou R. K. vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
Uvedený dovolací důvod byl do ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. zařazen novelou trestního řádu č. 220/2021 Sb., která nabyla účinnosti dne 1. 1. 2022, vycházeje z dosavadní soudní praxe, která rozšířila dovolací důvod podle písm. g) ve znění do 31. 12. 2021 (a který byl novelou bez obsahových změn nově zařazen pod písm. h/) i na případy, kdy soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. K takovému porušení docházelo podle soudní praxe i prostřednictvím nesprávné aplikace práva procesního, konkrétně nesprávnou realizací důkazního řízení, přičemž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozlišuje tři základní situace – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz, skutková zjištění nemají návaznost na provedené dokazování (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Jedná se tedy o situace, kdy se nesprávná realizace důkazního řízení dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Je však třeba mít na paměti, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že obviněnému garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá jeho představám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Uvedeným základním právem je "pouze" zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy .
Námitku procesní nepoužitelnosti důkazů obviněná nevznáší. Obviněná však namítá, že nebyly provedeny jí navrhované důkazy, a to znalecký posudek z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, týkající se sporných podpisů na listinách vztahujících se k založení předmětného účtu u Moneta Money Bank, a.s., a výpovědi pracovníků této společnosti, kteří měli předmětný účet zakládat. Uvedená námitka předmětnému dovolacímu důvodu obsahově odpovídá, jedná se však o námitku neopodstatněnou.
V obecné rovině by bylo možno uvedenou námitku vyhodnotit jako námitku tzv. opomenutých důkazů, o takový případ se však v projednávané věci nejedná. Obecně lze uvést, že tzv. opomenuté důkazy jsou takové, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval. Uvedený postup by téměř vždy založil nejenom nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost, neboť podle Ústavního soudu je třeba zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi mimo jiné i možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také – pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny a v důsledku toho i s čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (k tomu nálezy Ústavního soudu uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ve věcech III. ÚS 51/96-svazek 8, nález č. 57, sp. zn. II. ÚS 402/05, číslo judikátu 2/2006 nebo sp. zn. IV. ÚS 802/02 číslo judikátu 58/2004). Ačkoliv soud není povinen provést všechny navržené důkazy (k tomu nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 150/93), z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat klíčový požadavek na náležité odůvodnění ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (k tomu např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1285/08). Stěžejní je rovněž to, že se jedná o „navrhované podstatné důkazy“, tedy takové, které se vztahují k rozhodným skutkovým zjištěním. Proces dokazování totiž není bezbřehý a neadekvátní zatěžování soudu prostřednictvím důkazních návrhů, které jsou již ze své podstaty pro řádné zjištění skutkového stavu zcela okrajové či dokonce zcela bez významu, není možno zastřešovat odkazem na procesní právo účastníka řízení navrhovat důkazy k prokázání tvrzených skutečností.
Je třeba uvést, že se nalézací soud návrhem obviněné na doplnění dokazování znaleckým zkoumáním řádně zabýval, jak se ostatně podává i z protokolu o hlavním líčení ze dne 9. 2. 2022, kdy nalézací soud vydal usnesení, jímž podle §216 odst. 1 tr. ř. návrh obhájce zamítl s tím, že navrhovaný důkaz shledal nadbytečným. V rámci odůvodnění rozsudku pak uvedl, že „ se podpisy na těchto listinách shodují s podobou podpisu v cestovním dokladu, který obžalovaná při zakládání účtu předložila, a soud proto nemá pochybnosti o tom, že se jedná o podpis jedné a téže osoby, přičemž tato skutečnost je rovněž dokládána tím, že cestovní pas nebyl nikdy nahlášen jako ztracený či odcizený “ (bod 11. rozsudku).
Stran navrhovaného výslechu pracovníků Moneta Money Bank, a.s., lze uvést, že v rámci návrhu na doplnění dokazování (č. l. 295) obviněná toliko uvedla, že považuje za nezbytné, aby peněžní ústav doložil kontaktní údaje osob, které měly s obviněnou zakládat bankovní účet, a to pro případ, aby mohly být tyto osoby případně později vyslechnuty v pozici svědka. V rámci hlavního líčení nebyl návrh na doplnění dokazování výslechem pracovníků peněžního ústavu vznesen, soud o tomto návrhu tedy ani nerozhodoval. Konstatoval však, že po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů, kdy současně pro nadbytečnost zamítl návrh na doplnění dokazování znaleckým posudkem, jak uvedeno výše, nemá pochybnosti o skutkovém ději, „ neboť tento byl bezpečně prokázán v podobě uvedené ve skutkové větě tohoto rozsudku “ (bod 12. rozsudku). Nebylo tedy třeba jakéhokoli jiného doplnění dokazování. S tímto závěrem se ztotožnil i odvolací soud (bod 8. napadeného usnesení), který neshledal žádné výhrady, na základě kterých by mohl a měl takový závěr zpochybnit (bod 9. napadeného usnesení). Návrhy obviněné na doplnění dokazování tedy nebyly soudy opomenuty, byly však shledány nadbytečnými.
Rovněž se nejedna ani o případ zjevného rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy, kterýžto obviněná explicitně nevznáší, nicméně rozporuje závěrečná skutková zjištění týkající se ztotožnění její osoby jako osoby, která založila předmětný účet u peněžního ústavu. Je třeba mít na paměti, že zjevný rozpor nelze shledávat pouze v tom, že obviněná není spokojena s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. Stran případné existence zjevného rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a obsahem provedených důkazů, možno uvést, že takovýto rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Je současně třeba mít na paměti, že sama skutečnost, že soudy hodnotí provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem. V posuzovaném případě však Nejvyšší soud žádný zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 1, která se stala podkladem napadeného usnesení Městského soudu v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, neshledal.
Nalézací soud otázce ztotožnění pachatele věnoval náležitou pozornost. V bodě 15. rozsudku rozvedl, na podkladě jakých úvah dospěl k závěru, že to byla právě obviněná R. K., která inkriminovaný bankovní účet založila, a to toliko za účelem páchání projednávané trestné činnosti. Uvedl, že „ skutečnost, že předmětnou trestnou činnost spáchala právě obžalovaná, prokazují spolu korespondující listinné důkazy, a to osobní doklady, resp. osobní údaje uvedené obžalovanou při sjednávání bankovního účtu u MONETA Money Bank, a.s. spolu s informacemi o totožnosti obžalované získané na základě mezinárodní policejní spolupráce. Obžalovaná se při zakládání účtu prokázala cestovním pasem, jak dokládá jeho kopie založená ve spise, kdy veškeré údaje tam uvedené (jméno, datum narození, číslo pasu, datum vydání a vydávající orgán) souhlasí s údaji, které o osobě obžalované, resp. o jejích osobních dokladech, poskytla Francie cestou komunikačního kanálu Europol. Podoba obžalované byla potvrzena rovněž na základě mezinárodní policejní spolupráce, kdy poskytnutá fotografie obžalované se shoduje s fotografií v předloženém cestovním dokladu. K tomu soud dodává, že podpis v předloženém cestovním dokladu svou podobou odpovídá podpisu na listinách, které obžalovaná podepsala při zakládání bankovního účtu .“ Poukázal na to, že uvedený cestovní doklad nebyl nikdy hlášen jako odcizený či ztracený, kdy rovněž zmínil i bezprostřední časovou souvislost projednávaných událostí. Obviněná totiž účet založila bezprostředně předtím, než na něm proběhla uvedená transakce, která byla současně jedinou transakcí, a následně se pokusila několikrát neúspěšně prostřednictvím internetového bankovnictví tam zaslané finanční prostředky přeposlat do zahraničí. Podle Nejvyššího soudu nelze přehlížet ani další skutečnost, kterou nalézací soud zmiňuje v bodě 14., tedy, že obviněná byla osobou, která jinak neměla žádné vazby na Českou republiku, žádné osobní, majetkové, rodinné ani pracovní vazby a na jejím území se trvale ani přechodně nezdržovala.
Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na náležitém rozboru výsledků dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu.
Obviněná uplatnila námitky, které se v drtivé většině shodují s námitkami vznesenými již v předcházejících fázích trestního řízení, zejména pak v rámci řádného opravného prostředku. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že „ opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu. “ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 - Soubor rozh. NS č. 408, sv. 17).
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněné R. K. odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 7. 2022
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu