ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.3596.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 3596/2021-194
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Tomáše Pirka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně PILOUS – pásové pily, spol. s r. o., identifikační číslo osoby 60727551, se sídlem v Brně, Železná 9, zastoupeného Mgr. Michalem Gruberem, advokátem se sídlem v Brně, Divadelní 4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 14 C 126/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2021, č. j. 44 Co 13/2021-176, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) svým rozsudkem ze dne 13. 9. 2019, č. j. 14 C 126/2017-157, zamítl žalobu o zaplacení 13 439 337,11 Kč (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč (výrok II).
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozhodnutí odvolacího soudu) a současně žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 600 Kč (výrok II rozhodnutí odvolacího soudu).
Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala náhrady škody, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu soudního exekutora JUDr. Roberta Pazáka v řízení vedeném pod spisovou značkou 59 EX 283/13.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Odvolací soud založil napadené rozhodnutí především na názoru, že stát by za škodu vzniklou žalobci odpovídal až subsidiárně v případě, že by žalobce nebyl úspěšný se svým nárokem vůči osobám, které se na jeho úkor přímo obohatily. V této otázce, kterou učinil žalobce předmětem svého dovolání, odpovídá napadený rozsudek ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, na které nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1404/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2601/2010, uveřejněný pod číslem 48/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2091/2008, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1512/2011). Argumentace obsažená v dovolání nemá potenciál vést k tomu, aby daná otázka byla (postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, tedy cestou velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu) posouzena jinak.
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, není podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle §151 odst. 3 o. s. ř. (viz čl. II bod. 1 ve spojení s čl. VI. zákona č. 139/2015 Sb.) ve výši 300 Kč (§2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 5. 2022
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu