ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.874.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 874/2022-3575
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 12. 2022 o dovolání, které podal obviněný J. Ž., nar. XY, trvale bytem XY, XY, adresa pro doručování XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 5. 2022, sp. zn. 4 To 49/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 7 T 97/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného J. Ž. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 11. 2021, sp. zn. 7 T 97/2021 , byl obviněný J. Ž. uznán vinným ad 1) přečinem neoprávněného podnikání podle §251 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), a ad 2) přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku. Přečinu ad 1) se obviněný dopustil jednáním popsaným ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu. Jednání ad 2) se obviněný dopustil tím, že
od přesně nezjištěné doby do 18. 12. 2019 v pronajatém bytě v rodinném domu XY, XY, okres České Budějovice, veden záměrem bez příslušného zákonného povolení držet zakázané střelivo, neoprávněně přechovával střelivo, které neodpovídalo dovolenému výrobnímu provedení, tedy zakázané střelivo podle §4 písm. b) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění účinném do 29. 1. 2021, a to nejméně:
- 20 ks vojenských kulových nábojů ráže 7,62 mm vz. 59 Sv, se svítící celoplášťovou střelou, výrobce Sellier & Bellot Vlašim, dnové označení nábojnice " bxn 61" u jednoho kusu, "bxn 65" u dvou kusů a "bxn 66" u 17 kusů (roky výroby),
- 20 ks vojenských kulových nábojů ráže 7,62 mm vz. 59 Sv, se svítící celopláštovou střelou, výrobce Sellier & Bellot Vlašim, dnové označení nábojnice "bxn 89" (rok výroby),
- 1 ks kulového náboje 7,62 x 51 se stopovkou – se svíticí celoplášťovou střelou, výrobce Sellier & Bellot Vlašim, dnové označení nábojnice "S&B 7,62 x 51" "13" (rok výroby),
- 10 ks kulových nábojů ráže 7,62 mm vz. 43 Sv se stopovkou – se svíticí celoplášťovou střelou, výrobce Sellier & Bellot Vlašim, dnové označení nábojnice "bxn 82" (rok výroby) a dalším značením válcové části nábojnice "7,62 x 39 STV GROUP",
- 5 ks vojenských kulových nábojů ráže 7,62 x 54 R Z, se zápalnou celoplášťovou střelou, ruské výroby Barnaul, dnové označení nábojnice "17 д",
- 3 ks vojenských kulových nábojů ráže 7,62 mm vz. 59 PZ, s průbojně zápalnou celoplášťovou střelou, výrobce Sellier & Bellot Vlašim, dnové označení nábojnice "bxn 65" (rok výroby),
- 1 ks vojenského kulového náboje ráže 7,62 mm vz. 43 PZ, s průbojně zápalnou střelou, výrobce Sellier & Bellot Vlašim, dnové označení nábojnice "bxn 60" (rok výroby),
které je považované podle §4 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů, za zbraň kategorie A, kdy podle §9 odst. 1 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů, zbraň kategorie A je zakázáno nabývat do vlastnictví, držet nebo nosit, pokud není dále stanoveno jinak, přičemž J. Ž., jako držitel zbrojního průkazu evidenční č. XY pro skupiny A – ke sběratelským účelům, B – ke sportovním účelům, E – k ochraně života, zdraví nebo majetku vydaného Policií ČR, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, odbor služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, s dobou platnosti do 19. 5. 2027, nedisponoval ani udělenou výjimkou pro držení zakázané zbraně kategorie A ve smyslu §9 odst. 2 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění ve znění účinném do 29. 1. 2021,
a dále takto neoprávněně přechovával nejméně 12 ks ručních osvětlovacích raket 40-R-Os spadající do skupiny munice, která je definována v bodu 1, písm. m) přílohy č. 2 (výbušné předměty výcvikového a speciálního určení obsahující zejména pyrotechnické slože nebo výbušniny) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění ve znění účinném do 29. 1. 2021, v návaznosti na obecnou definici munice, uvedenou v §70a odst. 1 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ačkoliv nebyl držitelem obecné muniční licence podle §70i odst. 2 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů, a zároveň nebyl držitelem muničního průkazu podle §70b odst. 1 zákona 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů .
2. Za uvedené přečiny nalézací soud podle §251 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 24 měsíců.
3. Nalézací soud dále podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věci, a to:
- 15 ks vojenských kulových nábojů ráže 7,62 mm vz. 59 Sv, se svítící celoplášťovou střelou,
- výrobce Sellier & Bellot Vlašim, dnové označení nábojnice " bxn 61" u jednoho kusu, "bxn 65" u dvou kusů a "bxn 66" u 17 kusů,
- 15 ks vojenských kulových nábojů ráže 7,62 mm vz. 59 Sv, se svítící celopláštovou střelou, výrobce Sellier & Bellot Vlašim, dnové označení nábojnice "bxn 89" (rok výroby),
- 1 ks černý notebook zn. Lenovo, type XY + napájecí adaptér,
- 1 ks mobilní telefon zn. Sony Xperia černé až tmavě šedé barvy (IMEI nezjištěno) s vloženou paměťovou kartou microSD zn. Sony velikosti 64 GB čísla XY, s vloženou SIM kartou společnosti Vodafone čísla XY,
- 1 ks stolní počítač zn. HP model Elite 7300 series MT, sériové číslo XY, v. č. XY.
4. Soud prvního stupně obviněnému dále podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikání jako osoba samostatně výdělečně činná pro předmět podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“ včetně výkonu funkce statutárního orgánu obchodních korporací a družstev pro předmět podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“ na dobu 24 měsíců.
5. Naproti tomu nalézací soud podle §226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), zprostil obviněného obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
6. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání , o kterém rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 17. 5. 2022, sp. zn. 4 To 49/2022, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl .
II.
Dovolání a vyjádření k němu
7. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (vše ve znění účinném od 1. 1. 2022). Usnesení odvolacího soudu obviněný napadá v rozsahu, který se vztahuje ke skutku pod bodem 2) rozsudku nalézacího soudu, kvalifikovanému jako přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku.
8. Ve vztahu k 60 ks nábojů obviněný tvrdí, že se vždy ujišťoval, zda nakupované střelivo spadá do kategorie CIP (pro civilní využití). Vždy byl ujištěn, že ano. Neměl důvod prodávajícím nevěřit a veškeré střelivo tak považoval za držené v souladu se zákonem. Ne vždy je přitom z jednotlivých nábojnic možné poznat, zda se jedná o civilní či vojenskou munici.
9. Obviněný odmítá argumentaci soudů, podle níž se mohl vyvarovat omylu, neboť měl jakožto držitel zbrojního průkazu povinnost seznámit se s příslušnou právní úpravou. Namítá, že jednal v negativním omylu skutkovém, nikoliv právním. Jeho omyl nespočíval v tom, že by se mýlil ohledně legálnosti držení předmětných nábojů (omyl právní). Obviněný se domníval, že předmětné náboje jsou ve variantě pro civilní užití (omyl skutkový). Podle obviněného je v tomto směru odůvodnění rozhodnutí nižších soudů nejednoznačné, když není zřejmé, optikou kterého z omylů jednání obviněného posuzují (patrně však optikou omylu právního, což považuje za nesprávné).
10. Obviněný poukazuje také na bod 42. usnesení odvolacího soudu, z něhož podle něj vyplývá, že povědomí obviněného o výrobním provedení munice odvolací soud dovodil jen v případě světlic 40-R-Os.
11. Obviněný poukazuje na to, že samy součásti Policie ČR specializující se na posouzení charakteru zbraní a munice se při posouzení charakteru zbraní a munice mýlily, resp. svá stanoviska měnily. Po obviněném nelze spravedlivě požadovat, aby měl jako držitel zbrojního průkazu rozsáhlejší znalosti a zkušenosti, než mají expertní policejní orgány.
12. Obviněný (bez dalších podrobností) uvádí, že skutková zjištění nalézacího i odvolacího soudu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
13. Obviněný poukazuje na skutečnost, že předmětné náboje (jakkoliv se jedná o zakázané provedení) se svou ranivostí ani účinností nijak výrazně neliší od ostatních legálně držených nábojů. Některé druhy povoleného a běžně dostupného střeliva jsou naproti tomu mnohonásobně účinnější než toto střelivo. Soudy se charakterem a nebezpečností střeliva blíže nezabývaly. Obviněný namítá, že skutková zjištění nižších soudů jsou ve zjevném rozporu s provedenými důkazy, když z provedených důkazů nevyplývá, že by bylo obžalovaným přechováváno ve větším množství střelivo. Soudy podle obviněného nedostatečně zvážily uplatnění zásady subsidiarity trestní represe podle §12 tr. zákoníku.
14. I k držení 12 kusů světlic 40-R-Os obviněný namítá, že nevěděl, že kromě civilní verze světlic drží i světlice, k jejichž držení není oprávněn. Obě varianty jsou přitom při vybalení vizuálně identické. V komunikaci se svědkem K. používal termín „ROS“ či „ROS40“, tímto termínem se mezi sběrateli označují zcivilněné světlice. Poukazuje na to, že i policejní orgány v přípravném řízení označení civilních a necivilních světlic směšovaly. Poukazuje na to, že do znalecké odbornosti znalce nespadá interpretace obsahu komunikace mezi obviněným a dalšími osobami. Ze sdělení obviněného „udělali ho na ROS“ není možné dovozovat jeho vědomost o tom, že drží zakázanou munici a srozumění s možnými následky. I zde tak obviněný namítá, že skutková zjištění nižších soudů jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
15. Rovněž ke vztahu ke světlicím obviněný namítá, že se soudy nedostatečně zabývaly jejich nebezpečností. Světlice nejsou určeny k ničení, nýbrž pouze osvětlování plochy. Řada volně dostupné zábavní pyrotechniky je nebezpečnější než tyto světlice. Volně dostupné jsou i komponenty, z nichž lze světlici 40-R-Os sestavit. Obviněný postrádá přesvědčivé zdůvodnění otázky, zda 12 ks světlic představuje větší množství ve smyslu §279 odst. 1 tr. zákoníku, a zvážení uplatnění zásady subsidiarity trestní represe.
16. Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud částečně zrušil rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, který se týká skutku kvalifikovaného jako přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, aby zrušil celý výrok o trestu a aby věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
17. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. Podáním ze dne 6. 9. 2022 státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že oprávnění nevyužívá a k podanému dovolání se nevyjadřuje.
III.
Přípustnost dovolání
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
19. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
20. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
21. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (vše ve znění účinném od 1. 1. 2022).
22. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
23. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
24. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. ř.
25. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
26. Skutkový stav je při dovolacím přezkumu hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí zásadně vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
27. Do skutkových zjištění, k nimž na základě provedeného dokazování došel nalézací a případně odvolací soud, může Nejvyšší soud výjimečně zasáhnout právě a pouze v případech, které jsou vyjmenovány v dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022.
28. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
29. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
30. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že argumentace obviněného směřuje proti výroku z usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný přitom brojí pouze proti závěru o vině přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž ve vztahu k tomuto přečinu namítá absenci úmyslného zavinění, a to v důsledku negativního skutkového omylu. Za nedostatečně odůvodněný pak považuje závěr soudů, že předmětné střelivo držel ve větším množství. Vedle toho poukazuje i na absenci společenské škodlivosti jeho jednání a na potřebu aplikace zásady subsidiarity trestní represe.
31. Takto vymezená argumentace obviněného v zásadě odpovídá jím uplatněným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
32. Pokud jde o stěžejní otázku zavinění , které soudy u obviněného Ž. dovodily ve formě nepřímého úmyslu, je nejprve nutno v obecné rovině uvést, že závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě, je sice závěrem právním, musí se však zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování, stejně jako závěr o objektivních znacích trestného činu. Skutečnosti duševního (psychického) života významné pro právní závěr o tom, zda tu je zavinění a v jaké formě, jsou předmětem dokazování právě tak jako všechny ostatní okolnosti naplňující znaky trestného činu. Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dokazovat jen nepřímo, a to z okolností objektivní povahy, ze kterých se dá podle zásad správného myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (srov. ŠÁMAL, P. §15. Úmysl. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 219–220).
33. Stěžejní část dovolací argumentace obviněného je založena na tom, že jednal v negativním skutkovém omylu, neboť si nebyl vědom toho, že jím držené náboje, resp. světlice, jsou nedovoleného vojenského provedení. Namítá přitom, že odvolací soud se při svém přezkumu a v odůvodnění napadeného usnesení zabýval toliko možným omylem právním , na který se však obviněný neodvolával, když ve skutečnosti poukazoval na omyl skutkový (negativní).
34. Nejvyšší soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení z hlediska vad vytýkaných obviněným v podaném dovolání konstatuje, že odvolací soud se skutečně dopustil směšování omylu skutkového a omylu právního. K otázce obviněným namítaného skutkového omylu totiž dovodil, že o tento se jednat nemůže, neboť obviněný se jako držitel zbrojního průkazu měl a mohl omylu vyvarovat.
35. Otázka, zda se pachatel trestného činu mohl omylu vyvarovat, se však týká problematiky právního omylu ve smyslu §19 odst. tr. zákoníku, podle kterého platí, že kdo při spáchání trestného činu neví, že jeho čin je protiprávní, nejedná zaviněně, nemohl-li se omylu vyvarovat . Podle druhého odstavce citovaného ustanovení pak platí, že omylu bylo možno se vyvarovat, pokud povinnost seznámit se s příslušnou právní úpravou vyplývala pro pachatele ze zákona nebo jiného právního předpisu, úředního rozhodnutí nebo smlouvy, z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce, anebo mohl-li pachatel protiprávnost činu rozpoznat bez zřejmých obtíží .
36. Je přitom skutečností, že obviněný v podaném odvolání (stejně jako v nyní projednávaném dovolání) netvrdil, že nevěděl o tom, že provedení nábojů, resp. světlic, které drží, je zakázané, nýbrž jeho argumentace spočívá v tom, že vůbec nevěděl, že se jedná o zakázaná provedení, když měl za to, že veškeré náboje a světlice, které drží, jsou takového provedení, k jehož držení je oprávněn. Má tím na mysli to, že se domníval, že předmětné náboje a světlice jsou civilního, a nikoliv vojenského provedení.
37. Obviněnému lze tedy přisvědčit, že odvolací soud zaměřil svoji pozornost jiným směrem, než kterým svoji odvolací argumentaci zaměřil obviněný. V důsledku toho se nevypořádal se zásadní námitkou obviněného týkající se skutkového omylu negativního, jehož existence by obviněného mohla vyvinit.
38. Ve skutkovém omylu podle §18 odst. 1 tr. zákoníku přitom jedná ten, kdo při spáchání činu nezná ani nepředpokládá jako možnou skutkovou okolnost, která je znakem trestného činu ; taková osoba pak nejedná úmyslně .
39. Nejvyšší soud však po prostudování předloženého spisového materiálu dospěl k závěru, že i přes zjišťované smísení problematiky skutkového a právního omylu ze strany odvolacího soudu lze v nyní projednávané věci závěry soudů o úmyslném zavinění obviněného akceptovat. Příslušné skutkové závěry soudů totiž nejsou v namítaném zjevném (extrémním) rozporu s provedeným dokazováním a jejich následné právní hodnocení stran subjektivní stránky přečinu nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku je správné.
40. Dovolací soud se nejprve zabýval otázkou vědomosti obviněného o skutečné povaze světlic zajištěných u obviněného v rámci domovní prohlídky. Vzhledem k tomu, že okolnosti týkající se zavinění a jeho konkrétní formy lze zpravidla dokazovat jen nepřímo, a to z okolností objektivní povahy, vycházel přitom, stejně jako soudy nižších stupňů, zejména z konverzací zajištěných v mobilním telefonu obviněného. Z nich se nejenže podává poměrně plastický obraz o rozsahu a charakteru činnosti obviněného spočívající v obchodování se zbraněmi a střelivem, ale lze z nich dovodit i to, že obviněný si byl dobře vědom i pravé povahy předmětných ručních osvětlovacích raket 40-R-Os spadajících do skupiny munice.
41. Takto se z konverzace svědkem N. podává, že tento obviněného oslovil se zájmem mj. o starou vojenskou osvětlovací světlici. Na to obviněný reagoval tím, že mu může poslat světlice „ROS 40“, které jsou osvětlovací. V další části komunikace pak svědkovi uvedl, že „ROS 40 je reaktivní osvětlovací střela“. Soudy pak ve svých rozhodnutích zmiňují i konverzaci se svědkem K., ve které obviněný uvedl, že si je vědom toho, že jistého muže z XY „udělali“ za ROS (z celkového kontextu je zřejmé, že má obviněný na mysli ROS 40, jakož i to, že daná osoba byla za držení světlic odsouzena).
42. Již z právě uvedeného lze dospět k jednoznačnému závěru o tom, že obviněný Ž. si byl dobře vědom toho, že světlice ROS, o kterých s uvedenými svědky komunikoval, jsou vojenského provedení a že v žádném případě nejde o civilní provedení světlice, na které se obviněný odvolává. Pokud obviněný v hlavním líčení vypověděl, že se jedná o stejnou světlici, jakou držel „pro nějaký ohňostroj na Silvestra“ pro děti, a že zabavené světlice jsou s touto civilní světlicí vizuálně shodné, je nutné tuto obhajobu zcela odmítnout. Již z vizuálního porovnání civilních světlic, které skutečně mohou sloužit jako zábavní pyrotechnika, a z předmětných vojenských světlic zabavených u obviněného, je totiž zřejmé zcela odlišné vizuální provedení obou těchto typů světlic (nehledě na to, že světlice nalezené u obviněného byly uskladněny v kovovém zelenohnědém obalu vojenského vzezření s nápisem 40-R-Os). Rovněž i z konverzace zejména se svědkem N., jinak zjevně zapáleným sběratelem vojenských zbraní, je zřejmé, že obviněný nemohl být v dobré víře, že drží jím tvrzenou civilní zábavní pyrotechniku a že se z jeho strany nemůže jednat o omyl ohledně pravé povahy jím držených světlic, které si naopak byl obviněný velmi dobře vědom. Úvahy obviněného o skutkovém omylu negativním je tak nutno označit za nepřijatelné.
43. Pokud tedy bylo zjištěno, že obviněný si byl vědom skutečné povahy jím držených světlic, jsou správné úvahy odvolacího soudu o tom, že u obviněného nepřichází v úvahu ani negativní právní omyl, neboť obviněný se mohl a měl coby držitel zbrojního průkazu tohoto právního omylu vyvarovat. Jestliže pak soudy dospěly k závěru o zavinění ve formě nepřímého úmyslu , je takový závěr možno označit za značně benevolentní, neboť právě uvedené okolnosti by svědčily spíše pro závěr o úmyslu přímém, avšak vzhledem k tomu, že dovolání podal pouze obviněný a nemůže tak dojít ke zhoršení jeho postavení, je nutno tyto závěry nižších soudů akceptovat.
44. Právě nastíněné úvahy týkající se vědomosti obviněného o skutečné povaze jím držených světlic je částečně možné vztáhnout i na závadné náboje , které byly u obviněného nalezeny. Vzhledem k tomu, že obviněný byl držitelem zbrojního průkazu, s předmětnými náboji dlouhodobě a ve velkém rozsahu obchodoval, tyto byly převážně v originálních obalech, a i s přihlédnutím ke značně snížené věrohodnosti obviněného vyplývající z jeho prokazatelně účelové obhajoby stran výše pojednaných vojenských světlic, nelze soudům nižších stupňů vytýkat, že dospěly k závěru, že obviněný si byl vědom toho, jaké náboje drží. Není přitom možné přijmout obhajobu, v rámci které se obviněný snaží sám sebe stran nábojů prezentovat jako laika a bagatelizovat svoji expertízu v oblasti střeliva. Opak totiž vyplývá z celkového kontextu všech provedených důkazů, které je podle §2 odst. 6 tr. ř. třeba hodnotit jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemném souhrnu.
45. V případě závadných nábojů navíc soudy nižších stupňů konstatovaly u obviněného toliko nepřímý úmysl. Pokud si tedy obviněný musel být vědom toho (mít alespoň povědomí), že zde je určitá možnost, že by jím držené náboje mohly být nedovoleného vojenského provedení (tím spíš to platí u nábojů, ke kterým i sám obviněný uvedl, že nejde na první pohled poznat, zda se jedná o civilní či vojenskou munici, popř. že příslušné označení bylo setřené), či si tuto skutečnost alespoň dokázal představit jako možnou, a současně v tomto směru nepřijal žádné opatření, aby se ujistil, že tomu tak není (byl tedy ochoten toto riziko podstoupit), je závěr o nepřímém úmyslu nutno vyhodnotit jako správný. V takovém případě totiž lze hovořit přinejmenším o smíření obviněného s tím, že trestněprávní následek může nastat a o jeho lhostejnosti ve vztahu k tomuto možnému následku (srov. PROVAZNÍK, J. §15. Úmysl. In: ŠČERBA, F. a kol. Trestní zákoník. Komentář . 1. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 92 a násl.).
46. Jelikož i v případě předmětných nábojů byla možnost negativního skutkového omylu u obviněného vyloučena, nemohlo být uvažováno ani o jeho právním omylu, a to ze stejných důvodů jako v případě světlic 40-R-Os.
47. Pokud jde o otázku, zda množství u obviněného nalezeného střeliva již lze považovat za větší množství ve smyslu §279 odst. 1 tr. zákoníku, je, vzhledem k tomu, že trestní zákoník nevymezuje konkrétní hranici, jaké množství střeliva lze považovat za „větší“ ve smyslu citovaného ustanovení tr. zákoníku, nutno vycházet ze závěrů ustálené judikatury. Podle ní je při určení konkrétní hranice, jaké množství střeliva lze považovat za „větší“ ve smyslu §279 odst. 1 tr. zákoníku, třeba vycházet z druhu, účinnosti a počtu držených nábojů. O střelivo ve větším množství ve smyslu tohoto zákonného znaku půjde jen tehdy, pokud na základě těchto charakteristik lze učinit závěr, že zejména s ohledem na velikost nábojů, jejich energii, množství a účinnost výbušné náplně je způsobilé vyvolat srovnatelný stupeň nebezpečí jako jedna střelná zbraň (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1620/2015-I., publikované pod č. 24/2017 Sb. rozh. tr.). Za větší množství běžných nábojů je pak možno považovat až několik desítek kusů [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2003, sp. zn. 3 Tdo 213/2003 (v této věci tehdy obviněný bez povolení přechovával celkem 58 ks nábojů ráže 22 Long Rifle SB a 49 ks nábojů ráže 22 Short a jeden náboj do samopalu ráže 7x62 mm patřící mezi zakázané střelivo), ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. 7 Tdo 1459/2015 (v této věci tehdy obviněná přechovávala celkem 150 plně funkčních nábojů Sellier&Bellot Vlašim, ráže 9 mm Luger, které jsou určené k použití do zbraní kategorie B, případně kategorie A)], popř. množství přesahující obsah jednoho většího zásobníku běžné pistole [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2020, sp. zn. 11 Tdo 502/2020 (v této věci tehdy obviněný přechovával 21 ostrých nábojů ráže 40 Smith & Wesson a 3 ostré náboje ráže 9 mm Browning Court)].
48. Promítneme-li výše uvedená judikatorní východiska do poměrů nyní projednávané trestní věci, je nutné dospět k závěru, že pokud obviněný J. Ž. neoprávněně držel 60 kusů nábojů nedovoleného provedení a 12 kusů munice, přičemž oboje spadá do nejpřísnější kategorie, jedná se již o větší množství střeliva ve smyslu §279 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedené náboje jsou totiž nepochybně rovněž způsobilé vyvolat srovnatelný stupeň nebezpečí jako jedna střelná zbraň. Z toho důvodu lze závěry soudů považovat i v této otázce za zcela správné, námitky obviněného pak ze stejného důvodu za neopodstatněné.
49. Další okruh dovolacích námitek obviněného se týká společenské škodlivosti jeho jednání, kdy obviněný se domáhá uplatnění zásady subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku. Obviněný poukazuje zejména na to, že soudy se nezabývaly reálnou nebezpečností předmětných nábojů a světlic, přičemž tuto ve svém dovolání bagatelizuje a přirovnává k civilním nábojům a světlicím. Námitky tohoto druhu je možné podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť se týkají právního posouzení skutku. Nejvyšší soud je však vyhodnotil jako neopodstatněné.
50. Při posuzování společenské škodlivosti je nutné vycházet mj. z předmětu trestněprávní ochrany (objekt trestného činu), kterým v případě trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §279 tr. zákoníku je zájem společnosti na tom, aby nebyly nekontrolovaně vyráběny, drženy a nošeny předměty (střelné zbraně, střelivo a výbušniny), které mají nebezpečnou povahu, neboť z nich může vzejít nebezpečí pro život, zdraví či majetek jiného (srov. VICHEREK, R. §279. Nedovolené ozbrojování. In: ŠČERBA, F. a kol. Trestní zákoník. Komentář . 1. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 1).
51. Výše uvedený společenský zájem na regulaci držení nebezpečného střeliva byl v nyní projednávané věci nepochybně ohrožen, a to zejména v důsledku toho, že obviněný u sebe shromažďoval větší množství zakázaného vojenského střeliva a munice. Nebezpečnost předmětných nábojů a světlic, kterou obviněný rozporuje a zlehčuje, pak vyplývá zejména z toho, že náboje byly zařazeny do kategorie A, tedy mezi zakázané střelivo vyžadující výjimku, a v případě světlic se jednalo o munici, pro kterou se použijí ustanovení o nakládání se zakázaným střelivem. Náboje dále byly při expertíze vyhodnoceny jako střelivo se střelou průbojnou, popř. zápalnou, a neodpovídající dovolenému výrobnímu provedení. Nelze přitom souhlasit s obviněným, že soud v trestním řízení by měl sám zkoumat ničivost, ranivost a celkovou nebezpečnost střeliva, neboť v tomto ohledu je možné vycházet z toho, že zákonodárce střelivo tohoto druhu zařadit do zakázané kategorie (v nyní posuzovaném případě se navíc jedná o nepřísnější kategorii). Nyní projednávaná věc se tak s ohledem na konkrétní zjištěné skutečnosti ničím podstatným nevymyká běžně se vyskytujícím trestným činům dané právní kvalifikace (srov. závěry vyslovené ve stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, publikovaného pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).
52. Nejvyšší soud tedy obviněnému nemohl přisvědčit, ani pokud jde o námitku nedostatečné společenské škodlivosti jeho jednání.
53. Vzhledem k tomu, že relevantně uplatnění námitky obviněného J. Ž. Nejvyšší soud vyhodnotil jako neopodstatněné, nemohlo dojít k naplnění dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., a důsledku toho ani druhé alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
54. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
55. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 12. 2022
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu