ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.1380.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 1380/2021-297
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. l. 2022 o dovolání obviněného P. B., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 8. 2021, sp. zn. 10 To 155/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 1 T 67/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 1 T 67/2021, byl obviněný P. B. uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„dne 7. 8. 2020 v době od 17:45 hodin do 22:45 hodin v XY v Muzeu papírových modelů, ul. XY, společně s dalšími dvěma osobami (mladistvým a nezletilým), jejichž trestní řízení je vedeno samostatně, odcizil z látkového pouzdra na kytaru, které poškozená K. V., nar. XY, ponechala na chodbě v 1. patře budovy muzea, dvě dámské peněženky, a to látkovou značky F&F s modrobílými pruhy v hodnotě 50 Kč a ručně vyrobenou (háčkovanou) v hodnotě 30 Kč, obsahující nepřenosnou platební kartu Visa Classic číslo XY, vydanou společností Česká spořitelna, a.s. na jméno poškozené jako oprávněného držitele a nepřenosnou debetní kartu Mastercard číslo XY, vydanou společností Air Bank a.s. též na jméno poškozené, lístek s PIN kódem ke kartě České spořitelny, a.s., občanský průkaz číslo XY, řidičský průkaz číslo EK XY, průkaz pojištěnce Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra, ISIC kartu, vše vydané na jméno poškozené, dále pak celkem 7 ks cylindrických klíčů ve třech svazcích v celkové hodnotě 350 Kč, věrnostní kartičky od obchodníků Oxalis, Templestore, Intersport, Fruitisimo, Billa, Orsay, kartičky od společnosti Air bank, a.s. a České spořitelny, a.s. s číslem bankovního účtu, kartu MHD, In kartu ČD a finanční hotovost ve výši 300 Kč, vše v hodnotě 730 Kč, následně společně s mladistvým a nezletilým bez souhlasu oprávněného držitele téhož dne 7. 8. 2020 provedl prostřednictvím odcizené platební karty vydané Českou spořitelnou, a.s. výběr finanční hotovosti z bankomatu České spořitelny, a.s. číslo XY, umístěném v ulici XY v XY, a to v 22:37:21 hodin ve výši 400 Kč, v 22:38:26 hodin ve výši 3.000 Kč, v 22:39:05 hodin ve výši 3.000 Kč a v 22:40:03 hodin ve výši 3.000 Kč, celkem tedy částku ve výši 9.400 Kč, čímž poškozené K. V., nar. XY, způsobil škodu v celkové výši 10.130 Kč, a uvedeného jednání se dopustil poté, co byl rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 21. 2. 2017 sp. zn. 12 T 8/2017 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 14 To 98/2017 odsouzen mimo jiné i za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního zákoníku a přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 trestního zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku a 6 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a který vykonal dne 24. 7. 2018.“
Za uvedené jednání byl obviněný P. B. odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozené K. V., nar. XY, bytem XY, částku 6 700 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená K. V. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 1 T 67/2021 podal obviněný P. B. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 12. 8. 2021, sp. zn. 10 To 155/2021 tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 8. 2021, sp. zn. 10 To 155/2021 podal následně dne 9. 12. 2021 obviněný P. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021). Namítá, že soud věc posoudil a hodnotil zcela v rozporu se skutečnostmi, které z dokazování vyplynuly. Je zde tedy extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Jak vyplývá z rozsudku, závěr o vině obviněného byl opřen o výpověď svědkyně K. V., rekognici, otisk prstu obviněného na platební kartě a o kamerové záznamy. K tomu namítá, že jde o nepřímé důkazy, které navíc nijak nevyvrací verzi podanou obviněným. Současně z provedených důkazů soudy dovodily, že se obviněný dopustil obou přečinů, tj. jak krádeže, tak neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku, ačkoli provedené důkazy ničeho ve vztahu ke krádeži nevypovídají. Ze spisu je však zřejmé, že bez ohledu na to, jak byly hodnoceny důkazy, žádný z důkazů nepotvrzuje to, že by se obviněný jakkoli podílel na odcizení věcí z pouzdra kytary. Všechny důkazy směřovaly k prokázání toliko účasti obviněného u bankomatu. Dodává, že výpověď svědkyně je ve vztahu k obviněnému značně nevěrohodná. Současně pokud jde o fotografie z kamery u bankomatu, pak jsou na všech snímcích vždy 2 osoby. Konečně, co nebylo vůbec hodnoceno, je výpověď jednoho z mladistvých, AAAAA(pseudonym), který uvedl, že obviněný P. B. s tím neměl v podstatě nic společného, nebyl ani u krádeže, ani u výběrů. Uzavírá proto, že závěr o jeho vině je nedůvodný. Ve vztahu ke krádeži dle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku zcela, když k odcizení věcí z pouzdra kytary a podílu obviněného na tomto, jakož i k ohodnocení výše škody, která tímto měla vzniknout, nebyly provedeny žádné důkazy. Rozhodnutí soudu jsou opřena o nepřímé důkazy, které však nijak nevyvrací výpověď obviněného a závěr o vině nepotvrzují. Pokud jde o výrok o trestu, tento je zatížen stejnými vadami, jako výrok o vině. Bez ohledu na to, zda závěr o vině byl správný či nikoli, bylo soudy obou stupňů akcentováno, že se obviněný dopustil trestné činnosti opakovaně, což bylo promítnuto do druhu a výměry trestu. Při tom ale podstatou skutkové podstaty přečinu krádeže dle §205 odst. 2 tr. zákoníku je právě znak recidivy. Vzhledem k tomu, že jde o jeden ze znaků daného trestného činu, nemůže být současně jeho naplnění hodnoceno jako přitěžující okolnost, jak bylo učiněno soudy obou stupňů.
S ohledem na všechny skutečnosti shora uvedené, jakož i s ohledem na naplnění dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), obviněný prostřednictvím svého obhájce navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí, jakož i řízení mu předcházející, tedy řízení před odvolacím soudem a soudem I. stupně zrušil a v souladu s ustanovením §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále k obsahu dovolání ohledně výroku o vině přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku uvedl, že obviněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), založil primárně na procesním základě a při nerespektování §2 odst. 5 a 6 tr. ř. Základ dovolací argumentace je vystavěn na polemice s objasněním okolností, za nichž mělo dojít ke krádeži peněženek poškozené K. V., včetně platební karty, a následnému výběru hotovosti z bankomatu za účasti dalších osob. Obviněný tak prosazoval alternativní verzi skutkového děje, jak mělo k události dojít. Popsané námitky, směřující do oblasti skutkových zjištění a revize hodnocení důkazů, nelze podřadit pod uvedený ani jiný dovolací důvod. Obviněný v mimořádném opravném prostředku ani adekvátně neargumentuje založením extrémního rozporu mezi provedeným dokazováním a učiněnými skutkovými zjištěními, jak má na zřeteli např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012 sp. zn. 11 Tdo 1494/2011, který by mohl v úzce specifikovaných případech odůvodnit výjimečný zásah do skutkových zjištění. Jestliže soudy hodnotily provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015 sp. zn. 3 Tdo 1615/2014). Třebaže by bylo možné si představit zevrubnější vysvětlení hodnotících úvah k učiněnému dokazování, podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a nevybočily z rámce volného hodnocení důkazů. Je skutečností, že Okresní soud v Náchodě své rozhodnutí o vině obviněného opřel o nepřímé důkazy, což ale v posuzované konkrétní věci nekoliduje s právem na spravedlivý proces či zásadou „in dubio pro reo“.
Co se týká námitky obviněného, podle které recidiva jako znak skutkové podstaty krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku byla hodnocena též jako přitěžující okolnost, tu nepovažuje státní zástupce za přiléhavou. Recidiva představuje okolnost zakládající trestní odpovědnost v samostatné skutkové podstatě krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Přestože to obviněný v dovolání výslovně neuvádí (jinak je jeho tvrzení v tomto bodu strohé), zřejmě měl na zřeteli zákaz dvojího přičítání téže okolnosti vyjádřený v §39 odst. 5 tr. zákoníku. Zákaz dvojího přičítání téže okolnosti má čelit tomu, aby okolnost, která je zákonným znakem skutkové podstaty trestného činu, a to jak základní, tak i kvalifikované skutkové podstaty, byla ještě zvlášť hodnocena jako obecná přitěžující okolnost. Dosah zákazu dvojího přičítání se omezuje pouze na jednu a tutéž skutečnost existující v intenzitě minimálně potřebné k naplnění určitého znaku skutkové podstaty. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), který obviněný též uplatnil ve svém mimořádném opravném prostředku, jeho naplnění spatřoval v jeho druhé alternativě, kde je předvídána kombinace s dalším důvodem. Na tomto místě proto státní zástupce odkazuje na vyjádření k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021). Celkově po zvážení rozvedených skutečností proto státní zástupce uzavírá, že nebylo možné dovodit naplnění uvedených dovolacích důvodů. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., toto dovolání jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupce souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021). Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud uvádí, že obviněný P. B. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně nevěrohodné výpovědi poškozené K. V., hodnocení výpovědi M. Č., který uvedl, že obviněný se na trestné činnosti nijak nepodílel) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku či přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byly jiným způsobem posouzeny skutky, pro které byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., (ve znění účinném do 31. 12. 2021), dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
K námitce obviněného, že výše škody, která měla být způsobena odcizením věcí z pouzdra kytary, nebyla určena znalecky, lze uvést, že tato námitka pro svůj procesní charakter neodpovídá zaměření uplatněnému dovolacího důvodu a není proto přiléhavá. Navíc ke zjišťování výše škody není třeba opatřit vždy jen znalecký posudek. Naplnění kvalifikačního znaku škody může vyplynout i z jiných důkazních prostředků, které soud bere do úvahy při objektivizaci hodnoty věcí, které se staly předmětem odcizení. V posuzované věci nevznikaly pochybnosti o tom, že Okresní soud v Náchodě bezpečně zjistil výši škody způsobené trestným činem, přestože v odůvodnění rozsudku specificky nerozebral (mimo popis skutku), jak k výsledné částce postupně dospěl. Vedle finančních prostředků byly odcizené předměty – cylindrické klíče ve třech svazcích v celkové hodnotě 350 Kč a dvě dámské peněženky v hodnotě 30 a 50 Kč – odhodnoceny odborným vyjádřením, z něhož obžaloba vycházela ohledně výše způsobené škody. Odkaz na toto odborné vyjádření se pak uvádí v odstavci 3 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.
Obviněný dále namítl, že bylo soudy obou stupňů akcentováno, že se dopustil trestné činnosti opakovaně, což bylo promítnuto do druhu a výměry trestu, přičemž ale podstatou skutkové podstaty přečinu krádeže dle §205 odst. 2 tr. zákoníku již je právě znak recidivy. Vzhledem k tomu, že jde o jeden ze znaků daného trestného činu, nemůže být současně jeho naplnění hodnoceno jako přitěžující okolnost, jak bylo učiněno soudy obou stupňů. Nejvyšší soud k této námitce jen stručně uvádí, že princip zákazu dvojího přičítání porušen nebyl, neboť obviněný byl v minulosti vícekrát uznán vinným trestnými činy majetkového charakteru, přičemž tato předchozí recidiva mohla být důvodně hodnocena jako přitěžující okolnost podle §42 písm. q) tr. zákoníku. Nelze proto souhlasit s názorem obviněného, že je výrok o trestu chybný.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu dále shledal, že obviněný P. B. fakticky uplatnil i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, když namítl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Náchodě, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Hradci Králové na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o žádný extrémní rozpor. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s obsahem jednotlivých důkazů, podrobně a dostatečně přesvědčivě vyložil svoje úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů a rozporů mezi nimi a při posuzování obhajoby obviněného. Odvolací soud se s argumentací soudu prvního stupně beze zbytku ztotožnil. Soud prvního stupně získal bezpečný základ pro svá skutková zjištění a pro závěr o vině po logickém zhodnocení před ním provedených důkazů. Svá skutková zjištění opřel zejména o výpověď poškozené K. V. (nar. XY), také o výpověď její matky, K. V. (nar. XY), která byla s dcerou na místě konání koncertu v době, když poškozená zjistila odcizení věcí a prostřednictvím internetového bankovnictví zjistila, že právě došlo k odcizení finanční hotovosti z jejího účtu. Matka poškozené se proto dostavila k bankomatu na náměstí, kde se setkala s obviněným a dalšími dvěma mladíky. Všechny tyto tři osoby viděla i v místě konání koncertu. Podle protokolu o provedené rekognici, při níž byla poznávající osobou matka poškozené, byl obviněný označen jako muž, s nímž se setkala u bankomatu bezprostředně po jednání. Dále je obviněný usvědčován odborným vyjádřením z oboru kriminalistiky odvětví daktyloskopie, podle něhož byla zjištěna shoda mezi stopou sejmutou z věrnostní karty náležející poškozené, která byla uložena v odcizené peněžence, s otiskem palce levé ruky obviněného. Výběry finanční hotovosti prostřednictvím odcizené platební karty jsou zadokumentovány kamerovým záznamem z kamery umístěné u bankomatu, kde docházelo k výběru hotovosti, a následně protokolem o ohledání věci. Na záznamu je vedle jmenovaných spolupachatelů, kteří zde byli identifikováni jednoznačně, zachycena rovněž třetí osoba, která se na jednom záběru nachází ve stínu vpravo, což jen podpůrně dokresluje dovozovanou účast obviněného na realizaci činu. K námitce obviněného, že závěr o jeho vině byl opřen pouze o nepřímé důkazy, které však nijak nevyvrací verzi podanou obviněným, Nejvyšší soud pouze ve stručnosti dodává, že souhrn nepřímých důkazů tvořil logickou a nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokázaly okolnosti předmětného skutku a usvědčují z jeho spáchání obviněného, a to za účasti mladistvého AAAAA a nezletilého BBBBB.
Obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (od 1. 1. 2022 dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.), byl v této věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. tu je vázán na další dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., v posuzované věci na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný P. B. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, příslušné skutky byly bez jakýchkoliv pochybností objasněny, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného P. B. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 1. 2022
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu