ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.3554.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 3554/2021-92
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Tomáše Pirka v právní věci žalobce J. Š., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ilonou Šimlovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Týnská 1053/21, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 695 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 45 C 183/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2021, č. j. 20 Co 205/2021-72, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2021, č. j. 20 Co 205/2021-72, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobce (dále též „dovolatel“) se domáhal zaplacení částky 695 000 Kč s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 16 C 23/2000. Předmětné řízení bylo zahájeno dne 30. 9. 1994 a skončilo dne 21. 11. 2018, trvalo tak 24 let a 1 měsíc.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 2. 2021, č. j. 45 C 183/2019-39, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 44 438 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 650 562 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok II), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč (výrok III).
3. Ze spisu Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 16 C 23/2000 vzal soud prvního stupně za prokázané, že dne 30. 9. 1994 byla ve věci podána žaloba, kterou se žalobce J. Š.k domáhal proti žalovanému Zemědělskému družstvu Starojicko určení neplatnosti části transformačního projektu a rozhodnutí o provedení nového výpočtu majetkového podílu s vyplacením částky ve výši „stanovené soudem“. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 3. 5. 1995 byla žaloba zamítnuta. Proti rozsudku podal žalobce dne 18. 7. 1995 odvolání a dne 21. 8. 1995 byl spis předložen Krajskému soudu v Ostravě, který nařídil jednání na 26. 6. 1996, při němž rozsudek okresního soudu potvrdil. Proti rozsudku podal žalobce dne 4. 11. 1996 dovolání. Dne 19. 5. 1997 byla věc předložena Nejvyššímu soudu, který rozsudkem ze dne 1. 10. 1998 oba rozsudky zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Novém Jičíně k dalšímu řízení. Okresní soud poté, podle pokynu Nejvyššího soudu, vyzval žalobce k doplnění návrhu. Žalobce spolu s doplněním navrhl, aby do řízení vstoupili na straně žalobce V. Š. a T. M.. Okresní soud rozhodl dne 20. 1. 1999 o nepřipuštění vstupu do řízení a řízení zastavil. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě dne 30. 9. 1999 potvrdil usnesení okresního soudu ve výroku I, ve zbývajících výrocích usnesení okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Okresní soud poté zjistil, že dne 5. 4. 2000 byl na Zemědělské družstvo Starojicko v Novém Jičíně prohlášen konkurs, přičemž s ohledem na §14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, konstatoval, že řízení je za daného stavu ze zákona přerušeno a nemůže v něm být pokračováno. Okresní soud v Novém Jičíně se průběžně dotazoval na stav konkursního řízení, přičemž dne 11. 9. 2002 obdržel od zástupce konkursního správce sdělení, že žalobce přihlásil do konkursu řadu svých pohledávek včetně transformačního nároku ve výši 227 905 Kč a úrok z prodlení ve výši 228 279,64 Kč. Obě pohledávky byly popřeny s odůvodněním, že tyto nároky již byly vypořádány. Dotazem ze dne 18. 11. 2016 soud zjistil, že usnesení o ukončení řízení o konkursu sp. zn. 8 K 56/99 nabylo právní moci dne 30. 8. 2016 a toto usnesení vyžádal. Dne 13. 12. 2016 zaslal soud účastníkům usnesení, jímž připustil změnu žaloby tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 32 159 Kč. Poté byl spis s odvoláním Terezie Michalíkové předložen odvolacímu soudu, který je odmítl. Dne 15. 3. 2017 nařídil soud ve věci jednání na 4. 5. 2017. Dne 2. 5. 2017 obdržel soud sdělení M. Š., že jeho otec J. Š. (žalobce) je již šest let po mozkové mrtvici, jedná se o ležícího pacienta s plnou péčí 24/7, je v domácí péči a jeho stav mu neumožňuje se jednání zúčastnit. Soud za účelem zjištění aktuálního zdravotního stavu žalobce jednání odročil na neurčito. Dne 4. 5. 2017 syn žalobce sdělil soudu, že žalobce není schopen se ze zdravotních důvodů účastnit jednání a udělil synovi plnou moc k zastupování v dané věci. Soud dne 29. 5. 2017 ustanovil žalobci opatrovníka. Dne 26. 6. 2017 se soud dotázal Krajského soudu v Ostravě, zda byly uspokojeny nároky žalobce ve věci nesprávného výpočtu majetkového podílu dle transformačního projektu zemědělského družstva v části vymezení čistého jmění družstva, a pokud ano, v jaké výši. Dne 19. 9. 2017 sdělil konkursní soud Okresnímu soudu v Novém Jičíně, že žalobce byl v řízení uspokojován v souladu s jím přihlášenou pohledávkou, následně přezkoumanou při jednání soudu v souladu s vydaným rozvrhovým usnesením. V rámci rozvrhového usnesení byl žalobce uspokojen ve výši 57 031,27 Kč. Okresní soud v Novém Jičíně dne 19. 1. 2018 přerušil řízení o určení neplatnosti části transformačního projektu a vydání rozhodnutí o provedení nového výpočtu majetkového podílu do pravomocného ukončení řízení o výmaz žalovaného z obchodního rejstříku. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 10. 2018 byla společnost vymazána z rejstříku. Usnesení nabylo právní moci dne 17. 10. 2018. Usnesením ze dne 31. 10 2018 soud řízení o zaplacení chybějícího podílu čistého jmění v částce 32 159 Kč zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 11. 2018.
4. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne 31. 5. 1999 byl Krajskému obchodnímu soudu v Ostravě doručen návrh dlužníka Zemědělského družstva Starojicko na prohlášení konkursu. Dne 19. 7. 1999 navrhl žalobce jakožto oprávněná osoba ve vztahu k dlužníku přerušení řízení vzhledem k pochybnostem, zda v podání specifikované nemovitosti náleží do podstaty dlužníka. Usnesením ze dne 5. 4. 2000, sp. zn. 8 K 56/99, které nabylo právní moci dne 10. 4. 2000, byl na majetek Zemědělského družstva Starojicko prohlášen konkurs. Usnesením ze dne 22. 8. 2000 bylo žalobci uloženo, aby podal u Krajského soudu v Ostravě žalobu proti podstatě, kterou by se domáhal vyloučení sporovaných nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty úpadce. Dne 8. 6. 2001 se konala schůze věřitelů a bylo nařízeno přezkumné jednání k přezkoumání přihlášených pohledávek. Při této schůzi byl soudem potvrzen zvolený věřitelský výbor a náhradník. Jednalo se o pohledávky celkem 57 věřitelů včetně pohledávky žalobce ve výši 2 025 808,74 Kč. Usnesením ze dne 24. 4. 2002, které nabylo právní moci dne 15. 5. 2002, byl dosavadní správce konkursní podstaty zproštěn funkce a byl ustanoven správce nový, neboť dosavadní správce nevyvíjel v konkursním řízení dostatečnou činnost. V následujícím období byly soudu doručovány dílčí zprávy o průběhu dosavadní činnosti správce konkursní podstaty. Usnesením ze dne 16. 8. 2002 byl z funkce odvolán zástupce věřitelů a členem věřitelského výboru byl jmenován jiný věřitel. Přípisem ze dne 10. 9. 2002 se krajský soud dotázal Okresního soudu v Novém Jičíně, který notář vyřizuje pozůstalost po jednom z věřitelů, který zemřel. Z dílčí zprávy č. 3 doručené soudu dne 4. 2. 2003 soud zjistil, že správce konkursní podstaty zatím neúspěšně vymáhá pohledávky a kromě toho s ním vede spory žalobce (incidenční, excindační a o určení vlastnického práva). Dne 14. 5. 2003 byla soudu doručena dílčí zpráva č. 4, z níž bylo zjištěno, že žalobcem byla ke krajskému soudu podána incidenční žaloba projednávaná pod sp. zn. 34 Cm 7/2003. Co se týče řízení o určení vlastnického práva žalobce, toto bylo nepravomocně skončeno, přičemž nemovitosti byly přikázány do vlastnictví úpadce. Z dílčí zprávy č. 5 doručené soudu dne 14. 8. 2003 vyplývalo, že spor o určení, že úpadce je vlastníkem 126 nemovitostí, který vede žalobce, dosud pravomocně neskončil. Dne 20. 7. 2004 byla soudu doručena dílčí zpráva č. 8 s tím, že krajský soud začíná řešit incidenční spory J. Š. a V. Š.. Dne 15. 4. 2005 byla krajskému soudu doručena dílčí zpráva č. 11, z níž bylo zjištěno, že došlo ke skončení řízení o žalobě žalobce o určení neplatnosti smluv o převodu nemovitostí, když odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobu zamítl pro nedostatek aktivní legitimace Š. s tím, že tento bude proti rozhodnutí odvolacího soudu podávat dovolání. Usneseními ze dne 18. 5. 2005 uložil krajský soud společnosti ENERGISTAV s. r. o., občanskému sdružení Myslivecké sdružení Starojická Lhota, obci Starý Jičín, J. H., M. S. a M. S., R. R. a R. R., V. K. a M. K., Z. P. a J. P., Ch. K. a D. Š., obchodní společnosti Starojicko a. s., V. S. a D. S., R. O. a K. O., Z. F. a P. F., P. W. a B. W., M. B., M. S., D. V., A. H., obchodní společnosti STAREST s. r. o., B. Š., aby podali žaloby, kterými by se domáhali vyloučení v rozhodnutí uvedených nemovitých věcí ze soupisu konkursní podstaty úpadce. Emailem ze dne 19. 5. 2005 sdělil správce konkursní podstaty krajskému soudu, že zemřel další z věřitelů, přičemž dědické řízení nebylo dosud skončeno. Dne 4. 7. 2006 byla krajskému soudu doručena dílčí zpráva č. 13 s tím, že excindační řízení jsou přerušena do doby, než Nejvyšší soud rozhodne o dovolání žalobce. Správce konkursní podstaty dále uvedl, že podal na žalobce žalobu o náhradu škody za zmařenou dražbu. Dne 19. 6. 2007 byla krajskému soudu doručena dílčí zpráva č. 17 s tím, že Nejvyšší soud odkázal žalobce na správce konkursní podstaty, který má sporné nemovitosti zapsat do soupisu konkursní podstaty a argumentaci žalobce má projednat soud v excindačním řízení. Z dílčí zprávy č. 23 doručené soudu dne 23. 3. 2009 soud zjistil, že proběhlo jednání v jednom z excindačních řízení (sp. zn. 25 Cm 25/2005), kdy soud vyhověl žalobě na vyloučení z konkursní podstaty, v incidenčním řízení . J. Š. sp. zn. 22 Cm 2/2008 byla žaloba pravomocně zamítnuta. Dne 17. 6. 2011 byla krajskému soudu doručena dílčí zpráva č. 30, z níž bylo zjištěno, že byl doručen rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ve věci vyloučení majetku z konkursní podstaty, nemovitosti jsou oceňovány znalcem. Dne 11. 9. 2012 obdržel krajský soud dílčí zprávu č. 33 s tím, že nemovitosti jsou nabízeny k prodeji. Dne 30. 7. 2014 bylo krajskému soudu doručeno oznámení správce konkursní podstaty, že předmětem řízení vedeného pod sp. zn. 35 Cm 36/2001 o existenci pohledávek J. Š. je částka 546 774 Kč, kdy žalobce požaduje částku 353 389 Kč se zařazením do první třídy, zbytek do druhé, ačkoliv přihlášena byla tato pohledávka ve třetí třídě, a dále částka 201 508 Kč s příslušenstvím, kdy žalobce požaduje zařazení do první třídy, přestože přihlášena byla tato pohledávka ve třetí třídě. Incidenční řízení bude ukončeno smírem s tím, že s ohledem na omezení původní žaloby žalobcem by tak měly být vyřešeny všechny sporné pohledávky tohoto věřitele. Dne 17. 9. 2014 byl krajskému soudu doručen návrh na rozvrh s tím, že žalobci měla být vyplacena částka 41 590,40 Kč, téhož dne pak byla soudu doručena oprava návrhu na rozvrh s tím, že žalobci se má dostat částka 57 031,27 Kč. Na základě tohoto návrhu bylo krajským soudem dne 12. 11. 2014 vydáno rozvrhové usnesení. Dne 4. 9. 2015 oznámil správce konkursní podstaty krajskému soudu, že splnil rozvrhové usnesení a navrhl zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení. Výrokem I usnesení ze dne 19. 10. 2015, č. j. 8 K 56/99-526, který nabyl právní moci dne 30. 8. 2016, bylo konkursní řízení zrušeno po splnění rozvrhového usnesení. Proti tomuto rozhodnutí podal jeden z věřitelů odvolání. Konkurs byl následně ukončen ke dni 30. 8. 2016.
5. Podáním ze dne 6. 5. 2019 uplatnil žalobce nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši 480 000 Kč u žalované, která stanoviskem ze dne 23. 10. 2019, č. j. MSP-1203/2019-ODSK-ODSK/7, konstatovala porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, přičemž tuto formu zadostiučinění považovala za dostačující.
6. Soud prvního stupně posoudil nárok žalobce podle §1 odst. 1, §2, §3 odst. 1, §5, §7, §8, §13, §14 odst. 1, 3, §15 odst. 2, §26 a §31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též „OdpŠk“), a dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu.
7. Posuzované řízení trvalo od 30. 9. 1994 do 21. 11. 2018, přibližně 24 let a 1 měsíc, s přerušením z důvodu konkursního řízení po dobu od 31. 5. 1999 do 30. 8. 2016, tj. 17 let a 2 měsíce. Bez započítání doby přerušení trvalo posuzované řízení 7 let a 1 měsíc a ač soud postupoval v zásadě koncentrovaně a bez průtahů, shledal soud prvního stupně dvě období nečinnosti, a to v době od 18. 8. 1995 (od podání vyjádření k odvolání žalovaného) do 2. 6. 1996 (kdy bylo nařízeno další jednání na 26. 6. 1996) a od 19. 5. 1997 (od předložení věci Nejvyššímu soudu) do 1. 10. 1998, kdy byly zrušeny rozsudky Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Novém Jičíně a věc vrácena Okresnímu soudu v Novém Jičíně k dalšímu řízení. Přestože dle soudu nešlo o extrémní průtah v řízení, bylo v důsledku nečinnosti obou soudů řízení prodlouženo o 2 roky a 2 měsíce, což je téměř o jednu třetinu. Věc byla řešena na třech stupních soudní soustavy, kdy soud prvního stupně rozhodoval věcně 1x, odvolací soud 4x v procesních věcech, 1x meritorně, Nejvyšší soud 1x meritorně. V řízení bylo podáno rovněž odvolání osoby, jejíž vstup do řízení nebyl připuštěn, přičemž toto odvolání bylo podáno krátce před prohlášením shora uvedeného konkursu a mohlo o něm být rozhodnuto až po jeho skončení. V konkursním řízení byl žalobce uspokojen v rozsahu 57 031,27 Kč, přičemž z této částky zbývalo k vyplacení 32 159 Kč. Žalobce se na délce řízení významně nepodílel, přičemž mu nemůže být přičítáno k tíži uplatňování procesních prostředků, současně však doba, po kterou se s těmito prostředky musel soud vypořádávat, rovněž nemůže být přičítána k tíži státu. Význam předmětu řízení pro žalobce byl soudem prvního stupně posouzen jako snížený, neboť předmětem řízení bylo určení vypořádacího podílu žalobce po zániku jeho účasti v družstvu, přičemž tento podíl byl rovněž řešen i v konkursním řízení. K tvrzení žalobce, že byl v době řízení osobou vyššího věku, soud s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3296/2014, uvedl, že věku přes 75 let, který je judikaturou považován až za vlastní stáří, dosáhl žalobce až v konečné fázi řízení, kdy bylo zřejmé, že z majetku dlužníka budou věřitelé uspokojeni jen v nepatrném rozsahu a následně bude provedena likvidace úpadce (žalovaného v tehdejším řízení) a řízení tak bude s největší pravděpodobností zastaveno pro zánik žalovaného. K délce konkursního řízení soud prvního stupně uvedl, že na jeho délku mělo vliv především množství incidenčních a excindačních sporů, přičemž tyto byly vedeny mimo jiné i žalobcem. Do konkursního řízení bylo přihlášeno velké množství věřitelů (celkem 57), zároveň byla řešena otázka postupu transformace zemědělského družstva (úpadce) dle tzv. transformačního zákona s dopadem na věřitele dle různých skupin. Krajský soud v Ostravě musel opakovaně vyzývat správce konkursní podstaty k předložení zprávy o činnosti, svou dohledovou činnost však vykonával řádně, když jej opakovaně vyzval a poté mu uložil pořádkovou pokutu, následně byl i soudem zproštěn funkce a byl ustanoven správce nový. Soud rozhodoval o záměně věřitelů, několik věřitelů v průběhu řízení zemřelo, byli obměňováni členové věřitelského výboru. Správce konkursní podstaty byl omezen v možnosti prodávat či zajišťovat prodej konkursní podstaty, neboť většina majetku byla zatížena probíhajícími soudními spory sourozenců Š. (tedy i žalobce), sám žalobce vedl spory incidenční, excindační a o určení vlastnického práva (určení, že úpadce je vlastníkem 126 nemovitostí). Mnoho dalších věřitelů zároveň podávalo žaloby o vyloučení nemovitých věcí ze soupisu konkursní podstaty. Soud prvního stupně tak uzavřel, že konkursní řízení, kvůli němuž bylo posuzované řízení přerušeno, nebylo možno skončit dříve, než ve skutečnosti skončeno bylo, proto hodnotil jeho délku jako přiměřenou. Vzhledem k tomu, že soud shledal výše uvedené průtahy, dospěl k závěru, že je namístě žalobce odškodnit, přičemž vycházel z délky původního řízení, tedy 7 let a 1 měsíc. Základní částku stanovil ve výši 15 000 Kč za jeden rok řízení (první dva roky v poloviční výši), celkem 98 750 Kč. Tu následně ponížil o 15 % pro složitost věci, o 25 % pro počet stupňů soudní soustavy, které ve věci rozhodovaly, o 15 % pro nižší význam řízení pro žalobce, celkem tedy o 55 % a dospěl k výsledné částce 44 438 Kč, která dle soudu zcela odpovídá obecné představě spravedlnosti, neboť je srovnatelná s předmětem původního řízení a žalobci poskytnutým vypořádáním v rámci konkursního řízení.
8. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání obou účastníků napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé (výrok I), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně částky 32 159 Kč s příslušenstvím a dále ho změnil tak, že zamítl žalobu o zaplacení částky 12 279 Kč s příslušenstvím (výrok II), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 14 342 Kč (výrok III) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 900 Kč (výrok IV).
9. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, spočívajícímu ve zhruba ročním období neodůvodněné nečinnosti při rozhodování o odvolání v období od 18. 8. 1995 do 2. 6. 1996, kdy odvolací soud nařídil ústní jednání na 26. 6. 1996, a dále přihlédl k tomu, že byla, byť jen o několik dnů, překročena lhůta ve smyslu §158 odst. 4 věta třetí o. s. ř. k odeslání rozsudku odvolacího soudu, neboť byla prodloužena do 31. 8. 1996 a rozsudek byl vypraven až dne 18. 9. 1996. Odvolací soud dále přisvědčil výhradě žalobce ohledně délky řízení u dovolacího soudu, na níž však nelze vzhledem k jeho jedinečnému postavení při rozhodování o mimořádném opravném prostředku klást takové nároky jako na soudy nižších stupňů. V dané věci se délka řízení z obecné délky dovolacího řízení nijak nevymykala. Výše uvedené období nečinnosti považoval sice odvolací soud za ojedinělé, s ohledem na celkovou délku řízení (do níž je nutno zahrnout i dobu jeho přerušení v důsledku souběžného konkursního řízení na majetek žalovaného družstva) však dospěl k závěru o nepřiměřené délce řízení.
10. V poměrech posuzovaného řízení považoval odvolací soud za významné, že hodnota předmětu řízení, jak byla v jeho průběhu žalobcem specifikována (v odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení ze dne 20. 1. 1999), představovala částku 32 159 Kč, přičemž odvolací soud neshledal v okolnostech posuzovaného řízení žádné mimořádné okolnosti ve smyslu §31a odst. 3 OdpŠk, pro něž by mělo být žalobci poskytnuto za nepřiměřenou délku řízení finanční zadostiučinění nad rámec této částky. Naopak měl za zřejmé, že nejistota žalobce ohledně výsledku řízení, byla od přerušení řízení pro zahájení konkursního řízení na žalované družstvo významně snížena, neboť žalobce, jakožto aktivní účastník konkursního řízení, si musel být vědom, že žalovaný je předlužen a nepochybně dojde k jeho zrušení a zániku podle §254 odst. 2 písm. b) zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. S postupem konkursního řízení se navíc předpoklad uspokojení žalobcovy pohledávky, uplatněné v posuzovaném řízení, stával nulovým. Odvolací soud tak uzavřel, že v daném případě není namístě žádný numerický výpočet výše přiměřeného zadostiučinění, vycházející z počtu let trvání řízení, neboť adekvátní satisfakce za nepřiměřenou délku řízení nemůže z pohledu obecné slušnosti překročit částku 32 159 Kč, o kterou žalobci v posuzovaném řízení šlo.
II. Dovolání a vyjádření k němu
11. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce, zastoupený advokátkou, v celém rozsahu včasným dovoláním.
12. Přípustnost dovolání spatřuje dovolatel v řešení otázky limitace výše přiměřeného zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým řízením výší nároku uplatněného v průtažném řízení, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
13. Dovolatel má za to, že se odvolací soud v rámci právního posouzení věci odchýlil od stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Stanovisko“), a nesprávně pracoval se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011, neboť automaticky aplikoval jeho závěry, aniž by řádně posoudil kritéria obsažená v §31a odst. 3 OdpŠk, která svědčila pro vyšší zadostiučinění.
14. Posuzované řízení trvající 24 let, 1 měsíc a 21 dnů považuje dovolatel za extrémně dlouhé, což je okolnost, která svědčí pro mimořádnou výši zadostiučinění a není namístě při posuzování výše zadostiučinění vyextrahovat z posuzovaného řízení pouze část týkající se výše finančního plnění tvořící předmět sporu. V této souvislosti dovolatel poukázal na nález ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. II. ÚS 168/05, v němž Ústavní soud vzhledem k délce řízení 25 let nepovažoval vůbec za významné kritéria obsažená v §31a odst. 3 OdpŠk podrobně zkoumat, neboť ani právně či skutkově sebenáročnější spor nesmí trvat v právním státě takovou dobu.
15. Odvolací soud podle dovolatele zcela pominul rovněž kritérium zvýšeného významu předmětu řízení pro žalobce, neboť ten se v průběhu řízení věkově posunul do období stáří (od 75 let výše) a v průběhu řízení také opakovaně upozorňoval na svůj špatný zdravotní stav. V této souvislosti dovolatel odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 765/2010, z něhož vyplývá zvýšený význam předmětu řízení vzhledem k vysokému věku účastníka nebo jeho zdravotnímu stavu.
16. Základní částka odškodnění měla být dle dovolatele přiměřeně zvýšena taktéž s ohledem na zjištěná pochybení v postupu soudu (nedůvodné průtahy, procesní vady). Jestliže odvolací soud k uvedenému nepřihlédl, odchýlil se tím od Stanoviska a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, podle něhož je třeba základní odškodnění upravit s ohledem na kritéria stanovená v §31a odst. 3 OdpŠk.
17. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
18. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
III. Formální náležitosti a přípustnost dovolání
19. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
20. Dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky §241 odst. 1 o. s. ř.
21. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
22. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
23. Dovolání žalobce není dle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení.
24. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu platí, že k podání dovolání je oprávněn (subjektivně legitimován) jen ten z účastníků řízení, jemuž byla rozhodnutím odvolacího soudu způsobena újma na právech a tuto újmu lze napravit tím, že Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. 32 Cdo 2389/2014, a ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3212/2015). Žalobce takovou osobou není v rozsahu, v němž byl odvolacím soudem potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně částky 32 159 Kč s příslušenstvím, neboť v tomto rozsahu byl ve věci úspěšný. V této části je tak dovolání podáno neoprávněnou osobou, a tedy subjektivně nepřípustné.
25. Přípustnost dovolání nemohou založit otázky týkající se posouzení jednotlivých kritérií podle §31a odst. 3 OdpŠk, neboť na jejich řešení rozhodnutí odvolacího soudu, pokud jde o výši přiměřeného zadostiučinění, ve smyslu §237 o. s. ř. nezáviselo.
26. Dovolání je však podle §237 o. s. ř. přípustné pro řešení otázky limitace výše přiměřeného zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým řízením výší nároku uplatněného v průtažném řízení, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
27. Dovolání je důvodné.
28. Podle §242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud však v posuzovaném řízení takové vady řízení neshledal.
29. Podle §13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odstavec 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odstavec 2).
30. Podle §31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle §13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo §22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.
31. Nejvyšší soud se komplexně vyjádřil k výkladu a aplikaci §13 odst. 1 vět druhé a třetí a §31a OdpŠk ve Stanovisku. V rámci závěru č. 9 uvedl, že odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v §31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk.
32. V rozsudku ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011, Nejvyšší soud uvedl, že zadostiučinění poskytované podle §31a odst. 2 OdpŠk v případě nepřiměřené délky řízení musí být přiměřené újmě poškozeného, jejíž intenzita je dána především významem předmětu řízení pro poškozeného. Je-li předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby ji zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo, nadto několikanásobně, leda by pro mimořádnou výši zadostiučinění svědčilo některé z kritérií uvedených v §31a odst. 3 písm. a) až d) OdpŠk.
33. K aplikaci uvedených závěrů se Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1162/2017, s konstatováním, že tyto závěry (o limitaci žalovanou částkou) „neplatí, pokud pro mimořádnou výši zadostiučinění v poměru k hodnotě předmětu řízení v penězích svědčí některé z kritérií dle §31a odst. 3 OdpŠk, neboť jím je dán význam předmětu řízení pro poškozeného. Taktéž není přípustná automatická aplikace shora uvedeného pravidla na posuzované případy, neboť základní zásadou vypořádání nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle [zákona č. 82/1998 Sb.] je individuální posouzení nároku a citované rozhodnutí představuje limitaci tam, kde by při výpočtu na základě Stanoviska došlo ke zjevně nepřiměřenému peněžitému zadostiučinění. Projednávaný případ je však ukázkovým příkladem splnění kritérií obsažených v §31a odst. 3 OdpŠk, neboť posuzované řízení se vymykalo zejména extrémní délkou (přes 20 let), a proto nebyl pro limitaci výše zadostiučinění podle rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 3412/2011, žádný důvod.“
34. Pokud odvolací soud uzavřel, že v řešené věci je namístě limitace výše přiměřeného zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým řízením výší nároku uplatněného v průtažném řízení, aniž by se vůbec zabýval posouzením jednotlivých kritérií podle §31a odst. 3 OdpŠk, je jeho právní posouzení věci nesprávné.
35. Jelikož je rozhodnutí odvolacího soudu co do právního posouzení výše uvedené právní otázky nesprávné, postupoval dovolací soud podle §243e odst. 2 o. s. ř. a napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
36. V dalším řízení odvolací soud znovu posoudí podmínky odpovědnosti státu ve vztahu k výše uvedenému nároku, a to při respektování ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. V rámci odůvodnění rozhodnutí neopomene jednoznačně uvést, které skutečnosti z pohledu §31a odst. 3 OdpŠk považuje za relevantní, tedy které kritérium má tou kterou skutečností za naplněné a k jakému procentuálnímu zvýšení či snížení základní částky na podkladě té které skutečnosti přistoupil.
37. Soud je ve smyslu §243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. vázán právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
38. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 7. 2022
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu